11 Tdo 833/2004 — Nejvyšší soud

11 Tdo 833/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 7. 2004 Spisová značka:11 Tdo 833/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.833.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 833/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2004 o dovolání, které podal obviněný Ing. Z. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. 4 To 58/2004-288 ze dne 24. 2. 2004 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 8 T 277/2003, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný pplk. Ing. Z. Š. byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově, č. j. 8 T 277/2003-278 ze dne 19. 11. 2003 uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 trestního zákona a pokusem téhož trestného činu podle § 8 odst. 1 trestního zákona k § 250 odst. 1 a 2 trestního zákona. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho a půl roku. Současně byl zavázán k tomu, aby v průběhu této zkušební doby podle svých sil nahradil poškozené V. v. š. p. v. V. způsobenou škodu, jejíž výše byla vyčíslena na částku 75.656,- Kč. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného trestného činu a jeho pokusu dopustil tím, že 1. dne 17. 2. 1997 ve V., jako příslušník tamního vojenského útvaru č. 7037, podal přihlášku nároku na odlučné, v níž v rozporu se skutečností uvedl bydliště rodiny v O. a v období od ledna 1997 do února 1999 na základě této přihlášky neoprávněně pobíral náhrady jako při služební cestě a náhrady jízdních výdajů podle § 25 písm. a), b) vyhlášky ministerstva obrany č. 7/1996 Sb., čímž V. v. š. p. v. ve V. způsobil škodu ve výši 75.656,- Kč, 2. dne 25. 11. 2002 ve V., jako příslušník téhož vojenského útvaru, předložil za období od června 1999 do prosince 1999 a od ledna 2002 do června 2002 vyúčtování náhrady jako při služební cestě a náhrady jízdních výdajů podle § 77 odst. 2 a 4 zákona č. 221/1999 Sb., na což neměl nárok, a učinil tak v úmyslu způsobit V. š. p. v. ve V. škodu ve výši 38.338,- Kč, avšak tato částka mu proplacena nebyla. Citovaný rozsudek Okresního soudu ve Vyškově napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Brně jako soud odvolací svým rozsudkem, č. j. 4 To 58/2004-288 ze dne 24. 2. 2004 nově rozhodl o jeho vině toliko skutkem pod bodem 2. obžaloby kvalifikovaným jako pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 trestního zákona k § 250 odst. 1 a 2 trestního zákona, zatímco obžaloby pro skutek pod bodem 1. kvalifikovaný jako dokonaný trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 trestního zákona jej postupem podle § 226 písm. b) trestního zákona zprostil. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně se uvedeného pokusu trestného činu podvodu dopustil tím, že dne 25. 11. 2002 ve V., jako příslušník tamního vojenského útvaru 7037, předložil za období od června 1999 do prosince 1999 a od ledna 2002 do června 2002 vyúčtování náhrady jako při služební cestě a náhrady jízdních výdajů podle § 77 odst. 7 zákona č. 221/1999 Sb., na které neměl nárok, neboť s rodinou bydlel nikoliv v místě trvalého bydliště v O., ale v H., a učinil tak v úmyslu způsobit V. š. p. v. ve V. škodu ve výši 38.338,- Kč, k čemuž nedošlo, protože tato částka mu proplacena nebyla. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho a půl roku. Opis tohoto rozsudku byl obviněnému Ing. Z. Š. doručen dne 5. 4. 2004, jeho obhájci dne 29. 3. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 24. 3. 2004. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný Ing. Z. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný se domnívá, že rozhodnutí vydaná soudy prvního a druhého stupně spočívají na nesprávném právním posouzení stíhaného skutku. Má totiž za to, že jeho jednání nenaplnilo po formální stránce všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, ani k jejich naplnění nesměřovalo. V tomto kontextu obviněný zdůrazňuje, že předmětné náhrady uplatňoval plně v souladu s hlavou třetí zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, a připomíná, že podmínky pro vyplacení těchto náhrad stanovené v § 77 tohoto zákona se vesměs odvíjí od místa trvalého pobytu vojáka. Tímto místem se přitom ve smyslu § 71 odst. 4 tohoto zákona rozumí obec, ve které je hlášen k takovému pobytu. Vzhledem k tomu, že on sám i všichni členové jeho rodiny jsou od 9. 