11 Tdo 892/2023

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2021, sp. zn. 50 T 8/2020, byl obviněný V. K., nar. XY (dále jen „V. K. st.“) uznán za jednání popsané pod bodem I. vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl obviněný krajským soudem odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl dále odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 400 denních sazeb po 5.000 Kč, tedy v celkové výši 2.000.000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně a podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě zajištěných částek ve výši 40.600 Kč a 112,53425685 BTC.

Obvinění P. K., J. K. a F. K. byli týmž rozsudkem krajského soudu za jednání popsané pod bodem II. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, obvinění P. K. a J. K. rovněž zločinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. Za uvedené jednání byli obvinění P. K., J. K. a F. K. krajským soudem odsouzeni podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody, jenž byl v případě obviněných P. K. a J. K. ukládán za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku jako trest úhrnný, a to všichni tři jmenovaní shodně v trvání osmi let, pro jehož výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku shodně zařazeni do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byli dále všichni tři jmenovaní obvinění shodně odsouzeni též k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.

Obviněná M. P. pak byla citovaným rozsudkem krajského soudu uznána za jednání popsané pod bodem II. vinnou jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku a dále zločinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. Za uvedené jednání byla obviněná citovaným rozsudkem krajského soudu odsouzena podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.

Výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně byl následně ve výroku o vině i trestu v zákonné lhůtě napaden odvoláními podanými osobami obviněných V. K. st., P. K., J. K. a F. K., jakož i odvoláním státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podaným částečně ve prospěch a částečně v neprospěch obviněných P. K., J. K. a M. P. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, a to tak, že napadené rozhodnutí krajského soudu z podnětu odvolání obviněného V. K. st., obviněného F. K. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil, a to ohledně obviněných P. K., J. K. a M. P. v celém rozsahu, dále pak ohledně obviněného F. K. ve výroku o trestech a konečně ohledně obviněného V. K. st. ve výroku o trestu propadnutí věci ve vztahu k zajištěné částce ve výši 40.600 Kč a 112,53425685 BTC.

Citovaným rozsudkem vrchního soudu pak byli obvinění P. K., J. K. a M. P. za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. řádu uznáni vinnými jednáním popsaným původně v rozhodnutí nalézacího soudu pod bodem II., kvalifikovaným jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl obviněný P. K. vrchním soudem odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný J. K. byl vrchním soudem odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněná M. P. byla odvolacím soudem odsouzena podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Dále byl obviněným P. K., J. K., M. P. vrchním soudem podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně. Obviněného F. K. pak odvolací soud za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu odsoudil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně. Obviněný V. K. st. pak byl odvolacím soudem odsouzen podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, a to zajištěné částky 99,68 BTC. Naopak v ostatních výrocích zůstal výše označený rozsudek Krajského soudu v Brně nezměněn.

Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně, kteréžto byly stran jednání popsaného pod bodem II. následně v nezměněné podobě převzaty Vrchním soudem v Olomouci jako soudem odvolacím, se obvinění V. K. st., P. K., J. K., F. K. a M. P. předmětné trestné činnosti dopustili společně s dalšími osobami [tj. se spoluobviněnými A. D., V. K., nar. XY (dále jen „V. K. ml.“), M. V. a M. S.] tím, že:

obviněný P. K. v období let 2013 až 2018 na zahradě u nemovitosti na adrese XY, pěstoval přesně nezjištěný počet rostlin konopí, které dostal od obviněného A. D., kdy vypěstované rostliny sklidil, a to nejméně v letech 2017 a 2018 s pomocí obviněného A. D., usušil, částečně zpracoval pro vlastní potřebu, částečně si sušinu ponechal a část předal obviněnému D., takto za období let 2013 až 2017 obviněnému D. předal sušené konopí o hmotnosti celkem 20.855 g s nezjištěným obsahem účinné látky THC, v roce 2018 rostliny ve dnech 10. 10. 2018 v době od 07:30 hodin do 18:00 a následně dne 11. 10. 2018 v době od 07:19 do 15:30 hodin sklidil společně s obviněným A. D., jemuž část usušené rostlinné hmoty následně předal, kdy se jednalo o usušené konopí o hmotnosti nejméně 3.912 g obsahující 492,46 g účinné látky THC, kdy dále obviněný P. K. v místě svého bydliště na adrese XY držel toxikomansky upotřebitelné sušené konopí o hmotnosti 1.170,65 g s obsahem 95,91 g účinné látky THC,

