11 Tvo 12/2024 – Nejvyšší soud

11 Tvo 12/2024-5588 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2024 stížnost odsouzeného T. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2024, č. j. 11 To 9/2024-5579, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost odsouzeného T. V. zamítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Vrchní soud v Praze v rámci veřejného zasedání konaného dne 3. 6. 2024 rozhodl usnesením pod č. j. 11 To 9/2024-5579 o zamítnutí žádosti dříve obviněného (nyní již odsouzeného) T. V. (dále též jen „odsouzený“) o propuštění z vazby na svobodu podle § 71a tr. ř., neboť u jeho osoby i nadále trval důvod vazby uvedený v § 67 písm. c) tr. ř. V rámci téhož veřejného zasedání Vrchní soud v Praze následně meritorně rozhodl o vině a trestu odsouzeného V., když konstatoval, že jím podané odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2023, č. j. 4 T 3/2023-5255, se podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítá. 2. V důsledku shora uvedeného usnesení odvolacího soudu nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2023 č. j. 4 T 3/2023-5255, kterým byl T. V. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byly uloženy podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku peněžitý trest (a to v celkové výši 1.500.000 Kč, rozdělený do padesáti denních sazeb ve výši 30.000 Kč). Krajský soud současně rozhodl podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku o zabrání věci. 3. Pro úplnost je vhodné doplnit, že citovaným rozsudkem krajského soudu bylo v dané trestní věci rozhodnuto o vině i dalších šesti spoluobviněných osob, konkrétně D. B., M. P., V. H., R. Č., Š. S. a D. Č. 4. Nyní již pravomocně odsouzený T. V. se projednávané trestné činnosti dopustil (zkráceně vyjádřeno) tím, že v období od měsíce května roku 2021 do počátku měsíce února roku 2022 bez zákonného povolení v rámci organizované součinnosti společně s výše uvedenými spoluobviněnými osobami intenzivně opatřoval, přechovával a rozsáhle distribuoval vysoké množství marihuany, přičemž v této skupině zastával vedoucí úlohu. 5. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze o zamítnutí žádosti jmenovaného o propuštění z vazby na svobodu podal odsouzený T. V. dne 3. 6. 2024 přímo do protokolu o veřejném zasedání stížnost (č. l. 5568). Vzhledem k následujícímu rozhodnutí vrchního soudu o jím podaném odvolání, na základě něhož nabyl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k jeho osobě právní moci bez jakýchkoli zásahů ze strany odvolacího soudu (č. l. 5571), byl dne 11. 6. 2024 dotázán obhájce odsouzeného V., zda jeho klient i nadále setrvává na svém požadavku na projednání předmětné stížnosti. V reakci na to obhájce jmenovaného sdělil, že odsouzený V. na projednání své stížnosti i nadále trvá (č. l. 5582), pročež byla dne 17. 6. 2024 stížnost tohoto odsouzeného společně s příslušným spisovým materiálem předložena Nejvyššímu soudu. 6. Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. z podnětu odsouzeným T. V. podané stížnosti přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2024, č. j. 11 To 9/2024-5579, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odsouzeným podaná stížnost není důvodná. 7. V přiloženém spisovém materiálu Nejvyšší soud nejprve dohledal, že Vrchní soud v Praze v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2024 rozhodl, že nyní již odsouzený T. V. se podle § 72 odst. 1, 3 tr. ř. ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. c) tr. ř. (č. l. 5355). Proti tomuto usnesení podal odsouzený stížnost ze dne 26. 2. 2024, kterou Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 19. 3. 2024, č. j. 11 Tvo 7/2024-5280, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou. 8. Následně odsouzený T. V. podal žádost ze dne 6. 5. 2024, (č. l. 5516 a násl.), následně doplněnou dne 23. 5. 2024 (č. l. 5534 a násl.), o okamžité propuštění z vazby v důsledku údajně nezákonného zadržování jeho osoby na základě „ex tunc“ neplatného rozhodnutí soudu Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023, č. j. 11 To 107/2023-5241. Podstatou této jeho žádosti byla námitka porušení procesních práv odsouzeného ve stížnostním řízení, neboť soud projednávající tento případ se jej výslovně nedotázal, zda chce být před rozhodnutím o stížnosti slyšen ve vazebním zasedání. V této souvislosti odsouzený namítl, že osobní slyšení své osoby nikdy expressis verbis neodmítl, dosud se každého vazebního zasedání osobně účastnil, vrchní soud jej však nepoučil o jeho právech a neposkytl mu plnou možnost jejich uplatnění. 