11 Tdo 695/2010 — Nejvyšší soud

11 Tdo 695/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:22. 10. 2010 Spisová značka:11 Tdo 695/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.695.2010.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 2 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 12. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 695/2010-I. U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2010 dovolání podané obviněným J. Z. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. 4 To 40/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 122/2009, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. 4 To 40/2010. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Ostravě p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 19 T 122/2009, byl J. Z. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., a za tento trestný čin a za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 2 T 154/2008, ze dne 22. 1. 2009, který nabyl právní moci dne 18. 2. 2009, byl podle § 248 odst. 2 a § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z jmenovaného rozsudku jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle skutkových zjištění se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že v prosinci 2008 ve V. H.-T., okres O., a jinde, se záměrem se obohatit prostřednictvím internetové aukce AUKRO pod uživatelským jménem ch…, nabízel k prodeji různé mobilní telefony, aniž hodlal tyto kupujícím dodat a vylákal tak 1. dne 5. 12. 2008 pod záminkou, že mu vzápětí dodá telefon zn. Nokia N6280, ke škodě J. S. částku 1.572,- Kč, kterou mu jmenovaný poukázal na účet č. 432784400297/0100, 2. dne 5. 12. 2008 pod záminkou, že jí vzápětí dodá telefon zn. Nokia N958GB, ke škodě K. Ch. částku 6.500,- Kč, kterou mu jmenovaná vložila na účet č. …, 3. dne 6. 12. 2008 pod záminkou, že mu vzápětí dodá telefon zn. Nokia N958GB, ke škodě J. S. částku 7.050,- Kč, kterou mu jmenovaný poukázal na účet č. …, 4. dne 8. 12. 2008 pod záminkou, že mu vzápětí dodá telefon zn. Samsung i900, ke škodě M. J. částku 8.000,- Kč, kterou mu jmenovaný poukázal na účet č. …, 5. v prosinci 2008 pod záminkou, že jí vzápětí dodá telefon zn. Nokia N81, ke škodě M. Š. částku 6.399,- Kč, kterou mu jmenovaná poukázala na účet č. …, a která byla připsána na tento účet dne 10. 12. 2008, 6. dne 15. 12. 2008 pod záminkou, že mu vzápětí dodá telefon zn. Samsung SGH-i900GB, ke škodě J. V. částku 8.000,- Kč, kterou mu jmenovaný vložil na účet č. ... Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. 4 To 40/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Ladislavy Palatinové dovolání, kterým napadl zamítavý výrok citovaného usnesení odvolacího soudu a ve spojení s ním i rozsudek soudu prvního stupně. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že v době, kdy byl rozsudek soudu prvního stupně napaden odvoláním, byl již účinný nový trestní zákoník (č. 40/2009 Sb.), podle kterého by jeho jednání bylo kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž toto ustanovení stanoví trestní sazbu až na dvě léta, zatímco při právní kvalifikaci podle trestního zákona byl ohrožen trestní sazbou od šesti měsíců do tří let. Krajský soud v Ostravě měl proto jeho jednání posoudit podle nové právní úpravy, neboť to je pro obviněného příznivější. To by mělo vliv i na uložený trest. Bylo by možno rozhodnout buď o upuštění od uložení souhrnného trestu nebo by obviněnému mohl být uložen souhrnný trest odnětí svobody na samé horní hranici trestní sazby stanovené na trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. s podmíněným odkladem na delší zkušební dobu. Vzhledem k tomu navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. 4 To 40/2010, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 19 T 122/2009, a to ve výroku o vině a o trestu a podle § 265m odst. 1 tr. ř. uznal obviněného vinným trestným činem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku (§ 35 odst. 2 tr. zák.) mu uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání čtyř let nebo podle § 44 tr. zákoníku (§ 37 tr. zák.) upustil od uložení souhrnného trestu. Pokud dovolací soud dospěje k závěru, že nemůže sám ve věci rozhodnout, nechť podle § 265l tr. ř. přikáže Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že krajský soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že souhrn právních norem podle trestního zákoníku je pro obviněného příznivější, ale s výhradou, že ani tato změna nemůže na postavení obviněného nic změnit. S tím státní zástupce nesouhlasí a uvádí, že odvolací soud sice s ohledem na § 254 odst. 2 tr. ř. posoudil také správnost výroku o vině a správně shledal, že je pro obviněného příznivější použití trestního zákoníku, ale v tom případě měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit v celém rozsahu a měl sám znovu rozhodnout o vině obviněného. Teprve následně se měl zaobírat výrokem o trestu za posouzení všech okolností ve smyslu zejména § 39 odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku, tedy i za posouzení konkrétní povahy a závažnosti každého ze sbíhajících se trestných činů. Závěrem svého vyjádření navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř. Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující: Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního