20 Cdo 5204/2009 — Nejvyšší soud

20 Cdo 5204/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 9. 2011 Spisová značka:20 Cdo 5204/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.5204.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Prodej movitých věcí a nemovitostí Dotčené předpisy:§ 337c odst. 1 písm. b) o. s. ř. odst. 2 písm. 1) předpisu č. 190/2004Sb. § 28 odst. 1 předpisu č. 190/2004Sb. § 28 odst. 2 předpisu č. 190/2004Sb. § 28 odst. 3 předpisu č. 190/2004Sb. § 28 odst. 4 předpisu č. 190/2004Sb. § 28 odst. 5 předpisu č. 190/2004Sb. § 30 odst. 1 předpisu č. 190/2004Sb. § 30 odst. 2 předpisu č. 190/2004Sb. § 30 odst. 4 předpisu č. 190/2004Sb. § 32 odst. 1 předpisu č. 190/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 11. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.         20 Cdo 5204/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 452 44 782, proti povinné Ing. V. L. za účasti zástavní věřitelky Wüstenrot - stavební spořitelny a.s., se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, identifikační číslo osoby 471 15 289, pro 1.469.845,16 Kč s příslušenstvím, o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 Nc 9389/2007, o dovolání zástavní věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. března 2009, č. j. 8 Co 2896/2008 - 72, takto:       Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. března 2009, č. j. 8 Co 2896/2008 - 72, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. září  2008, č. j. 17 Nc 9389/2007 - 47, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :       Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 9. 2008, č. j. 17 Nc 9389/2007 - 47, rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 1.736.000,- Kč tak, že v první skupině podle § 337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. uspokojil dosud neuspokojenou část nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Stanislava Pazderky, Exekutorský úřad Písek, ve výši 308.297,- Kč a ve druhé skupině podle § 337c odst. 1 písm. b) o. s. ř. pohledávku oprávněné ve výši 1.427.703,- Kč, která je zajištěna hypotečním zástavním právem. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že přihlášena byla pohledávka soudního exekutora ve výši 317.157,- Kč, pohledávka oprávněné ve výši 1.992.611,11 Kč a pohledávka zástavní věřitelky ve výši 1.092.751,30 Kč, přičemž při rozvrhovém jednání nebyla popřena žádná z těchto pohledávek ani nebyly vzneseny námitky proti jejich zařazení do skupin a pořadí. Protože rozdělovaná podstata byla zcela vyčerpána, nemohla být ani zčásti uspokojena pohledávka zástavní věřitelky zařazená do třetí skupiny. K odvolání zástavní věřitelky Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud s odkazem na § 254 odst. 4 o. s. ř. vyšel z názoru, že byť se předvolaní účastníci k rozvrhovému jednání nedostavili, mohla zástavní věřitelka uplatnit námitku týkající se zařazení pohledávky oprávněné do skupiny a určení jejího pořadí až v odvolacím řízení; aplikaci § 337e odst. 2 o. s. ř. a potažmo § 267a odst. 1 o. s. ř. vyloučil, neboť o uvedené námitce nebylo nutno provádět dokazování. Vyšel ze zjištění, že dne 24. 1. 2005 uzavřeli zástavní věřitelka a povinná smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření podle smlouvy o stavebním spoření ze dne 8. 12. 2004, na základě které byl povinné poskytnut úvěr ve výši 1.019.999,80 Kč zajištěný podle smlouvy z téhož data zástavním a předkupním právem k nemovitostem, které jsou předmětem této exekuce (dále jen „předmětné nemovitosti“) s účinky vkladu do katastru nemovitostí dnem 2. 2. 2005. Dne 21. 11. 2005 byla mezi oprávněnou a povinnou uzavřena smlouva o hypotečním úvěru na částku 1.500.000,- Kč za účelem modernizace předmětných nemovitostí, jehož zaplacení včetně příslušenství bylo zajištěno zástavním právem k těmto nemovitostem na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 21. 11. 2005 s účinky vkladu dnem 23. 11. 2005. Podle názoru odvolacího soudu z těchto listin vyplývá, že pohledávka oprávněné je pohledávkou z hypotečního úvěru, tak jak je charakterizován v § 28 odst. 3 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, v platném znění (dále také jen „zákon o dluhopisech“), přičemž při zřízení zástavního práva byly dodrženy i podmínky uvedené v § 30 odst. 2 tohoto zákona, tj. souhlas zástavní věřitelky ze dne 1. 11. 2005 se zřízením zástavního práva v dalším pořadí. Z tohoto důvodu je nutno pohledávku oprávněné zařadit do druhé skupiny podle § 337c odst. 1 písm. b) o. s. ř.; z hlediska pořadí uspokojovaných pohledávek je tak irelevantní námitka zástavní věřitelky ohledně aplikace § 30 odst. 4 zákona o dluhopisech, jelikož toto ustanovení „řeší částku, kterou lze zahrnout pro účely krytí závazků ze všech emisí hypotečních zástavních listů v oběhu, bez toho, že by tento limit zpochybňoval charakter oprávněnou uplatněné pohledávky“. Uzavřel, že „byla-li pohledávka soudního exekutora soudem prvního stupně správně zařazena do první skupiny, zbylo do druhé skupiny k rozvrhu 1.427.703,- Kč, kterážto částka nepostačuje ani k uspokojení pohledávky oprávněné zařazené v této skupině. Proto celý zůstatek rozdělované podstaty byl v druhé skupině přikázán na částečnou úhradu pohledávky oprávněné s tím, že pohledávka zástavní věřitelky, zařazená do třetí skupiny, nemohla být vůbec uspokojena. Usnesení odvolacího soudu napadla zástavní věřitelka dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. f) o. s. ř., a podává je z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud sice aplikoval správné právní předpisy, ale nesprávně je vyložil. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, shledal-li z hlediska pořadí uspokojování pohledávek za irelevantní aplikaci § 30 odst. 4 zákona o dluhopisech z důvodu, že „toto ustanovení řeší částku, kterou lze zahrnout pro účely krytí závazků ze všech emisí hypotečních zástavních listů v oběhu, bez toho, že by tento limit zpochybňoval charakter oprávněnou uplatněné pohledávky“. Namítá, že pouze a jedině ta pohledávka z hypotečního úvěru nebo její část, která slouží ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů, může být zařazena do druhé skupiny podle § 337c odst. 1 písm. b) o. s. ř., a naopak pohledávka nebo její část, která ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů neslouží, spadá logicky do skupiny třetí podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž pro pořadí uspokojení pohledávky z hypotečního úvěru nebo její části, která neslouží ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů, je rozhodující den vzniku zástavního práva zajišťujícího tuto pohledávku [§ 337c odst. 5 písm. d) o. s. ř.]. Dovolatelka cituje ustanovení § 337c odst. 1 písm. b) o. s. ř., § 30, § 32 odst. 1 zákona o dluhopisech a § 2 odst. 2, § 4 odst. 1 a § 6 odst. 1 opatření ČNB č. 5/2004, z jejichž logického a systematického výkladu vyplývá, že při rozvrhu rozdělované podstaty může být do druhé skupiny podle § 337c odst. 1 písm. b) o. s. ř. zařazena pouze část pohledávky z hypotečního úvěru oprávněné, a to ta, která slouží ke krytí závazků z hypotečních zástavních listů, tedy maximálně ve výši rozdílu mezi 70 % zástavní hodnoty zastavené nemovitosti a pohledávkou z úvěru poskytnutého stavební spořitelnou, a nikoliv celá pohledávka, jak dovodil odvolací soud. V návaznosti na nesprávné závěry odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně) pak dovozuje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Existenci tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že odvolací soud nezjišťoval, zda je pohledávka oprávněné zařazena v registru krytí, natož pak „skutečnost“, zda je tam zařazena v souladu s právními předpisy, tedy i ve výši odpovídající omezení plynoucímu z § 30 odst. 4 zákona o dluhopisech, a že v rozporu s tímto ustanovením i s § 337c odst. 1 písm. b) o. s. ř. zařadil pohledávku oprávněné jako celek do druhé skupiny s odůvodněním, že relevantní pro zařazení do druhé skupiny je ta skutečnost, že se jedná o pohledávku z hypotečního úvěru. Tento postup pak podle názoru zástavní věřitelky „zjevně vedl k rozhodování na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, což mělo za následek nesprávné rozhodnutí so