20 Cdo 1391/99 – Nejvyšší soud

20 Cdo 1391/99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně České obce sokolské, se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Tyršův dům, Újezd č. 450, zastoupené advokátem, proti žalovanému Českému svazu tělesné výchovy, se sídlem v Praze 6, Mezi stadiony, zastoupenému advokátem se sídlem tamtéž, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného Tělovýchovné jednoty O. Š., zastoupené advokátem, o navrácení majetkových práv, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 2 C 578/92, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.3.1999, č.j. 7 Co 57/99 - 152, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.3.1999, č.j. 7 Co 57/99 - 152, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a o žalobě, vycházející ze zákonů č. 173/1990 Sb. a č. 232/1991 Sb., rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost uzavřít se žalobkyní dohodu o navrácení majetkových práv (k označeným nemovitostem), jejíž znění ve výroku uvedl. Přihlížeje (zejména) k názoru, který vyjádřil Ústavní soudu ČR v nálezu sp. zn. II. ÚS 19/97, dospěl nejen k závěru, že žalobkyni svědčí podmínky, které uvedené zákony pro uplatnění nároku stanovily (především je osobou oprávněnou), ale - oproti soudu prvního stupně - též dovodil, že žalovaný je ve vztahu k němu i osobou povinnou. I když sporné nemovitosti držel ke dni 1.6.1990 (účinnosti restitučního zákona) vedlejší účastník, nebrání tato skutečnost, uvedl odvolací soud, aby nemovitosti vydal Český svaz tělesné výchovy jako nástupce zaniklé organizace; vzhledem ke krátkosti doby, na niž bylo omezeno uplatnění nároku oprávněné osoby, bylo pro oprávněnou osobu obtížné zjistit, kdo má (požadovaný) majetek v účetní evidenci a hospodaří s ním, zejména byl-li v evidenci nemovitostí jako vlastník uveden Československý svaz tělesné výchovy - Tělovýchovná jednota O. Š. Restituční povinnosti žalovaného nepřekáží ani smlouva o převodu dotčeného majetku na vedlejšího účastníka, uzavřená 8.2.1994, neboť pro rozpor s ustanovením § 2a zákona č. 247/19991 Sb. je neplatná. Za situace, kdy po zániku ČSTV nebylo zcela jasné, jaký bude "další osud" jednotlivých jednot a klubů, je namístě, uzavřel odvolací soud, poskytnout právní ochranu i té oprávněné osobě, která za povinnou osobu označila Český svaz tělesné výchovy (jenž nepochybně "byl a musel být" právním nástupcem Československého svazu), jelikož do dne registrace jednot nebylo jejich "směřování jednoznačné", resp. nebylo postaveno najisto, zda se opravdu stanou právními nástupci zaniklého ČSTV (a až teprve poté na ně majetek dotčený restitucí žalovaný převáděl). Ve včasném dovolání žalovaný (zastoupen advokátem) namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá - co do posouzení pasivní věcné legitimace - na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Výrazem této nesprávnosti podle dovolatele je, že rozsudek nemůže vykonat, neboť dotčené nemovitosti "nevlastní, nedrží, nemá je ve své účetní evidenci, nikdy je neužíval, a o předmětu sporu mu není nic známo". K určení povinné osoby, uvádí se v dovolání, nestačí "pouhé" právní nástupnictví, ale zároveň musí být splněna i podmínka, že povinné osobě svědčí majetková práva k majetku, jež si osoba oprávněná nárokuje. Řízení trpí i procesními vadami, jelikož žalobkyně (původně) žalovala Výkonný výbor ČSTV, který v právu neexistuje; byť byla žaloba v průběhu řízení změněna, stalo se tak až po uplynutí lhůty pro uplatnění majetkových práv, a již proto měla být zamítnuta. Soud se nevypořádal ani s otázkou právní existence (a potažmo pasivní legitimace) vedlejšího účastníka, pomíjeje, že měla být posuzována dle zákona č. 83/1990 Sb., který stanovil organizacím vzniklým před 1.10.1951 oznamovací povinnost s následkem zániku pro případ, že tak neučinila. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen "o.s.ř."). Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, jelikož směřuje proti rozsudku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., kterým lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož s výjimkou vad řízení vyjmenovaných v § 237 a jiných vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.s.ř.), je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, je předmětem dovolacího přezkumu především posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že žalovaný je v daném případě osobou k navrácení majetkových práv povinnou. Podle ustanovení § 2 zákona č. 173/1990 Sb., ve znění zákona č. 247/1991 Sb. (dále jen zákona č. 173/1990 Sb.) platí, že majetková práva dobrovolných organizací, která jim byla odňata zákony č. 187/1949 Sb., č. 71/1952 Sb. a č. 68/1956 Sb. se navracejí dle stavu ke dni 31.3.1948 Československé obci sokolské a ostatním znovu vzniklým dobrovolným organizacím, které uplatní své nároky u právního nástupce organizace uvedené v § 2 zákona č. 68/1956 Sb. do 31.12.1991. Bližší úpravu podmínek a způsobu navracení těchto majetkových práv obsahuje zákon č. 232/1991 Sb. ve znění zákona č. 312/1991 Sb. (dále jen zákon č. 232/1191 Sb.), který shodně upravuje i osobu oprávněného a povinného subjektu (§ 1 odst. 2 a § 2 odst. 1). Osobou k navrácení majetkových práv povinnou je osoba, u které ve smyslu § 2 zákona č. 173/1990 Sb. a § 2 odst. 1 zákona č. 232/1991 Sb. uplatňuje oprávněná osoba svůj restituční nárok, a tu zákon identifikuje jakožto "právního nástupce organizace uvedené v § 2 zákona č. 68/1956 Sb." Organizací uvedenou v § 2 zákona č. 68/1956 Sb. je pak "jediná dobrovolná tělovýchovná organizace", které tento zákon svěřil, a to výlučně, organizaci a řízení tělesné výchovy, totiž Československý svaz tělesné výchovy. Právní nástupce této organizace (Československého svazu tělesné výchovy) je tedy subjektem povinným k navrácení majetkových práv. Za právního nástupce v hmotněprávních vztazích se považuje - obecně vzato - ten, kdo vstupuje do práv a povinností předchůdce (předešlého jejich nositele) na základě skutečností stanovených hmotným právem. Rozhodné restituční právní předpisy samy o sobě bližší podmínky právního nástupnictví neobsahují, a takový cíl ani nesledují. Zjevně však uvažují právní nástupnictví ve specifickém smyslu, pro potřeby zvláštní úpravy nároků, jež zakotvují, jmenovitě pro potřeby určení osob z těchto nároků povinných. Zákon č. 173/1990 Sb. v ustanovení § 1 zrušil zákon č. 68/1956 Sb., ve kterém měla "jediná tělovýchovná organizace" zákonný podklad. Přijetí zákona (9.5.1990) předcházel mimořádný sjezd této organizace, který - mimo jiné - se usnesl na jejím zániku, a to "nejpozději ku dni 30.6.1990". Je tedy logické usuzovat, že citovaný zákon tím, že určuje v § 2 povinnou osobu jakožto právního nástupce organizace - a nikoli organizaci samu - reaguje právě na tento její zánik, resp. z této skutečnosti vychází. Tomu pak odpovídá, aby výklad pojmu právního nástupce - ve specifickém smyslu § 2 zákona č. 173/1990 Sb. - a jeho prostřednictvím i výklad pojmu osoby k navrácení majetkových práv povinné, byl odvozován především od těch právních aktů, jimiž byla ukončena existence nástupcova předchůdce, t.j. organizace uvedené v § 2 zákona č. 68/1956 Sb. Těmito právními akty jsou (bezpochyby) usnesení zmíněného mimořádného sjezdu (z nichž také vycházel odvolací soud). Mimořádný sjezd Československého svazu tělesné výchovy svým usnesením ze dne 25.3.1990 prohlásil za nástupnické organizace ČSTV kromě jiných jak Český svaz tělesné výchovy tak tělovýchovné jednoty. Určení konkrétní nástupnické organizace pak spojil s otázkou převodu majetku ve vlastnictví ČSTV; tu upravil tak, že ke dni registrace tělovýchovné jednoty na ni přechází majetek, který je v její prospěch zapsán u příslušného orgánu, a jednota jej vede ve své účetní evidence nebo k němu má právo hospodaření, zatímco do vlastnictví Českého svazu tělesné výchovy přechází majetek všech organizačních složek ČO ČSTV ( s výjimkou tělovýchovných jednot) podle stavu účetní evidence a inventárních záznamů nebo majetek, který konkrétní složka ČO ČSTV (opět s výjimkou tělovýchovných jednot) reálně užívá nebo drží. Uplatněním těchto hledisek právního nástupnictví, jež - jak vyplývá z předchozího - jsou ro