20 Cdo 1897/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1897/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 11. 2025 Spisová značka:20 Cdo 1897/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.1897.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vykonatelnost rozhodnutí Nepeněžité plnění Exekuce Dotčené předpisy:§ 258 odst. 2 o. s. ř. § 350 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 12. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 236/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1897/2025-131 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné L. D., zastoupené JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 7, Jablonského 640/2, proti povinnému M. S., zastoupenému JUDr. Borisem Vacou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 EXE 1377/2024, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. února 2025, č. j. 17 Co 24/2025-97, t a k t o: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í: 1) Ve shora specifikované věci Krajský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 2. 2025, č. j. 17 Co 24/2025-97, k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Rakovníku (dále „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) ze dne 24. 10. 2024, č. j. 6 EXE 1377/2024-64, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného ze dne 20. 8. 2024 na zastavení exekuce vedené pověřeným soudním exekutorem JUDr. Erikem Smolou, Exekutorský úřad Strakonice (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 212 EX 67/24 pro vymožení povinnosti povinného „zajistit vyvázání oprávněné z úvěru vůči ČSOB Stavební spořitelně, a. s., IČO 49241397, plynoucí z meziúvěrových účtů stavebního spoření č. XY, č. XY a č. XY a z úvěrového účtu stavebního spoření č. XY, dále k vymožení povinnosti povinného zajistit zrušení zástavního práva váznoucího na bytové jednotce č. XY v budově č. p. XY, XY v XY stojící na pozemku parc. č. st. XY včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 62/1000 na společných částech uvedené budovy a pozemku, to vše zapsáno pro obec a katastrální území XY, a to ve lhůtě 6 měsíců od právní moci usnesení o schválení tohoto smíru, a oprávněná se zavazuje poskytnout k tomu veškerou součinnost“ (dále též „povinnosti“ či „povinnost“) podle vykonatelného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2022, č. j. 27 Co 139/2022-873, jímž byl schválen smír účastníků (dále „exekuční titul“). 2) Odvolací soud po skutkové stránce vyšel z odůvodnění exekučního titulu, v němž je mj. deklarováno, že dohodou (smírem) byla za vypořádáním společného jmění manželů a celkově za dosavadními majetkovými vztahy manželů záměrně učiněna tzv. tlustá čára. Povinný projevoval ochotu a solventnost za účelem toho, aby se oprávněná plně vyvázala z úvěrů ze stavebního spoření a z překlenovacích úvěrů, jež jsou zajištěny zástavním právem na tam vyjmenovaných nemovitých věcech, které na základě vypořádání společného jmění manželů připadly do vlastnictví povinného. Povinný přijal vedlejší závazek poskytnout oprávněné potřebnou součinnost ke zrušení jejího závazku coby spoludlužníka či ručitele vedených úvěrů tak, aby se tato interní dohoda manželů projevila i navenek do vztahu k věřiteli. 3) V důvodech usnesení odvolací soud shledal smysl ujednání o „vyvázání“ oprávněné z úvěrových smluv a o „zrušení“ věcného břemene k nemovitostem k zajištění úvěru v tom, že povinný svým právním jednáním hodlal docílit stavu, kdy oprávněná nebude nadále účastna smluvního vztahu ze smlouvy o úvěru a kdy v exekučním titulu přesně popsané nemovitosti nebudou zatíženy zástavním právem. Z formulace povinností je zřejmé, komu jsou ukládány a jaká je lhůta k jejich plnění. Jde přitom o povinnosti k nepeněžitému plnění, které je povinen splnit vůči oprávněné pouze povinný, přičemž konkrétní způsob plnění je ponechán na jeho vůli. Exekuční titul lze z popsaných důvodů hodnotit jako materiálně vykonatelný. Je nepochybné, že „vyvázání“ oprávněné z úvěrových smluv a „zrušení“ věcného břemene k nemovitostem se nutně dotýká práv třetích osob, zakládá-li úvěrová smlouva právní vztah mezi povinnými coby úvěrovanými a bankou, resp. spořitelnou coby úvěrujícími. Zástavní smlouva