20 Cdo 3062/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3062/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 1. 2023 Spisová značka:20 Cdo 3062/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3062.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Rozhodčí doložka Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3062/2022-452 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinné L. P., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze, Slezská 1297/3, pro 101 003 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 21 EXE 1159/2016, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. dubna 2022, č. j. 26 Co 53/2022-394, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. dubna 2022, č. j. 26 Co 53/2022-394, se mění tak, že se usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 20. 1. 2020, č. j. 21 EXE 1159/2016-347, mění tak, že se exekuce vedená JUDr. Zdeňkem Zítkou, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Plzeň – město, pod sp. zn. 108 EX 07523/16 na základě pověření Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 9. 2016, č. j. 21 EXE 1159/2016-6, zastavuje. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení před soudem prvního a druhého stupně 72 609,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce povinné. III. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 16 777,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce povinné. IV. Oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Zdeňku Zítkovi, Exekutorský úřad Plzeň – město, na náhradě nákladů exekuce 16 395,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Trutnově (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. 12. 2019, č. j. 21 EXE 1159/2016-57 (první rozhodnutí ve věci), zastavil exekuci vedenou dle pověření soudního exekutora vydaného Okresním soudem v Trutnově dne 27. 9. 2016, č. j. 21 EXE 1159/2016-6 (výrok I), dále (označenou) exekuci na majetek povinné odložil do pravomocného skončení řízení o návrhu povinné za zastavení exekuce (výrok II) a rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce (výrok III) a povinné náhradu nákladů řízení (výrok IV). Vyšel ze zjištění, že exekučním titulem v dané věci je vykonatelný rozhodčí nález vydaný Mgr. Janem Fišerem dne 12. 4. 2016, č. j. 103 Rozh 590/2016-7, kterým byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněné 110 003 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 %, smluvní pokutou 0,25 % denně za každý den prodlení z 87 124 Kč od 14. 1. 2016 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 15 232,80 Kč. Dne 31. 8. 2015 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo 9100951037, na základě které oprávněná poskytla povinné úvěr 40 000 Kč a povinná se zavázala splácet úvěr ve splátkách 3 788 Kč měsíčně po dobu 24 měsíců, tj. celkem měla povinná uhradit (vrátit) 90 912 Kč, přičemž dle této smlouvy byla sjednána úroková sazba 150,84 % s tím, že předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) k uvedenému úvěru byla sjednána na 116,17 %. Současně mezi účastníky označené smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou dvou splátek dle aktuálního splátkového kalendáře se stávají automaticky okamžitě splatné všechny dosud nesplacené závazky, tj. dojde k tzv. zesplatnění úvěru, oprávněné měl vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky a pro případ dalšího prodlení měl oprávněné vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny (v souzené věci 87 124 Kč). K předmětné úvěrové smlouvě byla dne 31. 8. 2015 mezi účastníky samostatně sjednána rozhodčí smlouva. Po uzavření označené úvěrové smlouvy povinná zaplatila pouze jednu splátku, poté zůstala nečinná a došlo tak k zesplatnění úvěru ve výši 87 124 Kč. Dle sdělení České národní banky ze dne 29. 8. 2019 činila v srpnu 2015 průměrná úroková sazba z korunových spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem 12,61 % ročně. 2. Soud prvního stupně při právním posouzení věci citoval § 55 odst. 3 a 4, § 40 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, a ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dospěl k závěru, že v přezkoumávané úvěrové smlouvě sjednaný úrok ve výši 150,84 % není přiměřený zjištěným poměrům smluvních stran, evidentně poškozuje práva klientů oprávněné a je nepřijatelný ve spotřebitelských smlouvách; jedná se o úrok dosahující lichevní výše. Podle trestní judikatury je hrubým nepoměrem ve smyslu definice lichvy roční sazba úroků, která několikanásobně (zpravidla alespoň 3 – 4 násobně) převyšuje obvyklou výši úroků požadovanou bankami a tomu v zásadě odpovídá i judikatura civilních soudů, podle níž je v rozporu s dobrými mravy taková úroková sazba, která téměř čtyřnásobně přesahuje hranici obvyklé sazby na trhu. Povinná jako spotřebitel byla v oslabeném postavení, sjednané zajišťovací instituty byly nepřiměřené a zmíněný právní úkon je neplatný pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Z uvedených důvodů tedy exekuci zastavil dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť je vedena nepřípustně na základě neplatného exekučního titulu. 3. Krajský soud v Hradci Králové (dále též „odvolací soud“) k odvolání oprávněné usnesením ze dne 21. 5. 2020, č. j. 26 Co 47/2020-161 (první rozhodnutí ve věci), shora označené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a doplnil dokazování mj. výslechem povinné a výpočtem úrokové sazby za použití splátkového a úvěrového kalkulátoru (www.finance.cz/uvery-a-pujcky-aaplikace/splatkovy-kalkulator), kterou vyčíslil na 95,58 % (při měsíční splátce 3 788 Kč po dobu 24 měsíců, výši úvěru 40 000 Kč a navýšení o 50 912 Kč). Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, sp. zn. 20 Cdo 4044/19, sp. zn. 20 Cdo 1037/2019; ke smluvní pokutě na rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 588/2003, sp. zn. 33 Cdo 4377/2008 a sp. zn. 33 Cdo 1682/2007), provedl celkové vyhodnocení vztahu účastníků a dospěl k závěru, že obsah vykonávaného rozhodčího nálezu není v kolizi se základními principy demokratického právního řádu, přičemž odměnu za půjčení peněz (50 912 Kč při úvěru ve výši 40 000 Kč) nepovažoval za tak vysokou, aby sama o sobě dosáhla ústavněprávního rozměru, pro který by měl soud zasáhnout do právní jistoty oprávněného. Za rozporuplné dobrým mravům nepovažoval ani další ujednání smluvních stran, tj. ujednání o jednorázové smluvní pokutě ve výši 25 % zjištěného dluhu a o další smluvní pokutě 0,25 % denně pro případ dalšího prodlení se zaplacením „zesplatněného“ dluhu. Úvěruschopnost povinné byla řádně zjišťována, tudíž ani v tomto směru návrh na zastavení exekuce neshledal důvodným. Soudu prvního stupně věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že má být zkoumána další námitka povinné, a to tvrzená ekonomická závislost rozhodce, s poukazem na „okolnosti rozhodčího řízení“. 4. Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím (druhým ve věci) potvrdil usnesení ze dne 20. ledna 2022, č. j. 21 EXE 1159/2016-347, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Odkázal na své předchozí rozhodnutí ve věci (na jehož závěrech nemá důvod cokoli měnit) a uvedl, že soud prvního stupně se správně zaměřil pouze na námitky povinné o jí tvrzené ekonomické závislosti rozhodce Mgr. Jana Fišera a okolnostech rozhodčího řízení. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1034/2018 a sp. zn. 20 Cdo 4022/17) shledal námitku ekonomické závislosti rozhodce, která směřovala k zpochybnění nezávislosti a nestrannosti rozhodce, nedůvodnou. Z povinnou navržených důkazů nevyplývá, že by rozhodce Mgr. Jan Fišer rozhodčí nález nevydal. Součástí rozhodčího nálezu je p