20 Cdo 2644/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2644/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 11. 2022 Spisová značka:20 Cdo 2644/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2644.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Ručení Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 2019 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:28. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2644/2022-131 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Ferona, a.s., se sídlem v Praze 1, Havlíčkova č. 1043/11, identifikační číslo osoby 26440181, zastoupené JUDr. Alenou Jarešovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Polygrafická č. 262/3, proti povinnému M. B., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Michalem Beranem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova č. 1682/15, za účasti manželky povinného H. B., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jakubem Kratochvílem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dobrovského č. 1303/13, pro 7 270 372,73 Kč, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 7 EXE 160/2017, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. ledna 2022, č. j. 25 Co 281/2021-107, takto: Dovolání manželky povinného se zamítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 25 Co 281/2021-107, potvrdil usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 2. 2021, č. j. 7 EXE 160/2017-78, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 9. 2021, č. j. 7 EXE 160/2017-99, kterým byl zamítnut návrh manželky povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud uvedl, že exekučním titulem v dané věci je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný dne 17. 10. 2014 JUDr. Františkem Boučkem, notářem se sídlem v Praze, pod sp. zn. N 381/2014, NZ 358/2014 – dále jen „notářský zápis“. Shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že skutečnost, že v části první, za druhé, notářského zápisu povinný a Ing. Karel Štěpánský prohlásili, že jako společní a nerozdílní dlužníci (ručitelé) uznávají společný a nerozdílný dluh vůči společnosti Ferona, a. s., v celkové výši 7 270 372,73 Kč co do důvodu i výše a zavazují se uvedený dluh uhradit do 1. 9. 2017, pokud dluh neuhradí dlužník (společnost OCELTECH, s. r. o. – dále jen „dlužník“), je řádným vymezením ručitelského závazku. V době sepsání notářského zápisu již pohledávka oprávněné vůči dlužníkovi existovala, byla splatná a povinný v notářském zápisu prohlásil, že byl vyzván k plnění dle ručitelské smlouvy. Námitka manželky povinného o tom, že jde-li o prohlášení povinného v notářském zápise, nejde o klasický ručitelský závazek, neboť povinný se zavázal dluh splnit do 1. 9. 2017, pokud do 1. 9. 2017 neuhradí oprávněné dluh samotný dlužník, a proto měla oprávněná při podání exekučního návrhu doložit splnění podmínky (že dlužník dluh neuhradil) v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád – dále jen „ex. řád“, nebyla shledána důvodnou. Z notářského zápisu, jehož účastníkem dlužník ani nebyl, totiž neplyne, že dlužník i povinný měli oba povinnost uhradit dluh do 1. 9. 2017, ale je v něm ujednáno, že povinný měl dluh oprávněné zaplatit nejpozději do 1. 9. 2017, pokud dluh předtím neuhradil dlužník. Na základě výše uvedeného odvolací soud nepřisvědčil ani námitce manželky povinného o materiální nevykonatelnosti exekučního titulu z důvodu nejasného určení doby plnění. 2. Proti usnesení odvolacího soudu podala manželka povinného dovolání. Namítá, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena, „zda může jít o ručitelský závazek, když dlužník i ručitel mají povinnost plnit do stejného okamžiku?“. Dovolatelka je přesvědčena, že v notářském zápise se povinný s Ing. Karlem Štěpánským zavázal jako ručitel uhradit oprávněné dluh za splnění podmínky, kterou je neuhrazení dluhu dlužníkem, přičemž termín plnění povinného a dlužníka byl sjednán na stejný den (1. 9. 2017). Proto se v dané věci nemůže jednat o ručitelský závazek povinného, když jako ručitel neměl stanovenou dodatečnou lhůtu k plnění v případě, že do 1. 9. 2017 dluh neuhradí sám dlužník. Jde tak o závazek podmíněný, jehož splnění je nutno v exekučním řízení prokázat dle zákona. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 639/2014, dále uvádí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce posouzení, „zda při rozhodování o nařízení exekuce musí oprávněný doložit/prokázat splnění podmínky již při podání návrhu na nařízení exekuce, a to způsobem v zákoně uvedeným či nikoli?“. Odvolací soud se také dopustil extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů, z nichž vyvodil nesprávné právní závěry. Provedené důkazy hodnotil pouze částečně a nikoli v jejich celku, z listinných důkazů si vybral pouze pasáže shodné se závěrem, kterého chtěl dosáhnout a vůbec se nezabýval námitkami dovolatelky, čímž postupoval protiústavně. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 3. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se zcela ztotožňuje s napadeným rozhodnutím a jeho závěrem o tom, že v dané věci jde o ručitelský závazek povinného a lhůta k plnění do 1. 9. 2017 byla v exekučním titulu stanovena pro ručitele a nikoli pro dlužníka. Má za to, že dovolání manželky povinného není přípustné, neboť ani jedna z dovolatelkou formulovaných otázek nevyplývá ze zjištěného skutkového stavu a jejich zodpovězení tak s předmětnou věcí nikterak nesouvisí. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl, a aby oprávněné přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení. 4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na posouzení právní otázky, zda ke vzniku ručení může dojít i dodatečně, jestliže peněžitý dluh je již splatný a dlužník už byl vyzván k plnění, která dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání manželky povinného není důvodné. 5. V projednávané věci z notářského zápisu jasně vyplývá, že vymáhaný dluh je již po splatnosti ve vztahu k dlužníku i k ručitelům (viz insolvenční řízení na společnost OCELTECH, s.r.o. – část první bod 3. notářského zápisu) a stanovuje se jím lhůta k plnění ručitelům. „Podmínka“ uvedená v části druhé článku V. notářského zápisu, že ručitelé nemusí do stanoveného data plnit, jestliže dluh splnil dlužník, podle svého směřování a obsahu není „podmínkou“ ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 ex. řádu, ale deklarací, že ručitelé nemusí dluh splnit, pokud již byl dříve splněn samotným dlužníkem. Jestliže odvolací soud uskutečnil tento závěr, nelze mu ničeho vytknout. Jeho vývod v tomto směru je i dovolacímu soudu z obsahu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti zřejmý; proto se dovolací soud nedomnívá, že by odvolací soud při formulování tohoto úsudku „provedené důkazy hodnotil pouze částečně a nikoli v jejich celku, z listinných důkazů si vybral pouze pasáže shodné se závěrem, kterého chtěl dosáhnout.“ Judikatura, na kterou dovolatelka odkazuje ohledně doložení splnění podmínky podle ustanovení § 43 odst. 2 ex. řádu s tím, že oprávněná řádně nedoložila splnění podmínky, je tedy s ohledem na shora uvedené nepřípadná. Z týchž důvodů se jeví jako nepodstatná rovněž otázka dovolatelky, „zda může jít o ručitelský závazek, když dlužník i ručitel mají povinnost plnit do stejného okamžiku?“. 6. Dovolání manželky povinného však lze skrze jeho kontext vyložit i tak, že dovolací soud má posoudit právní otázku, zda ke vzniku ručení může dojít i dodatečně, jestliže peněžitý dluh je již splatný a dlužník už