20 Cdo 2871/2020 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2871/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 6. 2021 Spisová značka:20 Cdo 2871/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2871.2020.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Investiční fond Dotčené předpisy:§ 7 předpisu č. 240/2013 Sb. § 210 předpisu č. 240/2013 Sb. § 102 předpisu č. 240/2013 Sb. § 105 předpisu č. 240/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:1. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2871/2020-518 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, identifikační číslo osoby 00006947, proti povinné AKRO investiční společnost, a. s., se sídlem v Praze 6, Slunná 547/25, identifikační číslo osoby 49241699, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535, o 717 164 357,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 EXE 384/2019, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2020, č. j. 72 Co 384,385/2019-310, t a k t o : I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2020, č. j. 72 Co 384,385/2019-310, se mění takto: usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 8. 2019, č. j. 34 EXE 384/2019-215, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 8. 2019, č. j. 34 EXE 384/2019-218, se mění tak, že se exekuce zastavuje. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a před soudem odvolacím 3 210 904,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Oprávněná je povinna zaplatit povinné k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů dovolacího řízení 204 727 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. IV. Oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Davidu Konczovi, Exekutorský úřad Cheb, na náhradě nákladů exekuce 6 655 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : 1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále též jen „soud I. stupně“) usnesením ze dne 13. 8. 2019, č. j. 34 EXE 384/2019-215, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (ze dne 3. 4. 2019) a dalším usnesením ze dne 15. 8. 2019, č. j. 34 EXE 384/2019-218, zamítl (3) návrhy povinné ze dne 17. 4. 2019 na částečné zastavení exekuce v rozsahu pověřeným exekutorem Mgr. Davidem Konczem vydaných exekučních příkazů. Vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je rozsudek téhož soudu ze dne 24. 5. 2018, č. j. 8 C 445/2014-456, ve spojení s vykonatelným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 30 Co 366/2018-524, jímž bylo uloženo povinné společnosti zaplatit mimo jiné oprávněné 717 164 357,98 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 080 447 226,12 Kč od 1. 9. 2014 do 12. 12. 2018) a náklady řízení (dále též jen „exekuční titul“). 2. Zastavení exekuce zcela se povinná domáhala z důvodu, že vymáhaná pohledávka je pohledávkou oprávněné vůči (3) podílovým fondům (vymezeným níže), jež obhospodařuje, přičemž exekuční titul je materiálně nevykonatelný pro absenci vymezení povinné osoby v exekučním titulu a pro absenci vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen v souladu s podmínkami § 102 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále též jen „ZISIF“). Podle jejího názoru musí být podílový fond, z jehož majetku má být vymáhaná povinnost uspokojena, uveden ve výroku rozhodnutí; jestliže povinná obhospodařuje tři fondy, musí být zároveň uvedeno, v jakém rozsahu má být majetek v jednotlivých fondech postižen. 3. Povinná se dále domáhala částečného zastavení exekuce v rozsahu vydaných exekučních příkazů přikázáním pohledávky, kterými byly obstaveny účty 1. AKRO, globální akciový fond, otevřený podílový fond AKRO investiční společnost, a.s., 2. AKRO balancovaný fond, otevřený podílový fond AKRO investiční společnost, a.s., a 3. AKRO fond progresivních společností, otevřený podílový fond AKRO investiční společnost, a.s., specifikované v návrhu s tím, že peněžní prostředky nacházející se na účtech jsou ve vlastnictví těchto fondů, proto je není možné použít na úhradu dluhu povinné společnosti, přičemž poukázala na § 102 a § 105 ZISIF, neboť tyto fondy nejsou uvedeny v exekučním titulu. 