20 Cdo 1917/2025 – Nejvyšší soud

20 Cdo 1917/2025-115 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného T. L., proti povinnému M. B., zastoupenému Mgr. Evou Veselou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Příčná 893, pro 264 467 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 EXE 451/2024, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2025, č. j. 26 Co 17/2025-79, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Hradci Králové (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. 11. 2024, č. j. 28 EXE 451/2024-64, zastavil exekuci vedenou u téhož soudu a u soudního exekutora JUDr. Jana Bohutínského pod sp. zn. 158 EX 311/24, a to v rozsahu, v němž má být na základě exekučního příkazu JUDr. Jana Bohutínského ze dne 15. 4. 2024, č. j. 158 EX 311/24-10, prodáno osobní motorové vozidlo tov. zn. XY (výrok I). Ve zbytku návrh povinného na částečné zastavení exekuce ze dne 8. 8. 2024 zamítl (výrok II). Současně zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce ze dne 22. 8. 2024 (výrok III). 2. Soud prvního stupně ve vztahu k návrhu na zastavení exekuce ze dne 22. 8. 2024 (výrok III) vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je platební rozkaz Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2023, č. j. 9 C 24/2024-22, kterým bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněnému 264 467 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 90 803 Kč a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,4 % denně z částky 264 467 Kč za období od 20. 1. 2024 do zaplacení a náklady řízení ve výši 37 574 Kč. Vydání platebního rozkazu předcházelo uzavření smlouvy o dílo dne 27. 4. 2023 mezi oprávněným a povinným, na základě níž se povinný zavázal zhotovit střechu v XY a oprávněný zaplatit sjednanou cenu díla. Z dokumentu označeného jako „Kontrolní šetření“ soud prvního stupně zjistil, že se obě strany dohodly na vrácení peněz z práce a materiálu na střechu podle smlouvy o dílo, přičemž pro případ prodlení s každou platbou byl sjednán úrok z prodlení ve výši 1 % denně. 3. Soud prvního stupně uzavřel, že v exekučním řízení již nelze přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, přičemž neshledal důvody k prolomení této zásady, jež připustila judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu. Uvedl, že sjednaná výše smluvního úroku z prodlení sice překračuje limit stanovený judikaturou Ústavního soudu, jeho výše přiznaná v exekučním titulu jej však nepřekračuje. Původně hmotněprávní vztahy jsou pro exekuční soud již bez významu, ustupují do pozadí s tím, co je poměřováno s kritérii rozhodnými pro závěr, zda exekuce představuje excesivní zásah do právní sféry povinného. 4. Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil v odvoláním napadeném výroku III. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o vázanosti exekučního soudu exekučním titulem. Po připomenutí judikatury Ústavního soudu neshledal důvodnou námitku dovolatele o neplatnosti smlouvy o dílo, kterou podepsal jen on, a o cíli oprávněného přinutit povinného podepsat listinu „Kontrolní hlášení“, aby do ní mohl kdykoliv později něco dopsat (úroky a náklady za znalce), jakož i námitku že jednání oprávněného naplnilo znaky trestného činu podvodu. Dovodil, že namítané důvody neplatnosti právního jednání nemohou vést k závěru o zcela zjevných a natolik závažných vadách exekučního titulu, jež by odůvodňovaly zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“). Jednoznačný závěr o neplatnosti listiny „Kontrolní hlášení“ nelze dovodit, tato otázka zůstala mezi účastníky sporná a muselo být se k ní vést dokazování v nalézacím řízení. Námitky, že listina byla sepsána rukou, není datována, název neodpovídá jejímu obsahu, že povinný neobdržel kopii toho, co podepsal, že jednal v tísni apod., nedosahují specifikovaného ústavního rozměru. Uvedl, že tvrzení povinného o trestněprávním jednání oprávněného je spekulativní a povinný může podat trestní oznámení. Pokud jde o přiznané úroky, stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že rozhodující je, že úrok přiznaný exekučním titulem ústavní limit nepřekračuje. 5. Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za „sporné“ považuje otázky: a) Zda ručně psaný doklad označený jako „Kontrolní hlášení“ bez data, jehož kopii zhotovitel neobdržel, který byl sepsán v rámci místního šetření znalce jako odstoupení od závazku a bez návaznosti na původní ujednání smlouvy o dílo a který byl navíc po podpisu zhotovitele podstatným způsobem změněn tak, že do něj byly dopsány další závazky v neprospěch zhotovitele, může založit závazek zhotovitele hradit smluvní úrok z prodlení ve výši 1 % denně a úhradu poloviny nákladů na znalce. V této souvislosti vyvstává rovněž otázka, zda je legitimní požadovat kromě vrácení poskytnutého plnění tyto úroky v mnohem vyšší než zákonné výši a polovinu nákladů na znalce, když již zhotovitel uvedl střechu objednatele na vlastní náklady do původního stavu. b) Zda výše úroků z prodlení 0,4 % denně z dlužné částky se dá považovat za přiměřenou ve smyslu § 574, § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s přihlédnutím k okolnostem sjednání tohoto nároku, které byly značně nestandardní, a s přihlédnutím k dalším okolnostem (uvedení střechy objednavatele do původního stavu) zbytečně vysoké, protože nedůvodně podstatně převyšují výši zákonných úroků z prodlení. c) Zda formulace „pokud dojde k prodlení s každou platbou, bude účtován úrok 1 % denně“ a „náklady na znalce nese objednatel i zhotovitel každý jednou polovinou“, je dostatečně materiálně určitým určením úroku z prodlení a dalšího nároku. Tyto okolnosti podle dovolatele „zapříčinily takovou nespravedlnost plnění přisouzeného exekučním titulem a takový zásah do práv povinného, který je protichůdný efektivnímu splnění povinnosti a vede ke zjevné nespravedlnosti, a dokonce jsou v rozporu se samotnými základy demokratického právního státu“. 6. Ve vztahu k první otázce, kdy dovolatel namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury vyšších soudů, dovolatel odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10, ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, a ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, a dále na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 765/2020, a ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 31 Cdo 717/2010 (uveřejněný pod číslem 104/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ve vztahu k druhé otázce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 477/2007 (uveřejněné pod číslem 81/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4888/2008. Pokud jde o třetí otázku, dovolatel uvedl, že se mu příslušnou judikaturu nepodařilo nalézt, proto lze usoudit, že se dovolací soud touto otázkou dosud nezabýval. 7. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se mění usnesení okresního soudu ve výroku III tak, že se exekuce částečně zastavuje, pokud se týká částky 52 814 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 90 803 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,4 % denně z částky 264 467 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení. Současně podal návrh na odklad právní moci napadeného usnesení odvolacího soudu. 8. Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že nesouhlasí ani s částečným zastavením exekuce. Námitky, které povinný opakovaně zmiňuje, měly být uplatněny v nalézacím řízení. Povinný znal obsah žaloby, platební rozkaz mu byl řádně doručen, proto se měl bránit v nalézacím řízení. Dále uvedl, že povinný, který nadále pracuje v oboru, požaduje hrazení plateb a záloh na číslo účtu, jež však pověřený exekutorský úřad neeviduje na jeho jméno; současně je podivné jeho tvrzení o finanční tísni v tak brzkém produktivním věku. Připomněl, že sám povinný zmiňuje v případě úroků z prodlení hranici 0,5 % denně, v dané věci je však vymáhán úrok ve výši 0,4 % denně, nelze tak hovořit o nějaké šikaně povinného, přičemž oprávněný byl ve vztahu slabší smluvní stranou. 9. Povinný v replice na vyjádření k dovolání uvedl, že ani pasivita v nalézacím řízení nevylučuje možnost částečně či úplně exekuci zastavit, pokud je v rozporu s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18). Dodal, že opravné prostředky proti exekučnímu titulu nevyužil z důvodu možnosti mimosoudního vypořádání. Oprávněný uhradil povinnému zálohy na práci a materiál ve výši 271 653 Kč, z této částky již 60 000 Kč povinný oprávněnému vrátil. Tuto částku oprávněný na základě vlastního rozhodnutí započetl na polovinu nákladů znalce a 33 743 Kč jako úhradu první splátky. Protože toto rozdělení splátky je neoprávněné, stejně jako kapitalizovaný úrok z prodlení, zbývající nárok před podáním žaloby byl 211 653 Kč. Jestliž