20 Cdo 501/2018 — Nejvyšší soud

20 Cdo 501/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2018 Spisová značka:20 Cdo 501/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.501.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. g) předpisu č. 99/1963Sb. § 79 odst. 1 předpisu č. 150/2002Sb. § 81 odst. 2 předpisu č. 150/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 7. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7.8.2018III.ÚS 2688/18prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.odmítnuto30.8.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 501/2018-164 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) J. D., J., b) J. D., a c) F. D., oběma bytem tamtéž, všech zastoupených JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 32/22, proti povinné Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky se sídlem v Praze 1, Sněmovní č. 4, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 421/21, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 1687/2016, o dovolání oprávněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2017, č. j. 23 Co 183, 184/2017-110, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2017, č. j. 23 Co 183, 184/2017-114, t a k t o : I. Dovolání oprávněných se zamítá. II. Oprávnění a) a b) jsou povinni zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 267 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marka Nespaly, advokáta se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 421/21. III. Ve vztahu mezi oprávněným c) a povinou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 pověřením ze dne 25. 7. 2016, č. j. 49 EXE 1687/2016-32, pověřil soudního exekutora Mgr. Jana Krejstu, Exekutorský úřad Brno – město, k provedení exekuce k uspokojení pohledávky na nepeněžité plnění dle pravomocného a vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2016, č. j. 9 A 48/2015-98, k vymožení povinnosti povinné rozhodnout o žádosti oprávněných ze dne 13. 11. 2014 o vrácení přeplatku na pokutě do 30 dnů od právní moci rozsudku a dále pro náklady oprávněných v exekučním řízení a náklady exekuce. Dne 28. 6. 2016 byl pověřenému soudnímu exekutorovi doručen návrh povinné na zastavení exekuce dle ust. § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., ve kterém povinná uvedla, že o žádosti oprávněných již bylo rozhodnuto kontrolním výborem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na jeho 35. schůzi dne 3. 6. 2016 tak, že žádost oprávněných ze dne 13. 11. 2014 o vrácení přeplatku na pokutě ve výši 50 000 Kč nelze v souladu s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 3 Ans 6/2013, věcně projednat, a to vzhledem k nepřípustnosti právního nástupnictví oprávněných v oblasti správního trestání, čímž došlo ke splnění povinnosti povinné uložené jí exekučním titulem. Oprávnění navíc měli možnost podat proti předmětnému rozhodnutí kontrolního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky odvolání k Poslanecké sněmovně a toto rozhodnutí mohlo být podrobeno přezkumu ve správním soudnictví. Vzhledem k tomu povinná považuje exekuční návrh oprávněných za šikanózní jednání. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 9. 12. 2016, č. j. 49 EXE 1687/2016-61, předmětnou exekuci zastavil (výrok I.), rozhodl, že oprávnění jsou povinni zaplatit povinné společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.), a vyzval soudního exekutora Mgr. Jana Krejstu, Exekutorský úřad Brno – město, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení soudu předložil vyúčtování požadovaných nákladů exekuce, jinak bude mít soud za to, že náhradu nákladů exekuce nepožaduje a nebude o ní rozhodnuto (výrok III.). Soud dospěl k závěru, že usnesením kontrolního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 3. 6. 2016 povinná vydala ještě před zahájením exekuce rozhodnutí o žádosti oprávněných ze dne 13. 11. 2014 o vrácení přeplatku na pokutě a splnila tak povinnost uloženou jí exekučním titulem. V daném případě je tedy důvod pro zastavení exekuce dle ust. § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., neboť po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2004, č. j. 7 Afs 33/2003-80, ze dne 15. 12. 2004, č. j. 2 Ans 4/2004-116, a ze dne 2. 12. 2010, č. j. 5 Ans 11/2010-104, soud prvního stupně uvedl, že v řízení proti nečinnosti správního orgánu není soud oprávněn zavázat správní orgán k vydání rozhodnutí určitého obsahu, ale pouze k tomu, aby vydal rozhodnutí, jímž se správní řízení končí. Jelikož jsou všichni oprávnění právními nástupci F. D., jemuž byla předmětná pokuta ve výši 50 000 Kč uložena, a jelikož platí, že v případě úmrtí toho, kdo podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu o vině za spáchání správního deliktu a o uložení správní sankce v průběhu řízení, nemůže být v řízení pokračováno s procesním nástupcem podle ust. § 64 s. ř. s. a ust. § 107 odst. 1, 2 o. s. ř., protože to povaha věci neumožňuje, rozhodla povinná podle názoru soudu prvního stupně správně, že ve věci nelze meritorně rozhodnout z důvodu nepřípustnosti právního nástupnictví v daném případě. Doplňujícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 3. 2017, č. j. 49 EXE 1687/2016-92, bylo rozhodnuto, že oprávnění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Janu Krejstovi, Exekutorský úřad Brno – město, náklady exekuce ve výši 206,91 Kč včetně DPH a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. K odvolání oprávněných Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 6. 2017, č. j. 23 Co 183,184/2017-110, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 6. 2017, č. j. 23 Co 183, 184/2017-114, usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 12. 2016, č. j. 49 EXE 1687/2016-61, ve výroku I. o zastavení exekuce potvrdil (výrok I.), ve výroku II. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je změnil tak, že povinnému se náhrada nákladů řízení ve vztahu k oprávněnému c) nepřiznává a že oprávnění a) a b) jsou povinni uložené plnění ve výši 2 541 Kč zaplatit k rukám JUDr. Marka Nespaly (výrok II.), dále změnil usnesení soudu I. stupně ze dne 6. 3. 2017, č. j. 49 EXE 1687/2016-92, tak, že soudnímu exekutorovi Mgr. Janu Krejstovi, Exekutorský úřad Brno – město, se vůči oprávněnému c) právo na úhradu nákladů exekuce nepřiznává, jinak je potvrdil (výrok III.), a rozhodl, že oprávnění a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit povinné na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 541 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marka Nespaly (výrok IV.) a že povinné se vůči oprávněnému c) právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává (výrok V.). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uvedl, že v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ust. § 79 a násl. s. ř. s. není soud oprávněn zavázat správní orgán k vydání rozhodnutí určitého obsahu, tj. určit, jak konkrétně má správní orgán řízení ukončit. Otázka (ne)meritorní povahy rozhodnutí je totiž v dané souvislosti významná pouze v rámci příslušného řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ust. § 79 a násl. s. ř. s., kdy (jak standardně judikováno) soud posuzuje pouze to, zda existuje povinnost žalovaného správního orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé. Jelikož však soud v rámci podkladového rozhodnutí vydaného v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu není oprávněn zavázat správní orgán k vydání rozhodnutí určitého obsahu, resp. k tomu, jak konkrétně má být správní orgán činný, nemůže soud v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu uložit ani to, aby konečné rozhodnutí správního orgánu, jímž se příslušná věc končí, mělo nezbytně nutně povahu meritorního rozhodnutí (tedy rozhodnutí o věci samé). Rovněž v poměrech projednávané věci výrokem V. podkladového rozhodnutí Městský soud v Praze zavázal povinnou výlučně k tomu, aby ve stanovené lhůtě rozhodla o žádosti oprávněných ze dne 13. 11. 2014 o vrácení přeplatku na pokutě, aniž by přitom stanovil, že by předmětné řízení muselo nezbytně skončit meritorním rozhodnutím. Závěr o nezbytně nutné povaze dotčeného usnesení, a to jako rozhodnutí meritorní povahy, pak nelze dovodit ani z následného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2016, č. j. 3 As 103/2016-33, kterým bylo rozhodnuto o kasační stížnosti povinné proti podklado