20 Cdo 3035/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3035/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 12. 2021 Spisová značka:20 Cdo 3035/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3035.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společné jmění manželů Vypořádání SJM Exekuce Dotčené předpisy:§ 262b odst. 1 o. s. ř. § 143a obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 3. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 861/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3035/2021-109 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné K. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova 1285/2, proti povinnému R. Š., narozenému XY, bytem XY, za účasti bývalé manželky povinného S. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, pro 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 26 EXE 2562/2018, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2021, č. j. 20 Co 130/2020-93, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í: 1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) k odvolání manželky povinného usnesením ze dne 13. 4. 2021, č. j. 20 Co 130/2020-93, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně (dále „soud prvního stupně“) ze dne 19. 9. 2019, č. j. 26 EXE 2562/2018-53, ve výroku o zamítnutí návrhu manželky povinného na zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí. 2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce, zahájená podáním exekučního návrhu dne 22. 11. 2018, byla nařízena podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2016, č. j. 27 Cm 173/2014-59, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2016, č. j. 27 Cm 173/2014-167 (dále „exekuční titul“), a je vedena soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, který exekučním příkazem ze dne 3. 1. 2019, č. j. 203 EX 47793/18-18, postihl bytovou jednotku č. p. XY a podíl o velikosti 44/1523 na společných částech budovy XY č. p. XY, bytový dům, a pozemku č. parc. XY, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných na listu vlastnictví XY pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále „nemovité věci“ či „bytová jednotka“). 3/ Manželka povinného podala návrh na zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí na základě tvrzení, že bytová jednotka se nachází v jejím výlučném vlastnictví, neboť v době podání exekučního návrhu a vydání exekučního příkazu již společné jmění (bývalých) manželů Š. neexistovalo, přičemž manželé dne 19. 11. 2001 uzavřeli před notářem JUDr. Zdeňkem Ryšánkem, notářem se sídlem v Brně, formou notářského zápisu pod sp. zn. NZ 344/2001 smlouvu o zúžení společného jmění manželů (dále rovněž „SJM“ či „smlouva o zúžení SJM“). 4/ Odvolací soud souhlasně se soudem prvního stupně uzavřel, že pro posuzovanou věc je s ohledem na dobu vzniku vymáhaného závazku (rok 2009) vyloučeno použití § 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014; postupovat je nutno podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“), jak to ostatně vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu (z jeho usnesení ze dne 26. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015, či usnesení ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016). 5/ Soudní exekutor vydáním exekučního příkazu, jímž postihl bytové jednotku v souladu s ustanovením § 42 odst. 3 a 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), nepochybil. Ve shodě s ustálenou soudní praxí bylo nezbytné prokazovat, že třetí osobě byl obsah smlouvy o zúžení SJM znám (nepostačuje, že se věřitel mohl při vynaložení náležité péče s obsahem smlouvy seznámit). Posuzovaná smlouva o zúžení SJM nebyla zapsána do katastru nemovitostí, byť upravovala vlastnické právo k nemovitým věcem, a do veřejného Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeného Notářskou komorou byla zapsána až 5. 12. 2015 (v souladu se zákonem č. 303/2013 Sb. účinném od 1. 1. 2014). Z obsahu spisu nevyplývá, že by stejnopis notářského zápisu o smlouvě o zúžení SJM byl založen do „sbírky listin vedené obchodním rejstříkem“ (§ 38i odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník), a to s ohledem na podnikatelskou činnost povinného. Povinný ani jeho manželka v průběhu řízení neprokázali, že by oprávněné, která to sama popírá, byl obsah smlouvy o zúžení SJM znám (ve smyslu § 143a odst. 4 obč. zák.). Z provedeného dokazování vyplynulo, že manželka povinného s manželem (povinným) byli v létě 2008 účastni jednání ohledně koupě nemovitosti - hotelu v Chorvatsku (což výpověďmi potvrdili svědek P. K. a oprávněná), takže „měli příležitost k tomu, aby svoje budoucí věřitele upozornili na to, že mají jako manželé zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů“. Manželka povinného přitom před prodejem obchodního podílu (jehož součástí byl zmíněný hotel v Chorvatsku) jejímu manželovi byla účastna tímto směrem vedeného smluvního vyjednávání, při němž byla seznámena s tím, že manželovi bude poskytnuta půjčka zajištěná směnkami, věděla, kdo bude věřitelem a že se manžel hodlá zavázat k plnění značného rozsahu nejen za hotel, ale rovněž z titulu půjčky. Za vylíčené situace je ve vztahu k povinnému a jeho manželce postupováno „jako kdyby žádná smlouva o úpravě rozsahu SJM uzavřena nebyla“, což zároveň znamená, že součástí exekučně postiženého SJM bude i majetek, který podle smlouvy připadl do odděleného jmění některého z manželů. V souvislosti s uvedeným závěrem odvolací soud poukázal na důkazy provedené před soudem prvního stupně a provedl rekapitulaci hodnocení důkazů, s nímž se ztotožnil. 6/ Odvolací soud v neposlední řadě označil námitku manželky povinného, že vymáhaný závazek přesahuje míru přiměřenou poměrům manželů, za nepodstatnou, neboť procesní úprava exekučního řízení (shodně jako v řízení o výkon rozhodnutí) umožňovala „do 31. 6. 2015 kontinuálně“ provést exekuci na majetek patřící do SJM také tehdy, šlo-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, „tedy pro výlučný dluh povinného“ (§ 262a o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. řádu, dále s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2009, sp. zn. 22 Cdo 2530/2007). 7/ Proti usnesení odvolacího soudu podala manželka povinného (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesní otázky, „zda po zúžení společného jmění manželů a jeho vypořádání lze k uspokojení pohledávky věřitele povinného postihnout i výlučný majetek druhého z manželů“ a otázky „na čí straně je důkazní břemeno při prokazování skutečnosti, že manželka povinného věděla či nevěděla o budoucím závazku manžela“. Odvolací soud (a též soud prvního stupně) ve věci rozhodl, aniž uplatnil výkladová pravidla judikatury Nejvyššího soudu uvedená v rozsudku ze dne 8. prosince 2015, sp. zn. 21 Cdo 608/2014, či v usnesení ze dne 11. března 2019, sp. zn. 20 Cdo 180/2019. 8/ Dovolatelka ve zbylé části dovolání (v bodu II) reagovala na provedené dokazování (komentovala jednotlivé důkazy, především výpověď svědka P. K.) a především zdůraznila, že nemohla „prokazovat negativní skutečnost, tedy něco co neexistovalo“, takže bylo na oprávněné, aby prokázala, že dovolatelka jako manželka povinného o poskytnutí půjčky věděla. V tomto ohledu je hodnocení důkazního břemene odvolacím soudem (a soudem prvního stupně) nesprávné. Z uvedených důvodů manželka povinného navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 9/ Oprávněná se k dovolání nevyjádřila. 10/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání manželky povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podala k tomu legitimovaná účastnice exekučního řízení (§ 36 odst. 2 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (viz § 243a odst. 1 o. s. ř.) k