20 Cdo 4174/2018 — Nejvyšší soud

20 Cdo 4174/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 5. 2019 Spisová značka:20 Cdo 4174/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.4174.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba poddlužnická Dotčené předpisy:§ 9 odst. 2 předpisu č. 125/1993Sb. § 114b odst. 5 o. s. ř. § 315 o. s. ř. § 205d odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 365 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. § 366 předpisu č. 262/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 8. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 4174/2018-251 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci žalobkyně M. T. S. Z., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, identifikační číslo osoby 47116617, zastoupené JUDr. Antonínem Mokrým, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1079/3, o poddlužnické žalobě na zaplacení 274 702,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 77/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 18 Co 314/2017-210, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 18 Co 314/2017-210, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 3. 2017, č. j. 25 C 77/2016-172, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím ve výroku I. potvrdil rozsudek ze dne 24. 3. 2017, č. j. 25 C 77/2016-172, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu žalobkyně, jíž se domáhá na žalované zaplacení částky 274 702,80 Kč (výrok I.), a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 34 703 Kč (výrok II.); dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 23 135,20 Kč (výrok II.). Žalobkyně se jako oprávněná v exekučním řízení domáhá vůči povinné PSS Engineering s. r. o. uspokojení pohledávky ve výši 240 000 Kč, která jí byla přiznána rozsudkem pro uznání z titulu odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz s následkem smrti jejího syna. Soudní exekutor vydal exekuční příkaz přikázáním pohledávky povinné za žalovanou jako zákonnou pojistitelkou zaměstnavatele. Odvolací soud dovodil, že žalobkyně (oprávněná) nemá proti žalované (poddlužnici) právo na uspokojení vymáhané pohledávky, neboť žalovaná prokázala, že pohledávka přikázaná v exekučním řízení nikdy neexistovala, a to vzhledem k existenci zákonné výluky z povinnosti pojistitele plnit povinnému zaměstnavateli ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Povinná v procesním postavení žalovaného zaměstnavatele svým procesním postupem spočívajícím v navození fikce uznání nároku podle § 114b o. s. ř. vyvolala přiznání soudně uplatněného nároku žalobkyni, tedy následek totožný s následky konkrétních, výluku zakládajících postupů pojištěného zaměstnavatele, výslovně uvedených v § 8 písm. c) a d) citované vyhlášky. Uznání nároku postupem podle § 114b o. s. ř. shodně jako uzavření smíru či uznání nároku výslovným prohlášením znemožňují pojistiteli uplatnění námitek vůči platnosti (existenci) vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, jakož i vůči dalším podmínkám vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Žalobkyně přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení následujících otázek, které dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny nebo se při jejich řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu: - jestliže § 129 odst. 1 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, stanoví, že při provozování neživotních pojištění, u kterých je povinnost uzavřít pojistnou smlouvu stanovená zákonem, má v řízení správním i soudním pojišťovna při šetření pojistné události postavení účastníka řízení, z čeho lze dovodit, že tak nutně musí být jako vedlejší účastník a nikoli jako (přímý) účastník řízení, - zda lze fikci uznání nároku podle § 114b o. s. ř. subsumovat pod důvody § 8 písm. d) vyhlášky č. 125/1993 Sb., - zda se od § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), odchyluje postup soudů, kdy v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 318/2015 (řízení o žalobě na náhradu škody na zdraví) nebyla žalované přiznána náhrada nákladů řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných a neúčelnosti vynaložených nákladů na právní zastoupení advokátem (žalovaná tento typ sporů řeší běžně) a v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 77/2016 (nynější řízení o poddlužnické žalobě) soud neshledal mimořádné okolnosti zvláštního zřetele hodné na straně žalované pro nepřiznání náhrady nákladů řízení. Dovolatelka má za to, že soudy posvětily postup, kdy se vyplácí procesní neaktivita, uznání nároku a nečinnost, a to ke škodě osoby procesně aktivní. Rozsudek pro zmeškání, rozsudek pro uznání ani nereagování na kvalifikovanou výzvu nezbavuje soud odpovědnosti za spravedlivé rozhodnutí ve věci. Domnívá se, že je vyloučen extenzivní výklad § 8 písm. d) vyhlášky č. 125/1993 Sb. v neprospěch osoby, kterou má toto pojištění chránit. Pokud by bylo citované ustanovení vztaženo i na rozsudek fikcí uznání, byla by potrestána osoba, které škoda na zdraví vznikla, což je proti smyslu pojistného plnění. Rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení považuje za nepřezkoumatelné a v rozporu s § 13 o. z., kdy se odvolací soud nevypořádal s důvody, jež byly shledány jako mimořádného zřetele hodné ve vztahu k nákladovému výroku v rozhodnutí ve věci projednávané před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 23 Co 196/2017. Rozhodnutí soudů se sice precizně věnovalo výkladu podzákonného předpisu, ale ve výsledku byl zvolen výklad, který je v rozporu s výkladovým vodítkem stanoveným v § 2 odst. 3 o. z. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že skutkové okolnosti pracovního úrazu syna žalobkyně dosud nejsou objasněny a k jejich objasnění by mělo teprve dojít v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 259/2014. Domnívá se, že odvolací soud věc posoudil správně, jestliže uzavřel, že žalovaný zaměstnavatel svým procesním postupem vyvolal přiznání nároku žalobkyni, tedy následek totožný s následky konkrétních výluku zakládajících postupů pojištěného zaměstnavatele s tím, že uznání nároku znemožňuje pojistiteli uplatnění námitek vůči existenci vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, jakož i vůči dalším podmínkám vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu. Pokud by totiž procesní úkony kteréhokoli zaměstnance byly „vhodně sladěny“ s procesními úkony zaměstnavatele, jak se stalo v tomto případě, bylo by tímto způsobem možné i v dalších případech dosáhnout pravomocných rozsudků, podle kterých by žalované a případně i jiným pojistitelům vznikaly platební povinnosti, aniž by se pojistitelé mohli z pozice vedlejšího účastníka vyjádřit ke sporným nárokům, na jejichž posouzení a rozhodnutí mají právní zájem. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“. Rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na řešení dovolatelkou předložené otázky, zda má pojišťovna ve smyslu § 129 odst. 1 zákona o pojišťovnictví v řízení týkajícím se šetření pojistné události postavení vedlejšího či „přímého“ účastníka řízení. Další otázkou dovolatelka napadá rozhodnutí o nákladech řízení účastníků, v souladu s § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení. Dovolání je ovšem přípustné v otázce, jež dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena, a to zda v rámci vztahu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem jeho zaměstnance je pojišťovna, u níž je zaměstnavatel pro tyto případy ze zákona pojištěn, povinna poskytnout pojistné plnění, jestliže v řízení, v němž se pozůstalý rodič zaměstnance domáhal po zaměstnavateli náhrady škody způsob