9. Vrchní soud v Praze však žádost odsouzeného svým usnesením ze dne 3. 6. 2024, č. j. 11 To 9/2024-5579, oprávněně zamítl, neboť ve shodě se závěry Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva konstatoval, že z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) nelze dovodit nezadatelné právo obviněného zúčastnit se řízení před soudem (v rámci rozhodování o vazbě či jejím dalším trvání ve smyslu respektování záruk spravedlivého procesu zakotveného v čl. 6 Úmluvy) a s ním související povinnost jeho fyzické účasti ve všech případech rozhodování o dalším trvání vazby (vyjma prvotního rozhodování soudu o vzetí do vazby ve smyslu čl. 5 odst. 3 Úmluvy). 10. V této souvislosti vrchní soud přiléhavě konstatoval, že nyní již odsouzený jej o konání vazebního zasedání v rámci projednání jím podané stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2023, č. j. 4 T 3/2023-5197, výslovně nepožádal, pročež nebyl povinen se jej (prostřednictvím Vazební věznice Plzeň) dotazovat, zda žádá o eskortu a následné slyšení v rámci vazebního zasedání. Z tohoto důvodu vrchní soud neměl povinnost konat vazební zasedání a pokud rozhodl o stížnosti odsouzeného v neveřejném zasedání, učinil tak v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. I. ÚS 343/19, a ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1466/19). Vyjma toho tvrzení odsouzeného, že se dosud účastnil každého vazebního zasedání, bylo shledáno nepravdivým, neboť rozhodování o vazbě ze dne 15. 2. 2024, sp. zn. 11 To 9/2024) proběhlo u Vrchního soudu v Praze v tzv. neveřejném zasedání, když obviněný V. k dotazu předsedkyně senátu písemně sdělil, že nechce být slyšen před rozhodováním soudu o jeho vazbě a eskortován k vazebnímu zasedání (č. l. 5351). 11. Stran důvodů trvání vazby předstižné ve smyslu § 67 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že odsouzený byl ke dni 27. 6. 2024, tedy ke dni konání neveřejného zasedání o jím podané stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2024, č. j. 11 To 9/2024-5579, již pravomocně odsouzen za jednání, kterým naplnil zákonné znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Samotné jednání odsouzeného přitom spočívalo nikoli v ojedinělém, nýbrž v dlouhodobém, velmi rozsáhlém, organizovaně prováděném a ziskuchtivou pohnutkou vedeném neoprávněném nakládání s konopnou sušinou obsahující psychotropní (psychoaktivní) látku delta-9-tetrahydrokanabinol. Současně nebylo možné přehlédnout, že neoprávněná distribuce předmětné psychotropní látky je z hlediska finančního profitu velmi výnosná, což pro odsouzeného beze sporu představovalo silnou motivaci pro opětovné páchání předmětného protiprávního jednání. V této souvislosti nebylo možné pominout ani skutečnost, že odsouzený byl mezi lety 2002 a 2018 celkem osmkrát soudně trestán (mimo jiné i pro majetkovou a násilnou trestnou činnost). Z výše uvedených důvodů byla tedy obava odvolacího soudu z opakování druhově shodné (tj. drogové) trestné činnosti ze strany odsouzeného jednoznačně oprávněná. 12. Jelikož Vrchní soud v Praze důvody vedoucí k ponechání osoby nyní již odsouzeného ve vazbě přesvědčivě a logicky správně posoudil, přičemž srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej vedly k jeho závěrům, mohl se Nejvyšší soud s jeho výše uvedenými argumenty plně ztotožnit a na tyto zcela odkázat. Obsah odůvodnění stížností napadeného rozhodnutí vrchního soudu současně odpovídá zákonným požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 134 odst. 2 a § 73c tr. ř. Jelikož intenzita předstižného vazebního důvodu byla v případě odsouzeného T. V. v době rozhodování vrchního soudu o jím podané žádosti o propuštění z vazby na svobodu stále mimořádně vysoká, nebylo ani hypoteticky možné dosáhnout sledovaného cíle, tedy předejití dalšímu případnému páchání trestné činnosti ze strany odsouzeného, jinými prostředky či opatřeními ve sm