11 Zp 30/2001 – Nejvyšší soud

11 Zp 30/2001 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. dubna 2002 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana v právní věci navrhovatele VRS, nyní PA, proti odpůrci Ministerstvu vnitra ČR, o opravném prostředku navrhovatele proti rozhodnutí odpůrce ze dne 21. 5. 2001, č. j. VS/1-1/1568/2001, t a k t o : Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 21. 5. 2001, č. j. VS/1-1/1568/2001, s e p o t v r z u j e . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Napadeným rozhodnutím Ministerstva vnitra byla podle § 11 odst. 2 ve spojení s § 8 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), odmítnuta registrace změny stanov VRS. Stalo se tak na podkladě zjištění, že změna stanov VRS je v rozporu s ustanoveními uvedenými v § 8 odst. 1 zákona, a to § 2 odst. 3 a § 4 zákona. Změna stanov spočívala mimo jiné ve změně názvu VRS na NSB. V části I. stanov je uvedeno, že NSB používá zkratku NSB. Podle Ministerstva vnitra zkratka názvu strany „NSB“ vyvolává asociaci se stejně znějící zkratkou organizace holandských nacistů „NSB“, vzniklé v roce 1931 a po roce 1945 v Holandsku a na územích všech jemu podřízených teritoriích zakázanou. Vzhledem k všeobecně známé skutečnosti, že členy VRS se stali též členové bývalé NA „se záměrem v řadách politické strany (tj. VRS) pokračovat v nastolené cestě“, je třeba za stavu, kdy byly aktivity NA posouzeny rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 31. 3. 2000 jako jednání, jehož cílem je rozněcování národnostní, rasové a náboženské zášti, tzn. činnost v rozporu s ustanovením § 4 písm. a) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, argumentovat tím, že pokračování v cestě nastolené NA v rámci VRS, resp. NSB, znamená jednání v přímém rozporu s platnými zákony a Ústavou České republiky. V daném kontextu tudíž nabývá zvolený název strany a jeho zkratka podobu skrytého přihlášení se strany k myšlenkám stoupenců fašistické ideologie. Ministerstvo vnitra zdůraznilo, že uvedenému závěru nasvědčuje též „Komplexní politický program“ VRS, jenž byl v období před sjezdem strany konaným dne 3. 3. 2001 prezentován rovněž na internetových stránkách a jehož autentičnost byla vyjádřením strany ze dne 27. 11. 2000 potvrzena. Záměr proklamovaný v citovaném programu sub. I. odst. 3 požadující, aby nová Ústava stanovila prioritu vlastenectví i občanské příslušnosti a nadřadila ji nad veškeré národnostní, etnické a jiné zájmy, je třeba mít za zjevně neústavní pro rozpor s čl. 3 odst. 2, čl. 24 a čl. 25 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále ministerstvo vnitra uvedlo, že podle části IV. bodu 1 změny stanov, může být členem NSB „každý státní občan České republiky, který je občansky bezúhonný, způsobilý k právním úkonům, nebyl nikdy tajným spolupracovníkem Státní bezpečnosti, příslušníkem Lidových milicí nebo funkcionářem Komunistické strany Československa a je starší 18 let. Může být přijat každý státní občan České republiky, který je starší 15 let, ale bez práva být volen do orgánů NSB“. Z tohoto textu plyne, že členem strany mohou být též státní občané mladší 18 let. Podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona však může být členem strany a hnutí pouze osoba starší 18 let. Uvedenou zásadu přiložené stanovy NSB tudíž nerespektují, jak ostatně též potvrzuje Usnesení delegátů VII. mimořádného sjezdu VRS konaného dne 3. 3. 2001, v němž se konstatuje: „Sjezd schválil změny stanov, týkající se věku pro vstup do strany, který byl snížen na 15 let“. Je třeba přitom vycházet z toho, že vyloučení členů mladších 18 let z účasti na ustavování orgánů strany je pro posouzení věci nerozhodné. Proti shora uvedenému rozhodnutí Ministerstva vnitra podala VRS v zákonné lhůtě opravný prostředek. V tomto opravném prostředku uvádí následující výhrady: Ve změně návrhu stanov bylo v bodě IV. skutečně porušeno ustanovení odst. 3 zákona (správně § 2 odst. 3), neboť členem strany a hnutí může být pouze osoba mladší 18 let. Uvedené znění bylo stranou převzato z platných stanov SPR – RS Československa. Správní orgán však nepostupoval v souladu s § 3 odst. 2 zákona č. 77/1967 Sb., o správním řízení, které ukládá správním orgánům za povinnost poskytovat občanům a organizacím pomoc a poučení, aby pro neznalost právních předpisů neutrpěli v řízení újmu. Správní orgán se ani nepokusil svolat odpovědné činitele VRS k osobnímu projednání správního řízení a zamítl celé podání písemnou formou, což je