20 Cdo 1462/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1462/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 11. 2025 Spisová značka:20 Cdo 1462/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.1462.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Uznání cizích rozhodnutí Lhůta prekluzivní [ Lhůty ] Dotčené předpisy:úmluvy 207/1964 Sb.m.s. § 118a odst. 3 o. s. ř. § 55 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1462/2025-367 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného E. D., zastoupeného Mgr. Maximem Hirschem, LL. M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, proti povinným 1) A. H., a 2) A. G., oběma zastoupeným Mgr. Janem Vančurou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 629/59, o návrhu na uznání cizího rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 1409/2023, o dovolání oprávněného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 12 Co 7/2024-205, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 12 Co 7/2024-205, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 8. 2023, č. j. 14 EXE 1409/2023-37, rozhodl, že rozsudek Městského soudu v Sarajevu ze dne 9. 12. 2020, č. 65 O P 757631 19 P, se uznává na území České republiky. Oprávněný se exekučním návrhem domáhá vymožení peněžitého plnění podle výše uvedeného rozsudku cizího soudu, kterým bylo povinným jako žalovaným uloženo společně a nerozdílně splatit oprávněnému jako žalobci dluh – půjčku ve výši 17 000 EUR nebo v ekvivalentu 33 248,36 BAM podle středního směnného kurzu Centrální banky se zákonným úrokem z prodlení ode dne 8. 5. 2018 až do výplaty a nahradit oprávněnému jako žalobci náklady soudního řízení ve výši 6 082,25 BAM, to vše ve lhůtě 30 dnů; zbývající část nároku – zákonné úroky z prodlení za období od 8. 5. 2017 do 8. 5. 2018 – byly žalobci zamítnuty. Rozsudek bosenského soudu nabyl právní moci dne 25. 1. 2021 a vykonatelný je ode dne 25. 2. 2021. Oprávněný současně s exekučním návrhem podal návrh na uznání uvedeného cizího rozsudku na území České republiky. 2. Soud prvního stupně konstatoval, že v souladu s § 43a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2022, může oprávněný podat návrh na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání současně s exekučním návrhem, v takovém případě soud vydá pověření až poté, co rozhodl o návrhu na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání, přičemž o prohlášení vykonatelnosti nebo o uznání soud rozhoduje bez jednání, aby povinný nebyl upozorněn na to, že je proti němu vedena exekuce, dříve, než budou vůči němu účinné zákazy nakládání s majetkem. Rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti nebo o uznání musí být odůvodněno. V projednávané věci je třeba při uznání rozhodnutí za vykonatelné na území České republiky postupovat podle dvoustranné Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášenou pod č. 207/1964 Sb. (dále jen „Smlouva“). V případě této přímo použitelné mezinárodní smlouvy neplatí, že by rozhodnutí bosenského soudu mohlo být bez dalšího způsobilým exekučním titulem v exekučním řízení podle exekučního řádu a podle § 37 odst. 3 písm. d) a § 37 odst. 4 písm. c) exekučního řádu může být takové rozhodnutí exekučním titulem toliko v případě jeho uznání. 3. Soud prvního stupně uzavřel, že cizí rozsudek, jehož uznání se oprávněný domáhá, vyhovuje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech majetkových stanoví Smlouva v čl. 50, 51 a 52. Z textu samotného rozsudku, který oprávněný připojil s ověřeným překladem do českého jazyka a s potvrzením o právní moci a vykonatelnosti, je zřejmé, že předmětem řízení byl nárok oprávněného z titulu smlouvy o půjčce, podle odůvodnění rozsudku se povinní k žalobě nevyjádřili, přestože jim byla doručena, a nezúčastnili se ani plánovaných slyšení, na která byli pozváni (samotný rozsudek je i dokladem o tom, že účastníci, proti nimž bylo rozhodnutí vydáno a kteří se řízení nezúčastnili, byli včas a řádně pozváni k účasti na řízení), nebylo zjištěno, že o téže věci mezi týmiž účastníky by bylo již dříve vydáno pravomocné rozhodnutí soudem nebo rozhodčím orgánem v České republice, a uznáním rozhodnutí nejsou z hlediska čl. 13 Smlouvy porušena svrchovaná práva nebo základní zásady zákonodárství České republiky. 4. Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání povinného 2) rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh oprávněného na uznání rozsudku Městského soudu v Sarajevu ze dne 9. 12. 2020, č. 65 O P 757631 19 P, na území České republiky zamítá. Odvolací soud z jím provedených důkazů zjistil, že v záhlaví bosenského rozsudku je povinný 2) označen adresou XY, jako poslední známou adresou, v rozsudku je uvedeno, že rozhodováno bylo po veřejném ústním líčení dne 30. 11. 2020 za přítomnosti zástupce žalobce a v nepřítomnosti řádně předvolaných žalovaných dne 9. 12. 2020 a že žalovaní se neúčastnili plánovaných slyšení, na která byli pozváni. U povinného 2) byla Ministerstvem vnitra Bosny a Hercegoviny, kanton Sarajevo, evidována ke dni 9. 12. 2019 i ke dni 2. 11. 2023 adresa XY. V deníku Dnevni list byla dne 24. 2. 2020 podle § 348 odst. 3 občanského soudního řádu Federace Bosny a Hercegoviny zveřejněna informace o doručení žaloby, kde je označen i povinný 2), a oprávněný předložil listinu obsahující stručné shrnutí žaloby. 5. Při jednání dne 14. 5. 2024 byl účastníkům sdělen předběžný právní názor odvolacího soudu, že z doručení žaloby vyplývá, že soud v Sarajevu doručoval podle § 348 odst. 3 občanského soudního řádu Federace Bosny a Hercegoviny, podle něhož účastníkům, kteří nebydlí na svojí poslední známé adrese, má být doručeno jak uveřejněním na úřední desce soudu, tak zveřejněním v denním periodiku (jako k tomu došlo v případě žaloby). S ohledem na skutečnost, že oprávněný v podání ze dne 21. 3. 2024 sám avizoval, že může odvolacímu soudu předložit otištěné předvolání povinných v tisku (a schválení soudu týkající se předvolání povinných uveřejněním předvolání v tisku a nařízený text předvolání), bylo na oprávněném, aby prokázal, že povinnému 2) bylo řádně doručeno předvolání k nařízenému ústnímu jednání, jak plyne z čl. 51 písm. c) a 54 odst. 2 písm. b) Smlouvy, přičemž z listin doložených oprávněným ke dni jednání odvolacího soudu splnění této procesní povinnosti oprávněného nevyplývalo. Oprávněného podle odvolacího soudu tížilo důkazní břemeno, aby prokázal, že předvolání povinného 2) bylo zveřejněno v denním tisku a na úřední desce soudu, o čemž byl oprávněný soudem řádně poučen. Oprávněný požádal o dodatečnou lhůtu k doplnění dalších důkazních návrhů v této souvislosti do 25. 6. 2024, která mu byla poskytnuta. 6. Odvolací soud následně konstatoval, že přestože byl oprávněný poučen o důkazním břemenu, že je třeba předložit doklad o tom, že povinný 2) byl řádně předvolán ve smyslu § 348 občanského soudního řádu Federace Bosny a Hercegoviny, v rozporu s čl. 54 odst. 2 písm. c) Smlouvy tak neučinil. Požadované doklady přitom nelze nahradit protokoly o jednání u soudu v Sarajevu, které oprávněný předložil a ve kterých je pouze uvedeno, že žalovaný byl řádně předvolán, což je stejné tvrzení, jaké je obsažené v rozsudku, jehož uznání je navrhováno. Z čl. 54 odst. 2 Smlouvy nicméně plyne, že aby byl rozsudek uznán na území České republiky, je třeba předložit nejenom ověřený opis rozhodnutí spolu s potvrzením o právní moci a vykonatelnosti [písm. a)], ale i doklad o tom, že účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno a který se řízení nezúčastnil, byl včas a řádně pozván k účasti na řízení [písm. b)], a ověřený překlad těchto listin do jazyka smluvní strany, na jejímž území má být výkon povolen. Druhá z listin však přes poučení soudem odvolacímu soudu nebyla předložena a nelze ji nahradit pouze samotným rozsudkem. Návrhu oprávněného proto nebylo možné vyhovět, neboť oprávněný neunesl důkazní břemeno o tom, že povinní byli řádně předvoláni k jednání u Městského soudu v Sarajevu. Proto se již odvolací soud nezabýval otázkou, zda podání odvolání právního zástupce povinných u Městského soudu v Sarajevu představovalo řádný nebo mimořádný opravný prostředek. Odvolací soud dále uvedl, že vzhledem k tomu, že rozsudkem bosenského soudu bylo ulož