20 Cdo 3956/2019 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3956/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2020 Spisová značka:20 Cdo 3956/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3956.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 4. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 619/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3956/2019-967 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci B. L., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Libuší Šmehlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Živičná č. 2852/9, proti povinné P. F., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Karlem Bockem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Lidická č. 613, pro vymožení nezastupitelného plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 EXE 594/2018, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2019, č. j. 70 Co 200/2019-897, takto: Dovolání povinné se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 6 opětovným usnesením (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 9. 2018, č. j. 594/2018-38, bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018, č. j. 70 Co 370/2018-320) ze dne 15. 5. 2019, č. j. 34 EXE 594/2018-840, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Soud prvního stupně zjistil, že exekučním titulem v projednávané věci je rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. MUFO 16634/2014, ve spojení s vykonatelným rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. MSK 125609/2014, kterým byla povinné uložena povinnost odstranit stavby „oplocení, kotec pro psa“, které se nachází na pozemcích parc. č. XY, XY a XY – vše v kat. ú. XY, obec XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY (dále též jen „odstraňovaná stavba“). Oprávněný je vlastníkem pozemků parc. č. XY, orná půda, parc. č. XY, zahrada, st. parc. č. XY, jejíž součástí je stavba č. p. XY, rodinný dům, zapsaných na LV č. XY, k. ú. XY, obec XY, okres XY (dále též jen „nemovitosti oprávněného“), které sousedí s odstraňovanou stavbou povinné. Oprávněnému svědčí věcné břemeno chůze a jízdy k pozemku parc. č. XY, jehož vlastnicí je povinná a na němž se nachází část odstraňované stavby oplocení včetně jeho nadzemní a podzemní části, neboť nemá ke svým pozemkům jinou přístupovou cestu. Kromě exekučního řízení v projednávané věci, ve kterém je vykonáván exekuční titul, inicioval oprávněný vydání předběžného opatření Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 2. 2018, č. j. 8 Nc 1801/2018-18, kterým byla povinné uložena povinnost zdržet se jednání bránících oprávněnému v přístupu k nemovitostem v jeho vlastnictví po pozemku povinné parc. č. XY, a k vymožení této povinnosti je u Obvodního soudu pro Prahu 6 vedena další exekuce vůči povinné pod sp. zn. 38 EXE 407/2018. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že oprávněný je aktivně legitimovaný k podání exekučního návrhu v projednávané věci, neboť existence odstraňované stavby zasahuje do jeho právem zaručených subjektivních práv (konkrétně jeho oprávnění z věcného břemene chůze a jízdy). Vzhledem k tomu, že exekuční titul nebyl zrušen a je i nadále pravomocný a vykonatelný, je nezbytné z něj i nadále vycházet a nelze jej v exekučním řízení přezkoumávat. K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2019, č. j. 70 Co 200/2019-897, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 22 A 86/2015, dovodil, že aktivně legitimovanou osobou k podání návrhu na výkon správního rozhodnutí může být kromě správního orgánu a osoby, které rozhodnutí přiznává oprávnění, jež lze nárokovat po osobě povinné, rovněž i osoba, které sice rozhodnutí přímo nepřiznává vůči povinnému právo, ale v řízení o výkon rozhodnutí své subjektivní právo chrání. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci je správní orgán (stavební úřad ve Frýdlantu nad Ostravicí) nečinný (neboť sic k podání návrhu na exekuci přistoupil, avšak následně jej vzal zpět a řízení bylo zastaveno), musí oprávněnému svědčit možnost zahájit exekuční řízení k ochraně svého subjektivného práva, jímž je v projednávané věci právo plynoucí z věcného břemena chůze a jízdy k pozemku povinné parc. č. XY. Odvolací soud dále zdůraznil, že námitky povinné stran samotné existence věcného břemene váznoucího na jejím pozemku parc. č. XY nelze v exekučním řízení přezkoumávat a žádný důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 občanského soudního řádu není dán, když exekuční titul je pravomocný, vykonatelný a nebyl zrušen. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že správní orgán podal dne 27. 4. 2018 návrh na výkon exekučního titulu, avšak z důvodu změny stavebního zákona, dle kterého již není předpokladem pro stavbu předmětného oplocení (v řízení odstraňovaná stavba) stavební povolení, jehož absence měla ve správním řízení za následek vydání exekučního titulu, vzal dne 11. 6. 2018 svůj exekuční návrh zpět, neboť jeho výkon ztratil smysl. Vzhledem k tomu, že exekuční titul byl vydán pro porušení veřejnoprávních předpisů, které byly po jeho vydání, avšak před podáním exekučního návrhu, změněny ve prospěch povinné, stalo se exekvované rozhodnutí obsoletním. Povinná dále namítá, že exekuce vedená u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 EXE 407/2018, nařízená pro výkon usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 2. 2018, č. j. 8 Nc 1801/2018-18, je vedená se stejnými účastníky jako v projednávané věci, pro vymožení stejného subjektivního práva, tedy průchodu a průjezdu oprávněného po pozemku povinné, čímž byla porušena zásada zákazu litispendence. Dovolatelka rovněž nesouhlasí s posouzením aktivní legitimace oprávněného k podání exekučního návrhu v projednávané věci proto, že prostředky veřejného práva nesmí být využívány k ochraně soukromých subjektivních práv a odvolacím soudem aplikovaný výklad ustanovení § 105 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „spr. řád“), je nepřípustným rozšířením a dotvářením zákona a odporuje nejen samotnému zákonnému ustanovení, ale rovněž i základním zásadám práva. Dovolatelka konečně namítá, že povinnost odpovídající věcnému břemeni strpět průchod a průjezd oprávněného byla na list vlastnictví č. XY pro k. ú. XY k pozemkům povinné zapsána až v roce 2017, tedy asi tři roky po ukončení správního řízení, ve kterém byl vydán předmětný exekuční titul, a rozporuje, že by měl oprávněný ke své nemovitosti jediný přístup, a to po pozemku povinné, neboť další přístup má z hlavní cesty po pozemku p. č. XY, který je ve vlastnictví jeho rodiny, popřípadě může využít i zastavěný a nijak neoplocený pozemek p. č. XY. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil a rozhodl, že se předmětná exekuce zatavuje, případně aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále též jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.