20 Cdo 4973/2009 — Nejvyšší soud

20 Cdo 4973/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2011 Spisová značka:20 Cdo 4973/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.4973.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 o. s. ř. § 218 písm. c) o. s. ř. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 6. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 4973/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné PROSPER s.r.o., se sídlem v Praze 5, Smíchově, 14. října 1307/2, identifikační číslo osoby 445 67 219, zastoupené JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem se sídlem v Teplicích, Husitská 692/3, proti povinnému P. D., zastoupenému Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Sofijská 890/31, adresa pro doručování: Děčín, Labská 137/17, za účasti manželky povinného D. D., pro částku 365.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 14 Nc 11323/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. května 2009, č. j. 11 Co 226/2009 - 84, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 10. 11. 2008, č. j. 14 Nc 11323/2005 - 73, zamítl návrh manželky povinného na zastavení exekuce prováděné podle exekučního příkazu ze dne 4. 9. 2007, č. j. 110 Ex 1626/05 - 73, a rozhodl o náhradě nákladů řízení o návrhu manželky povinného na zastavení exekuce. Konstatoval, že manželka povinného ve svém podání neuvedla žádný z důvodů pro zastavení exekuce, a proto znovu zkoumal, zda byly splněny všechny podmínky pro nařízení exekuce a zda po vydání exekučního titulu nezaniklo právo jím přiznané, přičemž dospěl k závěru, že exekuce byla nařízena oprávněně a žádný důvod k zastavení nařízené exekuce neshledal. K odvolání povinného krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud zrekapituloval dosavadní průběh řízení a k námitce manželky povinného, obsažené v jejím návrhu na zastavení exekuce, že jí usnesení o nařízení exekuce nebylo doručeno, nemohla se k němu vyjádřit, ani odvolat jako řádný účastník řízení, uvedl, že manžel povinného se stává účastníkem exekučního řízení, jestliže věci, které jsou nařízením exekuce postihovány, patří do společného jmění povinného a jeho manžela a účastenství manžela se zakládá dnem, kdy byl vydán exekuční příkaz, který postihuje majetek ve společném jmění povinného a jeho manžela (vydáním exekučního příkazu). Nedůvodnou shledal námitku povinného, že v exekučním příkazu „není povinný řádně označen, neboť není označen uvedením data narození, případně rodného čísla, pokud jde o adresu uvedenou, na této již několik let nebydlí“, neboť ze spisu zjistil, že v exekučním příkazu soudního exekutora ze dne 4. 9. 2007, č. j. 110 Ex 1626/05 - 73, je povinný označen jako „P. D.“, kdy toto označení je totožné např. s označením povinného v jeho podání ze dne 9. 12. 2007. Nepřisvědčil ani námitce povinného, že soud prvního stupně měl jeho manželku o řádně poučit „v tom směru, že je nutné uvést zákonný důvod pro zastavení exekuce“. Pokud povinný dále argumentoval tím, že je zde jiný důvod, pro který v souladu s ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nelze rozhodnutí vykonat, pak odvolací soud uzavřel, že bude na soudu prvního stupně, aby zjistil, zda tím míní povinný podat návrh na zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1, písm. h) o. s. ř., či nikoliv. Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Domnívá se, že není správný závěr odvolacího soudu, že exekuční příkaz byl vydán v souladu se zákonem, když dle § 48 exekučního řádu platí, že v písemném vyhotovení exekučního příkazu je exekutor povinen mimo jiné označit účastníky. Trvá na tom, že tuto podmínku exekuční příkaz v jeho věci nesplňoval, neboť v tomto nebyl jako povinný řádně označen, když nebyl označen „řádným uvedením data narození, případně rodného čísla a dále pokud jde o adresu uvedenou, na této již několik let nebydlí“; toto nedostatečné označení dle jeho názoru způsobuje nevykonatelnost exekučního příkazu. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a dospěl k závěru, že dovolání podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné. Dovolatel žádnou otázku, jež by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil. Fakticky namítá pouze nesprávnost skutkových zjištění (jakými údaji byl označen v exekučním příkazu), čímž však nenapadá právní posouzení věci, nýbrž ve skutečnosti nesouhlasí s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci, a tvrdí, že skutkový stav byl z provedených důkazů zjištěn nesprávně, a jedná se tedy o skutečnosti, které přípustnost dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládají; tyto námitky nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou představovat otázku zásadního právního významu, jak vyžaduje ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění jsou dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., nikoliv v této věci. Pouze pro úplnost dovolací soud poznamenává, že z exekučního příkazu založeného ve spise (l.č. 72) je navíc nepochybné, že námitka povinného není důvodná, neboť povinný je v exekučním příkazu řádně označen, včetně rodného čísla. Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. dubna 2011 JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu