20 Cdo 501/2018 – Nejvyšší soud

20 Cdo 501/2018-164 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) J. D., J., b) J. D., a c) F. D., oběma bytem tamtéž, všech zastoupených JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 32/22, proti povinné Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky se sídlem v Praze 1, Sněmovní č. 4, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 421/21, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 1687/2016, o dovolání oprávněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2017, č. j. 23 Co 183, 184/2017-110, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2017, č. j. 23 Co 183, 184/2017-114, t a k t o : I. Dovolání oprávněných se zamítá. II. Oprávnění a) a b) jsou povinni zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 267 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marka Nespaly, advokáta se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 421/21. III. Ve vztahu mezi oprávněným c) a povinou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 pověřením ze dne 25. 7. 2016, č. j. 49 EXE 1687/2016-32, pověřil soudního exekutora Mgr. Jana Krejstu, Exekutorský úřad Brno – město, k provedení exekuce k uspokojení pohledávky na nepeněžité plnění dle pravomocného a vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2016, č. j. 9 A 48/2015-98, k vymožení povinnosti povinné rozhodnout o žádosti oprávněných ze dne 13. 11. 2014 o vrácení přeplatku na pokutě do 30 dnů od právní moci rozsudku a dále pro náklady oprávněných v exekučním řízení a náklady exekuce. Dne 28. 6. 2016 byl pověřenému soudnímu exekutorovi doručen návrh povinné na zastavení exekuce dle ust. § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., ve kterém povinná uvedla, že o žádosti oprávněných již bylo rozhodnuto kontrolním výborem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na jeho 35. schůzi dne 3. 6. 2016 tak, že žádost oprávněných ze dne 13. 11. 2014 o vrácení přeplatku na pokutě ve výši 50 000 Kč nelze v souladu s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 3 Ans 6/2013, věcně projednat, a to vzhledem k nepřípustnosti právního nástupnictví oprávněných v oblasti správního trestání, čímž došlo ke splnění povinnosti povinné uložené jí exekučním titulem. Oprávnění navíc měli možnost podat proti předmětnému rozhodnutí kontrolního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky odvolání k Poslanecké sněmovně a toto rozhodnutí mohlo být podrobeno přezkumu ve správním soudnictví. Vzhledem k tomu povinná považuje exekuční návrh oprávněných za šikanózní jednání. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 9. 12. 2016, č. j. 49 EXE 1687/2016-61, předmětnou exekuci zastavil (výrok I.), rozhodl, že oprávnění jsou povinni zaplatit povinné společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.), a vyzval soudního exekutora Mgr. Jana Krejstu, Exekutorský úřad Brno – město, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení soudu předložil vyúčtování požadovaných nákladů exekuce, jinak bude mít soud za to, že náhradu nákladů exekuce nepožaduje a nebude o ní rozhodnuto (výrok III.). Soud dospěl k závěru, že usnesením kontrolního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 3. 6. 2016 povinná vydala ještě před zahájením exekuce rozhodnutí o žádosti oprávněných ze dne 13. 11. 2014 o vrácení přeplatku na pokutě a splnila tak povinnost uloženou jí exekučním titulem. V daném případě je tedy důvod pro zastavení exekuce dle ust. § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., neboť po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2004, č. j. 7 Afs 33/2003-80, ze dne 15. 12. 2004, č. j. 2 Ans 4/2004-116, a ze dne 2. 12. 2010, č. j. 5 Ans 11/2010-104, soud prvního stupně uvedl, že v řízení proti nečinnosti správního orgánu není soud oprávněn zavázat správní orgán k vydání rozhodnutí určitého obsahu, ale pouze k tomu, aby vydal rozhodnutí, jímž se správní řízení končí. Jelikož jsou všichni oprávnění právními nástupci F. D., jemuž byla předmětná pokuta ve výši 50 000 Kč uložena, a jelikož platí, že v případě úmrtí toho, kdo podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu o vině za spáchání správního deliktu a o uložení správní sankce v průběhu řízení, nemůže být v řízení pokračováno s procesním nástupcem podle ust. § 64 s. ř. s. a ust. § 107 odst. 1, 2 o. s. ř., protože to povaha věci neumožňuje, rozhodla povinná podle názoru soudu prvního stupně správně, že ve věci nelze meritorně rozhodnout z důvodu nepřípustnosti právního nástupnictví v daném případě. Doplňujícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 3. 