11 Tdo 923/2025 — Nejvyšší soud

11 Tdo 923/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2025 Spisová značka:11 Tdo 923/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:11.TDO.923.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 923/2025-2546 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o dovolání obviněného M. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2025, č. j. 11 To 22/2025-2387, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 22 T 7/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. 11. 2024, č. j. 22 T 7/2022-2244, byl obviněný M. K. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání účastenství ve formě pomoci na zvlášť závažném zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Soud prvního stupně obviněnému za tuto trestnou činnost uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. 2. Proti uvedenému rozsudku podali obviněný a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (která tak učinila v neprospěch obviněného do výroku o trestu) odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 5. 2025, č. j. 11 To 22/2025-2387, tak, že z podnětu obou odvolatelů podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Ve věci pak podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že shledal obviněného vinným z účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. 3. Za uvedené trestněprávní jednání a za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 11. 2023, sp. zn. 4 T 165/2023, a za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. 9 T 122/2023, odvolací soud obviněnému uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému rovněž podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 750 Kč, tedy v celkové výměře 350 000 Kč. Rovněž mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to 234 g kokainu, plastové dózy s nápisem WHEY a digitální váhy značky Professional Scale. Odvolací soud současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku ohledně obviněného zrušil výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 11. 2023, sp. zn. 4 T 165/2023, a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. 9 T 122/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 4. Přisouzeného jednání se přitom obviněný dopustil (stručně řečeno) tím, že v průběhu prosince roku 2020 ve XY, okres Liberec, po předchozí domluvě s již odsouzeným P. J. (dále též jen „odsouzený“), neoprávněně opatřil za účelem výroby metamfetaminu nejméně 10 kg tablet léku Cirrus s obsahem hydrochloridu pseudoefedrinu, které nezjištěným způsobem dodal odsouzeným P. J., L. L. a J. B., kteří z nich následně vyrobili metamfetamin, který zčásti pro svou potřebu užili, zčásti prodali či jinak poskytli dalším osobám. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Vondrouše, advokáta, dovolání, s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř. Obviněný ve svém dovolání poukazuje na zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, na nesprávně uložený souhrnný trest a na chybně neuložený trest pod dolní hranici zákonné sazby. 6. Obviněný se předně vymezuje proti nesprávně uloženému trestu. Odvolací soud podle něj vědomě pochybil, když nesprávně aplikoval § 43 odst. 2 tr. zákoníku, což vyplývá z bodu 62 jeho rozsudku. Obviněný oceňuje úvahu odvolacího soudu, který pro něj hledal nejvhodnější řešení, nicméně trestní právo neumožňuje takto překlenout postup rozporný s literou zákona. Ukládání souhrnného trestu je totiž otázkou posouzení splnění zákonných podmínek, které však v projednávané věci zjevně splněny nebyly, nikoliv volby či úvahy soudu. 7. Obviněný se ztotožňuje s odvolacím soudem, že projednávaná trestná činnost se sbíhá s trestnou činností řešenou Okresním soudem v Děčíně pod sp. zn. 9 T 122/2023, a souhlasí, že souběh není dán k věci Okresního soudu v Liberci sp. zn. 4 T 165/2023. Pro úplnost dodává, že byl z výkonu trestu uloženého Okresním soudem v Liberci podmíněně propuštěn usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 5. 2024, č. j. 31 To 156/2024-54. Jakékoli zohledňování tohoto odsouzení při úvahách o trestu v napadeném rozsudku je pro něj tedy bez dalšího nevýhodnější. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, že nesprávné uložení souhrnného trestu naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž podle něj o nesprávnosti není pochyb. Nelze totiž akceptovat situaci, kdy odvolací soud při úvahách o trestu vycházel z premisy, že ukládá souhrnný trest k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 30 měsíců. Jeho postup při stanovení výměry trestu tím byl zásadně ovlivněn v neprospěch obviněného, což je podstatný důvod pro zrušení napadeného rozsudku. 8. Další okruh svých námitek obviněný směřuje na chybně neuložený trest pod dolní hranici zákonné sazby. Má za to, že v jeho trestní věci byly dány podmínky pro aplikaci § 58 tr. zákoníku, přičemž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/23, podle něhož lze námitku neaplikace § 58 tr. zákoníku podřadit pod dovolací důvody. Pokud odvolací soud uložil trest odnětí svobody jako souhrnný (k 30 měsícům trestu odnětí svobody) při samé spodní hranici zákonné trestní sazby, nabízí se úvaha, že při správném použití § 43 tr. zákoníku by bylo namístě trest podle § 58 tr. zákoníku mimořádně snížit. Obviněný připouští, že odvolací soud se možné aplikaci tohoto ustanovení věnoval, jeho úvahy jsou však zatíženy nesprávným hodnocením souhrnnosti a daný soud rovněž nesprávně hodnotil jeho roli na trestné činnosti z hlediska závažnosti a významu jeho jednání pro činnost skupiny kolem odsouzeného. 9. Obviněný za ilustrativní označuje závěr bodu 30 rozsudku odvolacího soudu, kde tento soud významně naznačuje, že nebýt absentujícího odvolání státní zástupkyně do výroku o vině v neprospěch obviněného, byly by jeho závěry o rozsahu participace obviněného na trestné činnosti odlišné, resp. shledal by širší zapojení do činnosti. Tato úvaha je podle něj s ohledem na princip presumpce neviny nepřípustná. Od tohoto závěru je třeba odvíjet úvahu o závažnosti jeho jednání. Pokud totiž oba soudy nepochybovaly (s ohledem na usvědčující výpovědi svědka B.), že trestná činnost v rozsahu popsaném ve vztahu k odsouzenému (zejména rozsah výroby pervitinu) skutečně proběhla, a tedy tablety Cirrus musely být dodávány opakovaně, musel tyto někdo dodat. Pokud nebylo prokázáno, že je dodal on, je třeba s ohledem na princip presumpce neviny uzavřít, že je nedodal. 10. V návaznosti na uvedené obviněný prezentuje svůj názor na jednání popsané v napadeném rozsudku z hlediska závažnosti. Přibližuje podstatu činnosti skupiny kolem odsouzeného a dodává, že se sám na distribuci ani výrobě nepodílel. Ze všech výpovědí svědka B. (dále též jen „svědek“) o rozhovoru odsouzeného s obviněným vyplývá, že iniciátorem činnosti byl odsouzený, který tablety i aktivně poptáv