11 Tdo 655/2022

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 4 T 20/2021-3223, byl obviněný R. T. uznán vinným pod bodem I. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pod bodem II. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, a pod bodem III. přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to osmiranného revolveru zn. Rast & Gasser, model 1898, ráže 8 mm Gasser, výr. č. XY.

Stejným rozsudkem byl obviněný M. M. pod bodem I. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu osmi roků.

Týmž rozsudkem krajského soudu byl obviněný M. K. pod bodem I. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu deseti roků.

Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 4 T 20/2021-3223, byli pod bodem I. uznáni vinnými spácháním zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku rovněž spoluobvinění T. M. a A. A., jimiž však dovolání podáno nebylo.

Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze právní moci nenabyl, neboť obvinění R. T., M. M., M. K. a dále obvinění T. M. a A. A., stejně jako státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze a poškozená obchodní společnost ČEZ Distribuce, a. s. proti němu podali odvolání. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 12. 11. 2021, č. j. 15 To 74/2021-3454, a to tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněných R. T., M. M., M. K., T. M. a A. A., stejně jako odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze a poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., jako nedůvodná zamítl.

Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Praze se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že:

Obviněný R. T. napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. 15 To 74/2021-3454 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 4 T 20/2021-3223) dovoláním, podaným prostřednictvím své obhájkyně, které zaměřil proti výrokům o vině popsaným pod body I. a II. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Současně má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž namítl i to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.

V úvodu svého dovolání obviněný vyjádřil své přesvědčení, že stabilizovaný skutkový stav vzešlý z provedeného dokazování nenaplňuje znaky trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle jeho mínění nebyl v dané věci proveden jediný přímý důkaz, který by jej usvědčil z předmětného jednání, ať již jde o odposlechy, daktyloskopické či pachové stopy, SMS zprávy nebo zajištěný počítač, ze kterého by bylo zjevné, že navštěvoval webové stránky stran pěstování konopí. Naopak řada skutkových zjištění potvrdila jeho výpověď. V této souvislosti upozornil na poznámku znalce, který v písemném vyhotovení svého znaleckého posudku stran krádeže elektřiny mimo jiné uvedl, že spoluobvinění sice vypovídali v neprospěch obviněného, avšak obviněný T. již v průběhu vazby upozorňoval na skutečnost, že mezi spoluobviněným došlo v průběhu vazby k dohodě stran toho, že budou vypovídat v jeho neprospěch, čemuž odpovídá i to, že mu z jejich strany byla nabídnuta finanční odměna za to, že vinu před soudem vezme na sebe. Soudy nižších stupňů však tyto skutečnosti nevzaly nikterak v úvahu.

Výpověď obviněného však byla potvrzena i dalšími důkazy. Již výpovědí spoluobviněného T. M. v hlavním líčení byly konstatovány skutečnosti tvrzené obviněným T. od počátku trestního stíhání, konkrétně fakt, že veškeré práce stran pěstování konopí a související krádeže elektřiny řídila skupina lidí z Balkánu a on pouze pronajal část domu za účelem ubytování cizinců a podle jejich pokynů nakoupil rovněž žádané zařízení a materiál, nicméně o pěstírně ani krádeži elektřiny mu fakticky nebylo ničeho známo. Výpověď obviněného potvrdil též svědek D. B., z jehož výpovědi je mimo jiné zřejmé, že tento svědek byl zákulisně ovlivňován, neboť se u hlavního líčení nedokázal vypořádat s obsahem své výpovědi z přípravného řízení, ve které uváděl okolnosti jdoucí právě v neprospěch jmenovaného dovolatele.

Obviněný dále namítl, že stran pěstování konopí neměl žádné znalosti ani zkušenosti, na rozdíl od spoluobviněného T. M. Upozornil také na to, že nemovitost, ve které byla zřízena pěstírna, byla pronajata smlouvou o pronájmu části domu, ten však byl následně zahrnut do majetkové podstaty v nařízeném insolvenčním řízení vedeném proti jeho osobě, v důsledku čehož měl být prodán. Již z logiky věci by z jeho strany bylo abnormálně riskantní, pokud by právě v těchto prostorách byla s jeho vědomím zřízena pěstírna konopí a k ní by byl zřízen nelegální odběr elektřiny. Obviněný rovněž nikdy nedisponoval potřebnými odbornými elektrikářskými znalostmi, když již při jeho zatčení bylo během domovní prohlídky konstatováno, že nelegální připojení je provedeno velmi odborně.

