20 Cdo 1160/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1160/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 6. 2025 Spisová značka:20 Cdo 1160/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.1160.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1160/2025-89 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Podzimní LB s. r. o., se sídlem v Liberci 4, Soukenné náměstí 121/1, identifikační číslo osoby 25037269, zastoupené JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem v Praze, Rohanské nábřeží 721/39, proti povinnému C. V. P., zastoupenému JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci, Vysoká 149/4, pro 54 625 Kč s příslušenstvím, 5 000 Kč a 32 896 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 72 EXE 61771/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 12. 2024, č. j. 35 Co 226/2024-61, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jen “odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 6. 2024, č. j. 72 EXE 61771/2020-44, kterým Okresní soud v Liberci (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené u téhož soudu (výrok I) a určil, že o nákladech řízení rozhodne soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce (výrok II). 2. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně neshledal důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále též jen „o. s. ř.“ Vycházel ze zjištění, že exekučním titulem je pravomocný rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 9. 2020, č. j. 18 C 168/2020-45, kterým byla povinnému uložena povinnost oprávněné zaplatit částku 54 625 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého povinnému užíváním bytové jednotky ve vlastnictví oprávněné za období červen 2018 až prosinec 2019, když po úmrtí nájemkyně užíval bytovou jednotku bez právního titulu a užíval a platil pouze zálohy spojené s užíváním bytu, a to do února 2019. Dalším exekučním titulem je pravomocný rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 3. 2020, č. j. 24 C 82/2018-33, kterým byla povinnému uložena povinnost vyklidit předmětnou bytovou jednotku a zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení částku 5 000 Kč. Třetím exekučním titulem je rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 3. 2021, č. j. 18 C 364/2020-44, kterým byla povinnému uložena povinnost oprávněné zaplatit 32 896 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého povinnému užíváním bytové jednotky ve vlastnictví oprávněné za období leden 2020 až srpen 2020 a za spotřebované služby za období 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019. Exekuční řízení dle tohoto exekučního titulu bylo zahájeno podáním exekučního návrhu dne 7. 7. 2021 a spojeno ke společnému exekučnímu řízení, přičemž pověření k vymáhání této pohledávky bylo vydáno dne 16. 7. 2021. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud je namítána věcná nesprávnost exekučního titulu, exekuční soud nesmí tyto námitky zohlednit a žádným způsobem přezkoumávat, jelikož je obsahem exekučního titulu vázán, ani případné vady nalézacího řízení se do vykonávacího řízení nepřenášejí. Přezkoumávat exekuční titul lze pouze výjimečně, pokud vyvstane nutnost odstranit zcela zjevnou nespravedlnost z důvodu vedení exekuce v rozporu s principy právního státu, o takový případ se však v dané věci nejedná (viz bod 11 odůvodnění napadeného usnesení). Na základě tohoto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. 3. Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Má za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž odvolací soud se při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a to jednak při řešení „obecné“ právní otázky, zda jsou skutkové námitky proti exekučnímu titulu způsobilé za určitých okolností založit důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a pokud ano, za jakých podmínek; a dále při řešení „konkrétní“ právní otázky, zda důvodem pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. může být skutečnost spočívající v tom, že všechny tři exekuční tituly vydané v této věci přiznávají plnění ve zjevném rozporu s hmotným právem, který je výsledkem nepoctivého jednání oprávněné, a to vše za situace, kdy povinný uspokojivě vysvětlil a exekučnímu soudu listinnými důkazy doložil, proč se proti exekučním titulům objektivně nemohl účinně bránit již v nalézacích řízeních, a zda lze z uvedených důvodů dospět k závěru, že vymáhání plnění dle exekučních titulů lze v daném případě pokládat za zjevnou nespravedlnost, jenž zakládá rozpor s obecnými zásadami právního státu, a proto je na místě exekuci z uvedených důvodů zastavit dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Předně namítá, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, jelikož se odvolací soud dostatečně nezabýval jeho námitkami a předloženými důkazy. Řízení je tak zatíženo podstatnou vadou. Nemůže obstát závěr odvolacího soudu, dle kterého jsou uplatněné námitky povinného v exekuci nepřípustné, protože směřují co do správnosti vykonávaných exekučních titulů. Odvolací soud se po obsahové stránce totiž vůbec nezabýval ani stěžejními tvrzeními povinného prokazujícími neexistenci nároků oprávněné. V daném případě dle povinného nedošlo k přechodu nájmu dle § 2279 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jelikož se svou matkou v předmětném bytě nikdy nebydlel, přičemž nikdy nebyl ani členem matčiny domácnosti v tomto bytě, a navíc měl t. č. vlastní byt, což přechod nájmu na něj ex lege vylučovalo. Povinný se ani nestal dědicem své matky, a tudíž nedošlo k přechodu nájmu předmětného bytu dle § 2282 o. z. Byt neužíval, jelikož od 2. 11. 2018 do 26. 11. 2020 nepřetržitě pobýval v USA, nikdy mu nebyla doručena žaloba na vyklizení bytu, ani výzva nalézacího soudu, aby se k žalobě vyjádřil. Poukazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2230/16 ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2357/16 ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 2456/16, ze dne 20. 6. 2017, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2131/2008 ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1394/2012 ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 4044/2019 ze dne 29. 1. 2020, zabývající se výkladem § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a ne/možností zkoumat věcnou správnost exekučního titulu exekučním soudem. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. K dovolání povinného se vyjádřila oprávněná. Domnívá se, že dovolání je ohledně částek 5 000 Kč a 32 896 Kč s příslušenstvím nepřípustné pro „bagatelnost.“ Pokud soud dospěje k závěru, že je dovolání přípustné, je třeba dojít k závěru, že není důvodné. Ztotožňuje se se závěry odvolacího soudu, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Z tohoto pravidla připouští Ústavní soud výjimku, kterou lze aplikovat jen velmi zřídka, a to v „nejtěžších případech zjevné nespravedlnosti“, což není tento případ. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání povinného zamítl a oprávněné přiznal nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení. 5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. 6. V souvislosti se zmínkou odvolacího soudu o spojení exekučního řízení ohledně tří exekučních titulů je třeba připomenout, že povinný podal návrh na zastavení exekuce ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 9. 2020, č. j. 18 C 168/2020-45, týkající se zaplacení 54 625 Kč s příslušenstvím, a rozsudku téhož soudu ze dne 2. 3. 2020, č. j. 24 C 82/2018-33, týkající se zaplacení 5 000 Kč (náklady řízení v řízení o vyklizení bytu). V tomto rozsahu se soud prvního stupně návrhem povinného zabýval. Jestliže odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil, mohl tak učinit pouze ve vztahu k těmto dvěma exekučním titulům. 7. Pokud jde o exekuční titul, na základě něhož je vymáhána částka 5 000 Kč, není dovolání ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. 8. Jak následně z obsahu dovolání vyplývá, dovolatel usiluje o přezkum věcné správnosti e