20 Cdo 3062/2022 – Nejvyšší soud

20 Cdo 3062/2022-452 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinné L. P., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze, Slezská 1297/3, pro 101 003 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 21 EXE 1159/2016, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. dubna 2022, č. j. 26 Co 53/2022-394, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. dubna 2022, č. j. 26 Co 53/2022-394, se mění tak, že se usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 20. 1. 2020, č. j. 21 EXE 1159/2016-347, mění tak, že se exekuce vedená JUDr. Zdeňkem Zítkou, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Plzeň – město, pod sp. zn. 108 EX 07523/16 na základě pověření Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 9. 2016, č. j. 21 EXE 1159/2016-6, zastavuje. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení před soudem prvního a druhého stupně 72 609,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce povinné. III. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 16 777,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce povinné. IV. Oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Zdeňku Zítkovi, Exekutorský úřad Plzeň – město, na náhradě nákladů exekuce 16 395,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Trutnově (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. 12. 2019, č. j. 21 EXE 1159/2016-57 (první rozhodnutí ve věci), zastavil exekuci vedenou dle pověření soudního exekutora vydaného Okresním soudem v Trutnově dne 27. 9. 2016, č. j. 21 EXE 1159/2016-6 (výrok I), dále (označenou) exekuci na majetek povinné odložil do pravomocného skončení řízení o návrhu povinné za zastavení exekuce (výrok II) a rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce (výrok III) a povinné náhradu nákladů řízení (výrok IV). Vyšel ze zjištění, že exekučním titulem v dané věci je vykonatelný rozhodčí nález vydaný Mgr. Janem Fišerem dne 12. 4. 2016, č. j. 103 Rozh 590/2016-7, kterým byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněné 110 003 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 %, smluvní pokutou 0,25 % denně za každý den prodlení z 87 124 Kč od 14. 1. 2016 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 15 232,80 Kč. Dne 31. 8. 2015 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo 9100951037, na základě které oprávněná poskytla povinné úvěr 40 000 Kč a povinná se zavázala splácet úvěr ve splátkách 3 788 Kč měsíčně po dobu 24 měsíců, tj. celkem měla povinná uhradit (vrátit) 90 912 Kč, přičemž dle této smlouvy byla sjednána úroková sazba 150,84 % s tím, že předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) k uvedenému úvěru byla sjednána na 116,17 %. Současně mezi účastníky označené smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou dvou splátek dle aktuálního splátkového kalendáře se stávají automaticky okamžitě splatné všechny dosud nesplacené závazky, tj. dojde k tzv. zesplatnění úvěru, oprávněné měl vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky a pro případ dalšího prodlení měl oprávněné vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny (v souzené věci 87 124 Kč). K předmětné úvěrové smlouvě byla dne 31. 8. 2015 mezi účastníky samostatně sjednána rozhodčí smlouva. Po uzavření označené úvěrové smlouvy povinná zaplatila pouze jednu splátku, poté zůstala nečinná a došlo tak k zesplatnění úvěru ve výši 87 124 Kč. Dle sdělení České národní banky ze dne 29. 8. 2019 činila v srpnu 2015 průměrná úroková sazba z korunových spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem 12,61 % ročně. 2. Soud prvního stupně při právním posouzení věci citoval § 55 odst. 3 a 4, § 40 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, a ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dospěl k závěru, že v přezkoumávané úvěrové smlouvě sjednaný úrok ve výši 150,84 % není přiměřený zjištěným poměrům smluvních stran, evidentně poškozuje práva klientů oprávněné a je nepřijatelný ve spotřebitelských smlouvách; jedná se o úrok dosahující lichevní výše. Podle trestní judikatury je hrubým nepoměrem ve smyslu definice lichvy roční sazba úroků, která několikanásobně (zpravidla alespoň 3 – 4 násobně) převyšuje obvyklou výši úroků požadovanou bankami a tomu v zásadě odpovídá i judikatura civilních soudů, podle níž je v rozporu s dobrými mravy taková úroková sazba, která téměř čtyřnásobně přesahuje hranici obvyklé sazby na trhu. Povinná jako spotřebitel byla v oslabeném postavení, sjednané zajišťovací instituty byly nepřiměřené a zmíněný právní úkon je neplatný pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Z uvedených důvodů tedy exekuci zastavil dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť je vedena nepřípustně na základě neplatného exekučního titulu. 3. Krajský soud v Hradci Králové (dále též „odvolací soud“) k odvolání oprávněné usnesením ze dne 21. 5. 2020, č. j. 26 Co 47/2020-161 (první rozhodnutí ve věci), shora označené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a doplnil dokazování mj. výslechem povinné a výpočtem úrokové sazby za použití splátkového a úvěrového kalkulátoru (www.finance.cz/uvery-a-pujcky-aaplikace/splatkovy-kalkulator), kterou vyčíslil na 95,58 % (při měsíční splátce 3 788 Kč po dobu 24 měsíců, výši úvěru 40 000 Kč a navýšení o 50 912 Kč). Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, sp. zn. 20 Cdo 4044/19, sp. zn. 20 Cdo 1037/2019; ke smluvní pokutě na rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 588/2003, sp. zn. 33 Cdo 4377/2008 a sp. zn. 33 Cdo 1682/2007), provedl celkové vyhodnocení vztahu účastníků a dospěl k závěru, že obsah vykonávaného rozhodčího nálezu není v kolizi se základními principy demokratického právního řádu, přičemž odměnu za půjčení peněz (50 912 Kč při úvěru ve výši 40 000 Kč) nepovažoval za tak vysokou, aby sama o sobě dosáhla ústavněprávního rozměru, pro který by měl soud zasáhnout do právní jistoty oprávněného. Za rozporuplné dobrým mravům nepovažoval ani další ujednání smluvních stran, tj. ujednání o jednorázové smluvní pokutě ve výši 25 % zjištěného dluhu a o další smluvní pokutě 0,25 % denně pro případ dalšího prodlení se zaplacením „zesplatněného“ dluhu. Úvěruschopnost povinné byla řádně zjišťována, tudíž ani v tomto směru návrh na zastavení exekuce neshledal důvodným. Soudu prvního stupně věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že má být zkoumána další námitka povinné, a to tvrzená ekonomická závislost rozhodce, s poukazem na „okolnosti rozhodčího řízení“. 4. Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím (druhým ve věci) potvrdil usnesení ze dne 20. ledna 2022, č. j. 21 EXE 1159/2016-347, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Odkázal na své předchozí rozhodnutí ve věci (na jehož závěrech nemá důvod cokoli měnit) a uvedl, že soud prvního stupně se správně zaměřil pouze na námitky povinné o jí tvrzené ekonomické závislosti rozhodce Mgr. Jana Fišera a okolnostech rozhodčího řízení. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1034/2018 a sp. zn. 20 Cdo 4022/17) shledal námitku ekonomické závislosti rozhodce, která směřovala k zpochybnění nezávislosti a nestrannosti rozhodce, nedůvodnou. Z povinnou navržených důkazů nevyplývá, že by rozhodce Mgr. Jan Fišer rozhodčí nález nevydal. Součástí rozhodčího nálezu je podpis rozhodce, kterým byl stvrzen souhlas rozhodce s obsahem rozhodnutí, čemuž nebrání tvrzení (které ale nebylo v souzené věci prokázáno), že koncept rozhodčího nálezu rozhodce sám nepřipravoval. Žádná nestandardní vazba mezi rozhodcem a oprávněnou tvrzena nebyla a nevyšla ani v řízení najevo. Za skutečnost, která by měla vést k závěru o podjatosti rozhodce, nelze považovat ani to, že rozhodce Mgr. Fišer v době vydání rozhodčího nálezu pracoval jako koncipient JUDr. Kolaříka. Jak uvedl sám rozhodce, jeho odměňování nebylo závislé od počtu rozhodnutých věcí. Že by rozhodce Mgr. Fišer rezignoval na svoji úlohu rozhodce a spory nerozhodoval nestranně a nezávisle, nelze z žádného tvrzení povinné dovodit. 5. Povinná napadl