4. 1987 nepřetržitě až doposud úředně přihlášeni k trvalému pobytu v O., na adrese Ř. č. 428/8, vyslovuje přesvědčení, že se nemohl dopustit ani trestného činu podvodu ani jeho pokusu formou zamlčení podstatných skutečností, jak tvrdí soudy obou stupňů, když svůj nárok na předmětné náhrady dokládal právě tím, že tato adresa je místem jeho trvalého pobytu. Tento údaj o místě svého trvalého pobytu totiž uváděl pro potřeby personální evidence i při přihlašování nároků na náhrady spojené s dojížděním do místa výkonu práce plně v souladu se skutečností a s požadavky předtisku na formulářích k vyúčtování předmětných náhrad. Na skutková zjištění soudů obou stupňů v tom smyslu, že v inkriminovanou dobu bydlel s rodinou v H. u V. a nebyl tedy nikterak odloučen od žádného z členů své rodiny, reaguje tvrzením, že v této obci nikdy nebydlel. Připouští sice, že v H. vlastní nemovitost, na které provádí podle svých časových a finančních možností stavební úpravy, upozorňuje však na to, že tato nemovitost nebyla nikdy zkolaudována k trvalému bydlení. Pokud se při provádění uvedených prací občas v H. stýkal s členy své rodiny, tato setkání postrádala charakter trvalého soužití rodiny. Celkově vzato namítá, že se soudy prvního a druhého stupně řádně nevypořádaly se všemi důkazy a náležitě nezjistily skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti. Specificky pak zpochybňuje výši škody, kterou měl podle těchto soudů v úmyslu způsobit V. v. š. p. v. ve V., a to poukazem na listinné důkazy, z nichž je podle jeho mínění zřejmé, že náhrady za rok 1999 uplatnil pouze za měsíce listopad a prosinec, nikoli za období od června do prosince, jak je uvedeno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního i druhého stupně. Za nelogickou označuje rovněž hypotézu těchto soudů, podle které měl nároky za poslední měsíce roku 1999 a za počátek roku 2002 požadovat v návaznosti na odchod doc. M. N. z vedení fakulty, neboť předmětné nároky uplatnil s odstupem patnácti měsíců od této události. Samotnou svědeckou výpověď doc. N. pak podle jeho názoru soud druhého stupně nesprávně vzal za základ svých skutkových zjištění. V této souvislosti poukazuje na její neurčitost a za zcela nepravdivé označuje tvrzení jmenovaného o tom, že jej upozornil na nezbytnost dát si do pořádku záležitosti spojené s náhradami podle zákona č. 221/1999 Sb. S ohledem na uvedené skutečnosti obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a sám jej zprostil obžaloby státního zástupce pro stíhaný skutek. Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného Ing. Z. Š. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten v odůvodnění svého vyjádření předně poukazuje na to, že dovolání sice bylo podáno výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, avšak zčásti směřuje i proti hodnocení provedených důkazů a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění přitom podle názoru státního zástupce nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a)-l) trestního řádu. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle jeho mínění odpovídá pouze námitka obviněného, že v posuzovaných případech splňoval veškeré zákonné předpoklady pro přiznání uplatněných náhrad na odlučné. Státní zástupce však má za to, že věcně nemůže tato námitka obstát. V tomto kontextu poukazuje na to, že zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, i vyhláška č. 7/1996 Sb., o peněžních a naturálních náležitostech vojáků v činné službě a žáků vojenských škol, kteří nejsou vojáky, shodně stanoví jako základní předpoklad pro přiznání předmětných náhrad skutečné odloučení ženatého vojáka z povolání od rodiny, což podle skutkových zjištění soudů obou stupňů nebyl případ obviněného. S ohledem na to státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněn