20 Cdo 3361/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3361/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 12. 2021 Spisová značka:20 Cdo 3361/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3361.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Dražba Dotčené předpisy:§ 76 odst. 2 předpisu č. 120/2001 Sb. § 37 předpisu č. 120/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3361/2021-90 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné Bela Plus s. r. o. se sídlem v Ostravě, Provaznická č. 1645/24, identifikační číslo osoby 04150830, zastoupené Mgr. Romanem Krakovkou, advokátem se sídlem v Ostravě, Pivovarská č. 1504/8, proti povinným 1) B. N., narozenému dne XY, bytem v XY, a 2) D. U., narozené dne XY, bytem ve XY, oběma zastoupeným Mgr. Jiřím Kaniou, advokátem se sídlem v Opavě, Sadová č. 171/40, pro prodej nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 EXE 647/2020, o dovolání povinné 2) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. prosince 2020, č. j. 8 Co 1378/2020-56, takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. prosince 2020, č. j. 8 Co 1378/2020-56, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. září 2020, č. j. 20 EXE 647/2020-39, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30. 9. 2021, č. j. 20 EXE 647/2020-39, zastavil řízení o návrhu povinných 1) a 2) na zastavení exekuce (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrhu na zastavení exekuce (výrok II), zrušil příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 6. 5. 2020, č. j. 024 EX 207/20-20 (výrok III) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o námitkách povinných (výrok IV). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že exekučním titulem v projednávané věci je pravomocný a vykonatelný rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 12. 2019, č. j. 8 C 97/2017-174, kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví oprávněné a povinného 1) B. N., k nemovité věci – pozemku parc. č. XY, zahrada, zapsanému na LV č. XY pro obec XY, katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY (dále též jen „nemovitost č. 1“), a bylo nařízeno vypořádání zrušeného spoluvlastnictví prodejem nemovitosti č. 1 ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude mezi oprávněnou a povinným 1) rozdělen tak, že oprávněné připadne ½ výtěžku a povinnému 1) připadne ½ výtěžku; dále bylo exekučním titulem zrušeno podílové spoluvlastnictví oprávněné a povinné 2) D. U. k nemovité věci – pozemku st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům čp. XY, XY, stojící na pozemku st. XY, zapsané na LV č. XY pro obec XY, katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY (dále též jen „nemovitost č. 2“; nemovitosti č. 1 a č. 2 dále společně jako „předmětné nemovitosti“), a bylo nařízeno vypořádání zrušeného spoluvlastnictví prodejem nemovitosti č. 2 ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude mezi oprávněnou a povinnou 2) rozdělen tak, že oprávněné připadne ½ výtěžku a povinné 2) připadne ½ výtěžku. Soud prvního stupně dovodil, že v projednávané věci jde o prodej nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí ve smyslu tzv. další činnosti exekutora. Soudní exekutor v těchto případech v rámci své tzv. další činnosti provádí dražbu na návrh kteréhokoliv ze spoluvlastníků, nejde však o exekuci prováděnou exekutorem. Ve věci proto není vedena exekuce ve smyslu ustanovení § 37 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ex. řád“, kde by na jedné straně byl oprávněný a na straně druhé povinný, byť jsou tak strany označeny. Jde o provedení dražby exekutorem ve smyslu § 76 odst. 2 ex. řádu, podle kterého se postupuje přiměřeně podle exekučního řádu, exekuce však neprobíhá. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci exekuce neprobíhá, nelze exekuci z podstaty věci ani zastavit. Soud prvního stupně proto z důvodu, že je ve věci dána neodstranitelná podmínka řízení, řízení o návrhu povinných 1) a 2) na zastavení exekuce zastavil. 2. Krajský soud v Praze k odvolání povinných 1) a 2) usnesením ze dne 1. 12. 2020, č. j. 8 Co 1378/2020-56, potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2020, č. j. 20 EXE 647/2020-39, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci jde o realizaci ustanovení § 1147 občanského zákoníku, kdy je zrušené podílové spoluvlastnictví vypořádáváno prodejem věci ve veřejné dražbě ve smyslu § 348 občanského soudního řádu a § 76 odst. 2 ex. řádu. V obou případech je možné řízení zahájit pouze na návrh, který je oprávněn podat kterýkoliv ze spoluvlastníků a účastníky řízení musí být všichni spoluvlastníci. Byť jde o řízení zahájené na návrh v dané věci ve smyslu § 37 ex. řádu, nejde o řízení, které směřuje k nucenému vymožení povinnosti uložené vykonatelným exekučním titulem a ustanovení exekučního řádu a občanského soudního řádu se na realizaci prodeje společné věci a rozdělení výtěžku použijí pouze přiměřeně. Soud prvního stupně proto postupoval správně, dovodil-li, že je dán důvod k zastavení řízení o návrhu povinných 1) a 2) na zastavení exekuce, protože není vedeno exekuční řízení, které by bylo možné zastavit a není tak dána podmínka řízení ve smyslu § 104 odst. 1 občanského soudního řádu. 3. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná 2) dovolání, jehož přípustnost zakládá na otázkách procesního práva, které doposud v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny, konkrétně zda bylo v projednávané věci proti povinným zahájeno a vedeno exekuční řízení směřující k nucenému vymožení povinnosti uložené vykonatelným exekučním titulem a je možné vyhovět návrhu povinné 2) na zastavení exekuce, a zda jiná činnost exekutora podle § 76 odst. 2 ex. řádu je činností zahajovanou na návrh podle ustanovení § 37 ex. řádu, jak tomu má být v projednávané věci, či jde o činnost vykonávanou exekutorem na základě návrhu objednatele k provedení takové činnosti a následně uzavření smlouvy s exekutorem. Namítá, že oprávněná podala exekuční návrh podle ustanovení § 37 ex. řádu, ve kterém se domáhá splnění povinnosti uložené exekučním titulem, spočívající v nuceném výkonu exekučního titulu a exekuční soud k tomuto návrhu pověřil soudního exekutora vedením exekuce, aniž by shledal důvod pro nevyhovění exekučnímu návrhu. Z následného vyrozumění o zahájení exekuce doručeného povinné 2) se nepochybně podává, že je vedeno řízení ve smyslu ustanovení § 37 ex. řádu k vynucení povinnosti uložené exekučním titulem, včetně zaplacení nákladů oprávněné a nákladů exekuce. Není tedy správný závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci není vedeno exekuční řízení, ale jde o tzv. další činnost exekutora. Ustanovení § 76 ex. řádu upravuje jednak tzv. další činnost exekutora z pověření soudu, tj. činnost, kterou je exekutor povinen vykonávat, je-li mu soudem uložena (srov. § 76 odst. 1 ex. řádu) a činnost dražební, kterou vykonává na základě písemné smlouvy s objednatelem dražby (srov. § 76 odst. 2 ex. řádu), nikoliv však na základě pověření exekutora. V projednávané věci žádná smlouva exekutora s objednatelem dražby, která by definovala výši vyvolávací ceny, odměnu exekutora apod., uzavřena nebyla. Naopak byla zahájena exekuce podle § 37 ex řádu k vymožení plnění, ač povinná 2) svou povinnost nijak neporušila a ač vůbec nebyla oprávněnou vyzvána ke společnému prodeji předmětné nemovitosti č. 2. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud unesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené