20 Cdo 1931/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1931/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2025 Spisová značka:20 Cdo 1931/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.1931.2024.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Uznání cizích rozhodnutí Doručování Veřejný pořádek (o. z.) Dotčené předpisy:§ 64 písm. c), d) předpisu č. 97/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.08.2025II.ÚS 2502/25 Pavel Šámal Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1931/2024-1067 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných a) A. A. B., b) M. T. J. T., c) R. K. E. T., zastoupených Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinným 1) D. T., a 2) P. A. T., zastoupeným JUDr. Alenou Bányaiovou, CSc., advokátkou se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, o uznání cizozemských rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 EXE 38/2022, I. o dovolání oprávněných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2023, č. j. 17 Co 191/2023-767, a II. o dovolání oprávněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2024, č. j. 17 Co 90/2024-971, takto: I. Věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 1931/2024 a 20 Cdo 3486/2024 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. 20 Cdo 1931/2024. II. Dovolání oprávněných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2023, č. j. 17 Co 191/2023-767, se odmítá. III. Dovolání oprávněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2024, č. j. 17 Co 90/2024-971, se odmítá. IV. Oprávnění jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení povinnému 1) částku 1 815 Kč a povinnému 2) rovněž částku 1 815 Kč, vždy do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Aleny Bányaiové, CSc. Odůvodnění: K dovolání oprávněných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č. j. 17 Co 191/2023-767: 1/ Obvodní soud pro Prahu 1 (dále také jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 2. 2023, č. j. 48 EXE 38/2022-577, rozhodl, že Příkaz Nejvyššího soudu státu Victoria v Austrálii ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. S CI 7819 r. 2009 (dále též jen „Příkaz 2018“), se uznává na území České republiky (výrok I), Rozhodnutí Vrchního soudu v Austrálii ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. [2021] HCA 15 (M111/2020), dále též jen „Rozhodnutí 2021“, se uznává na území České republiky (výrok II), Příkaz Nejvyššího soudu státu Victoria v Austrálii ze dne 9. 8. 2021, sp. zn. S CI 7819 r. 2009 (dále též jen „Příkaz 2021“), se uznává na území České republiky (výrok III), a že oprávnění jsou povinni zaplatit České republice soudní poplatek 2 000 Kč (výrok IV). Rozsudek vydal poté, co Městský soud v Praze (dále také jen „odvolací soud“) k odvolání povinných usnesením ze dne 16. 1. 2023, č. j. 17 Co 23/2022-481, zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 1. 2022, č. j. 48 EXE 38/2022-179. 2/ V předmětném řízení jsou exekučními tituly Příkaz 2018, Rozhodnutí 2021 a Příkaz 2021 (dále též „australská rozhodnutí“), která oprávnění předložili s úředním překladem do českého jazyka a potvrzeními pro(to)notáře Nejvyššího soudu státu Victoria v Austrálii a z nichž vyplývá, že australská rozhodnutí jsou pravomocná, nezměnitelná, vykonatelná a závazná. 3/ Námitky povinných, že australská rozhodnutí nelze uznat z důvodu odnětí možnosti účastnit se řízení před australskými soudy, neboť řízení bylo zahájeno v roce 2009 a teprve v lednu 2014 jim byly doručeny kusé informace o probíhajícím řízení, jakož i z důvodu, že jim nebyly exekuční tituly řádně doručeny, soud prvního stupně neuznal; ztotožnil se názorem protistrany, že absence doručení rozhodnutí není podle judikatury Nejvyššího soudu takovou okolností, která by měla znamenat odnětí práva účastnit se řízení. 4/ Po právním posouzení věci v souladu s ustanovení § 15 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“), soud prvního stupně dospěl k závěru, že australská rozhodnutí jsou vykonatelná na území České republiky, neboť ve věci není dána překážka výlučné pravomoci, překážka věci zahájené a věci rozsouzené, překážka rozporu australských rozhodnutí s veřejným pořádkem České republiky a překážka vzájemnosti mezi Českou republikou a Australským společenstvím (jež byla vyřešena rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. 30 Cdo 3753/2012). 5/ Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání povinných rozsudkem ze dne 2. 11. 2023, č. j. 17 Co 191/2023-767 (dále „rozsudek I“), rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I, II a III změnil tak, že návrh na uznání australských rozhodnutí na území České republiky zamítl a oprávněným uložil povinnost zaplatit povinným náklady řízení před soudy obou stupňů. Za předmět přezkumu označil otázky, zda k vydání australských rozhodnutí byla dána pravomoc australských soudů (§ 15 odst. 1 písm. a/ ZMPS), zda povinným byla postupem australských soudů odňata možnost řádně se účastnit řízení (§ 15 odst. 1 písm. d/ ZMPS), zda by se uznání australských rozhodnutí příčilo českému veřejnému pořádku (§ 15 odst. 1 písm. e/ ZMPS) a zda je zachována vzájemnost (§ 15 odst. 1 písm. f/ ZMPS). Pro potřebu řešení uvedených otázek citoval krom § 15 odst. 1 ZMPS rovněž ustanovení § 15 odst. 2 ZMPS, § 16 odst. 3 a 4 ZMPS, dále § 35 odst. 6 a § 37 odst. 4 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“). 6/ K nedostatku pravomoci australských soudů odvolací soud zdůraznil, že před australskými soudy nebyla od roku 2009 „řešena restituce majetku, ale náhrada škody - způsobené spolčením J. E. (T.), jeho manželky J. a povinných, uzavřením darovacích smluv, v jejichž důsledku se oprávnění nemohou domoci plnění dle australských rozhodnutí z roku 2009 (z řízení zahájeného v roce 1998), v nichž se jednalo o náhradu za porušení dohody o narovnání“. Příslušnost australských soudů se podle názoru odvolacího soudu odvíjela od bydliště J. T., která byla řádnou účastnicí řízení, proti níž směřovala australská rozhodnutí a která využila možnosti podat proti rozhodnutím opravné prostředky. 7/ K nedostatku vzájemnosti odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) konstatoval, že uvedená otázka již byla řešena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. 30 Cdo 3753/2012, se závěrem, že vzájemnost (mezi Českou republikou a Australským společenstvím) je zaručena. Postačuje totiž australská právní úprava, podle níž by k recipročnímu aktu došlo v souladu s mezinárodním soukromým právem (jak dopisem ze dne 5. 10. 2017 potvrdil Úřad ministerstva spravedlnosti Austrálie). 8/ K námitce, že povinným byla odňata možnost jednat před australským soudem, odvolací soud uzavřel, že tuto možnost měli povinní již od roku 2014, „tedy s velkým časovým odstupem od data vydání rozhodnutí, která jsou předmětem uznání“. Odmítl v dané souvislosti tvrzení, že by povinní byli po celou dobu řízení australským soudem „zcela opomenuti“. 9/ K souladu uznání australských rozhodnutí s veřejným pořádkem odvolací soud citoval relevantní australské právní předpisy, a to Zákon o Nejvyšším soudu z roku 1986 (dále „Zákon 1986“) a Pravidla Nejvyššího soudu státu Victoria z roku 2015 (dále „Pravidla 2015“), zprávu Rosse Robsona, penzionovaného bývalého advokáta a vedoucího obchodního rejstříku Nejvyššího soudu státu Victoria, a znalecký posudek JUDr. Jana Brodce, LL.M., Ph.D., znalce v oboru právní vztahy k cizině. Dovodil následně, že povinným podle australského procesního práva svědčila možnost napadnout Příkaz 2018 opravným prostředkem. Odvolací řízení je v australském procesním právu upraveno jako dvoufázové, musí-li odvolatel nejprve podat žádost o povolení odvolání a teprve poté odvolání (případně obojí současně). Z dvoufázového odvolacího řízení se stane třífázové, je-li nejprve zapotřebí žádat o povolení učinit oznámení o úmyslu vystoupit před soudem; následuje žádost o povolení odvolání a podání samotného odvolání. Otázka, zda a za jakých podmínek by australský soud příslušná povolení udělil, je pro řízení o uznání australských rozhodnutí bez významu. 10/ Povinní byli v přezkoumávané věci poučeni o zahájení soudního řízení pouze žalobním předvoláním (tzv. „Writ“), v němž byli zpraveni, že hodlají-li se obhajovat, musí podat oznámení o úmyslu vystoupit před soudem v uvedeném termín