11 Tdo 770/2010 — Nejvyšší soud

11 Tdo 770/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:27. 7. 2010 Spisová značka:11 Tdo 770/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.770.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 197a tr. zák. § 202 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 8. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 770/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 27. července 2010 dovolání obviněného V. S. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 6 To 4/2010 ze dne 8. 3. 2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 1 T 130/2009 ze dne 8. 12. 2009, a rozhodl takto : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. o d m í t á . Odůvodnění : Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 1 T 130/2009, byl obviněný V. S. uznán vinným tím, že jinému vyhrožoval usmrcením, a to způsobem, který vzbudil důvodnou obavu a na místě veřejnosti přístupném se rovněž dopustil výtržnosti tím, že jiného napadl, čímž spáchal dvojnásobný trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a dvojnásobný trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Okresní soud v Domažlicích za použití § 25 odst. 1 tr. zák. od potrestání V. S. upustil, za současného uložení ochranného psychiatrického léčení v ambulantní formě podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák. Současně byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, konkrétně 3 ks střeliva WADIE P. A. PV, výr. číslo nezjištěno, plynové náboje ráže 9 mm, 1 ks plynové pistole zn. WALTHER P 22, ráže 9 mm a 1 ks zásobníku k plynové pistoli zn. WALTHER P 22. Následně obviněný podal odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem, sp. zn. 6 To 4/2010 ze dne 8. 3. 2010 tak, že zrušil výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ve výroku o trestu propadnutí věci a podle § 259 odst. 3 tr. ř. a znovu rozhodl tak, že v souladu s ust. § 101 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.) vyslovil zabrání věci. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny. Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého advokáta mimořádný opravný prostředek – dovolání, a to u Okresního soudu v Domažlicích dne 5. 5. 2010, neboť dle jeho názoru rozhodnutí soudu II. i I. stupně „spočívá na nesprávném právním posouzení“. Naplnění důvodu dovolání podle ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že z rozsudků obou soudů nevyplývá, jakým způsobem měl obviněný naplnit skutkovou podstatu trestného činu dle § 202 odst. 1 tr. zák., a sice v tom směru, že by jednal v úmyslu způsobit na místě veřejně přístupném výtržnost. V tomto smyslu obhajoba zpochybňuje celou řadu skutečností, které zkoumaly soudy nižších stupňů. Pokud se jedná o první střet ze dne 18. 12. 2008, obviněný akcentuje, že se nejedná o místo veřejně přístupné dalším osobám – konkrétně jde o místo před domem, kde se nachází vchod do bytu obviněného, kde není další byt, pouze jeden v 1. patře, který patří právě poškozenému (ten je umístěn tak, že před bytem je balkon přístupný pouze z bytu poškozeného). Co se týče dalšího střetu, který se udál 1. 3. 2009, obhajoba zdůrazňuje, že při řešení tohoto (ale i dalších provinění) se nestačí omezit pouze na zjištění samotného vnějšího průběhu výtržnického jednání obviněného, ale je třeba jeho motiv zkoumat rovněž v souvislosti s celkovým osobním profilem pachatele. A protože obviněný byl sám předmětem řady útoků, ať slovních či fyzických, a to jak ze strany poškozeného, tak ze strany jeho staršího syna, s přihlédnutím k jeho vysokému věku, špatnému zdravotnímu stavu i dosavadní bezúhonnosti – se nemůže dle jeho názoru jednat o trestný čin. Obviněný v tomto smyslu uvádí, že výtržnost ve smyslu § 202 odst. 1 tr. zák. je pouze jednání, které závažným způsobem narušuje veřejný klid a pořádek a je pro ně typický zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití. Ale z dosavadní soudní praxe vyplývá, že každé fyzické napadení občana (i když se jej pachatel dopustil veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném) nemusí nutně naplňovat skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. zák. Obviněný ve svém dovolání je rovněž subjektivně přesvědčený o tom, že soudy I. i II. stupně nesprávně vyhodnotily mj. společenskou nebezpečnost jeho jednání, neboť vyšly z přesvědčení, že u poškozeného došlo ke vzbuzení důvodné obavy z usmrcení nebo ohrožení zdraví. To však dovolatel odmítá s poukazem na fakt, že poškozený z mnoha předchozích střetů byl dobře informován o tom, že vlastní plynovou pistoli. K té dovolatel navíc uvádí, že byla prakticky nefunkční, a že si ji pořídil již před delší dobou z obavy o svůj život aִživot své manželky, neboť ze strany poškozeného docházelo stále častěji k vyvolávání hádek a k nebezpečnému vyhrožování. Co se týče místa střetu, jednalo se vždy o místo pro parkování osobního auta obviněného, které stavěl těsně před vchod do svého bytu, neboť se velmi obtížně pohybuje a byl nucen jezdit na nákupy do vzdálené prodejny a k lékaři, na poštu, apod. Obviněný je tedy přesvědčen o tom, že jednání popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku nelze kvalifikovat jako trestný čin, neboť společenská nebezpečnost nedosahuje dostatečné intenzity ve smyslu § 3 odst. 2 tr. zák. Podle jeho názoru by se mohlo jednat maximálně o přestupek dle zákona č. 200/1990 Sb., a to bez ohledu na to, že nebyl uložen trest, ale ochranné léčení. S ohledem na výše uvedené obviněný Nejvyššímu soudu ČR navrhuje, aby napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. K projednávanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten uvádí, že pokud proběhlo nalézací řízení a následně bylo náležitě provedeno ve II. stupni i řízení přezkumné, nemá Nejvyšší soud ČR důvod přezkoumávat znovu opakované námitky obviněného. Výhrady, které popsal ve svém podání dovolatel, nelze označit za oprávněné pro důvody, které ve svém rozhodnutí vyjádřil již soud II. stupně, přičemž již soud I. stupně správně vyhodnotil všechny zjištěné skutkové okolnosti a dospěl k zákonnému závěru o vině i o přiměřené sankci ve smyslu trestního zákona. Jisté pochybení soudu nalézacího pak zcela a v souladu se zákonem napravil soud II. stupně. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že dovolatelovy výhrady není možné mít za důvodné, a proto státní zástupce navrhuje dovolání V. S. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjadřuje souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 tr. ř., tj. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjadřuje státní zástupce ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) přezkoumal obsahové a formální náležitosti, resp. přípustnost podaného dovolání dle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. a dále zda bylo podáno osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání podat (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda se nejedná o podání zjevně neopodstatněné podle § 265i písm. e) tr. ř. a zda jsou tu důvody, pro které by musel předmětné dovolání odmítnout, zejména z důvodů ust. § 265i odst. 1 písm. b), f) tr. ř. Po přezkoumání tohoto podání podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení Nejvyšší soud přezkoumal a shledal, že dovolání je přípustné. Své námitky dovolatel vznesl s odkazem na dovolací důvod podle ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Tento dovolací důvod tedy neumožňuje zasahovat proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost jsou správně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už totiž nel