20 Cdo 5431/2008 — Nejvyšší soud

20 Cdo 5431/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 11. 2010 Spisová značka:20 Cdo 5431/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.5431.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Konkurs Dotčené předpisy:§ 236 odst. 1 o. s. ř. § 37 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. § 44 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.10.2009 § 59 předpisu č. 328/1991Sb. § 20 předpisu č. 328/1991Sb. § 63 odst. 4 předpisu č. 328/1991Sb. § 43 odst. 1,2 předpisu č. 120/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 12. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 02.24.2011II.ÚS 596/11JUDr. Jiří Nykodýmodmítnuto06.07.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 5431/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné MBMS, a.s., se sídlem v Praze 4, Ohradní 61/1394, IČ 256 68 498, proti povinné KRÁLOVOPOLSKÉ, a.s., se sídlem v Brně, Křižíkova 68a, IČ 463 47 267, zastoupené JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, pro 3.097.698,78 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 2081/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. srpna 2008, č. j. 20 Co 159/2008 - 254, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně usnesením ze dne 21. 6. 2004, č. j. 96 Nc 2081/2004 - 35, nařídil exekuci na majetek povinné podle pravomocného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2002, č. j. 27 Kv 2/2001 - 633, o potvrzení vyrovnání a jeho přílohy, tj. seznamu přihlášených a povinnou uznaných pohledávek, pro vymožení pohledávky 3.097.698,78 Kč, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Ladislava Navrátila, Exekutorský úřad Pardubice (výroky I. a III.), zamítl „návrh oprávněného o 2% úrok z prodlení z částky 3.097.698,78 Kč od 21. 1. 2004 do zaplacení“ (výrok II.) a dále rozhodl, že povinná je povinna uhradit oprávněnému a soudnímu exekutorovi náklady exekuce, jejich výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím, s tím, že nařízení se vztahuje i na tyto náklady (výrok IV.). K odvolání povinné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 8. 2005, č. j. 20 Co 731/2004 - 83, usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích I., III. a IV. podle § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších předpisů (dále jen „exekuční řád“), ve znění účinném do 31. 10. 2009, potvrdil. Odvolací soud z exekučního titulu zjistil, že povinná se mimo jiné zavázala vyrovnat své závazky (se splatností do 21. 2. 2003) vůči věřiteli č. 188 (podle seznamu přihlášených a povinnou uznaných pohledávek tvořících přílohu exekučního titulu) a zaplatit oprávněné 30 % jednak z částky 24.313.301,69 Kč a dále 30 % z částky 35.371.131,- Kč, přičemž u této pohledávky je uvedeno slovo „podmíněně“ bez bližšího zdůvodnění této podmínky. Na str. 6 exekučního titulu je podmínka specifikována tak, že „dlužník (povinná) uvedl, že v rámci vyrovnání bude věřiteli č. 162 Credit Suisse First Boston (dále jen „CSF Boston“) uhrazeno 30 % zjištěného nároku, tj. 12.524.113,20 Kč, že v případě úhrady další části pohledávky ze strany PRAGOBANKY, a. s. (avalisty směnky - vyplývající z finančního plnění za dlužníka ve prospěch směnečného věřitele č. 162) bude takto ponížena zjištěná pohledávka pro výpočet kvóty 30 % a že pohledávka právního nástupce (oprávněné) bude uhrazena do 30 % ze sumy 28.313.301,69 Kč po odečtu odděleného nároku 4.000.000,- Kč s přihlédnutím k případnému plnění PRAGOBANKY, a. s., vůči věřiteli č. 162“. Dalším usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2003, sp. zn. 27 Kv 2/2001- 3, které nabylo právní moci dne 22. 1. 