20 Cdo 3548/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3548/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 3. 2025 Spisová značka:20 Cdo 3548/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.3548.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 48 odst. 1 předpisu č. 191/1950 Sb. § 254 odst. 8 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3548/2024-51 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné TAB Financial, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Hradci Králové, Havlíčkova 400/12, identifikační číslo osoby 27553175, zastoupené Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Václava Hanky 828, proti povinnému P. Z., zastoupenému Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 2059, pro 60 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 29 EXE 240/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 7. 2024, č. j. 40 Co 210/2024-34, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 2. 1. 2024, č. j. 29 EXE 240/2013-19, kterým okresní soud zamítl návrh povinného ze dne 20. 10. 2023 (doplněný podáním ze dne 14. 11. 2023 a 29. 11. 2023) na zastavení exekuce. Odvolací soud uzavřel, že žádná z námitek nemůže vést k zastavení exekuce. Exekučním titulem v dané věci je směnečný platební rozkaz. Vytýkaný šestiprocentní úrok nemůže být nepřiměřený, neboť byl přisouzen v souladu s § 48 odst. 1 bod 2 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, a souvisí s postižními nároky majitele směnky, jejichž rozsah stanoví zákon. Tvrzení o částečném plnění před vydáním exekučního titulu je v dané fázi bezcenné. V realizaci exekučního titulu soud neshledal žádnou zjevnou nespravedlnost naplňující kautely ústavnosti ani rozpor s obecnými zásadami právního státu. 2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Je přesvědčen, že zde jsou dány mimořádné okolnosti, pro které je třeba exekuci zastavit. Vymáhaná částka podle jeho názoru není ústavně konformní. Odvolací soud se nezabýval všemi jeho námitkami a nevypořádal se „se všemi aspekty směnečného řízení, úvěrové smlouvy, uznání dluhu a jejich souladem s dobrými mravy, poctivostí tak, jako to požaduje ustálená judikatura dovolacího i Ústavního soudu“ (konkrétně poukázal na rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 2897/2017, 20 Cdo 3844/2018, 20 Cdo 1387/2016, III. ÚS 4084/12, I. ÚS 199/11, III.ÚS 4129/18, IV. ÚS 3402/13). Již v odvolání poukazoval na skutečnost, že v jeho případě nedošlo ze strany věřitele k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Soudy opomněly zkoumat, zda je mezi účastníky řízení dán řádný smluvní titul (tím nemůže být pouhé uznání dluhu). Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, chybí mu řádné odůvodnění a je i překvapivé. Dovolatel namítá, že odvolací soud zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces, jelikož v rozporu s § 254 odst. 8 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, o podaném odvolání nenařídil jednání. Povinný se z toho důvodu ani nemohl k věci blíže vyjádřit. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil věc k dalšímu řízení. 3. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné. 4. Povinný předně prosazuje, že exekuci je třeba zastavit (§ 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.) pro existenci mimořádných okolností, jež spatřuje ve tvrzeném neposouzení úvěruschopnosti povinného, v nepřiměřenosti vymáhaného plnění a jeho rozporu s dobrými mravy a ústavním pořádkem. 5. Nejvyšší soud již opakovaně konstatoval, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. z řady rozhodnutí například usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, a ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva, a není ani řízením přezkumným (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, nebo ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, body 14, 15). Judikatura Ústavního soudu, jejíž závěry Nejvyšší soud převzal, však současně připouští, že zcela výjimečně může dojít k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. i v případě soudního rozhodnutí, jestliže by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu s principy právního státu. Prostor pro zastavení exekuce se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění z přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17, bod 16, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 52/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2162/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3478/2020, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 806/2020, ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 20 Cdo 881/2021, ze dne ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2179/2021, ze dne 6. 8. 2024, sp. zn. 20 Cdo 1953/2024). 6. Exekučnímu řízení je tedy vyhrazeno přezkoumání ústavní konformity vymáhané částky v okamžiku podání návrhu na zastavení exekuce (srov. bod 49 nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18). Přitom nesmí být stírán rozdíl mezi nalézacím a vykonávacím řízením. Zastavení exekuce (částečné zastavení exekuce) v takovém případě přichází v úvahu naprosto výjimečně, totiž obstojí-li zároveň vedle požadavku na zachování principu právního státu a respektu k vykonatelným rozhodnutím nalézacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8 2022, sp. zn. 20 Cdo 1596/2022, nebo ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3648/2022; k výkonu exekučního titulu vydaného v rozporu s hmotným právem srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 20 Cdo 104/2022; k otázce nevykonatelnosti formálně vykonatelného exekučního titulu ve formě směnečného platebního rozkazu pro rozpor se zásadami demokratického právního státu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1418/2022, proti němuž podaná stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. III.ÚS 395/23). 7. Dovolací soud uzavírá, že nyní řešená věc žádné tak mimořádné okolnosti srovnatelné s okolnostmi vyplývajícími ze shora označené judikatury nevykazuje. Zásada zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu proto nemůže být v této věci prolomena. Odvolací soud správně připomněl, že v souzené věci je exekučním titulem směnečný platební rozkaz. Jím přiznaný úrok zcela odpovídá rozsahu postižních nároků majitele směnky stanovených zákonem směnečným a šekovým (§ 48 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový). Odvolací soud též dostatečně vysvětlil, proč jsou v daném řízení bez významu námitky skutkového charakteru a námitky týkající se nalézacího řízení (konkrétně „všechny aspekty směnečného řízení, úvěrové smlouvy a uznání dluhu“, stejně jako otázka údajné úhrady splátky v době před vydáním exekučního titulu, požadavek na přezkum smluvního titulu či postupu věřitele před poskytnutím úvěru). Soud zcela dostál své povinnosti vypořádat se v odůvodnění svého rozhodnutí s námitkami uplatněnými účastníky řízení způsobem, který odpovídá míře jejich závažnosti, a s ohledem na jejich relevanci a možnost ovlivnit výsledek řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 32 Odo 1561/2006, ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4455/2009, nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 183/03, nález Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. I. ÚS 1589/07, či nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 4152/18). 8. Výtky povinného, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, překvapivé, a že odvolací soud k projednání odvolání nenařídil jednání, představují námitku