obviněný J. K. v období let 2013 až 2018 na zahradě u nemovitosti na adrese XY, XY, pěstoval přesně nezjištěný počet rostlin konopí, které dostal od obviněného A. D., kdy vypěstované rostliny s pomocí obviněného D. sklidil, usušil, částečně zpracoval pro vlastní potřebu, částečně si sušinu ponechal a část předal obviněnému D., takto za období let 2013 až 2017 obviněnému D. předal sušené konopí o hmotnosti celkem 13.016 g s nezjištěným obsahem účinné látky THC, přičemž v roce 2018 po vypěstování rostlin konopí dne 13. 10. 2018 od 07:30 společně s obviněným A. D. rostliny sklidil a část usušené rostlinné hmoty o hmotnosti 5.818 g obsahující nejméně 463 g účinné látky THC následně obviněnému D. předal, kdy dále obviněný J. K. v místě svého bydliště na adrese XY, XY, držel toxikomansky upotřebitelné sušené konopí o hmotnosti 1.176 g s obsahem 69,8 g účinné látky THC,

obviněný F. K. v období let 2013 až 2018 na zahradě u nemovitosti na adrese XY, XY, pěstoval přesně nezjištěný počet rostlin konopí, které dostal od obviněného A. D., kdy vypěstované rostliny sklidil, usušil, částečně si sušinu ponechal a část předal obviněnému D., kdy za období let 2013 až 2017 obviněnému D. předal 20.793 g toxikomansky upotřebitelného konopí s nezjištěným obsahem účinné látky THC, a v roce 2018 dne 8. 10. 2018 v době od 07:47 do 16:47 hodin sklidil, usušil a obviněnému D. předal sušené konopí o hmotnosti nejméně 7.787,2 g, obsahující 881,92 g účinné látky THC,

obviněná M. P. v období let 2014 až 2018 na zahradě u nemovitosti na adrese XY, XY, pěstovala přesně nezjištěný počet rostlin konopí, které dostala od obviněného A. D., kdy vypěstované rostliny s pomocí obviněného A. D. sklidila, usušila, částečně zpracovala pro vlastní potřebu, částečně si sušinu ponechala a část předala obviněnému D., takto za období let 2014 až 2017 obviněnému D. předala toxikomansky využitelné sušené konopí o hmotnosti celkem 5.878 g s nezjištěným obsahem účinné látky THC, dále dne 24. 10. 2018 v době od 10:37 do 11:16 hodin předala obviněnému D. sušené konopí o hmotnosti 2.789,61 g obsahující cca 389,95 g účinné látky THC, přičemž dále obviněná M. P. v místě svého bydliště na adrese XY, XY, držela toxikomansky upotřebitelné sušené konopí o hmotnosti 1.642,9 g s obsahem 130,16 g účinné látky THC.

Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, napadl obviněný V. K. st. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. m) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Napadené rozhodnutí zároveň podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, načež bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.

V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný V. K. st. namítl nepoužitelnost důkazů z přípravného řízení, a to v důsledku porušení zásady zákonnosti trestního řízení a práva obviněného na zákonného soudce s ohledem na místní nepříslušnost Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 pro úkony přípravného řízení. Ve věci byla podle obviněného dána místní a věcná příslušnost Krajského státního zastupitelství v Brně, a to nejpozději ode dne 5. 3. 2018, kdy policejní orgán zahájil úkony trestního řízení, kterého se měl dovolatel dopouštět s dalšími osobami v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina. Obviněný tedy namítá, že nebyla dána místní příslušnost Městského státního zastupitelství v Praze zejména při podání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce, k prohlídce jiných prostor a pozemků, zajištění motorových vozidel, zajištění bytové jednotky a nebytové jednotky ve vlastnictví obviněného a zajištění peněžních prostředků na jeho bankovním účtu. Z jednotlivých návrhů na vydání příkazů státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze a na nich navazujících příkazů obvodního soudu je podle obviněného zřejmé, že se tyto orgány činné v trestním řízení otázkou místní příslušnosti nikterak nezabývaly. Obviněný poukazuje na to, že při určování místní příslušnosti soudu pro rozhodování o některých úkonech v přípravném řízení podle § 18 tr. řádu je třeba vycházet z toho, že kritéria místní příslušnosti soudu uvedená v tomto ustanovení jsou vzájemně v poměru subsidiarity. Je-li tak možno určit místo, kde byl čin spáchán, je podle § 18 odst. 1 tr. řádu místně příslušným primárně soud, v jehož obvodu se toto místo nachází. Z toho je podle obviněného zřejmé, že v nyní posuzované věci rozhodovaly místně nepříslušné orgány činné v trestním řízení, a tedy i důkazy, které byly v přípravném řízení opatřeny na základě jejich rozhodnutí, byly důkazy získanými nezákonným způsobem a nejsou tak procesně použitelnými. Obviněný přitom namítá, že s identickou námitkou vznesenou v jím podaném odvolání se soud druhého stupně vypořádal nedostatečně.