V rámci dokazování soudy obou nižších stupňů podle jeho názoru přikládaly až příliš velký význam výpovědi svědka T. S., který jako insolvenční správce popsal, že během prohlídky předmětného domu nalezl vzduchotechniku, lampy a květináče s hlínou, na základě čehož pořídil videonahrávku, kterou však musel na pokyn obviněného vymazat, neboť mu měl vyhrožovat (dokonce vypověděl, že si s ním nahrál rozhovor, ve kterém mu měl vyhrožovat), nicméně žádný takový důkaz nebyl soudu předložen. Na vysvětlení této situace dovolatel upřesnil, že jeho vztahy se svědkem T. S. nebyly dobré, a to zejména pro kroky, které osobně podnikal proti prodeji nemovitosti v dražbě. Pokud se jedná o zařízení pěstírny ve XY, pak obviněný zdůraznil, že ani v tomto případě nebyl proveden jediný důkaz, který by prokázal, že by byl dostatečně obeznámen s tím, že materiál či zařízení, které pomáhal nakupovat podle pokynů obviněného M. či svědka B., bude sloužit k zařízení pěstírny konopí. Z výše uvedených důvodů je dovolatel přesvědčen, že se osobně stal obětí organizované skupiny zabývající se touto trestnou činností.

Závěrem svého podání proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. 15 To 74/2021-3454, a rovněž jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 4 T 20/2021-3223, a ve věci podle § 265m odst. 1 tr. řádu rozhodl sám, in eventum aby podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, přičemž pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s tím, aby bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné, než jím navrhované rozhodnutí.

K podanému dovolání obviněného R. T. se ve svém písemném stanovisku ze dne 2. 6. 2022, sp. zn. 1 NZO 192/2022-22, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále pouze „státní zástupce“), který v prvé řadě odmítl tvrzení obviněného stran faktické absence přímého důkazu o jeho vině, stejně jako jeho hodnocení výpovědí ve věci slyšených svědků, resp. skutkové závěry, ke kterým soudy obou nižších stupňů dospěly, v důsledku čehož obviněný naznačil, že v dané věci je zjevný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyplynuvšími skutkovými zjištěními.

Vina obviněného T. byla prokázána na základě celého komplexu přímých i nepřímých důkazů, kterými si krajský soud vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí, přičemž ve svém rozhodnutí náležitě odůvodnil, na jakých důkazech své rozhodnutí založil, jakým způsobem tyto důkazy hodnotil, z jakých skutkových závěrů vycházel při právním posouzení a jakými právními úvahami se řídil, pokud posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (v podrobnostech státní zástupce odkázal na příslušná ustanovení odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, zejména na body 37. až 38. a 41. až 62.). Odvolací soud se poté v odůvodnění svého rozhodnutí s argumentací soudu prvního stupně ztotožnil, přičemž nezjistil, že by některý ze stěžejních důkazů nebyl proveden, nebo že by důkazy byly hodnoceny v rozporu s pravidly uvedenými v trestním řádu či pravidly formální logiky (viz body 14. až 22., 24. až 28. odůvodnění jeho usnesení).

Pakliže soudy vyhodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. řádu, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Podle mínění státního zástupce postupovaly soudy obou stupňů v dané věci v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy provedené důkazy hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, načež dospěly ke správným skutkovým závěrům. Ve věci proto nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Rovněž odkaz dovolatele stran naplnění dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupce odmítl, neboť Krajský soud v Praze své skutkové závěry odpovídajícím způsobem právně kvalifikoval a s jeho závěry se bez výhrad ztotožnil i Vrchní soud v Praze. Z těchto důvodů nemohl být akceptován ani odkaz dovolatele na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé variantě.

Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného R. T. je v rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, zjevně neopodstatněné, pročež Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

Obviněný M. M. napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. 15 To 74/2021-3454, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 4 T 20/2021-3223, dovoláním, podaným prostřednictvím své obhájkyně, které zaměřil proti výroku o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [v platném znění jde o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. řádu], neboť je přesvědčen, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí jím podaného řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, v platném znění.

Dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [ve znění účinném od 1. 1. 2022 podle § 265b odst. h) tr. řádu] namítl, že Krajský soud v Praze při ukládání trestu deklaroval, že v jeho případě nejsou dány polehčující okolnosti ve smyslu § 58 tr. zákoníku. V reakci na to obviněný poukázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 333/2020 Sb., kterým došlo ke změně zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jakož i zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu). Z obsahu této zprávy je zjevný úmysl zákonodárce odlehčit orgánům činným v trestním řízení od průtahů, zkrátit jednání a umožnit více ukládat alternativní tresty (spojené s trestem podmíněným či peněžitým), a také obviněným v reakci na jejich doznání či prohlášení viny tresty zkracovat. Z těchto důvodů také do platného znění trestního zákoníku nově zakotvil ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody v případě existence polehčující okolnosti v podobě „prohlášení viny“.

