20 Cdo 4609/2008 — Nejvyšší soud

20 Cdo 4609/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2010 Spisová značka:20 Cdo 4609/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4609.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Žaloba poddlužnická Dotčené předpisy:§ 316 o. s. ř. § 236 o. s. ř. § 243b odst. 5 obč. zák. § 218 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 8. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 2741/10JUDr. Jiří Nykodýmodmítnuto05.26.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.         20 Cdo 4609/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v právní věci žalobkyně KOSMOPOL, spol. s r. o., se sídlem v Kopřivnici, Havlíčkova 494, IČ 190 14 651, zastoupené Mgr. Lukášem Stočkem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 18, proti žalované EFIOS spol. s r. o., se sídlem ve Valaškém Meziříčí, Krásno nad Bečvou, Masarykova 671/33, IČ 479 72 611, zastoupené JUDr. Květoslavem Hlínou, advokátem se sídlem v Přerově, Čechova 2, o zaplacení 275.625,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 113/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. dubna 2008, č. j. 11 Co 677/2007 - 284, takto : I.   Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.726,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet JUDr. Květoslava Hlíny, advokáta se sídlem v Přerově, Čechova 2.                                                                        Odůvodnění: Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne  20. 4. 2007, č. j. 12 C 113/2005 - 217, zamítl (poddlužnickou) žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 275.625,- Kč s 10 %  p.a. úrokem z prodlení od 16. 6. 2000 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 5. 1999, č. j. 50 E 1140/99 - 8, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2000, č. j. 11 Co 945/99 - 19, byl nařízen výkon rozhodnutí pro oprávněnou (žalobkyni) proti povinnému D. M. pro částku 396.750,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky, kterou má povinný za žalovanou na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 4. 1999; současně soud zakázal dlužníku povinného, aby povinnému platil. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 1. 7. 1999, právní moci nabylo dne 3. 6. 2000 a s doložkou právní moci bylo žalované doručeno dne 28. 7. 2000. Přesto žalovaná zaplatila v době od 1. 7. 1999 do 30. 9. 2000 povinnému D. M. částku 275.625,- Kč, aniž se podřídila tzv. arrestatoriu (§ 313 odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně - stejně jako v předchozím řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 26/2002 (v němž rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 27. 1. 2003, č. j. 12 C 26/2002 - 60, jímž žaloba byla zamítnuta, a potvrzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2003, č. j. 11 Co 261/2003 - 82, byly rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2005, č. j. 20 Cdo 903/2004 - 128, zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení) - dovodil, že smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 4. 1999 je absolutně neplatná, neboť D. M., který byl podílovým spoluvlastníkem pronajatých nemovitostí, ji se žalovanou uzavřel bez souhlasu či pověření druhého spoluvlastníka, předmět nájmu byl ve smlouvě vymezen neurčitě, nebylo požádáno o udělení souhlasu s jejím uzavřením a příslušný správní orgán neudělil předchozí souhlas s nájmem místností k provozování obchodu a služeb ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 302/1999 Sb. Protože žalovaná v rozhodném období nebytové prostory na základě neplatné smlouvy ze dne 1. 4. 1999 užívala, vzniklo jí plněním bez právního důvodu bezdůvodné obohacení ve výši peněžité částky, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy vzhledem k účelu a způsobu užívání. Pohledávka žalobkyně tedy v době, kdy žalované bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, existovala. Okolnost, že by pohledávka zanikla některým ze zákonem stanovených důvodů žalovaná netvrdila, a pokud v srpnu 2005 provedla zápočet, je tento úkon pro dané řízení bezpředmětný (jde o vztah mezi žalovanou a D. M.), a nedůvodná je i vznesená námitka promlčení, neboť žalobkyně se zaplacení uvedené částky domáhá poddlužnickou žalobou podle § 315 o. s. ř., jež soudu byla doručena dne 12. 2. 2002 (vykonávané rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 6. 2000). Soud prvního stupně proto dovodil, že poddlužnická žaloba je co do základu uplatněného nároku důvodná. Vzhledem k tomu, že výši bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované nelze stanovit částkou, která se rovná sjednanému nájemnému v neplatné smlouvě o nájmu nebytových prostor, vyzval okresní soud žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (a to opakovaně i poté, co jeho rozsudek ze dne 16. 1. 2006, č. j. 12 C 113/2005 - 171, jímž žalobě vyhověl, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2006, č. j. 11 Co 216/2006 - 203, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení z důvodu, že žalobkyni sice podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil o nutnosti doplnění důkazů o výši bezdůvodného obohacení, ale pochybil, pokud žalobě vyhověl, aniž žalobkyně svoji procesní povinnost splnila) k označení či předložení důkazů k prokázání jejího tvrzení, že má vůči žalované pohledávku ve výši požadované částky, přičemž ji současně poučil o následcích nesplnění této výzvy; jelikož žalobkyně tuto výzvu nesplnila, soud prvního stupně žalobu z důvodu neunesení důkazního břemene (ohledně prokázání výše bezdůvodného obohacení) zamítl. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 4. 2008, č. j. 11 Co 677/2007 - 284, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 7. 2008, č. j. 14 Co 677/2007 - 294, odvolací řízení ohledně částky 51.188,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 16. 6. 2000 do zaplacení zastavil, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se - s odkazem na závěry učiněné již ve svých předchozích rozhodnutích - ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně a žalobkyní navržené důkazy (dva znalecké posudky) neprovedl, neboť se vzhledem k § 205a odst. 1 o. s. ř. jednalo o nepřípustné novoty.   Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce je podle jejího názoru dán tím, že „řízení je postiženo vadou, že v rozhodování odvolacího soudu nebyly beze zbytku a ve všech souvislostech vyřešeny podstatné náležitosti ve vazbě na platnost nájemní smlouvy a povinnost žalované respektovat exekuční výměr“.  Dovolatelka poté, co zrekapitulovala celý průběh řízení, namítá, že předmětná nájemní smlouva byla uzavřena v souladu se zákonem č. 116/1990 Sb., a je tedy platným právním úkonem, neboť předmět nájmu, doba jeho trvání i výše nájemného byly dohodnuty určitě, přičemž z kolaudačního rozhodnutí vyplývá, že souhlas k užívání objektu 202 byl dán národním výborem v roce 1986, včetně povolení k pronájmu. Dne 18. 1. 1999 pak vlastník ideální poloviny nemovitosti Ing. M. P. podal na Městský úřad v Kopřivnici žádost o souhlas s pronájmem nebytových prostor, „který byl dne 19. 1. 1999 vydán pro objekt čp. 192, což se rozumí pro přízemní budovu potravin bez popisného čísla a dvoupodlažní budovu, ve které se nacházejí další nebytové prostory“. V této souvislosti žalobkyně vyslovila názor, že zákon č. 302/1999 Sb. se na objekt postavený v roce 1986 „pro obslužné účely s nebytovými prostorami nevztahoval“. Dále poukázala na to, že žalovaná předmět nájmu užívala jako prodejnu od 1. 4. 1999 do 19. 4. 2002, že smluvní strany založený vztah respektovaly a práva a povinnosti z něho plynoucí plnily a že si nechala zpracovat znalecký posudek (č. 196-2007) na určení obvyklého nájemného za užívání ideální poloviny předmětné nemovitosti ve vymeze