Obviněný V. K. st. dále namítá, že z rozhodnutí nalézacího soudu není zřejmé, z čeho vyplýval způsob zajištění jeho věcí, stejně jako neodkladnost a neopakovatelnost v jeho bydlišti provedené domovní prohlídky. Nadto i postup Policie České republiky při převedení bitcoinů a bitcoinové peněženky při domovní prohlídce v bydlišti užívaném taktéž jeho osobou byl nesprávný, jelikož nebyl použit procesní postup podle § 79a odst. 2 tr. řádu, a to s ohledem na skutečnost, že kryptoaktiva nejsou pod centrální správou a nakládání s nimi má určitá specifika. Jakýkoliv jiný druh příkazu je podle obviněného neuskutečnitelný a v případě kryptoměnové peněženky by mělo být zakázáno nakládání s nosičem dat (vlastní peněženkou), jakož i SEED kódem. K tomu však do dnešního dne ze strany orgánů činných v trestním řízení nedošlo. Obviněný poukazuje na to, že podle zprávy Policejního prezídia ze dne 29. 11. 2021 platí, že zajištění kryptoměnových peněženek provádí osoba, která je proškolena v oblasti IT technologií. V příslušném spisu však není založena listina prokazující, že by příslušník Policie České republiky, který provedl převedení bitcoinů, byl před samotným úkonem převodu proškolen v oblasti IT technologií.

Obviněný dále namítá, že ve spise se nenachází odborné vyjádření k obsahu zajištěného notebooku zn. Lenovo, na které se odvolává obžaloba i rozsudek, ale Úřední záznam Kriminalistického ústavu k výjezdu pro NPC ze dne 26. 11. 2018, č. j. NPC-544/TČ-2018-2200PR, z něhož vyplývá, že celý proces zajištění dat od provedení domovní prohlídky u obviněného až po zhotovení bitové kopie notebooku zn. Lenovo nebyl proveden v souladu s trestním řádem, neboť obviněný nebyl před výše popsaným úkonem policejním orgánem vyzván k předložení dotčeného notebooku ve smyslu § 78 tr. řádu, přičemž bitová kopie notebooku zn. Lenovo byla provedena policejním orgánem bez doložení jeho proškolení v oblasti IT technologií. Jestliže pak v rámci domovní prohlídky byly zajištěny dvě tiskárny, tak z odborného vyjádření k nim vyplývá pouze to, že porovnávané tisky ze zásilek mohly být provedeny na jakékoliv laserové tiskárně, která využívá shodný typ tiskové náplně. Bez důkazů obsažených v nezákonně zajištěném notebooku zn. Lenovo tedy nelze stanovit, kdo tento notebook a v něm obsažené nástroje pro správu virtuálních měn (kryptoměn) ve skutečnosti užíval. Obviněný tedy zpochybňuje celý proces zajištění stop a s tím související obsah důkazů.

Dovolatel dále namítá nezákonnost uloženého trestu propadnutí věci, a to částek 40.600 Kč a 99,68437213 BTC, jelikož nebylo objasněno, zda tyto věci skutečně náleží pachateli a jakým způsobem byly získány. Soud prvního stupně při ukládání trestu propadnutí věci ignoroval, že tento druh trestu je podle § 70 tr. zákoníku možné v předmětné věci aplikovat pouze na finanční prostředky zajištěné při domovní prohlídce provedené jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 158 odst. 3 písm. i) tr. řádu, přičemž v odůvodnění svého rozsudku neuvedl ničeho, z čeho by bylo možno dovodit, že domovní prohlídka v bydlišti obviněného byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Podle obviněného tak nebyl odůvodněn ani závěr o tom, že jde o prostředky, které jsou výnosem z trestné činnosti páchané jeho osobou.

Obviněný rovněž vznáší námitky proti uloženému trestu odnětí svobody, který považuje za nespravedlivý, nepřiměřený a neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Nalézací soud totiž nezohlednil délku soudního řízení, stejně jako dobu uplynuvší od spáchání skutku, pro který byl obviněný uznán vinným a neuvedl nic, z čeho by bylo možné dovodit, proč je pro odrazení osoby dovolatele od páchání další trestné činnosti zapotřebí uložit mu nepodmíněný trest odnětí svobody. Jeho uložením podle obviněného nebyl splněn účel ani funkce trestu, když přicházela v úvahu možnost využití § 58 tr. zákoníku, a to s ohledem na osobní a rodinné poměry jeho osoby. Obviněný k tomuto dále poukazuje na skutečnost, že soud prvního stupně při hodnocení stran ukládání trestu opomenul ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku, při němž se neuplatní limity uvedené v § 58 odst. 4 tr. zákoníku.

K uloženému peněžitému trestu nadto obviněný namítá, že soud prvního stupně si pro určení výše denní sazby peněžitého trestu neopatřil žádné informace o jeho majetkových poměrech, přičemž majetkové šetření nebylo provedeno ani v přípravném řízení. Peněžitý trest je tedy podle jeho mínění nedobytný a nemůže přispět k resocializaci jeho osoby, pročež byl uložen v rozporu se zákonem.

Závěrem svého dovolání proto obviněný V. K. st. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu.

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2021, sp. zn. 50 T 8/2020, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný P. K., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přičemž napadené rozhodnutí zároveň spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný P. K. namítl, že v řízení byla porušena zásada in dubio pro reo, jelikož nebylo prokázáno, že si byl vědom toho, že by se měl podílet na páchání jakéhokoliv trestného činu. Obviněný podle svého tvrzení pěstoval konopí za účelem výroby masti pro těžce nemocnou manželku, přičemž jeho přebytky přenechal zdarma spoluobviněnému A. D., a to rovněž za účelem výroby mastí. Přitom žil řádným životem a nikdy nebyl trestán. Obviněný zcela nesouhlasí se způsobem, jakým soudy nižších stupňů hodnotily tabulky zajištěné u spoluobviněných A. D. a V. K. st., kteréžto posloužily jako důkazy pro stanovení množství předaného konopí. Soud totiž na jednu stranu uvádí, že nebyly prokázány finanční toky v nich popsané, na druhou stranu tato skutečnost údajně nesnižuje hodnověrnost a použitelnost dalších údajů obsažených v tabulkách. Obviněný taktéž nerozumí tomu, jakým způsobem soudy nižších soudů dovodily, že v předmětných tabulkách uvedené křestní jméno Petr se bez dalšího vztahuje k jeho osobě. Obviněný ani spoluobviněný A. D. přitom u soudu neuvedli, že by mezi nimi docházelo k předávání sušeného konopí, natožpak v jakém množství, což nevyplývá ani z žádného dalšího soudem provedeného důkazu.

Obviněný taktéž namítá, že ze žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by se stal členem organizované skupiny, když spoluobviněný A. D. byl jedinou osobou, s níž byl v přímém kontaktu. Obviněný tedy nerozumí tomu, kterak mohly soudy nižších stupňů dospět k závěru, že předával konopí za účelem jeho další distribuce spoluobviněnému A. D., když takto činil s vědomím, že s ním nelze nakládat bez příslušného povolení a že spoluobviněný A. D. sušené konopí předává či jinak dodává další osobě k zpracování či jinému využití. S ohledem na tyto skutečnosti nemohly soudy nižších stupňů na základě provedených důkazů podle mínění obviněného u jeho osoby dovodit naplnění objektivní ani subjektivní stránky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

Závěrem svého dovolání proto obviněný P. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a obviněného zprostil obžaloby. Alternativně pak navrhuje, aby Nejvyšší soud po zrušení rozsudků soudů nižších stupňů věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí nebo aby zrušil výrok o trestu z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu jeho nepřiměřené přísnosti.

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2021, sp. zn. 50 T 8/2020, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný J. K., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přičemž napadené rozhodnutí zároveň spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný J. K. namítl, že nebylo prokázáno, že by se dopustil trestné činnosti jako člen organizované skupiny a ve velkém rozsahu. Obviněného podle jeho mínění nemůže nade vší pochybnost usvědčovat to, že spoluobvinění V. K. st. a A. D. měli vypracovat nějaké tabulky, a to zvláště za situace, kdy soudy označily některé údaje v nich obsažené za neprokázané. V řízení naopak bylo podle obviněného prokázáno to, že vyráběl pro sebe a sobě blízké léčivé konopné masti, které byly nalezeny při domovní prohlídce, přičemž část úrody přenechával zdarma spoluobviněnému A. D. pro farmaceutické účely. Obviněný se tedy nemohl dopustit úmyslně žádné trestné činnosti, jelikož byl spoluobviněným A. D. uveden v omyl a bylo mu zamlčeno, jak jmenovaný spoluobviněný dále nakládá s předmětným konopím. Obviněný též zpochybňuje závěry odborného posouzení, které jsou podle jeho mínění spekulativní, jelikož srovnávací materiál nebyl ani k dispozici. V řízení tedy v důsledku těchto skutečností nebyla dodržena zásada in dubio pro reo, což se vztahuje zejména na množství vyrobené marihuany, ale též na dobu, po níž konopí pěstoval a zpracovával.

