20 Cdo 3418/2012 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3418/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 1. 2013 Spisová značka:20 Cdo 3418/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3418.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu Přípustnost dovolání Žaloba vylučovací (excindační) Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 o. s. ř. § 218 písm. c) o. s. ř. § 267 odst. 1 o. s. ř. § 306 odst. 2 o. s. ř. § 73 odst. 5 písm. a) předpisu č. 337/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3418/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D., v právní věci žalobce EDEN GROUP a.s., se sídlem v Karlových Varech, Na Vyhlídce 50, čp. 93, identifikační číslo osoby 263 40 062, zastoupeného JUDr. Hanou Zemanovou, advokátkou se se sídlem v Karlových varech, Chebská 355/49, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, se sídlem v Brně, Náměstí Svobody 98/4, identifikační číslo osoby 720 80 043, adresa pro doručování: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, Příkop 8, 604 24 Brno, o vyloučení částky 326.067,70 Kč z exekuce a o zaplacení částky 326.067,70 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 1/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2012, č. j. 49 Co 50/2011 - 78, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 6. 12. 2010, č. j. 33 C 1/2008 - 33, jímž Městský soud v Brně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal „vyloučení peněžních prostředků ve výši 326.067,70 Kč, nacházejících se na účtu společnosti MR - GASTROSERVIS, s.r.o…., č.ú. 27-8624770237/0100, vedeném u Komerční banky, a.s., z výkonu rozhodnutí nařízeného exekučním příkazem Finančního úřadu Brno-venkov ze dne 12. 12. 2006, č.j. 252836/06/293940/9731, k uspokojení peněžité pohledávky Finančního úřadu Brno-venkov a dále uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 326.067,70 Kč“ a kterým rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku; dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaný vydal dne 12. 12. 2006 pod uvedeným číslem jednacím podle § 73 odst. 5 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, proti daňovému dlužníku společnosti MR - GASTROSERVIS, s.r.o., exekuční příkaz, pravomocný dne 16. 1. 2007, jímž přikázal pohledávky na peněžní prostředky dlužníka na účtech vedených u bank a spořitelních a úvěrových družstev, vztahující se do výše vykonatelného nedoplatku na všechny peněžní prostředky dlužníka mj. na účtu č. 27-8624770237/0100, vedeného u Komerční banky, a.s. Na základě tohoto exekučního příkazu obdržel žalovaný jako správce daně dne 24. 1. 2007 platbu ve výši 140.558,58 Kč a dne 24. 7. 2007 platbu ve výši 371.593,01 Kč. Dne 29. 12. 2006 vystavila firma GastroSystems, s.r.o. žalobci jako odběrateli fakturu č. 20061798 na částku 326.067,70 Kč, již byl povinen uhradit na účet č. 39004-041/0100. Žalobce však uvedenou částku nedopatřením poukázal dne 1. 2. 2007 na účet společnosti MR - GASTROSERVIS, s.r.o., č. 27-8624770237/0100, vedený u Komerční banky, a.s.; po zjištění tohoto omylu vyzval povinného dopisem ze dne 7. 2. 2007 k vydání takto zaslané částky a přípisem ze dne 25. 5. 2007 žádal žalovaného o zrušení daňové exekuce. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považoval pro posouzení důvodnosti žaloby v obou jejích částech - tedy 1) v části, jíž se žalobce domáhá vyloučení předmětných finančních prostředků z daňové exekuce podle § 267 odst. 1 o. s. ř., a 2) o uložení povinnosti žalovanému omylem poukázanou částku žalobci zaplatit, za rozhodující vyřešení otázky postavení majitele účtu u peněžního ústavu při nařízení exekuce přikázáním pohledávky z tohoto účtu a otázky právní povahy peněžních prostředků na účtu vedeném peněžním ústavem, přičemž dospěl k závěru, že obě tyto otázky již byly vyřešeny judikaturou Nejvyššího soudu, z níž pak při právním posouzení dané věci vycházel. Krajský soud (stejně jako soud prvního stupně) odkázal především na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněné pod č. 