20 Cdo 3668/2018 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3668/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 8. 2019 Spisová značka:20 Cdo 3668/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3668.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Započtení pohledávky Dotčené předpisy:§ 1 předpisu č. 239/2001Sb. § 13 odst. 1 předpisu č. 239/2001Sb. § 54 odst. 1 předpisu č. 219/2000Sb. § 42 odst. 2 předpisu č. 219/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3668/2018-106USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, identifikační číslo osoby 00006947, proti povinnému V. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Vítem Lebedou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 854/25, pro 894 834 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 25 EXE 1529/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2018, č. j. 13 Co 76/2018-84, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Krajský soud v Plzni napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 16. 1. 2018, č. j. 25 EXE 1529/2017-64, kterým Okresní soud v Karlových Varech zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Dospěl k závěru, že námitka oprávněné v tom smyslu, že jednostranné započtení uplatněné povinným proti vymáhané pohledávce nebylo účinné, neboť kolidovalo s § 42 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále též jen „zákon č. 219/2000 Sb.“), je důvodná, a to i za situace, kdy povinný dne 6. 12. 2006 uplatnil započtení vůči České konsolidační agentuře (dále též jen „Agentura“). Uvedl, že zákon č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů (zákon o České konsolidační agentuře) – dále též jen „zákon č. 239/2001 Sb.“ – sice přiznává Agentuře právní osobnost, resp. subjektivitu, současně však zákon vychází z koncepce Agentury jako právnické osoby „sui generis“, které v konkrétním historicko-politickém kontextu, v rámci harmonogramu restrukturalizace transformačních institucí, svěřuje správu a hospodaření s nebonitními aktivy ohrožujícími makroekonomickou stabilitu státu. Takto klasifikovaná aktiva zákon Agentuře svěřuje do správy jako majetek státu (§ 1 odst. 2 zákona č. 239/2001 Sb.) a ukládá Agentuře spravovat jej a nakládat s ním podle zákona č. 219/2000 Sb. (§ 13 odst. 1 tohoto zákona). Agentura měla ze zákona právo a povinnost, kromě správy majetku podle zákona č. 219/2000 Sb., rovněž spravovat vlastní majetek, to však neprotiřečí závěru, že pohledávky, které na ni přešly jako nebonitní aktiva ke konsolidaci a které se pro účely tohoto zákona považují za majetek (§ 8 zákona č. 219/2000 Sb.), což je mj. také případ vymáhané pohledávky, byla povinna spravovat v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb.; byla tedy povinna postupovat tak, aby majetek státu nebyl nedůvodně snižován co do jeho rozsahu, což koresponduje se smyslem a významem § 42 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb. zakazujícího akceptaci jednostranného zápočtu proti pohledávkám v majetku státu. Proto také zápočet povinného ze dne 6. 12. 2006, který uplatnil vůči vymáhané pohledávce, nemohl vést k jejímu zániku. Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a o. s. ř.). Přípustnost dovolání spojuje s otázkou, která podle jeho názoru dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, „zda bylo vůči České konsolidační agentuře, jakožto právnímu subjektu s právní osobností oddělenou od ČR, možné učinit jednostranný zápočet dle tehdy platného a účinného z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, případně za jakých podmínek a vůči kterým pohledávkám“. Povinný se stal vlastníkem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2006 od společnosti WIGNES REAL s. r. o. jakožto postupitelky z titulu náhrady škody. Subsidiární aplikace zákona č. 219/2001 Sb. a hospodaření Agentury se netýká problematiky závazkových vztahů Agentury, což vyplývá například ze systematického výkladu § 54 odst. 4 ve spojení s § 38 zákona č. 219/2000 Sb. Rovněž § 55 odst. 1 téhož zákona explicitně stanoví, „že mj. Agentura jedná v právních vztazích týkajících se majetku vlastním jménem, tedy se nejedná o ČR jako subjekt soukromého práva ani nejedná v zastoupení ČR“. Odvolací soud upřednostnil extenzivní výklad relevantních ustanovení, kterým rozšířil působnost zákona č. 219/2000 Sb. i na problematiku zápočtu vůči subjektům od ČR právně odděleným. Odvolací soud tak fakticky deklaruje duální režim správy majetku v rámci Agentury, kdy v rámci vlastního majetku sleduje výkon této správy jiný právní režim než při nakládání s neurčitým okruhem jiných pohledávek, kam dle odvolacího soudu mj. spadají i pohledávky, „které na ni přešly jako nebonitní aktiva ke konsolidaci a které se pro účely tohoto zákona považují za majetek“. Povinný trvá na svém závěru, že zákon č. 219/2000 Sb. neomezoval právo osob soukromého práva, které vstupovaly do právních vztahů s Agenturou, tedy ani právo jednostranně započíst svoji pohledávku. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popř. aby jej změnil a exekuci zastavil. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že podle § 13 odst. 1 zákona č. 239/2001 Sb. Agentura při hospodaření s majetkem státu uvedeným v § 1 odst. 2 tohoto zákona postupuje podle zvláštního právního předpisu a tímto předpisem je právě zákon č. 219/2000 Sb. Agentura byla právní nástupkyní Konsolidační banky Praha, státního peněžního ústavu. Pokud právní předpisy upravují postavení nebo právní vztahy Konsolidační banky Praha, státního peněžního ústavu, vztahují se příslušná ustanovení těchto přepisů ode dne nabytí účinnost zákona č. 239/2001 Sb. na Agenturu. Postavení Konsolidační banky Praha, státního peněžního ústavu, je upraveno v § 54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. jako právnické osoby, která hospodaří s majetkem státu ve smyslu § 8 zákona č. 219/2000 Sb.; dosavadní pohledávky a jiná majetková práva organizací se pro účely tohoto zákona považují za majetek (§ 8). Závěr odvolacího soudu, že jednostranné započtení uplatněné povinným vůči Agentuře proti vymáhané pohledávce nebylo účinné, neboť kolidovalo s § 42 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., považuje za správný. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., zákon č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání je přípustné, neboť dovolací soud dosud neřešil otázku, zda bylo lze jednostranně započíst pohledávku vůči již zaniklé České konsolidační agentuře. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však ze spisu nepodávají. V souzené věci exekuční titul (směnečný platební rozkaz vydaný dne 7. 8. 2002 Krajským soudem v Plzni, č. j. 53 Sm 99/2002-14) ukládá povinnému zaplatit Agentuře částku 894 834 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnu ve výši 2 983 Kč. Povinný namítá, že jednostranným právním úkonem ze dne 6. 12. 2006 započetl svoji pohledávku vůči Agentuře. Podle § 1 zákona č. 239/2001 Sb. se zřizuje Česká konsolidační agentura (dále jen „Agentura“) se sídlem v Praze. Agentura vzniká dnem účinnosti tohoto zákona. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 239/2001 Sb. je Agentura právnickou osobou, která je příslušná hospodařit s majetkem státu, který se jí svěřuje tímto zákonem, a dále s majetkem státu, se kterým se stane příslušnou hospodařit při zajišťování stanovené činnosti anebo v souvislosti s touto činností. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 239/2001 Sb. za závazky Agentury ručí stát. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 239/2001 Sb. při hospodaření s majetkem státu uvedeným v § 1 odst. 2 Agentura postupuje podle zvláštního právního předpisu, nestanoví-li tento zákon jinak. Tímto zvláštním předpisem je § 54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. Podle § 54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. státní příspěvkové organizace zřízené, popřípadě řízené podle dosavadních předpisů ústředními orgány, okresními úřady a školskými úřady a dále Konsolidační banka Praha, státní peněžní ústav, a jiné státní organizace zřízené (založené) na základě zvláštního právního předpisu nebo zvláštním právním předpisem