20 Cdo 1859/2005 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1859/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2005 Spisová značka:20 Cdo 1859/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1859.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1859/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné obce Ž. proti povinnému M. Z., zastoupenému advokátkou, o nařízení exekuce, pro 3.240,- Kč, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. Nc 4393/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. ledna 2005, č. j. 9 Co 477/2004-36, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Soud prvního stupně vydal usnesení, kterým nařídil podle platebních výměrů oprávněné exekuci k uspokojení pohledávky 3.240,- Kč s 6 % úrokem z prodlení od 8.9.2003 do zaplacení (výrok I. usnesení) a provedením exekuce pověřil určeného soudního exekutora. K odvolání povinného změnil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že návrh na vymožení 6 % úroku z prodlení za dobu od 8.9.2003 do zaplacení zamítl, maje za to, že obsahem exekučních titulů je pouze povinnost k zaplacení jistiny samotné a nikoliv příslušenství a soud I. stupně tak svým rozhodnutím přiznal více, nežli je přiznáno exekučním titulem. Odvolací soud dále změnil znění výroku I. tak, že soud nařizuje podle platebního výměru č.j. 887/2000 ze dne 28.8. 2000 a podle platebního výměru č.j. 803/2003 ze dne 18.8.2003 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 3.240,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného. Odvolací soud své rozhodování odůvodnil závěrem, že oba platební výměry nabyly právní moci a staly se vykonatelnými, přičemž správnost exekučního titulu nelze v této fázi řízení přezkoumávat; soud I.stupně pochybil při nařízení exekuce vykonávaných titulů nesprávným uvedením data vydání jednoho z nich. Povinný ve včasném dovolání [jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)] namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) Vadu řízení dovolatel spatřuje v tom, že odvolací soud ve věci samé rozhodl, aniž by nařídil ústní jednání, k němuž by byl povinný přizván k vyjádření se a tímto postupem soudu mu zároveň také bylo znemožněno provedení důkazních návrhů. Dále namítá, že exekuční řízení nemělo být vůbec zahájeno, neboť exekuční tituly byly vydány v rozporu s platnými právními předpisy, přičemž je toho názoru, že nařízení exekuce je také v rozporu s dobrými mravy. Zpochybňuje taktéž způsob doručování platebních výměrů (exekučních titulů) ze strany oprávněné, neboť tato byla opakovaně z jeho strany upozorněna na nemožnost přebírání pošty z důvodu časové zaneprázdněnosti. Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání povinného považuje za čistě účelové a navrhla, aby podané dovolání bylo jako bezdůvodné zamítnuto. Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.dubna 2005. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuci); ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2). Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř. Přípustnost dovolání podle citovaných ustanovení je objektivním účinkem úkonu účastníka řízení – zásadně se však neváže na konkrétního účastníka. “Subjektivní přípustnost” dovolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy nastalé osobě určitého účastníka řízení, která se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění jej podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 3/1998, pod poř. č. 28). V posuzované věci odvolací soud jednak obsahově potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně ohledně nařízení exekuce co do předmětné jistiny, zároveň však změnil rozhodnutí soudu I. stupně v části týkající se příslušenství jistiny. V posledně uvedeném rozsahu se tedy jedná o diformní (měnící) rozhodnutí, proti kterému by bylo (v případě subjektivní přípustnosti) dovolání přípustné (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Za situace, kdy však rozhodnutím odvolacího soudu nebyla způsobena dovolateli procesní újma (odvolací soud rozhodl v této části v jeho prospěch), dovolací soud dovolání povinného, napadající rozhodnutí odvolacího soudu „v plném rozsahu“ v části týkající se příslušenství ve výši 6 % úroku z jistiny od 8.9.2003 do zaplacení odmítl jako dovolání podané někým, kdo k dovolání není oprávněn (§ 218 písm. b/ o.s.ř. ve spojení s § 243b odst. 5 o.s.ř.). Zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání povinného v rozsahu napadajícím rozhodnutí odvolacího soudu v části obsahově (byť odvolací soud formou měnícího výroku napravuje vady soudu I.stupně v označení vykonávaných titulů) potvrzující nařízení exekuce pro jistinu samotnou. Jelikož napadené usnesení v této části nelze mít za měnící (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzující poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné. Povinný vedle dovolacího důvodu zakotveného v § 241a odst. 2 písm a/ o.s.ř. (jenž je s ohledem na právě uvedený závěr bezcenný) vytýká odvolacímu soudu (za použití výkladového pravidla zakotveného v § 41 odst. 2 o.s.ř.) také nesprávné právní posouzení věci (§ 241 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), a to poukazem na vydání exekučních titulů (platebních výměrů obce) v rozporu s platnými právními předpisy a námitkou formální nevykonatelnosti z dův