20 Cdo 2927/2020 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2927/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2021 Spisová značka:20 Cdo 2927/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2927.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dražba Dotčené předpisy:§ 76 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. § 69 předpisu č. 120/2001Sb. § 17 odst. 1 předpisu č. 26/2000Sb. § 36 odst. 1 předpisu č. 26/2000Sb. § 336l odst. 2 o. s. ř. § 57 předpisu č. 120/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 5. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 628/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2927/2020-174 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce J. M., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Janoškem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 3350/18, proti žalovanému Hlavnímu městu Praha se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské náměstí č. 2/2, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupenému JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 895/6, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Městské části Praha 21, se sídlem úřadu městské části v Praze 9, Staroklánovická č. 260, identifikační číslo osoby 00240923, o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 136/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2020, č. j. 19 Co 75/2020-137, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2020, č. j. 19 Co 75/2020-137, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 28. 11. 2019, č. j. 14 C 136/2019-83, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovitosti parc. XY v k. ú. XY, obec XY (výrok I.), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 1 500 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), a že žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení na náhradě nákladů řízení 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Soud po skutkové stránce uzavřel, že v současné době má předmětný pozemek ve správě vedlejší účastník řízení, Městská část Praha 21, které byla tato správa svěřena žalovaným. Pro tento pozemek je v katastru nemovitostí zapsáno duplicitně vlastnické právo pro žalobce i žalovaného, přičemž před datem 20. 2. 2019 bylo k tomuto pozemku zapsáno duplicitně vlastnické právo pro žalovaného a R. P. V rámci dědického řízení po R. P. byla nařízena likvidace pozůstalosti a soudní komisařka, notářka Mgr. Soňa Glazarová, uzavřela se soudním exekutorem JUDr. Filipem Exnerem, Exekutorský úřad Praha 7, smlouvu o provedení dobrovolné dražby dle ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu. JUDr. Filip Exner poté provedl dobrovolnou dražbu a dne 21. 3. 2019 udělil příklep na předmětnou nemovitost žalobci. Žalovaný o konání této dražby věděl, neboť mu byla doručena dražební vyhláška, což vzal soud za prokázané z dražebního spisu a z obsahu úřední desky žalovaného. Soud prvního stupně analogicky převzal závěry učiněné v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2344/2014, týkající se dražeb prováděných ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, a uzavřel, že dražebník (soudní exekutor JUDr. Filip Exner, Exekutorský úřad Praha 7) měl v souladu s ust. § 66 odst. 2 ex. řádu v dané věci ověřit vlastnictví R. P., neboť na základě výpisu z katastru nemovitostí i ze smlouvy o provedení dražby měl vážné důvody o řádnosti jejího vlastnictví pochybovat. Protože tak neučinil, nelze v daném případě vůbec hovořit o reálném provedené dobrovolné dražby podle exekučního řádu a žalobce z ní tak pro sebe nemůže dovozovat vlastnické právo k předmětnému pozemku. 2. K odvolání žalobce i žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 5. 2020, č. j. 19 Co 75/2020-137, rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se určuje, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitosti parc. XY, k. ú. XY, obec XY, LV XY (výrok I.), a rozhodl, že žalovaný a vedlejší účastník řízení jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 15 406 Kč a za odvolací řízení částku 17 342 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že dražba účinně neproběhla a tudíž ani nemohlo dojít ke změně vlastnického práva. Soudní exekutor byl v dané věci pověřen provedením dražby předmětné nemovitosti na návrh oprávněné osoby disponovat s věcí (zde soudní komisařky) ve smyslu ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu a soudní komisařce byl dán předchozí souhlas soudem I. stupně ke zpeněžení nemovitého majetku patřícího do likvidační podstaty dle ustanovení § 231 odst. 1 z. ř. s. Podle odvolacího soudu lze přisvědčit soudu I. stupně, že soudní exekutor mohl přistoupit k dražbě dle ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu ve spojení s ustanovením § 66 odst. 2 ex. řádu jen za situace, jestliže měl doloženo, že nemovitá věc je ve vlastnictví zůstavitelky. Doložení vlastnictví však neznamená prokázání. K tomu, aby bylo doloženo vlastnictví k nemovité věci, postačí, že z listin taxativně vymezených v ustanovení § 66 odst. 2 ex. řádu, které má soudní exekutor k dispozici, vlastnictví vyplývá, a že ze žádných dalších skutečností, které jsou exekutorovy známy, neplyne, že by vlastníkem nebyl. Vlastnictví zůstavitelky (R. P.) bylo v dané věci doloženo listinou vydanou státním orgánem – pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 10. 2018, č. j. 13 D 227/2018-152, a žalovaný jako účastník dědického řízení proti tomuto usnesení nijak nebrojil a ani nepodal odvolání. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 559/2014, odvolací soud uvedl, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 10. 2018, č. j. 13 D 227/2018-152, nabylo právní moci dne 28. 11. 2018, žalovaný byl účastníkem řízení dle ustanovení § 117 odst. 1 z. ř. s. a proto je pro něj uvedené usnesení závazné ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ustanovením § 159a a § 167 odst. 2 o. s. ř. Správnost pravomocného usnesení o určení obvyklé ceny majetku zůstavitelky a o nařízení likvidace dědictví tak již nelze přezkoumávat. Žalovaný navíc ani v průběhu procesu nařízení a provedení dobrovolné dražby nijak proti postupu soudního exekutora nebrojil a ani po udělení příklepu nevznesl žádné námitky. Dle ustanovení § 76 odst. 2 věty druhé ex. řádu se na dražbu použijí ustanovení exekučního řádu o provedení exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí. Proto je třeba vycházet i z ustanovení § 57 ex. řádu, dle něhož je uvedení v předešlý stav v exekučním řízení vyloučeno. Pokud tedy vydražitel (žalobce) nabyl vlastnictví, a to i tehdy, když by podmínky pro konání dražby dle ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu nebyly splněny, pak vlastnický poměr k vydraženému pozemku již nelze vrátit do stavu předcházejícího dražbě. Odvolací soud uzavřel, že v daném případě byla dražba úspěšně ukončena udělením příklepu na vydraženou nemovitost ve prospěch žalobce dle ustanovení § 336j odst. 1 věty první o. s. ř. Usnesení o příklepu ze dne 21. 3. 2019, č. j. 151 DDr 025/2018-2, nabylo právní moci dne 9. 4. 2019 a současně bylo téhož dne žalobcem zaplaceno nejvyšší podání. Žalobce tak nabyl vlastnické právo k předmětnému pozemku ke dni 21. 3. 2019 ve smyslu ustanovení § 52 odst. 1 ex. řádu ve spojení s ustanovením § 336l odst. 2 o. s. ř. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost zakládá na tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodovací praxi dosud nebyla vyřešena. Namítá, že soudy obou stupňů chybně posoudily otázku doručování, neboť v předcházejících řízeních byl žalovaný obesílán pouze s ohledem na svou povahu správního orgánu za účelem vyvěšení těchto listin na úřední desce. V pozůstalostním řízení ani v řízení o dražbě mu nebylo doručováno jako účastníku řízení, přičemž doručení za účelem vyvěšení na úřední desce ve smyslu ustanovení § 336c odst. 1 písm. e) o. s. ř. nelze považovat za doručení přímo žalovanému jakožto účastníku řízení. Dle dovolatele trpí dražební vyhláška zásadními vadami, protože je v ní chybně obsažen údaj o vlastníkovi draženého pozemku, když vlastnictví k němu není zapsáno jako duplicitní, ale jako výlučné pro paní R.