20 Cdo 1310/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1310/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 5. 2024 Spisová značka:20 Cdo 1310/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.1310.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vykonatelnost rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 274 o. s. ř. § 261a o. s. ř. § 257 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1310/2024-277 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných a/ J. K., a b/ V. K., zastoupených JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti povinnému P. L., zastoupenému Mgr. Jiřím Čechem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Otakarova 1427/41, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 48 EXE 1671/2022, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. února 2024, č. j. 24 Co 1429/2023-222, t a k t o : Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í: 1) Ve shora specifikované věci Okresní soud v Českých Budějovicích (dále též „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. 10. 2023, č. j. 48 EXE 1671/2022-179, zamítl výrokem I. návrh povinného na částečné zastavení exekuce co do způsobu jejího provedení uložením pokuty ve výši 70 000 Kč podle exekučního příkazu ze dne 13. 9. 2022, č. j. 150 EX 936/22-23, vydaného pověřeným soudním exekutorem JUDr. Ing. Petrem Kučerou, Exekutorský úřad Kladno (dále „soudní exekutor“), za účelem vynucení povinnosti povinného umožnit oprávněným přístup do budovy č. p. XY, která je součástí pozemku parc. č. St. XY přes pozemek parc. č. St. XY, a to přístupovými vraty nacházejícími se ve zdi, která je součástí pozemku parc. č. St. XY, v rozsahu šíře vrat 1,5 m počítáno od ukotvení vrat do sloupu ve zdi naléhající ve vzdálenosti 1,5 m k budově č. p. XY a délky 1,5 m počítáno od hranice pozemků parc. č. St. XY a parc. č. XY, a dále pak navazujícím prostorem v rozsahu šíře 1,5 m počítáno od hranice pozemků parc. č. St. XY a parc. č. St. XY lemujícím budovu č. p. XY po celé délce až k průchodu mezi budovami č. p. XY a č. p. XY, veškeré pozemky a budovy v katastrálním území XY, tak, jak je navrhovateli vyznačeno přerušovanou bílou čarou na ortofotu katastrální mapy, uložené povinnému předběžným opatřením - usnesením okresního soudu ze dne 25. 5. 2022, č. j. 27 Nc 1002/2022-72, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) ze dne 11. 7. 2022, č. j. 19 Co 758/2022-132, a následným opravným usnesením okresního soudu ze dne 25. 4. 2023, č. j. 27 Nc 1002/2022-152, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 5. 2023, č. j. 19 Co 598/2023-169 (dále „exekuční titul“); výrokem II. soud prvního stupně zamítl návrh povinného „na úplné zastavení exekuce“. 2) Soud prvního stupně dospěl k závěru, že povinný nesplnil povinnost umožnit oprávněným přístup přes své nemovitosti podle exekučního titulu, ba dokonce vstup do domu oprávněným svým aktivním jednáním zcela znemožnil. Jelikož tak povinný celou situaci zhoršuje, aniž by exekuční titul respektoval, nelze považovat uloženou pokutu za nepřiměřenou. 3) Odvolací soud k odvolání povinného usnesením ze dne 13. 2. 2024, č. j. 24 Co 1429/2023-222, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že exekuci „co do částky 60 000 Kč“ (tj. uložené pokuty) zastavil a současně potvrdil výrok II. usnesení soudu prvního stupně. Při aprobaci skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na povahu vymáhané povinnosti a okolnosti případu nelze mít výši první uložené pokuty za přiměřenou, a proto pokutu „snížil“ na částku 10 000 Kč. Přihlédl rovněž k tomu, že „se povinný nesprávně domníval, že forma, jakou zvolil při umožňování vstupu oprávněným na svůj pozemek, je dostatečná“, vyžadoval-li, aby mu oprávnění vždy s pomocí SMS zprávy hodinu předem podali informaci, že hodlají vstoupit do svého domu. 4) Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž dovolacímu soudu ve smyslu vymezení předpokladu přípustnosti dovolání podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), předkládá k zodpovězení otázku, zda „pokud soud povolí předběžným opatřením umožnit povinnému přístup přes své pozemky oprávněnému, musí povinný umožnit povinnému (správně „oprávněnému“) takový přístup bez jakéhokoliv omezení“, a zda si povinný může „klást požadavky na přístup oprávněných, které je neomezují ve smyslu, že by jim povinný neumožňoval přístup přes své pozemky“, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. 5) Dovolatel poukázal na skutečnost, že svým požadavkem (shora zmíněným upozorněním prostřednictvím SMS zprávy) plní povinnost uloženou exekučním titulem. Tato povinnost totiž koresponduje s umožněním přístupu oprávněným přes uzavřený dvůr, kde je uskladněno mnoho movitých věcí; „povinný tak chce mít ochranu svého majetku pod kontrolou, neboť v minulosti, když oprávnění měli k dispozici klíč od vrat od společného dvora, tak klíč předávali v podstatě komukoliv“. Oprávnění nechávají vrata do dvora, kde dovolatel chová drůbež, otevřená, takže drůbež „může utéct a/nebo přes otevřená vrata může do dvora vniknout cizí pes a drůbež usmrtit. To se v minulosti i stalo“. 6) Oprávnění ve svém vyjádření k dovolání zdůraznili, že na dovolatelem ohlášené otázce napadené rozhodnutí založeno není. Rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu spočívají na závěrech, že povinný aktivním jednáním maří právo přiznané oprávněným exekučním titulem, přičemž jeho požadavek, aby oprávnění hodinu před zamýšleným vstupem povinného informovali, nelze považovat za splnění uložené povinnosti. Povinný přitom svoji povinnost zpřístupnit dům neplní ani za předpokladu předešlého oznámení. 7) Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 8) V problematice materiální vykonatelnosti exekučního titulu je rozhodovací praxe dovolacího soudu dlouhodobě konzistentní v závěru, že rozhodnutí nebo jiné tituly uvedené v ustanovení § 274 o. s. ř. jsou vykonatelné jen tehdy, obsahují-li přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a přesně stanovenou lhůtu k plnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sb. rozh. obč.). V usnesení ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, Nejvyšší soud zdůraznil, že jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí nařízen. Je tomu tak proto, aby vykonávací orgán věděl, co vlastně má být vynuceno, a aby nemusel teprve v průběhu vykonávacího řízení zjišťovat, co je obsahem uložené povinnosti. Exekučnímu soudu tedy přísluší posoudit, zda rozhodnutí k výkonu navržené ukládá povinnému povinnosti, jež lze vskutku vykonat, tedy např. zda uložená povinnost odpovídá možným způsobům exekuce, zda tato povinnost je konkretizována dostatečně určitě apod. Neobsahuje-li exekuční titul všechny předpoklady materiální vykonatelnosti uvedené v § 261a odst. 1 o. s. ř., může podle něj být exekuce nařízena jen v případě, že chybějící údaje nebo údaje v něm uvedené nepřesně, nesrozumitelně nebo neurčitě lze doplnit nebo nahradit postupem podle § 261a odst. 2 a 3 o. s. ř. Není-li možné z exekučního titulu náležitosti materiální vykonatelnosti dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke způsobu exekuce, nemůže takový titul být způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí. 9) Exekuční titul ukládající povinnost jinou než zaplacení peněžité částky je materiálně vykonatelný jen tehdy, je-li možné nařídit j