20 Cdo 1091/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1091/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 10. 2022 Spisová značka:20 Cdo 1091/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1091.2022.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Notářský zápis Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 71a předpisu č. 358/1992 Sb. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 12. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 3590/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1091/2022-217 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného O. L., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Magdalénou Ponczou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, proti povinným 1) A. Č., narozenému XY, bytem XY, 2) V. R., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janou Harcovou, advokátkou se sídlem v Miloticích, Školní 601, 3) BIZPOINT s. r. o., se sídlem v Praze 1, Krakovská 583/9, identifikační číslo osoby 01849611, zastoupenému JUDr. Janou Bärovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, pro 5 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 2755/2019, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, č. j. 16 Co 324/2021-176, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Oprávněný a povinný 1) a 2) nemají navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Oprávněný je povinen nahradit povinnému 3) náklady dovolacího řízení ve výši 17 484,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právní zástupkyně. O d ů v o d n ě n í : 1. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 17. 6. 2021, č. j. 49 EXE 2755/2019-127, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh povinných 2) a 3) na zastavení exekuce ze dne 12. 5. 2019, tak, že se exekuce zastavuje (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech řízení a nákladech exekuce (výrok II. až IV.). Vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je v souzené věci notářský zápis sepsaný notářkou Mgr. Kamilou Mirafuentes dne 11. 4. 2017, NZ 116/2017, N 107/2017, ve kterém oprávněný a povinní 1) a 2) uzavřeli smlouvu o přistoupení k dluhu, všichni povinní jako solidární dlužníci učinili prohlášení o uznání dluhu a dali svolení k přímé vykonatelnosti podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), a podle § 71a odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „notářský řád“). Odvolací soud dále zjistil, že povinný 3) jako vydlužitel a oprávněný jako zapůjčitel uzavřeli dne 11. 4. 2017 smlouvu o zápůjčce částky 4 000 000 Kč, přičemž peníze byly na účet povinného 3) připsány až dne 12. 4. 2017. Přitom v předmětném notářském zápisu povinní prohlásili, že ke dni 11. 4. 2017 dluží společně a nerozdílně oprávněnému 5 000 000 Kč (jistinu ve výši 4 000 000 Kč a sjednaný smluvní úrok stanovený pevnou částkou 1 000 000 Kč). Odvolací soud s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2536/2009, 33 Cdo 1814/2011 a 33 Cdo 475/2012 uzavřel, že v době uznání dluhu dluh povinných neexistoval, a je proto vyloučeno, aby povinní dluh uznali, neboť uznat lze jen právní skutečnost, která již nastala, nikoliv tu, která může, ale nemusí v budoucnosti nastat. Uvedenému neodporuje závěr, že lze uznat dluh nesplatný (je třeba rozlišovat dluh, který nevznikl, od dluhu vzniklého, avšak nesplatného). Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti proto není vykonatelný a je dán důvod k zastavení exekuce [§ 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů], a to ve vztahu ke všem povinným. Odvolací soud nepovažoval za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že dohoda účastníků a prohlášení o svolení k vykonatelnosti bylo vázáno na splnění odkládací podmínky. Pro nadbytečnost se již odvolací soud nezabýval dalšími námitkami týkajícími se zaplacení zapůjčené částky před podáním exekučního návrhu. 2. Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním. Je přesvědčen, že věc posoudil správně soud prvního stupně, nikoli odvolací soud. Dovolatel poukázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3968/2016, podle nichž platí, že byl-li notářský zápis sepsán před reálným poskytnutím půjčky, byla dohoda účastníků a prohlášení povinných o svolení k vykonatelnosti zápisu vázána na splnění odkládací podmínky. Protože v projednávané věci byla vymáhaná částka odepsána z účtu oprávněného v den sepisu notářského zápisu a připsána na účet povinného 3) následující den, byla tato odkládací podmínka splněna. Dovolatel obdobně odkázal mimo jiné i na usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2184/2013 a jeho závěr, že obsahuje-li dohoda osoby oprávněné a osoby povinné obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti [§ 71a až § 71c zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném od 1. 1. 2001 do 30. 6. 2009] ujednání, podle kterého se dlužník zavazuje splnit pohledávku a jiné nároky věřitele, vyplývající ze závazkového právního vztahu vzniklého na základě smlouvy o budoucí smlouvě o půjčce (na jejímž základě věřitel plnil po sepisu notářského zápisu a jež je podle dohody účastníků skutečností, na níž se budoucí pohledávka zakládá), jde o podmínku ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1, věty první, a odst. 2, věty první, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“ (§ 71b odst. 2 notářského řádu), jejíž splnění je třeba prokázat způsobem uvedeným v ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále jen „exekuční řád“. Podle dovolatele notářský zápis v projednávané věci splňuje veškeré formální náležitosti exekučního titulu. Finanční prostředky byly povinnému 3) prokazatelně poskytnuty. Závěr odvolacího soudu o neplatnosti uznání dluhu povinnými s následnou nelegitimností notářského zápisu coby exekučního titulu je vůči oprávněnému nepřiměřeně tvrdý, nespravedlivý a koliduje s dobrými mravy. Podle dovolatele není uznání dluhu podmínkou přímé vykonatelnosti notářského zápisu podle § 71b notářského řádu. Absence platného uznání dluhu nebrání vedení exekučního řízení, pokud částečně vadný notářský zápis splňuje všechny náležitosti notářského zápisu podle § 71b notářského řádu. Odvolací soud vůbec nezdůvodnil, proč u vykonatelnosti notářského zápisu vyžaduje platné uznání dluhu (vždyť významné je to, zda peníze byly poskytnuty). I kdyby k uznání dluhu platně nedošlo, pohledávka stejně není promlčená. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdí, a současně aby zrušil ta vydaná rozhodnutí, která jsou na měněném rozhodnutí závislá. 3. K dovolání se vyjádřil povinný 3). Podle jeho názoru je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. Trvá na tom, že notářský zápis je nevykonatelný, protože ke dni sepisu povinní nemohli uznat svůj dluh, když tento neexistoval. Zdůraznil, že exekučním titulem je notářský zápis sepsaný explicitně podle § 71a odst. 1 notářského řádu. Pokud by byl vázán na splnění odkládací podmínky, jak míní dovolatel, pak bylo třeba její splnění prokázat způsobem stanoveným zákonem (listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem) již při podání exekučního návrhu, což se nestalo. Závěrem navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal povinnému 3) náhradu nákladů tohoto řízení. 4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné. 5. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj.