20 Cdo 2200/2018 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2200/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 8. 2018 Spisová značka:20 Cdo 2200/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2200.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Rozhodčí doložka Dotčené předpisy:§ 15 odst. 2 předpisu č. 216/1994Sb. § 35 odst. 1 předpisu č. 216/1994Sb. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 37 odst. 1 obč. zák. § 2 odst. 1 předpisu č. 216/1994Sb. § 31 předpisu č. 216/1994Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 11. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 15.11.2018IV.ÚS 3741/18JUDr. Jan Filipodmítnuto15.2.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2200/2018 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné FVE Václavice a. s., identifikační číslo osoby 29055555, sídlem Sochorova 3228/46, Žabovřesky, 616 00 Brno, zastoupené JUDr. Danielem Ševčíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Kobližná 47/19, 602 00 Brno, proti povinné FVE INVEST a. s., identifikační číslo osoby 28895444, sídlem Biskupský dvůr 2095/8, 110 00 Praha 1, zastoupené Mgr. Jiřím Slováčkem, Ph.D., advokátem, sídlem Štěpánská 640/45, 110 00 Praha 1, pro 8 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský úřad Beroun, pod sp. zn. 015 EX 2221/2015 , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2017, č. j. 16 Co 148/2017-299, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2017, č. j. 16 Co 148/2017-299, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 9. 2016, č. j. 48 EXE 2930/2015-196, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20. 9. 2016, č. j. 48 EXE 2930/2015-196, zamítl návrh povinné ze dne 10. 12. 2015 na zastavení exekuce vedené na základě pověření téhož soudu ze dne 4. 11. 2015, č. j. 48 EXE 2930/2015-51, soudním exekutorem Mgr. Pavlem Dolanským, Exekutorský úřad Beroun; dospěl k závěru, že jestliže povinná námitku nedostatku pravomoci rozhodce vzhledem k neexistenci (neplatnosti) rozhodčí smlouvy dle ustanovení § 15 odst. 2 z. r. ř. neuplatnila nejpozději spolu s prvním úkonem za rozhodčího řízení, má se zato, že ji vznesla opožděně, a jelikož se proto posléze nemůže úspěšně domáhat zrušení rozhodčího nálezu, není dán ani důvod – na základě totožných argumentů – pro zastavení exekuce v předmětném exekučním řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2017, č. j. 16 Co 148/2017-299, rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, neboť z dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, reprezentované zejména usnesením ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněným pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyplývá, že pouze tehdy, byl-li výběr rozhodce učiněn na základě netransparentních pravidel a rozhodčí nález nevydal stálý rozhodčí soud zřízený na základě zákona, smí exekuční soud přezkoumat platnost rozhodčí smlouvy a případně exekuci dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5754/2015, odvolací soud dále shledal, že v dané věci byla rozhodčí smlouva „uzavřena neplatně, neboť ji podepsal pouze jediný člen představenstva, a nikoli všichni tři členové, jak vyžadovaly stanovy“, a proto nelze její platnost v exekučním řízení přezkoumávat; povinná se měla příslušnou žalobou domoci zrušení rozhodčího nálezu, avšak i ta byla vzhledem k nevčasnosti námitky neplatnosti rozhodčí smlouvy zamítnuta. Ostatní povinnou uváděná rozhodnutí pak odvolací soud neshledal případnými. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dne 13. 11. 2017 dovoláním sepsaným doc. JUDr. Petrem Téglem, Ph.D., advokátem, jehož plnou moc však představenstvo povinné zpochybnilo svým vyjádřením ze dne 20. 11. 2017 (č. l. 338); Obvodní soud pro Prahu 1 proto usnesením ze dne 5. 12. 2017, č. j. 48 EXE 2930/2015-386 řízení o dovolání zastavil. Toto rozhodnutí napadla povinná odvoláním, jelikož dne 4. 12. 2017 podala druhé dovolání v řádném zastoupení (č. l. 478-480) Mgr. Jiřím Slováčkem, Ph.D., advokátem, a tedy v zákonem stanovené lhůtě odstranila nedostatek podmínek dovolacího řízení, jestliže jí bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 2. 10. 2017; Městský soud v Praze odvolání – z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu prvního stupně k vydání rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení – vyhověl a napadené rozhodnutí usnesením ze dne 7. 3. 2018, č. j. 16 Co 57/2018-487, zrušil. Soud prvního stupně posléze předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. V dovolání povinná namítá, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, věc nesprávně právně posoudil, neboť exekuce byla nařízena na základě rozhodčího nálezu, k jehož vydání neměl rozhodčí soud – vzhledem k neexistenci rozhodčí smlouvy – pravomoc; podle stanov a zápisu v obchodním rejstříku totiž za povinnou museli jednat všichni tři členové představenstva společně, avšak předmětnou rozhodčí smlouvu podepsal pouze jediný z nich. Jestliže pak nebyl při sjednávání rozhodčí smlouvy dodržen postup podle ustanovení § 191 obch. zák., nelze s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2636/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3983/2016, takový úkon povinné přičítat, nezavazuje ji a nejde vůbec o její právní jednání. Odvolací soud však nesprávně zhodnotil, že se povinná dovolává toliko neplatnosti (uzavření) rozhodčí smlouvy, ačkoli její obrana spočívala v tvrzení nedostatku pravomoci rozhodců, která jim však rozhodčí smlouvou, jíž nebyla vázána, nemohla být svěřena. Naplnění předpokladu přípustnosti dovolání dovolatelka identifikuje zaprvé v tom, že odvolací soud při řešení otázky, „zda nedodržení způsobu jednání za akciovou společnost podle § 191 obch. zák. při uzavírání (rozhodčí) smlouvy vede k neplatnosti dané smlouvy anebo k tomu, že takto učiněný právní úkon není právním úkonem akciové společnosti, nelze jej akciové společnosti přičítat a nezavazuje ji, a zda je tedy v případě neexistence rozhodčí smlouvy rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem, se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jmenovitě od usnesení ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2227/2011, usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, usnesení ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. 26 Cdo 638/2015, usnesení ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1095/2016, usnesení ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5754/2015 a mnoha dalších“. Zadruhé má být podle dovolatelčina názoru naplněn předpoklad přípustnosti dovolání též ohledně zodpovězení otázky, zda i v případě, že by se jednalo o absolutní neplatnost rozhodčí smlouvy, je rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem a exekuční soud má povinnost exekuční řízení zastavit, přičemž při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od následujících rozhodnutí Nejvyššího soudu – usnesení ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1095/2016, usnesení ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3965/2014, a usnesení ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3670/2014. Odvolací soud nadto své rozhodnutí podpořil i závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2857/2006, a usnesení ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3284/2008, která však již byla překonána usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněným pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 92/2013“), z něhož vyplývá, že i tehdy, jestliže je rozhodčí smlouva neplatná pro rozpor se zákonem, není rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem a exekuci je třeba pro nepřípustnost zastavit. Bližší argumentační rozvedení dovolacích otázek staví dovolatelka na předpokladu, že v dané věci nešlo o posouzení absolutní či relativní neplatnosti rozhodčí smlouvy, nýbrž o to, že vzhledem k tomu, že nebyla vůbec rozhodčí smlouvou vázána, nemohla být založena ani pravomoc Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen „rozhodce“ či „rozhodčí soud“). Právě nedodržení povinnosti, aby za ni jednali všichni členové představenstva, potom způsobilo, že povinná jako akciová společnost rozhodčí smlouvu vůbec neuzavřela a učiněný právní úkon není jejím právním úkonem, což vyslovil již i Městský soud v Praze svým pravomocným rozsudkem ze dne 21. 1. 2015, č. j. 25 Cm 38/2014-106, v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, jehož závěrem tudíž měl být exekuční soud vázán a měl z něj vycházet. J