20 Cdo 3231/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3231/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 2. 2025 Spisová značka:20 Cdo 3231/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.3231.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení Exekuce Neúčinnost právního jednání Dotčené předpisy:§ 595 předpisu č. 89/2012 Sb. § 408 předpisu č. 513/1991 Sb. § 640 předpisu č. 89/2012 Sb. § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:10. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3231/2024-237 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného V. Š., zastoupeného Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská č. 19, proti povinné M. M., zastoupené Mgr. Lukášem Kouřilem, advokátem se sídlem v Šumperku, Kozinova č. 2, pro 1 563 466,04 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 62 EXE 877/2019, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2024, č. j. 9 Co 281/2023-207, takto: Dovolání povinné se zamítá. Odůvodnění: Okresní soud v Bruntále (dále též jen „soud prvního stupně“) pověřil dne 3. září 2019, č. j. 62 EXE 877/2019-33, soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2, vedením exekuce podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. května 2013, č. j. 32 C 181/2008-386 (dále též jen „primární exekuční titul“), ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 28. května 2018, č. j. 12 C 115/2016-229, a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. května 2019, č. j. 11 Co 290/2018-272 (dále též jen „sekundární exekuční titul“), prodejem nemovité věci specifikované ve výroku sekundárního exekučního titulu (dále též jen „předmětná nemovitá věc“). Povinná podáním ze dne 22. února 2023 navrhla zastavení exekuce s odůvodněním, že vymáhaná pohledávka byla v plném rozsahu zaplacena, vůči povinné je promlčená a po smrti dlužníka závazek zanikl. Soud prvního stupně usnesením ze dne 9. května 2023, č. j. 62 EXE 877/2019-173, výrokem I. zamítl návrh povinné na zastavení exekuce a výrokem II. zamítl návrh povinné na odklad exekuce. K námitce promlčení uvedl, že exekuce v projednávané věci byla zahájena dne 16. srpna 2019, zatímco rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 28. května 2018, č. j. 12 C 115/2016-229, kterým se oprávněný domáhal určení neúčinnosti právního úkonu, nabyl právní moci 23. května 2019, tudíž nemohlo dojít k promlčení exekuce vůči povinné. Dále odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. srpna 2017, č. j. 11 Co 157/2017-117, v němž se soud podrobně zabýval postavením matky povinné jako osoby v postavení dlužníka a vyšel ze zjištění, že ručitelský závazek M. M. (dále též jen „dlužníka“) vznikl za trvání manželství manželů M. Dohoda o zúžení společného jmění manželů a dohoda o vypořádání společného jmění manželů byly mezi manželi M. uzavřeny až poté, co banka vyzvala veřejnou obchodní společnost k plnění jako ručitelku. Nedošlo-li by po vzniku závazku M. M. k uzavření dohod o zúžení a vypořádání společného jmění manželů a k uzavření darovací smlouvy, kterou J. M. (dále též jen „manželka dlužníka“) darovala předmětnou nemovitou věc povinné, mohl by se věřitel uspokojit i z prodeje této nemovité věci, jakožto součásti společného jmění manželů. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani námitce povinné, že vymáhaná pohledávka zanikla po smrti dlužníka. Konstatoval, že řízení o pozůstalosti po dlužníkovi bylo sice zastaveno a majetek nepatrné hodnoty byl vydán vypravovateli pohřbu, avšak k zastavení řízení o pozůstalosti došlo právě proto, že veškerý hodnotnější majetek byl převeden na další osoby a jednou z těchto osob je i povinná, ve věci proto nejsou dány důvody pro zastavení exekuce ani pro odklad exekuce. K odvolání povinné Krajský soud v Ostravě (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 26. března 2024, č. j. 9 Co 281/2023-207, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Uvedl, že oprávněnému proti povinné nesvědčí přímo vymáhaná pohledávka, nýbrž právo věřitele domáhat se uspokojení své pohledávky za dlužníkem z toho, co relativně neúčinným (odporovatelným) právním úkonem učiněným ve prospěch povinné ušlo z dlužníkova majetku ve smyslu § 595 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „o. z.“), protože se odpůrčí žalobou s úspěchem domohl rozhodnutí soudu o určení relativní právní neúčinnosti darovací smlouvy uzavřené mezi manželkou dlužníka a povinnou o darování předmětné nemovité věci. V takovém případě se vůči povinné nepromlčuje samotná vymáhaná pohledávka, a námitku promlčení takto vzniklého odpůrčího práva proto nelze posuzovat podle § 408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), jelikož se jedná o právo přiznané rozhodnutím veřejného orgánu, které se v souladu s § 640 o. z. promlčí za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Výše popsané odpůrčí právo oprávněného ve smyslu §§ 589 odst. 2, 595 odst. 1 o. z. vzniklo v okamžiku nabytí právní moci sekundárního exekučního titulu dne 23. května 2019. Vzhledem k tomu, že oprávněný zahájil exekuci dne 16. srpna 2019, nemohlo dojít k promlčení uplatňovaného odpůrčího práva oprávněného vůči povinné. Odvolací soud dále uvedl, že smrt dlužníka bez zanechání právních nástupců neměla za následek zánik dluhu ani vliv na existenci či uplatňování odpůrčího práva oprávněného vůči povinné, protože nedošlo ke změně okruhu účastníků nyní projednávaného exekučního řízení, jimiž jsou pouze oprávněný a povinná. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje ve vyřešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky, a to zda se oprávněný může po uplynutí absolutní promlčecí lhůty podle § 408 odst. 1, 2 obch. zák., kdy již rozhodnutí o jeho pohledávce nelze soudně vykonat, domáhat uspokojení své takto promlčené (resp. prekludované) pohledávky vůči třetí osobě z titulu odpůrčího práva a na základě úspěšné odpůrčí žaloby vůči této třetí osobě vést exekuci v situaci, kdy již primární pohledávku podle § 408 odst. 2 obch. zák. nelze soudně vykonat. Odvolací soud se v napadeném usnesení s uvedenou námitkou vypořádal tak, že vůči povinné se nepromlčuje samotná vymáhaná pohledávka, nýbrž pouze odpůrčí právo oprávněného na uspokojení vymáhané pohledávky z majetku, který odporovatelným úkonem ušel z dlužníkova majetku a stal se majetkem povinné. Dovolatelka přitom nenamítala promlčení odpůrčího práva, ale promlčení primární pohledávky, která má být za pomoci odpůrčího práva vymáhána z jejího majetku. Uvedla, že absolutní promlčecí lhůta primárního závazku podle § 408 obch. zák. uplynula nejpozději dne 21. listopadu 2015. Oprávněný přesto podal odpůrčí žalobu vůči dovolatelce dne 13. července 2016 a navazující exekuční řízení bylo zahájeno dne 16. srpna 2019, čili téměř 4 roky po uplynutí promlčecí lhůty. Dovolatelka má za to, že vzhledem k uvedeným skutečnostem se primární závazek promlčel rovněž vůči její osobě, jelikož není právním nástupcem dlužníka, její právní postavení je třeba hodnotit samostatně, ale zároveň má v exekuci zachovány jak námitky dlužníka, tak jí náleží i námitky vlastní. Další rozhodnou otázkou je podle názoru dovolatelky otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešená, a to zda závazek jakožto pojmově dvoustranný právní vztah podle § 1721 o. z. zaniká, pokud zemřelý dlužník nemá žádného právního nástupce, dědické řízení je zastaveno a veškerý nepatrný majetek je vydán vypravitelce pohřbu, tudíž žádná osoba ani stát za závazky povinného nenese odpovědnost. Dovolatelka tvrdí, že zemřel-li dlužník bez právního nástupce, není zde žádná osoba v postavení dlužníka a závazek jakožto dvoustranný právní vztah bez dalšího zanikl, nesouhlasí proto se závěrem odvolacího soudu, že smrtí dlužníka dluh nezaniká ani v případě předlužení pozůstalosti. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení nebo aby exekuci sám zastavil. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky, zda lze pokračovat v exekuci vůči povinnému k uspokojení