20 Cdo 3130/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3130/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 6. 2025 Spisová značka:20 Cdo 3130/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.3130.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Nepřípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 72 odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb. § 350 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3130/2024-674 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného města Černošice, se sídlem v Černošicích, Karlštejnská 259, identifikační číslo osoby 00241121, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Jana Masaryka 677/45, proti povinné M. P., zastoupené Mgr. Janem Szwarcem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na Kopečku 1280/7, pro vymožení nepeněžitého plnění, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 207 EXE 5031/2017, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2024, č. j. 20 Co 204/2024-629, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 5. 3. 2024, č. j. 207 EXE 5031/2017-594, kterým Okresní soud Praha-západ (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl návrhy povinné na zastavení exekuce s tím, že pokud jde o odstranění zahradního domku podle rozhodnutí Městského úřadu Černošice, stavebního úřadu, ze dne 24. 8. 2015, č. j. MUCE 47421/2015 OSU, skončila exekuce ohledně této povinnosti vymožením. Povinná navrhla zastavení exekuce provedením prací a výkonů z důvodu materiální nevykonatelnosti exekučního titulu ve spojení s exekučním příkazem, neboť práce, tak jak o nich rozhodl soudní exekutor, nelze provést, aniž by došlo ke zřícení zbytku původní stavby. Uvedla, že stavba byla zasažena povodní a hrozilo její zřícení, proto zpevnila zdi a provedla některé dostavby, opravy a úpravy, které jsou nyní předmětem odstranění. Odvolací soud odkázal na své předchozí rozhodnutí ve věci ze dne 5. 1. 2023, č. j. 20 Co 2/2023-449, s tím, že je-li soudní exekutor pověřen vymožením exekuce provedením prací a výkonů zastupitelné povahy podle § 72 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, na základě svého uvážení a posouzení povahy věci zvolí způsob zajištění provedení prací či výkonů, které má podle exekučního titulu provést povinný, a uvede jej v exekučním příkazu. Teprve tehdy, pokud exekutor zvolí nevhodný způsob provedení prací, může povinný podat návrh na (částečné) zastavení exekuce. Soudní exekutor se postará o to, aby práce, které měl provést povinný, provedl někdo jiný, přičemž stavební práce jako v projednávané věci může soudní exekutor provést prostřednictvím odborné stavební firmy nebo prostřednictvím oprávněného a náklady na provedení prací nese povinný. Odvolací soud k námitce povinné, že práce má provést oprávněná (§ 350 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále „o. s. ř.“), uvedl, že úprava v exekučním řádu je jiná (§ 72 odst. 1) a zákon soudnímu exekutorovi ukládá, aby práce zajistil pro oprávněného on; oprávněný by mohl práce provést pouze v případě, že by o to požádal a dohodl se s exekutorem. Soudní exekutor vedle toho, že exekučním příkazem rozhodne o obsahu prací, které budou provedeny, musí obstarat zhotovitele (stavební firmu), se kterou uzavře smlouvu o dílo. V této smlouvě bude objednatelem prací a musí v ní vymezit, jaké práce má třetí osoba provést. Náklady, které budou vynaloženy na provedení prací, jsou hotovými výdaji podle § 87 odst. 1 exekučního řádu. 2. Pokud jde o exekuční titul – rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne 29. 8. 