2003, bylo vyrovnání prohlášeno za skončené. Odvolací soud dovodil, že povinná v řízení o vyrovnání podmínila své plnění vůči oprávněné pro případ úhrady další části pohledávky ze strany PRAGOBANKY, a. s. (tedy mimo částku 12.524.113,20 Kč) propočtem kvóty 30 %. Důvodnou proto neshledal odvolací námitku povinné, že její povinnost by nastala pouze v případě, pokud by plnila sama oprávněná, nikoliv PRAGOBANKA, a. s., jako třetí subjekt. Z připojeného seznamu přihlášených a dlužníkem uznaných pohledávek z exekučního titulu vyplývá sice u věřitele č. 162 upozornění na vztah věřitele s CSF Boston z hlediska jeho pohledávky k přihlášce č. 188, zpětně však tato vazba u přihlášky č. 188 není uvedena. Navíc z připojeného seznamu přihlášených a uznaných pohledávek nelze dovodit, že by se podmíněnost u pohledávky 35.371.131,- Kč vztahovala právě k přihlášce věřitele pod č. 162. Proto také povinná, což sama nepopírá, plnila 30 % z částky 41.747.044,80 Kč vůči směnečnému věřiteli CSF Boston; odkazuje-li u pohledávky uznané a přiznané ve výši 35.371.131,- Kč na připojenou fotokopii seznamu přihlášených pohledávek evidovaných pod přihláškou č. 188, pak lze dovodit, že tuto pohledávku nepopřela, a pokud je z této přihlášky patrno, že uznává podmíněně pohledávku 35.371.131,- Kč z důvodu jejího uplatnění u jiného subjektu (u přihlášky č. 162), je to v rozporu s podmínkou uvedenou v odůvodnění exekučního titulu. Nepodala-li povinná proti exekučnímu titulu odvolání pro rozporuplnost, kterou nyní tvrdí, a je-li podmíněnost rozvedena v exekučním titulu podrobněji než v přihlášce, je nutno vyjít z podmínky uvedené v exekučním titulu. Odvolací soud proto přisvědčil názoru oprávněné, že prokázala-li další plnění PRAGOBANKOU, a. s., v částce 10.325.662,60 Kč připojeným pravomocným rozvrhovým usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2003, č. j. 96 K 70/98 - 4033, pro směnečného věřitele CSF Boston pod č. pohledávky 1421, byla splněna podmínka podle § 43 odst. 1 exekučního řádu pro další plnění ze strany povinné, byť nad rámec konkrétně uváděných pohledávek podle exekučního titulu, když v době rozhodování soudu byla najisto postavena zjištěná pohledávka směnečného věřitele č. 162 ve výši 41.747.044,80 Kč, stanovena povinnost dlužníka (povinné) tomuto věřiteli uhradit částku 12.524.113,20 Kč, aniž by bylo vyloučeno jakékoliv další finanční plnění ze strany avalisty směnky za dlužníka ve prospěch směnečného věřitele č. 162 (tj. CSF Boston). Není proto důvodná námitka povinné, že veškerá další plnění podle exekučního titulu ve smyslu § 63 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání vůči ní zanikají do budoucna. Navíc pohledávka oprávněné, pro niž podala návrh na nařízení exekuce, nepřekračuje 30 % zjištěné a dlužníkem (povinnou) uznané pohledávky v celkové výši 35.371.131,- Kč. Předpoklad pro nařízení exekuce uvedený v § 43 odst. 2 exekučního řádu pak oprávněná splnila předložením pravomocného rozvrhového usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2003, č. j. 96 K 70/98 - 4033. Dne 25. 11. 2005 bylo soudu prvního stupně doručeno vyrozumění pověřeného soudního exekutora ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. EX 052 - 4494/04, o zániku pověření k provedení exekuce a ukončení exekuce, neboť zcela vymohl pohledávku oprávněné, její příslušenství a náklady exekuce [§ 51 písm. c) exekučního řádu]. Na základě dovolání podaného povinnou Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 1. 2007, č. j. 20 Cdo 2484/2005 - 129, usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto rozhodnutí dovolací soud zaujal právní názor, že „výkon rozhodnutí (exekuci) k vymožení pohledávky zapsané do seznamu přihlášek lze ve smyslu § 63 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nařídit jen tehdy, jestliže věřitelem přihlášenou (nejudikátní) pohledávku nepopřel dlužník (zde povinná) a vyrovnací správce; to platí i o pohledávkách uvedených v § 20 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb. (tzv. podmíněných pohledávkách). Pro zjištění, zda, případně v jaké části, byla pohledávka dlužníkem nebo vyrovnacím správcem popřena, jakož i pro posouzení podmíněnosti pohledávky, případně její části, je určující nikoliv odůvodnění usnesení, kterým soud vyrovnání potvrdil, ale obsah protokolu o vyrovnacím jednání. Cílem vyrovnacího jednání je rozhodnutí o tom, zda věřitelé vyrovnání navržené dlužníkem přijmou, přičemž jeho předmětem je - v první řadě - přezkoumání pohledávek. Zatímco v seznamu přihlášek postačí, je-li uvedeno, že přihlášená pohledávka, případně její část, je vázána na splnění podmínky, je třeba pro specifikaci podmínky (její konkrétní určení) - reflektující ostatně i požadavky kladené na materiální vykonatelnost titulu - z hlediska § 43 zákona č. 120/2001 Sb. vycházet právě z protokolu o vyrovnacím jednání.“ Usnesením ze dne 2. 10. 2007, č. j. 96 Nc 2081/2004 - 226,