svým způsobem i v rozporu s duchem § 3 odst. 3 výše uvedeného zákona. V takovém případě by byla okamžitě provedena patřičná korektura, i když není zcela jasné, proč toto znění stanov bylo jiné politické straně povoleno. Dále uvádí, že zamítnutí změny názvu strany na NSB s ohledem na zkratku NSB, jež má vyvolávat asociace na zkratku nizozemské nacistické strany N. – SB, považuje za nesmysl poplatný současné kampani sdělovacích prostředků a části státní správy zaměřené na její diskreditaci. Strana hlásící se k českému vlastenectví nemůže být nikdy v žádném ohledu nacistická, neboť víme z historie, že nacismus svým programem směřoval k likvidaci českého národa. Poukazuje na „začínající hon na čarodějnice“, kdy podle sdělovacích prostředků i číslice 18 a 88 vyvolávají asociace na jméno Adolfa Hitlera a pozdrav Heil Hitler, což je stejný nesmysl jako překládání zkratky NSB do cizí řeči. Velmi široké zdůrazňování týkající se programových prohlášení považuje za nelogické a nemající co činit se stanovami strany. Poukazuje na čl. 9 Ústavy, podle nějž je možno na základě ústavních zákonů změnit prakticky celou Ústavu včetně republikánské státní formy s výjimkou změny podstatných náležitostí demokratického právního státu. Dikce podávaná správním rozhodnutím naproti tomu svým duchem vychází z absolutní neměnnosti celé Ústavy. Na základě výše uvedených skutečností navrhuje, aby Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, jímž změní čl. IV. odst. 1 návrhu stanov s tím, že členem NSB může býti každý člen starší 18 let s tím, že další znění odstavce zůstává v platnosti, jakož i ostatní ustanovení stanov včetně názvu NSB. K opravnému prostředku se Ministerstvo vnitra vyjádřilo v podání doručeném Nejvyššímu soudu dne 24. 8. 2001. V tomto se podává, že podle § 11 odst. 2 zákona platí pro řízení o registraci změny stanov obdobně ustanovení § 7 a § 8 zákona. Registrační řízení zakotvené v zákoně pak představuje ve vztahu k zákonu č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, jako obecné úpravě řízení probíhajících před správními orgány, zvláštní právní úpravu správního procesu. Ve smyslu § 7 odst. 2 zákona Ministerstvo vnitra po doručení návrhu na registraci z formálního hlediska zkoumá, zda předložený návrh má veškeré náležitosti stanovené v § 6 odst. 2 tohoto zákona a zda údaje v něm jsou přesné a úplné. Zjistí-li, že návrh nesplňuje tyto požadované náležitosti, bezodkladně, nejpozději do 5 dnů od doručení návrhu, na tento stav příslušný subjekt upozorní, a to v souladu s citovaným ustanovením obligatorně písemnou formou. Ústní jednání v rámci registračního řízení zákon neupravuje. Po zahájení řízení o registraci Ministerstvo vnitra zkoumá z věcného hlediska, zda stanovy strany nejsou v rozporu s § 1 až 5 a § 6 odst. 3 a 4 zákona. Dále vyjádření odpůrce konstatuje nepravdivost tvrzení navrhovatele, že úprava členství ve straně byla převzata z platných stanov SPR - RS Československa. Snížená věková hranice pro členství v této straně byla obsažena ve stanovách platných v době od 26. 6. 1990 do 21. 4. 1992, tzn. v době, kdy zákon věkovou hranici 18 let jako podmínku členství v politických stranách nestanovil. Pokud jde o argumentaci navrhovatele zpochybňující záměrné užití názvu a zkratky strany, tato není podle názoru Ministerstva vnitra právně relevantní. V této souvislosti ministerstvo připojilo prohlášení předsedy VRS J. K. a Leták „Manifest Českých nacionalistů“, rozdávaný dne 4. 8. 2001 v Jablonci nad Nisou na shromáždění příznivců strany. S odkazem na výše uvedené skutečnosti Ministerstvo vnitra navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí potvrdil. Příslušnost Nejvyššího soudu k přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí vyplývá z ustanovení § 11 odst. 2 zákona ve spojení s § 8 odst. 5 zákona. Podáním opravného prostředku podle tohoto ustanovení je tak zahájeno řízení ve smyslu § 250m o. s. ř. Nejvyšší soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s postupem podle § 250f odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve vztahu k § 250l odst. 1 o. s. ř., na základě kterého může Nejvyšší soud o opravném prostředku rozhodnout bez jednání rozsudkem, pokud s tím účastníci souhlasí. Jak navrhovatel, tak odpůrce ve svých podáních shodně uvedli, že s naznačeným postupem soudu souhlasí. Nejvyšší soud tedy věc bez nařízení jednání přezkoumal, a dospěl k následujícím závěrům: V předložené změně stanov navrhovatele, jejíž registrace je předmětem tohoto řízení,