V této souvislosti obviněný uvedl, že vypovídal již v přípravném řízení za účelem být nápomocen orgánům činným v trestním řízení (a nikoliv až pod tíhou důkazů v hlavním líčení) a přispět tak k objasnění své viny. Měl rovněž zájem o uzavření dohody o vině a trestu, avšak ta nebyla z důvodu více spoluobviněných, kteří popírali svoji vinu, uzavřena. Následně využil možnosti plynoucí z § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a po poučení v hlavním líčení prohlásil svoji vinu, avšak soud prvního stupně jeho návrh na prohlášení viny zamítl. Obviněný tak podle svého tvrzení využil všech svých práv ke zmírnění svého trestu, avšak soudy obou stupňů je neakceptovaly.

Obviněný dále poukázal na to, že soud prvního stupně sice vzal v potaz jeho doznání, avšak vzápětí je vyhodnotil jako nedostatečné a vytkl mu, že svou vinu prohlásil toliko ke své osobě a svému jednání, avšak orgánům činným v trestním řízení k objasnění trestné činnosti fakticky nepomohl. Z tohoto důvodu se toto doznání do uloženého trestu nepromítlo, s čímž dovolatel vyjádřil nesouhlas. Podle jeho mínění soud takovouto skutečnost nemůže obviněnému vytýkat, neboť v průběhu trestního řízení nenabyl postavení spolupracujícího obviněného.

Dovolatel dále namítl, že krajský soud vyhodnotil jako přitěžující okolnost jeho ziskuchtivost a v jeho neprospěch hodnotil taktéž jeho předchozí odsouzení, které však již bylo zahlazeno. Naopak tento soud dostatečně nezohlednil jeho osobní a majetkové poměry, resp. jeho vyživovací povinnost k nezletilým dětem, přestože obviněný jako důkaz předložil svůj oddací list a tři rodné listy svých nezletilých dětí. Stejně tak se soud prvního stupně nevyjádřil k možnostem jeho nápravy, tj. k jeho dosavadnímu způsobu života, jeho pracovní morálce, povaze jeho dřívější trestné činnosti a pohnutkám, které k ní vedly, stejně jako k jeho vztahu ke společnosti, k rodině a k právním statkům chráněných trestním zákonem, v čemž jeho obhajoba rovněž spatřuje okolnosti vyznívající ve prospěch obviněného.

K rozpětí zákonné trestní sazby vyplývající z § 283 odst. 3 tr. zákoníku od osmi do dvanácti let dovolatel uvedl, že je nepřiměřeně přísná, pročež i trest, byť uložený na samé spodní hranici této trestní sazby, je ve vztahu k jeho osobě a prokázaným skutečnostem nepřiměřený. Z tohoto důvodu obviněný považuje za nezbytné, aby ukládaný trest soudy ve svých rozhodnutích modifikovaly, a to právě aplikací polehčujících okolností.

Závěrem svého dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. 15 To 74/2021, a přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a (ve smyslu názoru dovolacího soudu o uložení výše trestu) rozhodnout. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, přičemž pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s tím, aby v neveřejném zasedání bylo učiněno i jiné, než navrhované rozhodnutí.

K podanému dovolání obviněného M. M. se ve svém písemném stanovisku ze dne 2. 6. 2022, sp. zn. 1 NZO 192/2022-22, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem předeslal, že dovolatel svými námitkami v podstatě zpochybňuje přiměřenost uloženého trestu, nicméně takové uvedené námitky obsahově neodpovídají nejen deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu.

V této souvislosti státní zástupce zdůraznil, že Krajský soud v Praze obviněnému uložil jednak nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let a dále trest vyhoštění na dobu osmi let, což je v obou případech přípustný druh trestu a jejich výměra byla stanovena v rámci zákonné trestní sazby. Uložení obou aplikovaných trestů soud prvého stupně řádně odůvodnil a správně vyhodnotil všechny rozhodné zákonné skutečnosti. Za dané situace tedy státní zástupce odmítl názor dovolatele, který označil takto stanovené tresty za nepřiměřeně přísné. Podle státního zástupce jsou uložené tresty naopak proporcionálně vyvážené a odpovídající závažnosti i charakteru projednané trestné činnosti.

Námitku obviněného, že soud prvního stupně vyhodnotil v jeho neprospěch předchozí, již zahlazené odsouzení, státní zástupce odmítl, neboť nic takového z odůvodnění tohoto rozsudku nevyplynulo. Za důvodný státní zástupce nepovažuje ani poukaz obviněného na to, že učinil prohlášení viny, neboť – jak sám dovolatel uvedl – toto prohlášení viny nebylo soudem přijato, z čehož je zjevné, že ani nebylo možné aplikovat institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Vyjma toho postup soudu podle tohoto ustanovení není nikterak nárokový, pročež není možné se jej domáhat, a to ani prostřednictvím zákonem stanovených dovolacích důvodů.