Další vadou podle obviněného vedené řízení zatížil nalézací soud, který jej upozornil na možnost změny právní kvalifikace jednání popsaného pod bodem II. ve vztahu k § 284 tr. zákoníku až po závěrečných řečech, a to poté, co odročil hlavní líčení za účelem vyhlášení rozhodnutí. V hlavním líčení dne 2. 9. 2021 následně nalézací soud změnil svůj postoj a „vrátil“ věc bez předchozí notifikace do stadia dokazování, přičemž obhájce dovolatele nemohl být osobně přítomen, jelikož nalézací soud nevyhověl jeho omluvě a žádosti o odročení hlavního líčení. V důsledku této skutečnosti pak podle obviněného bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Obviněný dále namítá, že trest odnětí svobody je pro něj s ohledem na jeho vysoký věk fakticky trestem doživotním, přičemž odvolací soud při ukládání trestu adekvátně nezohlednil jeho věk, neuspokojivý zdravotní stav, jeho doznání, dosavadní bezúhonnost a nižší míru společenské škodlivosti jeho jednání. Lékařskými zprávami dovolatel prokazuje i to, že se stará o svou nemocnou manželku. Obviněný by tak podle svého mínění měl být odsouzen nejvýše k trestu s podmíněným odkladem, přičemž uložením nepřiměřeného trestu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a to i v důsledku nerovnosti v trestání, když spoluobvinění byli odsouzeni k trestům mírnějším, čímž byli odměněni za svá účelová doznání.

Ve zbytku svého dovolání pak obviněný již jen obecně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 3 Tdo 52/2008, které podle jeho mínění podporuje jeho tvrzení o absenci společenské škodlivosti léčby konopím a dále na nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3892/18, týkající se negativních důsledků nepřiměřené regulace konopí k léčbě. Dále pak poukazuje na skutečnost, že v době trestního řízení byl schválen zákon č. 366/2021 Sb., který změnil povolené limitní množství THC v konopí z 0,3 % na 1 %. Jelikož ustanovení zvyšující limit THC nebylo v databázi TRIS řádně oznámeno podle ustálené judikatury Soudního dvora EU, pak při neoznámení změny technického předpisu podléhá sankci nevymahatelnosti i původní předpis.

Závěrem svého dovolání proto obviněný J. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání přerušil výkon trestu uloženého mu napadeným rozhodnutím.

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný F. K., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přičemž napadené rozhodnutí zároveň spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný F. K. namítl, že tabulky zajištěné u spoluobviněných A. D. a V. K. st. nemohly sloužit jako důkazy pro stanovení množství předaného konopí a finančních částek. Podle obviněného totiž není známo, kdo tabulky vytvořil, za jakým účelem a pro koho, pročež tyto tabulky považuje za nevěrohodné. Pokud je v nich uvedeno množství konopí předané „Frantou“, má obviněný za to, že se nemuselo jednat o jeho osobu.

Dovolatel dále zdůrazňuje, že on i jeho tchýně trpí dlouhodobě zdravotními obtížemi, od kterých jim ulevovaly masti na bázi konopí. O možnosti léčby z masti se zmínil spoluobviněnému A. D., který mu nabídl, že mu konopí sežene a pomůže mu rovněž radou, což následně učinil. Obviněný se cítil spoluobviněnému A. D. zavázán za jeho pomoc, pročež mu umožnil vzít si zbytek nevyužitých rostlin, nicméně mu nebylo známo, že na jednání spoluobviněného A. D. kooperuje ještě někdo další, přičemž o opaku nebyl proveden jediný důkaz. Nevěděl ani jak bude spoluobviněný se sušinou konopí nakládat a domníval se, že bude použita „pro farmacii“. V důsledku těchto skutečností obviněný rozporuje naplnění subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným.

Obviněný dále namítá nepřiměřenost uloženého trestu, k čemuž poukazuje na tresty uložené spoluobviněným M. V. a M. S., kteří podle jeho mínění potvrdili účelově pro dosažení odměny v podobě nižšího trestu správnost údajů obsažených v tabulkách, jež byly provedeny jako usvědčující důkaz. Obviněný namítá, že odvolací soud při ukládání trestu adekvátně nezohlednil jeho věk, zdravotní problémy, dosavadní řádný život, jakožto i skutečnost, že je ženatý a nemajetný. Uložený trest podle něho rovněž neodpovídá společenské nebezpečnosti jeho jednání, jelikož trestněprávní vývoj směřuje „nevyhnutelně k určité legalizaci marihuany“, což ve spojení se skutečností, že již v současné době existuje legální obchod s konopnými produkty, ztěžuje některým sociálním a věkovým skupinám posouzení legality jejich jednání.

