20 Cdo 2609/2023 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2609/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 10. 2023 Spisová značka:20 Cdo 2609/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2609.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Změna soudního rozhodnutí Přistoupení do řízení Dotčené předpisy:§ 525 odst. 2 obč. zák. § 1335 o. z. § 437 odst. 1 o. z. § 437 odst. 2 o. z. § 107a o. s. ř. § 36 odst. 5 předpisu č. 120/2001 Sb. § 243d písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2609/2023-529 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného R. B., proti povinné O. T., zastoupené JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady č. 433/10, pro 20 000 160 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 39 EXE 1579/2013, o dovolání QI investiční společnosti, a. s. (dále též jen „navrhovatelky“), se sídlem v Praze 1, Rybná č. 682/14, identifikační číslo osoby 27911497, zastoupené Mgr. Tomášem Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova č. 1568/23, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2023, č. j. 18 Co 424/2017-488, takto: I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2023, č. j. 18 Co 424/2017-488, se ve výroku I. mění tak, že návrh na vstup QI investiční společnosti, a. s., identifikační číslo osoby 27911497, se sídlem v Praze 1, Rybná č. 682/14, do řízení na místo dosavadního oprávněného R. B. se připouští, a ve výroku III. se mění tak, že povinná je povinna zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 196 172,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta Mgr. Tomáše Hrbka. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2023, č. j. 18 Co 424/2017-488, se ve výroku II. potvrzuje. III. Povinná je povinna zaplatit navrhovatelce na nákladech dovolacího řízení částku 36 028,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta Mgr. Tomáše Hrbka. IV. Oprávněný nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 22. listopadu 2013, č. j. 39 EXE 1579/2013-15, pověřil soudního exekutora JUDr. Ivana Erbena, Exekutorský úřad Praha 8 (dále též jen „soudní exekutor“), vedením exekuce na majetek povinné podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 11. září 2013, sp. zn. NZ 438/2013, sepsaného Mgr. Radimem Neubauerem, notářem se sídlem v Praze 1, Platnéřská č. 6 (dále též jen „exekuční titul“), k vymožení pohledávky oprávněného R. B. ve výši 20 000 160 Kč. Soudní exekutor usnesením ze dne 20. června 2017, č. j. 021 EX 6503/13-95, vyhověl návrhu oprávněného, aby na jeho místo vstoupila navrhovatelka, jelikož oprávněný (dále též jen „původní oprávněný“) prokázal převod práva úředně ověřenou smlouvou o postoupení pohledávky a nabyvatelka práva se vstupem do řízení souhlasila. Povinná podáním ze dne 12. srpna 2017 navrhla zastavení exekuce a odklad exekuce. Svůj návrh odůvodnila tím, že exekuční titul nesplňuje náležitosti stanovené v ustanovení § 71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „notářský řád“, neboť nedefinuje skutečnosti týkající se vzniku pohledávky ze závazkového právního vztahu mezi původním oprávněným a povinnou, neobsahuje podmínky, na jejichž splnění je vymáhané plnění vázáno a trpí i formálními vadami, protože při jeho sepisování nebylo zohledněno, že povinná neovládá český jazyk. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 13. října 2017, č. j. 39 EXE 1579/2013-30, návrh povinné na zastavení a odklad exekuce zamítl, když dospěl k závěru, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahuje veškeré náležitosti stanovené v ustanovení § 71b notářského řádu. Vyplývá z něj, že právním důvodem, zakládajícím nárok původního oprávněného, je smlouva o převodu akcií, která byla uzavřena dne 11. září 2013 mezi původním oprávněným a povinnou. Povinná nijak nedoložila svá tvrzení, že původní oprávněný nemá hmotněprávní nárok na vymáhané plnění z důvodu nesplnění povinnosti ze smlouvy o převodu akcií, přičemž obsahem notářského zápisu není žádná podmínka ani vzájemné povinnosti původního oprávněného, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno. Námitku povinné, že neovládá český jazyk, soud vyhodnotil jako účelovou, neboť z notářského zápisu i z exekučního spisu vyplývá, že povinná v českém jazyce opakovaně právně jednala. K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. února 2018, č. j. 18 Co 424/2017-147, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuci zastavil (první výrok) a navrhovatelce uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradě nákladů exekuce částku ve výši 7 865 Kč (druhý výrok), povinné na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 64 057,40 Kč (třetí výrok) a dále rozhodl, že účastníci řízení a soudní exekutor nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (čtvrtý výrok). Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dovodil, že notářský zápis splňuje zákonné náležitosti k tomu, aby byl exekučním titulem. Ohledně nové námitky povinné, že navrhovatelka není aktivně věcně legitimována k vymáhání pohledávky, odvolací soud uvedl, že soudní exekutor sice usnesením ze dne 20. června 2017, č. j. 021 EX 6503/13-95, připustil, aby do řízení na místo původního oprávněného vstoupila navrhovatelka jako nabyvatelka pohledávky, o niž v exekuci jde, avšak v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2016, sp. zn. 21 Cdo 4973/2015, se soudní exekutor nezabýval hmotněprávním aspektem účinného převodu práva, vymáhaného v exekuci, tudíž ve vztahu k této otázce není rozhodnutím soudního exekutora založena překážka věci rozsouzené. Na základě této úvahy odvolací soud dovodil, že navrhovatelka vstoupila do exekučního řízení po nařízení exekuce na základě absolutně neplatné smlouvy o postoupení pohledávky, neboť přes zákaz postoupení pohledávky bez souhlasu dlužnice (zde povinné) formulovaný stranami ve smlouvě o převodu akcií, na základě ustanovení § 525 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, dále též jen „obč. zák.“, absentoval souhlas dlužnice s postoupením pohledávky, a na navrhovatelku proto nepřešlo právo na vymáhání pohledávky, o níž v exekuci jde. Podle názoru odvolacího soudu není rozpor s ustanovením § 525 odst. 2 obč. zák. způsobilý zvrátit ani souhlas povinné, který byl dán původním oprávněným jako zmocněncem povinné na základě generální plné moci, protože povinná s postoupením pohledávky nesouhlasila a rozpor v zájmech zastoupeného a zástupce má za následek neplatnost plné moci. Jelikož navrhovatelka není věřitelkou pohledávky, není aktivně legitimována k vedení exekuce, a exekuci je tak třeba zastavit pro nepřípustnost podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, aniž by bylo třeba zkoumat, zda zmocnění původního oprávněného v době udělení souhlasu s postoupením pohledávky trvalo. Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, na jehož základě Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 3298/2018, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že dospěl-li odvolací soud k závěru, že uvedená generální plná moc byla absolutně neplatná z důvodu rozporu v zájmech povinné (jako zastoupené) a původního oprávněného (jako zástupce), který dovodil toliko z toho, že potřebný konsensus smluvních stran nemůže vzniknout faktickým jednáním jediné osoby, tak danou věc jednak posoudil podle jiné než účinné právní úpravy (podle zákona č. 40/1964, občanského zákoníku, účinného do 31. prosince 2013, místo podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. ledna 2014, dále též jen „o. z.“), a jednak se tím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když se s ohledem ke všem okolnostem případu nezabýval zjištěním, zda rozpor v zájmech zástupce a zastoupené reálně existoval v době, kdy došlo k postoupení pohledávky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. 32 Cdo 679/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 2439/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2007, sp. zn. 21 Cdo 1574/2006). Nejvyšší soud vysvětlil, že v novém rozhodnutí bude nezbytné vyřešit otázku, zda navrhovatelka je v exekučním řízení aktivně věcně legitimována, k čemuž bude nutné posoudit, zda došlo k platnému postoupení pohledáv