Vzhledem k tomu, že námitky obviněného se týkají pouze přiměřenosti trestu a uplatněný dovolací důvod nenaplnily, nebyl podle státního zástupce naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé variantě, ve znění zákona č. 220/2021 Sb. Z tohoto důvodu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, tedy v neveřejném zasedání, přičemž pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s tím, aby v neveřejném zasedání bylo učiněno i jiné, než navrhované rozhodnutí.

Obviněný M. K. napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. 15 To 74/2021-3454, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 4 T 20/2021-3223, dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině i o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [v platném znění trestního řádu jde o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. řádu], neboť je přesvědčen, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku tohoto obviněného, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, v platném znění.

Dovolatel K. se v prvé řadě ohradil proti závěrům soudů obou stupňů stran naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť má za to, že v daném případě nebylo prokázáno jeho úmyslné zavinění. V této souvislosti brojí zejména proti tvrzení, že všichni obvinění od počátku věděli, že se aktivně podílejí na drogové trestné činnosti a dodává, že tento závěr krajský soud neopřel o žádný relevantní podklad. Dále namítl, že právní závěry soudů obou stupňů ohledně hodnocení důkazů týkajících se jeho osoby, jakož i jeho údajné participace na trestné činnosti, jsou mnohdy domýšleny a dovozovány spekulativními tvrzeními. Při hodnocení provedených důkazů tak došlo k porušení základních principů trestního řízení, a to zejména zásad volného hodnocení důkazů a presumpce neviny.

V další části svého dovolání obviněný soudu prvního stupně vytkl, že jeho obhajobu vyhodnotil jako účelovou a vyvrácenou. Ve vztahu k výpovědi spoluobviněného M. dovolatel akcentoval, že z ní nevyplynul přímý ani nepřímý důkaz usvědčující jej z vědomého zapojení se do pěstování konopí, přesto však soud vzal tuto výpověď za usvědčující. V rozporu s tím spoluobvinění A. a M. během hlavního líčení vypověděli, že do pěstování konopí nebyl nikterak zapojen, tyto výpovědi však byly soudem odmítnuty jako nevěrohodné. Podle dovolatele jeho nevinu dokládá i faktická neexistence jeho otisků na sudech s konopím, na rukavicích či nůžkách se stopami THC (zatímco u spoluobviněných M. a A., kteří o konopí prokazatelně pečovali, tyto důkazy zajištěny byly). Pakliže byly identifikovány daktyloskopické stopy na termostatu v pracovní místnosti B, pak k tomu dovolatel uvedl, že se jedná o samostatný komponent, který mohl být v místnosti kdykoli zabudován a dokládá pouze skutečnost, že jej měl v ruce. Za bezvýznamnou dovolatel označil rovněž přítomnost DNA na rozvodné desce se zásuvkami, neboť ta nebyla v místnosti s konopím umístěna. Podobně podle jeho názoru nic neprokazují ani otisky na fakturách nalezených v domě v XY či stopy DNA na nazouvacích botách se stopami THC na podrážce. Dovolatel se ohradil i vůči tvrzení soudu, že se aktivně účastnil na pěstování konopí nejméně od čtvrtého čtvrtletí roku 2019 s ohledem na to, že jeho cestovní pas byl vystaven až dne 8. 12. 2019, zatímco černý odběr byl zahájen již od 5. 11. 2019. Všechny výše uvedené důkazy vypovídají toliko o aktivní účasti jeho osoby na stavbě konstrukce v objektu ve XY a na přejímce zboží, rozhodně však neprokázaly jeho aktivní účast na pěstování konopí.

V další části dovolání obviněný poukázal na pochybení soudu prvního stupně, který v projednávané věci nevzal v úvahu zásadu ultima ratio vyjádřenou v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. V této souvislosti namítl, že v jeho případě mu nebyl prokázán přímý úmysl spáchat předmětný zločin, a pokud by u něho mělo být uvažováno o nedbalostním spáchání, je namístě se ptát, jakým způsobem porušil zájem chráněný zákonem, když uvedený trestný čin předpokládá přímý úmysl. Vzhledem k tomu má dovolatel za to, že provedené řízení před soudy obou nižších stupňů jsou případem, kdy stabilizovaná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, což vede k dotčení jeho základní procesních práv, zejména jeho práva na spravedlivý proces (ve smyslu porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení projednávané věci.

Ve vztahu k uloženému trestu soud prvního stupně sice konstatoval nízkou společenskou škodlivost „měkkých drog“, nicméně tuto skutečnost již nezohlednil při ukládání trestu. Dovolatel je proto přesvědčen, že v jeho případě byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu podle § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku, které však nalézací soud zcela pominul. Pakliže dovolateli měla být prokázána vědomá účast na spáchání trestného činu, mohlo by se jednat nanejvýš o přípravu trestného činu výroby omamné látky, neboť samotná výroba ani pokus o její výrobu fakticky nebyly prokázány.

Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. 15 To 74/2021-3454, zrušil a v souladu s § 265l tr. řádu přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud projednal předmětnou věc v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Rovněž k tomuto dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 2. 6. 2022, sp. zn. 1 NZO 192/2022-22, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), podle kterého je sice možné námitku obviněného, že soudy obou stupňů neprokázaly skutečnosti svědčící o naplnění subjektivní stránky trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, podřadit pod obviněným deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, nicméně ji nelze shledat opodstatněnou. Ve vztahu k posouzení zavinění obviněného je nutné hodnotit celý kontext vývoje událostí, všechny ve věci provedené důkazy a na základě nich odvodit odpovídající jak skutkové, tak hmotněprávní závěry.

Jde-li o obviněného K., ten byl z jednání popsaného pod bodem I. výroku o vině usvědčován především na podkladě dlouhé řady provedených důkazů (zahrnující nejen výpovědi spoluobviněných M., A. a T., ale také protokoly o domovní prohlídce v XY a XY, odborná vyjádření z oboru kriminalistika prezentující výsledky kriminalistického zkoumání stop zajištěných při domovní prohlídce v XY, zprávu Policejního prezidia, jakož i další ve věci provedené důkazy). Na tomto základě státní zástupce konstatoval, že v dané věci si krajský soud provedením relevantních důkazů vytvořil dostačující podklad pro své skutkové závěry, přičemž se v potřebné míře věnoval i naplnění subjektivní stránky projednávaného zločinu. To ostatně vyplývá i z odůvodnění jeho rozhodnutí, kde tento soud přesvědčivě zdůvodnil svůj závěr o zavinění obviněného. S argumentací soudu prvního stupně se plně ztotožnil odvolací soud, který v rámci svého přezkumu ověřil, že by některý ze stěžejních důkazů nebyl proveden, nebo že by důkazy byly hodnoceny v rozporu s pravidly uvedenými v trestním řádu a pravidly formální logiky, pročež námitku obviněného stran tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé jednoznačně odmítl.

Jako zcela nedůvodnou státní zástupce shledal námitku, že by se v daném případě měla uplatnit zásada subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku a princip ultima ratio, neboť skutkový děj neobsahuje žádné specifické či výjimečné okolnosti, jejichž důsledkem by byl nedostatek společenské škodlivosti ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Naopak, s ohledem na to, že obviněný prokazatelně jednal v úmyslu přímém, nelze nikterak konstatovat, že jeho jednání není pro nedostatek škodlivosti trestným činem.

Mimo okruh uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se ocitla námitka obviněného, že na jeho straně byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i to, že soud měl postupovat podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Státní zástupce se zcela ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, které shodně shledaly, že důvod k užití tohoto institutu není v daném případě dán. Vzhledem k tomu, že nebyla zjištěna existence vady zakládající některý z důvodů dovolání, nebyl naplněn ani obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve znění zákona č. 220/2021 Sb., v jeho druhé alternativě.

Jelikož námitky obviněného M. K. jsou v rozsahu, v jakém odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, zjevně neopodstatněné, státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání tohoto obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl a současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, tedy v neveřejném zasedání, přičemž pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s tím, aby v neveřejném zasedání bylo učiněno i jiné, než jím navrhované rozhodnutí.

Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným všemi obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláním nebyly tomuto soudu nikterak předloženy.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou všechna dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda všechna dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že všichni tři obvinění výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Všichni tři obvinění ve svých dovoláních odkázali na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně dovolatelé M. M. a M. K. odkázali na tento dovolací důvod bez ohledu na to, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat: - správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, - procesní bezvadnost provedeného dokazování a - správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu.

Cílem tohoto nového dovolacího důvodu, na který přímo odkázal pouze obviněný R. T., je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.

Obviněný R. T. ve svém dovolání dále odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Obvinění M. M. a M. K. odkázali na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně ve znění platné úpravy účinné do 31. 12. 2021, což v současnosti odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.

