20 Cdo 5397/2008 — Nejvyšší soud

20 Cdo 5397/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 10. 2010 Spisová značka:20 Cdo 5397/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.5397.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 236 odst. 1 o. s. ř. § 243b odst. 5 o. s. ř. § 218 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 11. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 5397/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, IČ 41197518, proti povinnému M. Ž., zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, pro 35.182,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 73 Nc 3202/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. prosince 2007, č. j. 14 Co 563/2007 - 44, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 16. 8. 2004, č. j. 73 Nc 3202/2004 - 3, kterým Okresní soud Plzeň-město nařídil podle vykonatelných platebních výměrů VZP ČR, OP VZP Plzeň-město ze dne 23. 3. 2004, č. 4240400366 a č. 2140400365, k vymožení částky ve výši 35.182,- Kč, včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněné určených v příkazu exekutora, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Zdeněk Zítka, Exekutorský úřad Plzeň-město. Odvolací soud k námitkám povinného, že mu exekuční tituly nebyly doručeny, neboť v roce 2004 se v místě svého trvalého bydliště nezdržoval, že oprávněná nevyčerpala při doručování oznámení o zahájení správního řízení a zejména při doručování platebních výměrů všechny dostupné prostředky ke zjištění jeho pobytu, že mu neustanovila opatrovníka a že doručení veřejnou vyhláškou je až krajní možností, která se má užít jen ve výjimečných případech, zjistil, že exekuční tituly mu byly doručeny veřejnou vyhláškou ze dne 29. 3. 2004, a to v souladu s § 53b zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a s § 26d zák. č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, podle nichž se za den doručení považuje poslední den lhůty (stanovené od 7. 4. 2004 do 22. 4. 2004). Uzavřel, že povinnému byly platební výměry doručeny v souladu s citovanými předpisy a že postup orgánu, který přistoupil k doručení veřejnou vyhláškou, „není soud v rámci exekuce oprávněn přezkoumávat, neboť jeho oprávnění směřuje podle § 275 odst. 2 o. s. ř. pouze k přezkoumání správnosti potvrzení o vykonatelnosti titulu“, jehož nesprávnost však zjištěna nebyla. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci, přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázky, „zda je soud oprávněn při rozhodnutí o nařízení exekuce přezkoumávat to, zda byly při doručování exekučního titulu splněny zákonné podmínky a předpoklady pro doručení formou veřejné vyhlášky“, a „zda je při doručování písemnosti veřejnou vyhláškou podle zák. č. 48/1997 Sb. a podle zák. č. 592/1992 Sb. nezbytné ustanovit osobě neznámého pobytu opatrovníka“. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat postup oprávněné při doručování exekučních titulů. V této souvislosti - stejně jako v odvolání - poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1638/2006 a sp. zn. 20 Cdo 1020/99, v nichž dospěl k závěru, že okolnosti významné pro závěr, že je podkladové rozhodnutí vykonatelné, zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno doložkou vykonatelnosti, je-li její správnost účastníkem zpochybněna; vystanou-li pochybnosti o tom, zda se exekuční titul stal vykonatelným, zejména byl-li řádně doručen povinnému, je soud oprávněn a povinen provést potřebná zjištění. Z toho dovolatel dovozuje, že odvolací soud „mohl a měl přezkoumávat, zda byly exekuční tituly prostřednictvím veřejné vyhlášky řádně doručeny či nikoliv“. Má za to, že doručování veřejnou vyhláškou „je sice možné, avšak jen při splnění zákonných podmínek, a teprve jsou-li tyto podmínky splněny, lze rozhodnutí považovat za řádně doručené“. Dále namítá, že doručování veřejnou vyhláškou správní řád (zák. č. 71/1967 Sb.) konstituuje jako výjimečnou a mezní možnost, ke které lze přistoupit pouze tehdy, pokud jsou vyčerpány všechny dostupné prostředky ke zjištění pobytu účastníka řízení, a další šetření by bylo na újmu rychlosti řízení, a že doručením písemnosti veřejnou vyhláškou není dotčena povinnost správního úřadu ustanovit účastníku neznámého pobytu opatrovníka podle § 16 odst. 2 správního řádu (viz komentáře ke správnímu řádu). Byť zvláštní zákony (§ 53b zák. č. 48/1997 Sb. a § 26d zák. č. 592/1992 Sb.) upravují doručování veřejnou vyhláškou „pro případy pojistného na zdravotní pojištění“ speciálním způsobem, je třeba uvedené komentáře vztáhnout i na doručování veřejnou vyhláškou podle těchto zvláštních zákonů. Poukazuje rovněž na § 53 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., podle kterého se na rozhodování o pojistném vztahují obecné předpisy o správním řízení, nestanoví-li zákon jinak. Zdůrazňuje, že o existenci platebních výměrů se vůbec nedozvěděl, povědomost získal až na základě exekučního řízení, resp. dopisu oprávněné, a že oprávněná nevyčerpala při doručování oznámení o zahájení správního řízení a zejména při doručování platebních výměrů všechny dostupné prostředky ke zjištění jeho pobytu a že mu neustanovila opatrovníka, přičemž vydání veřejné vyhlášky ze dne 29. 3. 2004 nepředcházel ani pokus o doručení těchto rozhodnutí poštou. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s § 130 exekučního řádu přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil exekuci, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „exekuční řád“), přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací přezkum předjímaný § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ačkoliv dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze. Povinný zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že exekuční tituly jsou formálně vykonatelné, a namítá, že oprávněná nevyčerpala při doručování oznámení o zahájení správního řízení a zejména při doručování platebních výměrů všechny dostupné prostředky ke zjištění jeho pobytu a že mu neustanovila opatrovníka, přičemž vydání veřejné vyhlášky ze dne 29. 3. 2004 nepředcházel ani pokus o doručení těchto rozhodnutí poštou. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaných rozhodnutí, včetně postupu orgánu v řízení, jež jejich vydání předcházelo. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze d