20 Cdo 2895/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2895/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 12. 2021 Spisová značka:20 Cdo 2895/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2895.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Účastníci řízení Likvidace dědictví Dotčené předpisy:§ 117 odst. 1 předpisu č. 292/2013 Sb. § 336k odst. 1 o. s. ř. § 222 předpisu č. 292/2013 Sb. § 224 předpisu č. 292/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 2. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 628/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2895/2021-235 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce J. M., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Janoškem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 3350/18, proti žalovanému Hlavnímu městu Praha se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské náměstí č. 2/2, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupenému JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 895/6, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Městské části Praha 21 se sídlem úřadu městské části v Praze 9, Staroklánovická č. 260, identifikační číslo osoby 00240923, o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 136/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2021, č. j. 19 Co 75/2020-205, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Vladimíra Janoška, advokáta se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 3350/18. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 28. 11. 2019, č. j. 14 C 136/2019-83, zamítl žalobu o určení, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovité věci parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY (výrok I.), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 1 500 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a že žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení na náhradě nákladů řízení 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Soud po skutkové stránce uzavřel, že v současné době má předmětný pozemek ve správě vedlejší účastník řízení (Městská část Praha 21), kterému byla tato správa svěřena žalovaným. Pro tento pozemek je v katastru nemovitostí zapsáno duplicitně vlastnické právo pro žalobce i žalovaného, přičemž před datem 20. 2. 2019 bylo k tomuto pozemku zapsáno duplicitně vlastnické právo pro žalovaného a R. P. V rámci dědického řízení po R. P. byla nařízena likvidace pozůstalosti a soudní komisařka, notářka Mgr. Soňa Glazarová, uzavřela se soudním exekutorem JUDr. Filipem Exnerem, Exekutorský úřad Praha 7 – dále jen „soudní exekutor“, smlouvu o provedení dobrovolné dražby dle ustanovení § 76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti – dále jen „ex. řád“. Soudní exekutor poté provedl dobrovolnou dražbu a dne 21. 3. 2019 udělil příklep na předmětný pozemek žalobci. Žalovaný o konání dražby věděl, neboť mu byla doručena dražební vyhláška, což vzal soud za prokázané z dražebního spisu a z obsahu úřední desky žalovaného. Soud prvního stupně analogicky převzal závěry učiněné v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2344/2014, týkající se dražeb prováděných ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, a uzavřel, že dražebník (soudní exekutor) měl v souladu s ust. § 66 odst. 2 ex. řádu v dané věci ověřit vlastnictví R. P., neboť na základě výpisu z katastru nemovitostí i ze smlouvy o provedení dražby měl vážné důvody o řádnosti jejího vlastnictví pochybovat. Protože tak neučinil, nelze v daném případě vůbec hovořit o reálném provedení dobrovolné dražby podle exekučního řádu a žalobce z ní tak pro sebe nemůže dovozovat vlastnické právo k předmětnému pozemku. 2. Městský soud v Praze v pořadí již druhým rozsudkem (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020, č. j. 19 Co 75/2020-137, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2927/2020) ze dne 2. 6. 2021, č. j. 19 Co 75/2020-205, změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že se určuje, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovité věci parc. č. XY, k. ú. XY, obec XY, LV č. XY (výrok I.), a rozhodl, že žalovaný a vedlejší účastník řízení jsou povinni žalobci zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 44 712 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). Odvolací soud doplnil dokazování zprávou soudního exekutora ze dne 13. 5. 2021 a zopakoval dokazování doručenkami datových zpráv k doručení dražební vyhlášky a usnesení o příklepu žalovanému, na základě čehož se opětovně neztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že dražba účinně neproběhla a tudíž ani nemohlo dojít ke změně vlastnického práva. Uvedl, že soudní exekutor byl v dané věci pověřen provedením dražby pozemku na návrh oprávněné osoby disponovat s věcí (zde soudní komisařky) ve smyslu ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu a soudní komisařce byl dán předchozí souhlas soudem I. stupně ke zpeněžení nemovitého majetku patřícího do likvidační podstaty dle ustanovení § 231 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních – dále jen „z. ř. s“. Podle odvolacího soudu lze přisvědčit soudu I. stupně, že soudní exekutor mohl přistoupit k dražbě dle ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu ve spojení s ustanovením § 66 odst. 2 ex. řádu jen za situace, jestliže měl doloženo, že nemovitá věc je ve vlastnictví zůstavitelky. K tomu, aby bylo doloženo vlastnictví k nemovité věci, postačí, že z listin taxativně vymezených v ustanovení § 66 odst. 2 ex. řádu, které má soudní exekutor k dispozici, vlastnictví vyplývá, a že ze žádných dalších skutečností, které jsou exekutorovy známy, neplyne, že by vlastníkem nebyl. Vlastnictví zůstavitelky (R. P.) bylo v dané věci doloženo listinou vydanou státním orgánem – pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 10. 2018, č. j. 13 D 227/2018-152, a žalovaný jako účastník dědického řízení proti tomuto usnesení nijak nebrojil a ani nepodal odvolání. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 559/2014, odvolací soud uvedl, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 10. 2018, č. j. 13 D 227/2018-152, nabylo právní moci dne 28. 11. 2018, žalovaný byl účastníkem řízení dle ustanovení § 117 odst. 1 z. ř. s. a proto je pro něj uvedené usnesení závazné ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ustanovením § 159a a § 167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“. Správnost pravomocného usnesení o určení obvyklé ceny majetku zůstavitelky a o nařízení likvidace dědictví tak již nelze přezkoumávat. Žalovaný navíc ani v průběhu procesu nařízení a provedení dobrovolné dražby nijak proti postupu soudního exekutora nebrojil a ani po udělení příklepu nevznesl žádné námitky. V dané věci byla dražební vyhláška dle doručenky datové zprávy žalovanému doručena ve smyslu ustanovení § 336c odst. 1 o. s. ř. dne 21. 2. 2019 z důvodu duplicitního zápisu vlastnického práva, když nebylo prokázáno, že by současně s ní byl žalovanému zaslán pokyn k jejímu vyvěšení na úřední desce. Co se týče doručení usnesení o příklepu, dle ustanovení § 336k odst. 1 věty prvé o. s. ř. se usnesení o příklepu doručuje oprávněnému, tomu, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinnému a vydražiteli. Dle doručenek do datových schránek bylo v této věci usnesení o příklepu podle ustanovení § 336k odst. 1 věty prvé o. s. ř. řádně doručeno notářce namísto oprávněnému a žalobci jako vydražiteli; povinný zde nevystupuje. Žalovaný ani vedlejší účastník řízení tedy v předmětné dražbě nejsou osobami, kterým by se mělo usnesení o příklepu doručovat a nepřísluší jim tak ani právo proti usnesení o příklepu podat odvolání. Odvolací soud uzavřel, že dle ustanovení § 76 odst. 2 věty druhé ex. řádu se na danou dražbu použijí ustanovení exekučního řádu o provedení exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí. Proto je třeba vycházet i z ustanovení § 57 ex. řádu, dle něhož je uvedení v předešlý stav v exekučním řízení vyloučeno. Pokud tedy vydražitel (žalobce) nabyl vlastnictví, a to i tehdy, když by podmínky pro konání dražby dle ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu nebyly splněny, pak vlastnický poměr k vydraženému