20 Cdo 2053/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2053/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2021 Spisová značka:20 Cdo 2053/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2053.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 71a předpisu č. 120/2001Sb. ve znění od 04.10.2017 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 1. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2053/2021-582 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné J. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Markétou Medřickou, advokátkou se sídlem v Praze 4, U Háje 1759/28, proti povinnému J. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, pro dlužné výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 1899/2012, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č. j. 25 Co 260/2020-548, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 5. 6. 2020, č. j. 36 EXE 1899/2012-434, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce, vedené u soudní exekutorky JUDr. Jany Tvrdkové, Exekutorský úřad Praha 4, pod sp. zn. 095 EX 313/12, a to ohledně způsobu exekuce pozastavením řidičského oprávnění, nařízené exekučním příkazem ze dne 18. 3. 2019, č. j. 095 EX 1812/13-82. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že tvrzení povinného ohledně nutnosti částečně zastavit exekuci pozastavením řidičského oprávnění jsou pouze účelová a nenaplňují zákonné podmínky pro zastavení exekuce ve smyslu § 71a odst. 4 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ex. řád.“ Odvolací soud pak také k aplikovatelnosti § 71a ex. řádu na věci zahájené před účinností novely, kterou toto ustanovení bylo do exekučního řádu začleněno, odkázal na své předchozí rozhodnutí v této věci (tj. usnesení ze dne 26. 9. 2019, č. j. 25 Co 266/2019-358), na nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 50/18, a na odbornou literaturu. 2. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo otázky dosud v praxi dovolacího soudu neřešené. Tou je otázka: zda je použitelný institut pozastavení řidičského oprávnění (§ 71a zákona ex. řádu) na řízení zahájená po nabytí účinnosti novely exekučního řádu zákonem č. 396/2012 Sb. (od 1. 1. 2013) a zda je nutno dokončit řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti novely zákonem č. 298/2017 Sb. (před 4. 10. 2017) podle dosavadních předpisů, je-li vymáhán nedoplatek výživného na zletilé dítě. Dovolatel je přesvědčen, že ustanovení nelze na projednávanou věc použít, neboť novela exekučního řádu zákonem č. 298/2017 Sb. (stanovící podmínky pro pozastavení řidičského oprávnění při vymáhání výživného na zletilou osobu) nabyla účinnosti až 4. 10. 2017 a nemá žádná přechodná ustanovení. Podle dovolatele se proto použije novelizované znění až na řízení zahájená po nabytí její účinnosti. Nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 50/18, zmiňovaný odvolacím soudem, je podle dovolatele nepřiléhavý. 3. Následně dovolatel formuloval další otázky: zda může být důvodem pro závěr, že povinný nezbytně nepotřebuje řidičské oprávnění pro uspokojování základních životních potřeb ve smyslu § 71a odst. 4 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb., jeho zkrácený pracovní úvazek, případně příjem ze zkráceného úvazku nepřesahující 7 500 Kč hrubého měsíčně, či souběžně bezúplatně vykonávaná funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích. Dovolatel též vytkl, že napadené rozhodnutí je tendenční, vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné (soud neuvedl, jakým důkazům uvěřil a jakým nikoli a proč). Soud se dle povinného též nevypořádal se všemi argumenty a vycházel z nedostatečně podložených zjištění. Řidiče z povolání povinný vykonával více než 20 let a nebylo prokázáno, že by k uspokojování základních životních potřeb měl i jiné příjmy. V návaznosti na napadené rozhodnutí si povinný nechal písemně potvrdit absolvování posledního školení v červnu 2018, potvrzení předkládá a dokládá tím i to, že si soud pro svůj závěr nezajistil potřebné důkazy ohledně jeho profesní způsobilosti. Odmítá, že by jeho práce řidiče byla jen vedlejší činností, současně však prokázal, že ze zdravotních důvodů může vykonávat jako výdělečnou činnost pouze řidiče, a to právě jen na zkrácený úvazek (aktuálně 20 hodin týdně). Je běžné, že výkon funkce statutárního orgánu u malých společností nebo společností s minimální činností není honorován. Odvolací soud prakticky zbavil povinného minimálního příjmu (6 400 Kč měsíčně), který slouží k uspokojování jeho základních životních potřeb a z něhož dle možností přispívá na výživu nezletilé dcery AAAAA. Doufá, že svou od března 2019 trvající pracovní neschopnost překoná. Svým bezplatným angažmá u obchodních společností splácí svůj osobní dluh, jak uvedl již před orgány činnými v trestním řízení, a jako jejich statutární orgán nemá žádný vliv ani žádný podíl na jakémkoliv jejich majetku. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Oprávněná považuje rozhodnutí soudů za správná. K otázce zletilosti oprávněného dítěte ve vztahu k použitelnosti § 71a zákona č. 120/2001 Sb. se vyslovil Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 50/18 tak, že má jít o nedoplatek na výživném na nezletilé dítě, nikoli situaci, kdy je oprávněný v době exekuce nezletilý. Nabytím zletilosti dítěte se podstata pohledávky nemění. Kromě toho s ohledem na běžnou délku řízení je dosažení zletilosti během řízení natolik standardní skutečností, že by se tak zcela popřel smysl ustanovení. Povinný bagatelizuje činnost a význam obchodních korporací, u nichž je členem orgánu (mnohdy jediným), a současně zveličuje význam řidičského oprávnění a výdělku, kterého jako řidič dosahoval. Tvrzení, že je schopen vykonávat jen povolání řidiče a jedině z tohoto příjmu hradí nezbytné výdaje, působí „úsměvně.“ Povinný jako jednatel a zároveň člen představenstva jediného společníka společnosti T. (u níž se zaměstnal jako řidič) mohl ovlivňovat obchodní činnost zaměstnavatele, měl nad ní plnou kontrolu a mohl rozhodnutím jediného společníka rozhodnout i o odměně či prémii pro svou vlastní osobu. Zjevně se snaží obcházet zákon a vyhnout se povinnosti platit výživné. Je zřejmé, že je schopen vydělat adekvátní mzdu či odměnu tak, aby mohl plnit vyživovací povinnost vůči své dceři z doby její nezletilosti. Otázka, o kterou povinný opírá dovolání, není přípustná, neboť o této věci bylo v minulosti rozhodnuto (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 50/18). Oprávněná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl. 5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. 6. Dovolání není přípustné. 7. Dovolatel předně brojí proti aplikaci § 71a zákona č. ex. řádu (institut pozastavení řidičského oprávnění při vymáhání výživného na zletilé dítě do 26 let věku, připravující se studiem na své budoucí povolání) v projednávané věci. K této otázce se Městský soud v Praze podrobně vyjádřil ve svém usnesení ze dne 26. 9. 2019, č. j. 25 Co 266/2019-358 (na jehož odůvodnění v nyní napadeném usnesení odkázal), kterým zrušil předchozí usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 5. 2019, 36 EXE 1899/2012-333, a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené pozastavením řidičského oprávnění. Dovolatel prosazuje názor, že novelizovanou procesní normu nelze použít v řízeních zahájených před účinností této novely. 8. V projednávané věci bylo zahájeno exekuční řízení podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 6. 2009, č. j. 50 P 93/2007-290, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2010, č. j. 64 Co 572/2009-321, k vymožení pohledávky na dlužném i běžném výživném do června 2012 včetně ve výši 500 000 Kč (vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 1899/2012) a dále k vymožení 132 500 Kč na dlužném výživném od července 2012 do října 2013 (vedeno u téhož soudu pod sp. zn. 36 EXE 2082/2013). Obě exekuce byly ná