jakožto prostředek zajištění závazku zakládá obdobně právní vztah mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem, eventuálně zástavcem. Z uvedeného však ještě nelze dovozovat (odvolatelem prosazovanou) počáteční nemožnost plnění či nevymahatelnost exekvovaných nároků, umožňuje-li právní úprava plnění bez ohledu na vůli třetích osob. Zaniká-li závazek splněním dluhu podle § 1908 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), tedy bez nutnosti jakékoli ingerence věřitele, potom existuje zákonný způsob, jak dosáhnout vyvázání oprávněné ze smlouvy o úvěru, který není závislý na vůli třetí osoby. Obdobné k zániku zástavního práva dochází buď v důsledku zániku zajištěné pohledávky (§ 1376 o. z., případně ve spojení s § 3028 odst. 2 o. z.), nebo samotným zánikem zástavního práva (z důvodu zániku zástavy, uplynutí doby, dohody o zániku závazku, zaplacení odstupného, splynutím, odstoupením od smlouvy, prominutím dluhu). Přestože řada způsobů zániku zástavního práva předpokládá souhlas zástavního věřitele, i zde existuje způsob, jak dosáhnout jeho zániku bez ohledu na postoj zástavního věřitele; konkrétně se nabízí splnění zástavním právem zajištěného dluhu, v důsledku čehož dojde k zániku pohledávky zajištěné zástavním právem a tím i k zániku zástavního práva. Nedůvodná je rovněž námitka povinného, má-li jít o rozpor vykonávaného ujednání s dobrými mravy z důvodu dopadu do práv třetích osob, zachovává-li právní úprava třetím osobám náležitou zákonnou ochranu. Jestliže povinný mylně předpokládal, že zajištění nemovitostmi již zatíženými zástavním právem bude pro věřitele úvěrů dostatečné, jde o jeho pochybení, jímž si patrně situaci zkomplikoval, avšak které k zastavení exekuce nevede. Podání exekučního návrhu nejeví rovněž žádné znaky šikany, protože povinnému byl před zahájením exekučního řízení fakticky poskytnut dostatečný časový prostor pro splnění povinností, značně přesahující lhůtu k plnění podle exekučního titulu.1) 4) Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž dovolacímu soudu ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), předložil k řešení následující právní otázky: a/ „zda lze s úspěchem po povinném žádat splnění povinnosti v rámci exekučního řízení, pokud jeho splnění závisí na rozhodnutí třetí osoby, která se splněním povinnosti nesouhlasí“, kterou odvolací soud rozhodl v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, a ze dne 21. ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 4533/2007, b/ „zda formulace v exekučním titulu „zajistit zrušení zástavního práva“ je formulací určitou a srozumitelnou, tedy činí exekuční titul vymahatelným“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2024, sp. zn. 20 Cdo 189/2024, a c/ „zda se může oprávněný dožadovat po povinném splnění povinnosti, ačkoliv není vlastníkem nemovitosti, ke které se splnění povinnosti vztahuje, a ani není v žádné právním vztahu k právnímu jednání, o které se jedná, tj. není stranou úvěrové smlouvy, není zástavní věřitel ani dlužník“, jejíž řešení neodpovídá rozsudkům Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 2772/2016, a ze dne 20. dubna 2020, sp. zn. 21 Cdo 1353/2019. 5) V podrobnostech dovolatel uvedl, že odvolací soud nesprávně vyložil povinnost „zajistit vyvázání oprávněné z úvěru“ jako povinnost vymahatelnou, ačkoliv jde o právní jednání závislé na vůli třetí osoby, tj. banky, která není stranou exekučního titulu. Uvedená povinnost je tzv. nepravá nepodmíněná obligace třetí osoby, tedy závazek s neurčitým výsledkem, který není v dispozici výlučně povinného. Rozhodovací praxe dovolacího soudu přitom nepřipouští výkon rozhodnutí, pokud titul neobsahuje určité a vykonatelné plnění, nebo závisí-li plnění na vůli třetí osoby. Odvolací soud sice nastínil, jak by mohlo splnění vymáhané povinnosti vypadat, avšak samotná skutečnost, že k prvnímu konkrétnějšímu vymezení exekvovaného plnění došlo až v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, přisvědčuje důvodnosti námitky, že exekuční plnění je neurčité a nesrozumitelné. Exekučně vymáhané plnění rovněž zasahuje do práv třetích osob, konkrétně banky a vlastníka jednotky. Tím dochází k nepřípustné ingerenci do práv těchto subjektů, které