4/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále na rozsudek ze dne 14. března 2002, sp. zn. 20 Cdo 681/2001, uveřejněný pod číslem 75/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na rozsudek velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2004, sp. zn. 35 Odo 801/2002, uveřejněný pod číslem 50/2006, v nichž vyslovil a odůvodnil závěr, že „peněžní prostředky na účtu“ vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném účtu nebo na základě smlouvy o vkladovém účtu z tohoto pohledu nejsou v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního ústavu. Z těchto judikatorních závěrů pak soudy obou stupňů dovodily, že částka 326.067,70 Kč poukázaná z účtu společnosti MR - GASTROSERVIS, s.r.o. finančnímu úřadu nebyla v majetku této společnosti, nýbrž v majetku Komerční banky, a.s., vůči níž měla uvedená společnost pohledávku z účtu. Takto nemohly být při daňové exekuci prováděné přikázáním pohledávky z účtu povinného vedeného u peněžního ústavu převedeny, byť omylem, finanční prostředky z majetku žalobce. Oprávnění majitele účtu, spočívající v tom, aby na základě jeho příkazu byly vyplaceny peněžní prostředky z účtu u peněžního ústavu, totiž představuje, jak výše uvedeno, pouze pohledávku z účtu u peněžního ústavu. Jinak řečeno, nejde o „věc“, nýbrž o „nárok majitele účtu na výplatu peněžních prostředků z tohoto účtu“ (pohledávku z účtu) při splnění sjednaných podmínek. Pokud tedy žalovaný při provádění správní exekuce vůči daňovému dlužníku postihl peněžní prostředky na účtu třetí osoby (správně společnosti MR - GASTROSERVIS s.r.o.), jež byly předtím na tento účet připsány omylem z účtu žalobce, postupoval v souladu s občanským soudním řádem a v důsledku jeho postupu se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně neobohatil. Nemůže být proto pasivně legitimován pro uložení povinnosti vydat žalobci jím omylem bance poukázané prostředky na účet třetí osoby (povinného). Odvolací soud uzavřel, že nepřísluší-li žalobci právo na vydání bezdůvodného obohacení představovaného přijetím peněžních prostředků přikázaných z účtu společnosti MR - GASTROSERVIS s.r.o., jež byly předtím na tento účet připsány omylem z účtu žalobce, nelze tyto prostředky považovat za majetek, k němuž žalobci přísluší právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí ve smyslu § 267 odst. 1 o. s. ř. Za správný považoval rovněž závěr soudu prvního stupně, že úspěšnost excindační žaloby je vyloučena již z toho důvodu, že exekuce v daném případě zanikla provedením (§ 306 odst. 2 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázku „a) postavení majitele účtu u peněžního ústavu při nařízení výkonu rozhodnutí a otázku b) právní povahy peněžních prostředků na účtu vedeném peněžním ústavem“. Stejně jako v odvolání nesouhlasí s výkladem obsaženým v uvedené judikatuře, podle něhož by peněžní ústav měl být vlastníkem všech peněžních prostředků uložených na jím zřízených účtech; takový názor podle něj nemá oporu v současné legislativě a je v rozporu s pojetím vlastnického práva zakotveným v Listině základních práv a svobod. Pokud by peněžní ústav byl vlastníkem všech těchto prostředků, znamenalo by to, že je oprávněn s nimi též neomezeně disponovat; protože však je oprávněn s nimi disponovat jen omezeně, nelze jej za vlastníka považovat, a tyto prostředky jsou mu pouze svěřeny. Uvedený názor je podle dovolatele též v rozporu s § 267b o. s. ř., podle něhož výkonu rozhodnutí na majetek platební instituce nepodléhají prostředky, které uživatelé platebních služeb těmto osobám svěřili k provedení platební transakce. Současnou legislativou je pak stanoveno, že platební instituce je povinna vést vlastní peněžní prostředky odděleně od prostředků, které jí byly svěřeny jinými k provedení platebních transakcí, z čehož taktéž vyplývá, že platební prostředky nejsou ve vlastnictví peněžního ústavu, přičemž názor Nejvyššího soudu z roku 2000, resp. 2005 byl již dávno překonán. Dále dovolatel namítá, že vlastníkem omylem připsaných peněžních prostředků se nestal stát ani daňový dlužník, neboť na jeho úče