3. V prvním případě obvodní soud uzavřel, že exekuční titul je materiálně vykonatelný, protože jedině povinná má právní osobnost, přičemž uložená povinnost je stanovena zcela jednoznačně. Na újmu materiální vykonatelnosti není skutečnost, že v označení povinné absentuje zároveň označení všech tří AKRO podílových fondů (jak tomu činí nyní soudní exekutor, a to již pro účely konkretizace majetku, který exekučně postihuje), ani skutečnost, že v exekučním titulu není uveden poměr, v němž má být vymáhaná povinnost z majetku jednotlivých podílových fondů uspokojena, neboť taková povinnost ani z § 105 ZISIF neplyne. 4. Obvodní soud v dalším usnesení z 15. 8. 2019 s odkazem na § 5 odst. 1, § 102 a § 103 ZISIF uzavřel, že důvod pro částečné zastavení exekuce není dán, protože pohledávky odpovídající dluhům v podílovém fondu se uspokojují z majetku v tomto podílovém fondu (nikoliv z majetku investiční společnosti – obhospodařovatele), takže soudní exekutor správně postihl majetek AKRO podílových fondů tak, jak to odpovídá zákonným ustanovením ZISIF. 5. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím obě usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěry obvodního soudu a dodal, že částku, která je vymáhána exekučním titulem, zaplatila oprávněná povinné na účty tří jí spravovaných fondů, přičemž povinné byla uložena povinnost žalovanou částku oprávněné jako bezdůvodné obohacení vydat. Ze zákona přitom vyplývá, že vlastnická práva k majetku v podílovém fondu vykonává vlastním jménem a na účet podílových fondů jeho obhospodařovatel a ten odpovídá za dluhy v podílovém fondu, když podílníci za dluhy v podílovém fondu neodpovídají. Jestliže jistina byla dobrovolně zaplacena obhospodařovatelem z majetku jednotlivých fondů, je třeba z tohoto majetku uspokojit i příslušenství – úroky z prodlení, které nejsou majetkovou sankcí ve smyslu § 210 ZISIF, jak namítala povinná. Úrokový závazkový vztah je vztahem akcesorickým, jehož vznik je podmíněn platným závazkovým vztahem hlavním. Splněním hlavního závazku akcesorický závazek zaniká, zbývá pouze povinnost uhradit již dospělé úroky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002). 6. Povinná v dovolání namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil návrh na zastavení exekuce v souvislosti s postižením majetku podílových fondů, přičemž přípustnost dovolání spojuje s níže uvedenými otázkami, které podle jejího názoru nebyly dosud dovolacím soudem řešeny, popř. že se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za dosud neřešenou považuje otázku, zda lze postihnout majetek podílových fondů, směřuje-li exekuční titul proti investiční společnosti, která má vlastní majetek, své vlastní závazky a pohledávky. Má-li být postižen majetek podílového fondu, musí být v žalobě podílový fond jednoznačně označen, což vyplývá z § 104 ZISIF, podle něho musí mít podílový fond vlastní označení. 7. V praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda úrok z prodlení uložený investiční společnosti za prodlení s plněním hlavního závazku je majetkovou sankcí podle § 210 ZISIF, podle něhož majetkové sankce uložené investiční společnosti nelze zahrnout do nákladů podílových fondů. Znamená to, že ani investiční společnost nesmí tuto majetkovou sankci hradit z majetku podílových fondů. V praxi dovolacího soudu byla vyřešena otázka, že úrok z prodlení je majetkovou sankcí, nicméně tato otázka nebyla jednoznačně vyřešena ve vztahu k § 210 ZISIF. Odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1258/2005 a dodala, že v soudní teorii i praxi není rozporu o tom, že úroky z prodlení mají povahu sankce (sankční úroky). 8. Dovolatelka namítá, že se odvolací soud odchýlil od praxe dovolacího soudu názorem, že povinnost uloženou investiční společnosti lze vymáhat z majetku podílových fondů, ačkoliv ani z výroku či odůvodnění exekučního titulu toto nevyplývá. Exekuční soud tak svým výkladem nahradil to, co mělo být posuzováno v nalézacím řízení. Dovolatelka odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1720/2004, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1266/2010. 9. V doplnění dovolání ze dne 5. 5. 2020 uvedla, že pos