2017, č. j. 49 EXE 1687/2016-92, bylo rozhodnuto, že oprávnění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Janu Krejstovi, Exekutorský úřad Brno – město, náklady exekuce ve výši 206,91 Kč včetně DPH a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. K odvolání oprávněných Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 6. 2017, č. j. 23 Co 183,184/2017-110, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 6. 2017, č. j. 23 Co 183, 184/2017-114, usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 12. 2016, č. j. 49 EXE 1687/2016-61, ve výroku I. o zastavení exekuce potvrdil (výrok I.), ve výroku II. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je změnil tak, že povinnému se náhrada nákladů řízení ve vztahu k oprávněnému c) nepřiznává a že oprávnění a) a b) jsou povinni uložené plnění ve výši 2 541 Kč zaplatit k rukám JUDr. Marka Nespaly (výrok II.), dále změnil usnesení soudu I. stupně ze dne 6. 3. 2017, č. j. 49 EXE 1687/2016-92, tak, že soudnímu exekutorovi Mgr. Janu Krejstovi, Exekutorský úřad Brno – město, se vůči oprávněnému c) právo na úhradu nákladů exekuce nepřiznává, jinak je potvrdil (výrok III.), a rozhodl, že oprávnění a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit povinné na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 541 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marka Nespaly (výrok IV.) a že povinné se vůči oprávněnému c) právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává (výrok V.). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uvedl, že v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ust. § 79 a násl. s. ř. s. není soud oprávněn zavázat správní orgán k vydání rozhodnutí určitého obsahu, tj. určit, jak konkrétně má správní orgán řízení ukončit. Otázka (ne)meritorní povahy rozhodnutí je totiž v dané souvislosti významná pouze v rámci příslušného řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ust. § 79 a násl. s. ř. s., kdy (jak standardně judikováno) soud posuzuje pouze to, zda existuje povinnost žalovaného správního orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé. Jelikož však soud v rámci podkladového rozhodnutí vydaného v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu není oprávněn zavázat správní orgán k vydání rozhodnutí určitého obsahu, resp. k tomu, jak konkrétně má být správní orgán činný, nemůže soud v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu uložit ani to, aby konečné rozhodnutí správního orgánu, jímž se příslušná věc končí, mělo nezbytně nutně povahu meritorního rozhodnutí (tedy rozhodnutí o věci samé). Rovněž v poměrech projednávané věci výrokem V. podkladového rozhodnutí Městský soud v Praze zavázal povinnou výlučně k tomu, aby ve stanovené lhůtě rozhodla o žádosti oprávněných ze dne 13. 11. 2014 o vrácení přeplatku na pokutě, aniž by přitom stanovil, že by předmětné řízení muselo nezbytně skončit meritorním rozhodnutím. Závěr o nezbytně nutné povaze dotčeného usnesení, a to jako rozhodnutí meritorní povahy, pak nelze dovodit ani z následného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2016, č. j. 3 As 103/2016-33, kterým bylo rozhodnuto o kasační stížnosti povinné proti podkladovému rozhodnutí. Odvolací soud proto uzavřel, že povinná vydáním dotčeného usnesení splnila svou povinnost, která jí byla uložena výrokem V. podkladového rozhodnutí, když toto usnesení představuje pojmově konečné rozhodnutí povinné o žádosti oprávněných ze dne 13. 11. 2014 o vrácení přeplatku na pokutě. Jestliže oprávnění se způsobem a s obsahem výroku tohoto usnesení nesouhlasí, případně namítají formální nedostatky písemného vyhotovení dotčeného usnesení, jde o námitky, které mohou mít svůj význam v případě uplatnění korespondujících procesních prostředků revize dotčeného usnesení ze strany oprávněných; takovým prostředkem nápravy však pojmově nemůže být exekuční návrh. Proti usnesení odvolacího soudu podali oprávnění dovolání, jehož přípustnost zakládají na otázkách, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud údajně nebyly vyřešeny a to, zda „je za situace, kdy má správní orgán povinnost rozhodnout o žádosti oprávněných a exekuční titul jednoznač