Závěrem svého dovolání proto obviněný F. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, napadla dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněná M. P., která tak učinila v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázala na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť podle jejího názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná M. P. namítla, že pouhá sklizeň a usušení rostlinného materiálu neodpovídají definici výroby omamné látky, jelikož neexistuje důvod, aby byl pojem „výroba“ ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku rozšiřován na případ, kdy materiál klasifikovaný sám o sobě jako omamná látka není dále transformován, nýbrž je pouze usušen, popř. nadrcen atp. Rovněž z hlediska míry protispolečenského jednání nedává podle obviněné smysl, aby byl chemický proces vedoucí např. k výrobě pervitinu připodobňován ke zpracování rostlin. Jestliže je v soudy nižších stupňů odkazovaném stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, argumentováno zněním článku 28 odst. 1 Jednotné úmluvy o omamných látkách, pak tento argument podle obviněné postrádá validitu vzhledem k tomu, že anglický originál předmětné úmluvy obsahuje v klíčových pasážích různé pojmy, zatímco v českém překladu určité pojmy splývají. Dovolatelka rovněž rozporuje závaznost a relevantnost citovaného stanoviska, jakož i všech stanovisek Nejvyššího soudu obecně. Tvorba stanovisek totiž podle jejího názoru představuje reziduum z éry socialistické zákonnosti a tvorba abstraktních stanovisek není přípustná, jelikož jakožto faktický druhotný pramen práva omezuje nezávislost soudů. Odvolací soud nadto při kvalifikaci jejího jednání pochybil, když své úvahy opřel o srovnání s právní kvalifikací užitou nalézacím soudem u spoluobviněného M. S., a to přesto, že jmenovaný spoluobviněný učinil prohlášení viny a nesporoval kvalifikaci svého jednání s vidinou odměny v podobě nižšího trestu.

Obviněná M. P. dále namítá, že naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty spočívajícího ve spáchání trestné činnosti ve „velkém rozsahu“ odvolací soud odůvodnil nedostatečně pouze celkovým množstvím její osobou vyprodukované drogy a délkou páchání trestné činnosti. V daném případě odvolací soud nezvážil okolnosti svědčící v její prospěch, jako je absence zištného motivu, její doznání, fakt, že byla k pěstitelské činnosti tohoto druhu svedena svým bratrem (tj. spoluobviněným P. K.), jakož i to, že trpí chronickými zdravotními neduhy, jež léčila mastmi a tinkturami, které vyráběla z části vypěstovaného konopí. To všechno jsou okolnosti, které měly podle obviněné vést k zachování právní kvalifikace dotčeného jednání podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Pakliže se tak nestalo, měly vést k uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, jelikož trest spojený s přímým výkonem je pro ni nepřiměřeně přísný.

Obviněná v závěru svého mimořádného opravného prostředku namítá, že kriminalizace konopí odporuje ústavnímu pořádku. K tomu předkládá vlastní náhled na vývoj postoje společnosti k drogám a označuje skutkové podstaty vymezené § 283 až 285 tr. zákoníku za obsoletní a nesouladné s ústavním pořádkem, a to zejména ve vztahu ke konopí. Dovolatelka k tomuto poukazuje také na skutečnost, že konopí má prokazatelné léčivé a uklidňující účinky, přičemž je ve společnosti rozšířeno navzdory nelegálnosti jeho rekreačního užívání. Přitom konopí podle jejího mínění není nebezpečnější než alkohol, jeho užívání nemá návaznost na tvrdé drogy a boj proti němu je kontraproduktivní, což je důvodem změn přístupu ke konopí v zahraničí. Obviněná dále argumentuje, že kriminalizace konopí je v zájmu farmaceutických společností, avšak není rozhodně spravedlivá a představuje omezení základních práv a svobod jednotlivců. Jmenovaná dovolatelka dále předkládá vlastní představy ohledně možné budoucí zákonné úpravy nakládání s konopím, kdy by podle jejího mínění měl být trestný pouze obchod vykazující znaky podnikání. Konopí by pak mělo být vypuštěno ze seznamu omamných a psychotropních látek či by pro něj měly být vytvořeny vlastní skutkové podstaty. Následně obviněná ve svém dovolání uvedla odkazy na webové stránky věnující se problematice konopí a citace z nich, které podporují její náhled na tuto problematiku.

Závěrem svého dovolání proto obviněná M. P. navrhla, aby Nejvyšší soud vyhověl jejímu dovolání, zrušil jí napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podaným dovoláním jednotlivých obviněných zaslala své písemné stanovisko ze dne 18. 5. 2023, sp. zn. 1 NZO 279/2023-62, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která ve svém vyjádření k dovolání V. K. st. uvádí, že pokud jde o námitky místní nepříslušnosti Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 pro úkony přípravného řízení, je třeba uvést, že z provedeného dokazování vyplynulo, že ke spáchání trestné činnosti ve smyslu § 18 odst. 1 tr. řádu došlo, byť v jediném případě, také v obvodu Městského státního zastupitelství v Praze. Proto podle státní zástupkyně není pochyb o místní příslušnosti Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 pro úkony přípravného řízení. Po nápadu obžaloby v této trestní věci k Městskému soudu v Praze tento soud svou místní příslušnost nezpochybňoval.