2015, č. j. MUCE 59147/2016 OSU, odvolací soud z něj zjistil, že v době rozhodnutí stavebního úřadu došlo k nepovolené změně stavby, a to postavením přístavby při severním rohu objektu č. p. 608 tak, že roh byl doplněn na obdélník. Tuto přístavbu oprávněný nařídil odstranit. Dále byly provedeny stavební úpravy, kterými došlo k odstranění celého podkroví, sedlové střechy s polovalbou a dvou štítových zdí a k provedení přizdívky z betonových tvarovek k líci obvodových zdí přízemí objektu, vyjma východní stěny. Rovněž tyto stavební úpravy uložil oprávněný povinné odstranit, a to tak, že uvede stavbu do původního stavu, tj. že obnoví celé podkroví, sedlovou polovalbovou střechu, dostaví dvě štítové zdi a odstraní přizdívku z betonových tvárnic. K tomu měla povinná předložit návrh technologického postupu k odstranění nepovolených změn stavby, přičemž tuto povinnost nesplnila. Tento technologický postup prací (který povinná měla předložit) pak byl s ohledem na nařízenou exekuci nahrazen exekučním příkazem, v němž bylo uvedeno, jakým způsobem má být původní stav obnoven. Povinná následně předložila statické posouzení stavby provedené Ing. Antonínem Macháčkem, který konstatoval, že původní zdivo bylo poškozeno povrchovou degradací a pokud by mělo dojít k odbourání železobetonové přizdívky, dojde k poškození cihel, na kterých je přilepen zálivkový beton, a otřesy z těchto prací dojde ke snížení pevnosti původního zdiva, přičemž v krajním případě může dojít k destrukci původního staviva. 3. Odvolací soud konstatoval, že to byla povinná, resp. její manžel, kdo provedl stavební práce bez souhlasu stavebního úřadu a nepokračoval v řízení o dodatečném povolení stavby. Tím se povinná vystavila tomu, že oprávněný vydal exekuční titul, jímž nařídil odstranění nepovolených zásahů do stavby. Za škody, které vzniknou odstraňováním nepovolených stavebních zásahů do stavby, je odpovědná povinná, která porušila nepovolenými zásahy do stavby zákon [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 233/2022 (uveřejněný pod číslem 20/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Odvolací soud zdůraznil, že povinností zhotovitele stavby je, aby použil materiály a technologické postupy, které zajistí, že nedojde k destrukci stavby. Vzhledem k tomu, že zhotovitel stavby bude potřebovat k provedení obnovy původní stavby stavební povolení, popř. jiný souhlas stavebního úřadu, musí se soudní exekutor (popř. stavební firma) zabývat i otázkou, zda konkrétními stavebními úpravami neohrozí samotnou existenci stavby jako celku. Případné zvýšené náklady na takové posouzení budou vyúčtovány jako náklady provedení exekuce. 4. Povinná přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení následujících otázek hmotného či procesního práva: a) Zda soud nepochybil tím, že se ve svém rozhodnutí nijak nevypořádal s námitkou (argumentem) povinné, která v odvolání namítala nepřezkoumatelnost exekučního příkazu ze dne 5. 7. 2203, č. j. 021 EX 12216/16-377, a usnesení soudu prvního stupně, neboť neobsahovaly specifikaci oprávnění, které mají splňovat subjekty k realizaci uvedených prací, a ani uvedení právní úpravy, podle které procesně postupovaly; odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. b) Zda soud ve svém rozhodnutí nepochybil tím, že v souvislosti s rizikem vzniku škody na nemovitosti při odstraňování zpevnění zdiva nemá být upřednostněna bezpečnost a ochrana majetku před uvedením stavby do původního stavu; tato otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. 5. V souvislosti s námitkou nepřezkoumatelnosti exekučního příkazu a rozhodnutí soudu prvního stupně povinná zdůraznila, že z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že již sama skutečnost, že se obecný soud nijak nevypořádal s námitkou účastníka řízení, která má současně vztah k projednávané věci, zásadně zakládá protiústavnost dotyčného rozhodnutí (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 74/06). Je povinností soudů se v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádat s argumentací účastníků řízení způsobem, který odpovídá míře závažnosti těchto argumentů, tedy neignorovat námitky účastníka (viz nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 968/18). 6. Dovolatelka dále namítá, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 233/2022 (uveřejněný pod číslem 20/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), na který odvolací soud ve svém rozhodnutí odkazuje, hovoří pouze o tom, že odpovědnost za škodu na nemovité věci podle § 2926 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dopadá na všechny případy, kdy škoda na nemovitosti byla vyvolána činností škůdce, nejen na případy, kdy škoda vznikla bezprostředně při jeho činnosti; citovaný judikát neříká, že