14 To 102/2022 – Nejvyšší soud

Vrchní soud v Praze zrušil podle § 308 odst. 3 z. m. j. s. k odvolání odsouzeného P. J. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 3 T 4/2021, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. I. Dosavadní průběh řízení 1. Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) rozhodl, že se podle § 306 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb. o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“), na území České republiky uznává rozsudek soudu v Haarlemu, Nizozemsko, ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 15-001104-03, kterým byl odsouzenému uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců pro trestný čin úmyslného jednání v rozporu se zákazem stanoveným v článku 2 bod A zákona o opiu, jehož se dopustil tím, že dne 21. 5. 2003 dovezl na svém těle v Schipholu na území Nizozemska přibližně 694,4 g kokainu, který by byl podle českého právního řádu zločinem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“). Dalším výrokem bylo rozhodnuto, že trest odnětí svobody uložený tímto rozsudkem bude na území České republiky vykonán. Posledním výrokem krajský soud rozhodl, že podle § 306 odst. 1 a § 124 odst. 4 z. m. j. s. za použití § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů) se odsouzený pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou. 2. V odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud konstatoval, že rozhodoval na základě žádosti justičního orgánu Nizozemska o uznání a výkonu rozsudku specifikovaného v předchozím odstavci. Uvedl, že rozsudek nabyl právní moci dne 4. 7. 2003, přičemž věcné projednání se uskutečnilo dne 19. 6. 2003. Odsouzený převzal předvolání k jednání dne 28. 5. 2003, jednání se zúčastnila jeho právní zástupkyně. Odsouzený měl lhůtu čtrnácti dnů pro podání odvolání, odvolání nepodal. V průběhu řízení byl zbaven osobní svobody po dobu dvanácti dní. Z vyžádaných dodatkových informací krajský soud zjistil, že odsouzený byl dne 23. 5. 2003 vyslechnut vyšetřujícím soudcem, výslechu byla přítomna tlumočnice. Odsouzený se k jednání doznal. Krajský soud dále z listinných důkazů dovodil, že ve věci byl původně vydán evropský zatýkací rozkaz, na základě konzultací s českou stranou byl ale odvolán a následně byla podána žádost o uznání a výkon rozhodnutí. Z listinných důkazů krajský soud zjistil, že odsouzený má trvalé bydliště v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem a je českým státním občanem. V rejstříku trestů má celkem pět záznamů o odsouzeních českými soudy. 3. Krajský soud uzavřel, že všechny podmínky pro uznání cizozemského rozhodnutí přepokládané ustanovením § 306 odst. 1 z. m. j. s. byly splněny. Konkrétně uvedl, že řízení se konalo na návrh kompetentního orgánu. Připomněl, že není potřebný souhlas odsouzeného, neboť ustanovení § 300 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. souhlas nevyžaduje, pokud jde o českého státního občana, který má v České republice obvyklé bydliště. Odsouzený byl uznán vinným trestnou činností, která naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky. S ohledem na popis skutku by bylo možno jednání odsouzeného posoudit jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., za který zákon účinný v době, kdy byl čin spáchán, stanovil trest odnětí svobody od dvou do deseti let. Uložený trest je tedy zcela slučitelný s právním řádem České republiky a nepřichází v úvahu jeho přizpůsobení. Řízení, které vydání rozsudku předcházelo, odpovídalo závazkům vyplývajícím pro Českou republiku z mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách. Odsouzený mohl uplatnit své právo na obhajobu, byl zastoupen obhájcem, a rovněž mu bylo umožněno využít tlumočníka. Věděl, pro jaký skutek se trestní řízení vede, osobně převzal předvolání k jednání. Skutek, jehož se rozhodnutí týká, nemá výlučně politický nebo vojenský charakter. 4. Krajský soud publikoval též závěr, že výkon trestu není podle právního řádu České republiky promlčen. Reagoval na námitku vznesenou obhájcem ve veřejném zasedání. Odkázal na ustanovení § 94 odst. 3 tr. zákoníku, z něhož zdůraznil, že do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou nebylo možno trest vykonat proto, že se odsouzený zdržoval v cizině, s tím, že je nutno použít metodu tzv. analogické transpozice, v rámci které se na vydávající stát hledí jako na Českou republiku. Odsouzený byl zadržen v Nizozemsku, byl omezen na osobní svobodě po dobu dvanácti dnů, a poté byl propuštěn. Z obsahu rejstříku trestů krajský soud dovodil, že se odsouzený nadále zdržoval na území České republiky, neboť zde páchal další trestnou činnost. 5. Dále krajský soud uvedl, že nebylo zjištěno, že by v České republice bylo pro týž skutek vedeno proti odsouzenému trestní stíhání, nebylo ani zjištěno, že by na území České republiky bylo vedeno jiné řízení o uznání tohoto rozhodnutí. Odsouzený je, s ohledem na svůj věk, trestně odpovědný i na území České republiky, jejímž je státním občanem. Nebylo zjištěno, že by požíval výsad a imunit, pro které by byl vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. 6. Zvláštní pozornost věnoval krajský soud tomu, že odsouzenému byl uložen trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, avšak po započtení doby, po kterou byla omezena jeho osobní svoboda, zbývá vykonat pouze pět měsíců a osmnáct dnů. Podle názoru krajského soudu však není dána překážka uznání rozsudku podle § 305 odst. 1 písm. e) z. m. j. s., neboť výkonu trestu nelze dosáhnout jinak. 7. Závěrem krajský soud konstatoval, že po posouzení všech zmíněných skutečností dospěl k závěru, že podmínky pro uznání a výkon citovaného rozsudku byly splněny. Pro výkon trestu zařadil odsouzeného do věznice s ostrahou s odůvodněním, že do tohoto typu věznice podle zákona patří. II. Odvolání odsouzeného 8. Rozsudek byl napaden odvoláním, které bylo podáno v zákonné lhůtě. V písemném vyhotovení odvolání byla uplatněna námitka promlčení výkonu uloženého trestu. Dále bylo namítnuto, že na trest uložený cizozemským rozsudkem se vztahuje amnestie podle rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii, publikovaného pod č. 1/2013 Sb. ze dne 1. 1. 2013. Bylo navrženo, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a sám rozhodl, že se citovaný rozsudek cizozemského soudu neuznává a uložený trest nebude na území České republiky vykonán. III. Přípustnost a důvodnost odvolání 9. Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“), jako soud odvolací, přezkoumal z podnětu podaného odvolání zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které vydání rozsudku předcházelo. V souladu s ustanoveními § 308 odst. 5 z. m. j. s. a § 254 odst. 1 tr. ř. svoji pozornost soustředil zejména na vady, které byly odvoláním vytýkány. 10. Veřejné zasedání u krajského soudu proběhlo v nepřítomnosti odsouzeného. Formální podmínky pro takový postup byly splněny, neboť odsouzený byl o termínu jednání řádně a včas vyrozuměn. Krajský soud správně shledal, že jsou splněny zákonné předpoklady pro vedení řízení o uznání citovaného cizozemského rozhodnutí, správný je i závěr, že souhlas odsouzeného není zapotřebí, neboť odsouzený je státním občanem České republiky a podle listinných důkazů, zejména výpisů z evidencí a zpráv Policie České republiky, má aktuálně na území České republiky obvyklé bydliště. 11. Správný je i závěr krajského soudu, že nejsou dány důvody pro neuznání rozhodnutí vyjmenované v ustanovení § 305 odst. 1 písm. a), b), c), d) z. m. j. s. ve znění platném a účinném v době vydání napadeného rozhodnutí. K tomu považuje vrchní soud za potřebné dodat, že podle z. m. j. s. ve znění zákona č. 422/2022 Sb. jde s účinností od 1. 1. 2023 o důvody, na základě jejichž existence nemusí soud uznat rozhodnutí soudu jiného členského státu, vyjmenované v ustanovení § 305 odst. 1 písm. a), b), c), d) z. m. j. s. 12. Vrchní soud musí přisvědčit i závěru krajského soudu o neexistenci důvodu pro neuznání rozhodnutí podle § 305 odst. 1 písm. e) z. m. j. s. (shodně i ve znění zákona č. 422/2022 Sb.). Krajský soud poukázal na skutečnost, že výměra dosud nevykonaného trestu je kratší šesti měsíců. Věcně správný závěr, že i takový trest lze po uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky vykonat, protože nelze výkonu trestu dosáhnout jinak, ovšem nevysvětlil. Vrchní soud proto doplňuje, že výkonu trestu nelze dosáhnout jinak, neboť předání odsouzeného k výkonu uloženého trestu odnětí svobody do Nizozemska na základě Evropského zatýkacího rozkazu by bránila okolnost uvedená v ustanovení § 205 odst. 3 písm. c) z. m. j. s. ve znění zákona č. 422/2022 Sb., tedy skutečnost, že podle právního řádu České republiky je výkon trestu odnětí svobody promlčen. S ohledem na znění tohoto ustanovení se v rámci předávacího řízení př