Státní zástupkyně se ztotožňuje rovněž se závěry odvolacího soudu, který nepřisvědčil námitkám obviněného V. K. st. stran nezákonnosti postupu Policie České republiky při zajištění Bitcoinů. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že v přípravném řízení byla zcela zákonným postupem vykonána v bydlišti jmenovaného obviněného na základě řádného soudního povolení domovní prohlídka pro podezření, že se zde nacházejí věci důležité pro trestní řízení. Neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu byla zdůvodněna obavou ze zmaření či zničení důkazů podezřelými osobami a nemožností zajistit tyto důkazy jiným způsobem. Sám obviněný V. K. st. po řádném poučení do protokolu uvedl, kde se u něj nachází mj. i notebook a bitcoinová peněženka, tyto věci označil za důležité pro trestní řízení a dobrovolně je vydal. Nalezená kryptopeněženka a kryptoměna Bitcoin poté byla zajištěna převedením na policejní bitcoinovou peněženku, a to v souladu s ustanovením § 78 tr. řádu. K tomu je podle státní zástupkyně třeba podotknout, že tato data nepořídili sami policisté vykonávající domovní prohlídku, ale na místo přizvaní specialisté Kriminalistického ústavu. Z tohoto důvodu neobstojí ani obviněným namítané nedodržení vnitřních policejních postupů při nakládání s výpočetní technikou.

K dovolání obviněného J. K., jakož i ke skutkovým námitkám zbylých dovolatelů pak státní zástupkyně uvádí, že se rovněž ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který z provedených důkazů shledal a vyvodil logické a přesvědčivé závěry o samotné podstatě jednání obviněných, tedy jednání drogového charakteru. Spoluobviněný A. D. obviněnému V. K. st. marihuanu obstarával tak, že pro něj organizoval pěstování toxikomansky využitelného konopí nejméně obviněnými P. K., J. K., F. K., M. P., M. V. a M. S., kterým dodával sazenice konopí. S těmito nelegálními pěstiteli, kteří si část této produkce případně ponechali pro sebe, se částečně podílel i na sklizení, zpracování sušeného konopí a na jeho vakuovém balení za účelem následné distribuce. Nikdo z obviněných přitom nesporoval nakládání s marihuanou. Obvinění V. K. st. a A. D. disponovali přehledy o množství konkrétního druhu marihuany od konkrétních pěstitelů za určité období. Tento důkaz pak nestál v této trestní věci osamoceně a koresponduje s označením nesporných skutečností spoluobviněným M. V., prohlášením viny učiněným spoluobviněným M. S., výstupy z domovních prohlídek se zadrženými zásilkami, odbornými vyjádřeními z oboru chemie, výsledky o sledování a prostorového audiozáznamu vozidla obviněného V. K. st., jakož i částečnými doznáními obviněných V. K. st. a A. D. Jednání obviněných V. K. st., P. K., J. K., F. K. a M. P. tak bylo podle státní zástupkyně provedenými důkazy zcela prokázáno a právní kvalifikace jejich jednání je rovněž zcela přiléhavá.

Pokud jde o námitku, v níž obviněná M. P. vyjádřila svůj nesouhlas se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, pak jde podle státní zástupkyně o námitku irelevantní, jelikož stanovisko Nejvyššího soudu je právně závazné a nezbývá než podle tohoto postupovat.

Jde-li o výhrady všech obviněných stran nepřiměřenosti uloženého trestu, je podle státní zástupkyně třeba uvést, že pod zákonné dovolací důvody je možno tuto námitku podřadit podle ustálené judikatury pouze tehdy, je-li uložený trest extrémně nepřiměřeně přísný. V případě obviněných V. K. st., P. K., J. K., F. K. ani M. P. tento důvod v žádném případě naplněn nebyl, neboť obviněným P. K., J. K. a F. K. byl uložen trest za použití moderačního ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy trest uložený pod zákonnou hranicí trestní sazby. Soud při diferenciaci trestu současně důsledně přihlížel nejen k samotné míře zapojení těchto obviněných do trestné činnosti, ale také k postoji těchto obviněných k vytýkanému jednání. Tento postup považuje státní zástupkyně za zcela přiměřený všem zákonným hlediskům rozhodným pro ukládání trestu. Jde-li o obviněného V. K. st., který se v podaném dovolání domáhá aplikace ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, je podle státní zástupkyně třeba souhlasit s uloženým trestem jako přiměřeným, jelikož evidentní motivací tohoto obviněného bylo získání majetkového prospěchu. Prvoinstanční soud proto správně ukládal i peněžitý trest při řádném zjištění osobních a majetkových poměrů obviněného se stanovením odpovídající výše jedné denní sazby a jejich počtu s ohledem na charakter trestné činnosti, rozsah a prospěch při polovině zákonného rozpětí. Navíc je podle státní zástupkyně třeba podotknout, že ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku není ustanovením, na jehož použití by měl obviněný V. K. st. právní nárok.

Státní zástupkyně tedy v závěru svého vyjádření shrnula, že konkrétní námitky uvedené jednotlivými dovolateli dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné, pročež navrhuje, aby jejich dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Vyjádření státní zástupkyně k dovoláním podaným shora jmenovanými obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům jednotlivých obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly tomuto soudu předloženy.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze jednotlivými obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

V souvislosti s dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž byl uplatněn obviněnými V. K. st., P. K., J. K. a F. K., Nejvyšší soud konstatuje, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat: - správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, - procesní bezvadnost provedeného dokazování a - správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu.

Cílem tohoto nového dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.

V souvislosti se všemi obviněnými souhlasně uplatněným dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu Nejvyšší soud dále konstatuje, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Ani na základě tohoto dovolacího důvodu však Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda soudy nižších stupňů provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě předmětného trestného činu.

Důvodem dovolání, jenž (vedle jiných důvodů) uplatnil obviněný V. K. st. podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán některý ze zbylých důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, přestože již v předcházejícím řízení byl dán některý z ostatních dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných V. K. st., P. K., J. K., F. K. a M. P. splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obvinění V. K. st. a M. P. ve svém dovolání vznesli mimo jiné námitky, jež jsou formálně podřaditelné pod jimi uplatněné dovolací důvody či některý ze zákonných dovolacích důvodů, nicméně tyto Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. Naproti tomu dovolání obviněných P. K., J. K. a F. K. obsahovala argumentaci, jíž pod žádné zákonem taxativně stanovené dovolací důvody podřadit v žádném ohledu nelze.

Obviněný V. K. st. předně v rámci svého mimořádného opravného prostředku vznesl procesní námitky stran jím tvrzené nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení. Tu spatřuje v porušení svého práva na zákonného soudce a zásady zákonnosti trestního řízení v důsledku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 10 jako soudu rozhodujícího v přípravném řízení a Městského státního zastupitelství pro dozorování jeho vedení.

Tyto výhrady obecně nespadají pod žádný z obviněným uplatněných dovolacích důvodů, ježto místní příslušnost nelze v dovolání vytýkat podle žádného z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1, odst. 2 tr. řádu. V dovolacím řízení lze vytýkat nedostatek věcné příslušnosti, a to s odkazem na obviněným neuplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, který však může založit toliko vada spočívající v nedostatku věcné příslušnosti soudu, nikoliv státního zastupitelství či policejního orgánu. Z těchto důvodů dovolací soud nebyl oprávněn zkoumat správnost místní příslušnosti soudů, a tím spíše místní příslušnost státních zastupitelství. Obviněný ovšem na podkladě těchto výhrad vznesl rovněž námitku procesní nepoužitelnosti důkazů získaných na základě úkonů učiněných v přípravném řízení místně nepříslušnými orgány. Na těchto procesně nepoužitelných důkazech pak měla být podle jeho mínění založena i rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků jemu přisouzeného trestného činu. Takto formulovanou námitku lze sice podřadit pod obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak Nejvyšší soud ji z níže rozvedených důvodů shledal zcela neopodstatněnou.

Podle § 18 odst. 1 tr. řádu platí, že řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Pravidlo vyjádřené v § 18 odst. 1 tr. řádu se užije jen tehdy, nevznikají-li o něm žádné pochybnosti, přičemž místem spáchání trestného činu, který byl spáchán naplněním více alternativních znaků jeho skutkové podstaty, je každé místo, kde došlo ze strany pachatele k jednání naplňujícímu kterýkoli z nich. Pořadí, v němž jsou tyto alternativní znaky trestného činu uvedeny v ustanovení zvláštní části trestního zákona, přitom nemá žádný význam pro určení místa spáchání činu, a tedy ani pro určení místní příslušnosti soudu podle § 18 odst. 1 tr. řádu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 17/1996 Sb. rozh. tr.). Místem spáchání trestného činu je přitom nejen místo, kde došlo k naplnění znaků základní skutkové podstaty trestného činu, ale i místo, kde došlo k naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby. Pakliže jsou tato místa v obvodech růz