Tento dovolací důvod je možné iniciovat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obecně platí, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení, aniž by dovolatel řádně vymezil právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

Dovolatelé M. M. a M. K. ve svých mimořádných opravných prostředcích odkázali rovněž na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, kterému v platném znění odpovídá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. Z obecného hlediska předmětný dovolací důvod obsahuje dvě alternativy relevantních důvodů – jednak je dán, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, anebo je dán v případě, kdy byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až l) § 265b odst. 1 tr. řádu. Pod první variantu tedy spadají případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí nalézacího soudu z ryze formálních důvodů uvedených v § 253 tr. řádu, tedy bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. řádu. Pod druhou alternativu naopak spadají případy, kdy bylo zamítnuto podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle § 256 tr. řádu, je možné dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu uplatnit jen v jeho druhé alternativě – za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 6 Tdo 115/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ročník 2002, sv. 18, pod č. T 423). Proto podstatou této alternativy je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, přestože v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, vytýkanou vadu neodstranil.

Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných R. T., M. M. a M. K. splňují kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněnými vznesené dovolací námitky jsou v tomto směru relevantní toliko u obviněného M. K., tedy formálně podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, nicméně je Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. Naproti tomu dovolání obviněného R. T. z hlediska jím uplatněných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, a obviněného M. M. z hlediska jím uplatněných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, obsahovala argumentaci, jíž pod tyto, ale ani žádné jiné zákonem taxativně stanovené dovolací důvody podřadit v žádném ohledu nelze.

K provedenému dokazování Nejvyšší soud nejprve obecně podotýká, že Krajský soud v Praze shromáždil dlouhou řadu provedených důkazů, jejichž vyhodnocení věnoval dostatečnou pozornost, o čemž svědčí odůvodnění jeho rozhodnutí, kde podrobně rozebral, na jakých důkazech založil své rozhodnutí, jakým způsobem provedené důkazy hodnotil, z jakých skutkových závěrů vycházel při hmotněprávním posouzení skutku a jakými právními úvahami se řídil, pokud posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení trestního zákoníku (viz body 37. až 38. a 41. až 62. odůvodnění rozsudku). Soud prvního stupně tedy postupoval v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu, tj. podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž ke svým skutkovým závěrům přiřadil stran všech obviněných i odpovídající hmotněprávní kvalifikace jejich jednání. Vrchní soud v Praze se s argumentací soudu prvního stupně zcela ztotožnil, přičemž nezjistil, že by některý ze stěžejních důkazů nebyl proveden, nebo že by důkazy byly hodnoceny v rozporu s pravidly uvedenými v trestním řádu a pravidly formální logiky. Přes tyto skutečnosti obvinění R. T., M. M. a M. K. iniciovali proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze podání mimořádného opravného prostředku, a to ze shora uvedených důvodů.

Obviněný R. T. ve svém dovolání podřadil vznesené výhrady pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. výroku o vině namítl, že v dané věci nebyl podle jeho mínění proveden jediný přímý důkaz, který by jej usvědčil z přisouzeného zločinu, pročež zjištěný skutkový stav fakticky nenaplnil znaky trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II. výroku o vině obviněný dodal, že z provedených důkazů je zjevné, že ačkoli nedisponuje odbornými elektrikářskými znalostmi, bylo nelegální připojení pěstíren provedeno velmi odborně, což však soud nevzal v úvahu. V této souvislosti podotknul, že soudy obou nižších stupňů podle jeho názoru přikládaly až příliš velký význam výpovědi svědka a insolvenčního správce T. S. Přestože řada z provedených důkazů potvrdila jeho výpověď, soudy obou stupňů tato skutková zjištění ignorovaly.

Touto argumentací se dovolatel opětovně zříká odpovědnosti za spáchané trestné činy a stále setrvává na svém tvrzení, že svým jednáním nenaplnil zákonné znaky aplikovaných skutkových podstat. Navíc rozhodná skutková zjištění jsou podle jeho mínění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, v důsledku čehož došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení projednávaných skutků. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci této své činnosti neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k tak zásadním pochybením, kterak dovolatel namítá a která by skutečně vedla k porušení jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces.

Projednávaná trestná činnost byla prokázána celým souborem provedených důkazů. Ve vztahu k obviněnému T. se v případě jednání popsaného pod bodem I. výroku o vině jedná zejména o výpovědi spoluobviněných M., M. a A., částečně i výpovědí spoluobviněného K., dále svědků S., K. a V. ve spojení s obsahem elektronické komunikace (prostřednictvím aplikací Whatsapp a Viber), rovněž o výpovědi svědků B. a V., odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, jakož i řadu dalších důkazů. Pokud jde o jednání popsané pod bodem II. výroku o vině, obviněný T. byl vyjma výpovědí spoluobviněných M. a M. a svědků S., V. a K. usvědčen také na podkladě znaleckého posudku z oboru elektrotechnika, jakož i listinnými důkazy – zejména zprávou poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a.s. s fotodokumentací, smlouvou o dodávkách elektřiny uzavřenou mezi obviněným a společností Bohemia Energy entity, s.r.o. a protokolem o provedení domovní prohlídky v domě obviněného spolu s pořízenou fotodokumentací a plánkem.

Obviněný R. T. se během dosavadního průběhu trestního řízení, stejně jako v podaném dovolání, hájí tvrzením, že o pěstování konopí v pěstírnách v XY a XY (řízených lidmi z Balkánu), stejně jako o souvisejícím černém odběru elektřiny s touto pěstírnou bezprostředně spojenou neměl povědomí a naopak sám se stal obětí organizované skupiny, neboť spoluobvinění se během svého pobytu ve vazbě proti němu domluvili, že budou proti němu svědčit a dokonce mu nabídli finanční odměnu za to, když vinu vezme na sebe.

Nicméně z jednání popsaných pod body I. a II. výroku o vině byl obviněný T. spolehlivě usvědčen nejen výpověďmi spoluobviněných M., M., A. (a částečně i spoluobviněného K.), ale rovněž důležitou výpovědí svědka T. S. (společníka insolvenčního správce Ž.), který stran probíhajícího insolvenčního řízení popsal prohlídku domu obviněného v XY na konci roku 2019, během které spatřil v dolních místnostech domu vzduchotechniku, lampy, květináče s hlínou a další zařízení, na základě čehož usoudil, že je tam připravována pěstírna, o čemž bezprostředně informoval Policii ČR (č. l. 2465). Tytéž skutečnosti soudu potvrdili i svědci P. V. (rovněž společník jmenovaného insolvenčního správce) a K. K. (advokátní koncipientka advokátní kanceláře Ž.), byť předmětná zařízení na vlastní oči viděl pouze svědek S. Věrohodnost těchto výpovědí byla spolehlivě ověřena následným policejním sledováním, které vyvrcholilo policejním zásahem dne 11. 5. 2020, během kterého byla v tomto domě nalezena zcela funkční pěstírna konopí. Skutečnost, že obviněný T. byl dobře obeznámen s tím, k jakému účelu výše popsané zařízení slouží, svědčí (mimo jiné) jeho chování vůči svědkovi S., kterému během jeho návštěvy nejprve nechtěl prohlídku objektu umožnit, následně se jej snažil přemluvit, aby zjištěné skutečnosti nikomu neoznamoval a posléze přešel k výhružkám. Z provedených důkazů je rovněž zřejmé, že dovolatel předmětnou trestnou činnost páchal za účelem zisku, neboť tímto způsobem usiloval o získání finančních prostředků nutných k zabránění zpeněžení nemovitosti v XY, kterou vlastnil.

Již výše uvedené okolnosti jednoznačně vyvrací námitku obviněného, že mu o pěstírně, potažmo krádeži elektřiny nebylo ničeho známo s ohledem na to, že pronajal část domu v XY toliko za účelem ubytování cizinců (a v této souvislosti podle pokynů spoluobviněného M. obstarával zařízení a materiál). Ostatně podle pořízené fotodokumentace objektu je zcela vyloučené, že by dům byl k takovému účelu skutečně přizpůsoben.

Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku dále uvedl, že věrohodnost jeho výpovědi potvrdili spoluobviněný T. M. a svědek D. B. Zejména spoluobviněný T. M. měl podle jeho tvrzení soudu potvrdit, že veškeré aktivity spojené s pěstováním konopí (a související krádeží elektřiny) řídila skupina pachatelů působící na území cizího státu, o čemž dovolatel neměl mít tušení. Přezkumem Nejvyššího soudu však bylo zjištěno, že tyto námitky obviněného se nezakládají na pravdě.

Je sice pravdou, že spoluobviněný T. M. v rámci své výpovědi (učiněné v samotném závěru hlavního líčení) skutečně uvedl, že se stal jakýmsi nechtěným prostředníkem mezi obviněným T. a R. D., který se nejprve zajímal o pronájem nemovitostí v České republice a poté, co došlo k pronájmu nemovitosti v XY, jej řídil, resp. mu dával další úkoly související s pěstováním konopí (o kterém však D. tvrdil, že je legální, neboť se jedná toliko o konopí pro kosmetické a léčebné účely). Byť lze připustit, že dovolatel i spoluobviněný M. hovořili o zainteresovanosti cizích státních příslušníků v předmětném podnikání, byla skutková verze spoluobviněného M. krajským soudem odmítnuta jako zcela nevěrohodná, neboť - jak bylo vyjádřeno již shora - je v rozporu s celým komplexem ve věci řádně provedených důkazů. Byla to právě výpověď dovolatele T., který označil spoluobviněného M. za dominantní postavu v nyní projednávané trestné činnosti, který se s ním dohodl na tom, že pěstírna bude zřízena v jím vlastněné nemovitosti v XY a současně jej seznámil s dalšími osobami, za pomoci kterých došlo k vybudování i druhé pěstírny ve XY.

Svědek D. B. v projednávané trestné činnosti figuroval jako formální jednatel společnosti I.M-M., tedy jako tzv. „bílý kůň“ společnosti sloužící k páchání trestné činnosti. Všechny aktivity přitom fakticky řídil spoluobviněný T. M., zatímco svědek o reálné podnikatelské činnosti této společnosti neměl ponětí a na všechna jednání, kde byla nutná jeho přítomnost (např. za účelem jeho podpisu), byl vždy přepravován obviněnými M. a T. Za tyto aktivity byl obviněným M. vyplácen - ostatně to byl právě on, kdo jej seznámil s obviněným T. Podstatnou se však jeví skutečnost, že výpověď tohoto svědka byla soudem prvního stupně vyhodnocena jako krajně rozporuplná, v důsledku čehož dovolatelovu výpověď v prokazovaných souvislostech nikterak nepotvrdila. (V této souvislosti je z dovolání zjevné, že sám dovolatel je s touto skutečností obeznámen, když konstatoval, že svědectví tohoto svědka bylo zákulisně manipulováno s ohledem na to, že nebyl schopen se vypořádat s obsahem své výpovědi z přípravného řízení).

Z provedených důkazů tedy bez důvodných pochybností vyplynulo dovolatelovo zapojení do aktivit organizované skupiny řízené spoluobviněným T. M. Obhajoba obviněného T., který tvrdil, že pro společnost I.M-M. (zabývající se svařováním) vykonával práci na základě manažerské smlouvy, byla rovněž spolehlivě vyvrácena, neboť skutečnou manažerskou práci obviněný nikdy nevykonával (o provozu společnosti nic nevěděl a ani svědek B. mu žádné pokyny stran její činnosti nedával). Jak vyplynulo z předloženého spisového materiálu, skutečným smyslem manažerské smlouvy bylo umožnit obviněnému co nejširší rozsah pravomocí, když jménem dané společnosti opakovaně objednával a nakupoval materiál pro budování a zařízení obou pěstíren, a to ve společnosti Higarden s.r.o. specializované na prodej zařízení pro indoor pěstování rostlin, aby získal požadované zboží bez DPH. Stejným způsobem obviněný T. zařizoval nákup elektromateriálu pro pěstírnu ve XY od firmy Eldor a aktivně se podílel i na půjčení motorových vozidel, která byla následně využívána celou skupinou i dalšími osobami, které se na předmětné trestné činnosti podílely.

Výše uvedenou námitkou dovolatele, že se ze strany spoluobviněných stal obětí komplotu, soudy nižších stupňů rovněž odmítly s ohledem na to, že ve skutečnosti nikdo ze spoluobviněných takovou skutečnost neuvedl a z provedených důkazů rovněž nevyplynula. Krajský soud bez důvodných pochybností prokázal vůdčí roli v hierarchii celé organizované skupiny spoluobviněnému M. (což odráží nejen popis projednávaného skutku, ale i výše uloženého nepodmíněného trestu a způsob jeho výkonu). Na druhé straně však nebylo možné vyhodnotit prokázané aktivity obviněného T. toliko jako pronájem domu bez toho, aby byl dostatečně obeznámen s pravým účelem jeho „zapůjčení“. Jelikož se dovolatel T. prokazatelně účastnil jak pěstování konopí, tak souběžného obstarávání pěstírenských komponentů, stavebního a elektrického materiálu, byl bez důvodných pochybností dostatečně obeznámen s pácháním trestné činnosti, jejím rozsahem i účelem.

Námitku obviněného stran svědka T. S., jehož věrohodnost se dovolatel snaží zpochybnit taktéž tvrzením, že svědectví tohoto svědka oba soudy nižších stupňů „poněkud přecenily“ (s ohledem na jejich komplikovaný vztah, který vzešel z kroků, které obviněný podnikal proti prodeji předmětné nemovitosti v dražbě), je nutné v souvislosti s prokázaným skutkovým stavem kategoricky odmítnout. Přestože nahrávky s výhrůžkami obviněného, že v případě oznámení věci na policii se stane obětí „balkánské mafie“ a půjde mu o život, skutečně nebyly soudu předloženy, oba soudy nižších stupňů vyhodnotily výpověď tohoto svědka (stejně jako svědků P. V. a K. K.) v kontextu dalších ve věci provedených skutkových zjištění jako dostatečně věrohodnou a souladnou, na rozdíl od tvrzení dovolatele. Ostatně právě na základě bezodkladného oznám