20 Cdo 3701/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3701/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 1. 2023 Spisová značka:20 Cdo 3701/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3701.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba pro zmatečnost Obnova řízení Dědění Dotčené předpisy:§ 157 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 3. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3701/2022-1080 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci žalobkyně M. B., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28, proti žalovaným 1) M. O., narozenému dne XY, bytem v XY, 2) K. S., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Vítem Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Baště sv. Jiří č. 258/7, 3) J. O., narozenému dne XY, bytem v XY, 4) A. F., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Vítem Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Baště sv. Jiří č. 258/7, 5) M. H., narozené dne XY, bytem XY, o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2022, č. j. 29 Co 463/2021-1033, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2022, č. j. 29 Co 463/2021-1033, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 8. září 2021, č. j. 26 D 453/2015-994, zamítl žalobu pro zmatečnost (výrok I.), zamítl žalobu na obnovu řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. – V.). V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že podle jeho názoru není ani v nejmenším pravděpodobné, že by na základě nově předložené listiny (uznání dluhu ze dne 28. srpna 1969) mohlo dojít k pro žalobkyni příznivějšímu rozhodnutí ve věci. Nebyla tak splněna podmínka stanovená v ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a proto nelze vyhovět žalobě na obnovu řízení. Žalobkyně se dále dovolávala důvodů zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c), odst. 3 a odst. 4 o. s. ř., k čemuž soud uvedl, že žaloba byla podána opožděně, neboť usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2016, č. j. 24 Co 280/2015-317, bylo tehdejšímu právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 3. června 2016 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. ledna 2017, č. j. 26 D 453/2015-503, bylo tehdejšímu právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 27. ledna 2017. Žaloba pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2016, č. j. 24 Co 280/2015-317, nadto nemůže být úspěšná, neboť uvedeným rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně. Z těchto důvodů soud žalobu pro zmatečnost zamítl. Jen pro úplnost soud dodal, že odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. srpna 2015, č. j. 26 D 453/2015-221, nebylo odmítnuto pro opožděnost, ale odvolací soud k němu v souladu s ustanovením § 42 odst. 2 o. s. ř. nepřihlížel, a že z protokolů o jednání ze dne 8. září 2016 a 18. října 2016 je patrné, že právní zástupce žalobkyně byl na jednáních soudu přítomen. Městský soud v Praze, k odvolání žalobkyně, usnesením ze dne 28. dubna 2022, č. j. 29 Co 463/2021-1033, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). Odvolací soud se ztotožnil s odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně, které shledal přesvědčivým a na které pro stručnost odkázal. Ohledně žaloby na obnovu řízení odvolací soud doplnil, že jde o institut, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně, nelze se jím však domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad. Odvolací soud zrekapituloval, že v projednávané věci zůstavitelka nezanechala pořízení pro případ smrti, byla vdova a dědici podle zákonné posloupnosti, kteří dědictví neodmítli, jsou její děti M. B., M. O. a K. S. a místo předemřelého J. O. jeho děti J. O., A. F. a M. H.. Žalobkyně a M. O. se v průběhu původního řízení mimo jiné domáhali, aby při stanovení dědických podílů bylo přihlédnuto k tomu, že K. S. a předemřelý J. O. nabyli podle odkazu v rámci řízení o pozůstalosti po matce zůstavitelky M. H., která zemřela dne 10. března 1950, podíly na nemovitostech, a k tomu že za ně zůstavitelka uhradila dluhy, které na ně s nabytím těchto nemovitostí přešly, aniž sama žádala povinný díl z pozůstalosti. Otázkou oprávněnosti tohoto nároku žalobkyně (a M. O.) se v původním řízení již zabýval soud prvního stupně, odvolací soud i dovolací soud a rovněž byla odmítnuta ústavní stížnost M. O.. Dovolací soud v původním řízení usnesením ze dne 28. května 2019, č. j. 24 Cdo 3893/2018-654, uzavřel, že uvedený nárok žalobkyně a M. O. není oprávněný, neboť v řízení nebylo tvrzeno a ani prokázáno, o jaké konkrétní dluhy se jednalo, komu a kdy zůstavitelka za K. S., a J. O. hradila. Odvolací soud v nyní řešené věci proto dospěl k závěru, že soud prvního stupně, byť ne zcela přesvědčivě, dospěl ke správnému závěru, že nově předložená listina (uznání dluhu ze dne 28. srpna 1969) sama o sobě není způsobilá prokázat, že zůstavitelka za K. S. a J. O. hradila konkrétní dluhy. Ohledně výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost potom odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně uzavřel, že se všech proběhlých jednání účastnil právní zástupce žalobkyně, přičemž žalobkyně a její zástupce vyjadřovali procesní stanoviska ve vzájemné shodě, a není tak důvodná námitka, že zástupce jednal bez zmocnění žalobkyně, čímž jí měla být odňata možnost jednat před soudem podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. Rovněž neobstojí důvod zmatečnosti upravený v ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., neboť odvolání žalobkyně nebylo odmítnuto pro opožděnost, ale odvolací soud k němu v souladu s ustanovením § 42 odst. 2 o. s. ř. nepřihlížel. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž formulovala tři právní otázky. Dovolatelka uvádí, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že dle ustanovení § 1660 a § 1661 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) může být na dědický podíl započteno pouze to, co dědic nabyl od zůstavitele, nikoli to, co dědic zůstavitele nabyl po předkovi zůstavitele. Tento závěr odvolací soud opřel o usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. května 2019, sp. zn. 24 Cdo 3893/2018. Podle názoru dovolatelky by však tato otázka hmotného práva měla být vyřešena jinak a ustanovení § 1660 a § 1661 o. z. by měla být vykládána extenzivněji. Dále dovolatelka uvádí, že odvolací soud se zaměřil pouze na posouzení skutkového stavu dle ustanovení § 1660 a § 1661 o. z., nicméně se zcela opomněl zabývat i započtením na dědický podíl dle ustanovení § 1664 o. z. Takové řešení otázky hmotného práva, tj. započtení na povinný, resp. dědický podíl, je podle dovolatelky v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. ledna 2020, sp. zn. 24 Cdo 222/2019. A konečně odvolací soud podle dovolatelky v rozporu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nijak nevypořádal její odvolací námitky týkající se včasnosti a důvodnosti podané žaloby pro zmatečnost a pouze tak umocnil nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Napadené rozhodnutí je proto v tomto ohledu podle dovolatelky v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 210/2003, rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. prosince 2016, sp. zn. 30 Cdo 3119/2016, nebo rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1285/2004, sp. zn. 29 Odo 246/2004 nebo sp. zn. 30 Cdo 1277/2013. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Co se týče první a druhé dovolací otázky, Nejvyšší soud již např. v usnesení ze dne 30. černa 2005, sp. zn. 26 Cdo 1986/2004, vysvětlil, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním