20 Cdo 545/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 545/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 2. 2022 Spisová značka:20 Cdo 545/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.545.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Podmínky řízení Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. § 103 o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb. § 47 odst. 7 předpisu č. 120/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 4. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 545/2021-652 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné G Trade spol. s r. o., se sídlem v Komořanech 54, identifikační číslo osoby 27701051, zastoupené JUDr. Lucií Ševčíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jánská 454/11, proti povinnému V. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Na květnici 713/7, pro 499 724 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 2789/2014, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2020, č. j. 58 Co 223/2017-608, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2020, č. j. 58 Co 223/2017-608, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: 1/ Ve shora označené věci Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 2. 2017, č. j. 14 EXE 2789/2014-399, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Vyšel ze zjištění, že je vedena u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Exekutorský úřad Praha 5 (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 067 EX 16306/14, podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného dne 11. 4. 2012 notářem v Brně Mgr. Pavlem Vavříčkem pod sp. zn. NZ 422/2012, N 433/2012 (dále „exekuční titul“ nebo „notářský zápis“), pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 499 724 Kč s příslušenstvím (tzv. zákonnými úroky z prodlení od 28. 10. 2003 do zaplacení). Účastníky notářského zápisu byla krom oprávněné a povinného rovněž Č. S. (se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY - dále rovněž „společnost“), přičemž notářský zápis obsahoval dohodu o přistoupení k závazku podle § 533 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“), a dohodu o splnění pohledávky se svolením k vykonatelnosti; tuto pohledávku ve výši 1 518 039 Kč společnost uznala co do důvodu (právním titulem byly neuhrazené kupní ceny za oprávněnou prodané cemenovláknité fasádní desky zn. SILBONIT) i výše a zavázala se ji oprávněné uhradit ve třech splátkách, a to 500 000 Kč ve lhůtě do 15. 5. 2012, dalších 500 000 Kč ve lhůtě do 15. 6. 2012 a 518 039 Kč do 15. 7. 2012 pod sankcí ztráty výhody ujednaných splátek. Povinný (jednatel společnosti Č. S.) k uvedenému závazku přistoupil „v celém rozsahu a bez výhrad“ coby solidární dlužník. V souvislosti s tvrzením povinného, že vymáhaná pohledávky zanikla v důsledku zápočtu vzájemných pohledávek, soud prvního stupně „z obou zápočtů“ uplatněných společností nezjistil, které splatné pohledávky společnosti zanikly a v jaké výši, a které zůstaly neuhrazeny. Považoval proto jednostranná započtení nejudikátních pohledávek za neplatné úkony (podle § 37 odst. 1 obč. zák.), aniž bylo zapotřebí doplňovat skutkový stav, který „byl dán listinami o provedeném započtení“ (s odkazem na citovaná ustanovení § 580 a § 581 obč. zák, jakož i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2012, sp. zn. 23 Cdo 3815/2010). Exekuci za uvedeného stavu nelze zastavit podle § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). 2/ Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání povinného usnesením ze dne 5. 10. 2017, č. j. 58 Co 223/2017-436, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Souhlasil se závěrem sodu prvního stupně, že zápočty provedené dopisy ze dne 27. 11. 2015 a ze dne 30. 11. 2015 nebyly dostatečně určité, avšak takový nedostatek bylo možné odstranit, což společnost učinila. Zůstalo však otázkou, zda započítávané pohledávky byly ke kompenzaci způsobilé. Při aplikaci § 1982 odst. 1 a § 1987 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“) odvolací soud uzavřel, že oprávněná uplatnila proti započítávaným závazkům řadu námitek, pro něž lze započítávané pohledávky označit za nejisté, a zápočty jsou proto neplatným jednáním se zřetelem k tomu, že oprávněná neplatnost zápočtu z důvodu spornosti pohledávky namítla (§ 586 odst. 1 o. z.). Usnesení soudu prvního stupně je „ohledně neplatnosti zápočtu“ správné, „byť na základě odlišného právního posouzení“. 3/ K dovolání povinného Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 2. 2020, č. j. 20 Cdo 4229/2019-584, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem ke kasačnímu rozhodnutí byla nesprávná aplikace právní úpravy (namísto o. z. měla být na případ použita ustanovení obč. zák.), která měla za následek nepřezkoumatelnost napadeného usnesení. 4/ Odvolací soud následně usnesením 18. 6. 2020, č. j. 58 Co 223/2017-608, usnesení soudu prvního stupně (opětovně) potvrdil. Setrval na tom, že soud prvního stupně správně posoudil zápočet provedený dopisy ze dne 27. 11. 2015 a ze dne 30. 11. 2015 jako absolutně neplatný úkon podle § 37 odst. 1 obč. zák. s ohledem na jeho neurčitost. Následně provedený zápočet ze dne 28. 3. 2017 (dopisem označeným jako „Započtení pohledávek“) odstranil „nejasnosti v předchozích zápočtech“ specifikací pohledávek společnosti za oprávněnou z titulu „slevy z kupní ceny“, avšak započítávané pohledávky nemohly být způsobilé k započtení ani v režimu obč. zák., neboť se v okamžiku doručování zápočtu jednalo o pohledávky dosud nesplatné (teprve úkonem zápočtu se staly nároky na slevu z kupní ceny splatnými), které bylo možno započíst pouze na základě dohody stran, nikoli jednostranným úkonem (§ 581 odst. 2 a odst. 3 obč. zák., obdobně § 359 a § 364 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013), jak to plyne z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudku ze dne 28. ledna 2016, sp. zn. 33 Cdo 2850/2015, nebo rozsudku ze dne 29. srpna 2018, sp. zn. 33 Cdo 1534/2018). 5/ Odvolací soud zároveň poznamenal, že povinný nemohl být se svým požadavkem na zastavení exekuce úspěšný ani z toho důvodu, že k zániku pohledávek zápočtem mělo dojít až po vydání exekučního titulu (ten byl vydán v dubnu 2012 a vzájemné pohledávky se měly setkat až v březnu 2017, kdy nastala jejich splatnost). Jedná se tedy o důvod zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., k němuž však lze přistoupit pouze v případě, že dosud nedošlo k vymožení pohledávky (na rozdíl od jiných důvodů zastavení exekuce), což se však v posuzovaném případě stalo (viz č. listu 575 spisu). 6/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení a) otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, a to zda „právní úkon spočívající v uplatnění více nároků na slevu z kupní ceny dle více kupních smluv na dodávku zboží stejného druhu jednou souhrnnou částkou je neurčitý, a tedy z tohoto důvodu absolutně neplatný podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, když zároveň obsahuje určitý způsob vyčíslení peněžitého nároku na slevu totožný pro veškeré zboží dodané na základě všech kupních smluv a umožňuje tedy prodávajícímu jako adresátovi právního úkonu určit konkrétní výši slevy z kupní ceny zboží na základě každé jednotlivé kupní smlouvy“. K tomuto důvodu uvedl, že zákon nestanoví pro uplatnění nároku na slevu z kupní smlouvy obligatorně písemnou formu, a proto přesné vyčíslení nároku na slevu z každé jednotlivé kupní smlouvy nemusí vyplývat přímo z listiny, kterou je tento nárok uplatněn. Nepřesnost výpočtu je tedy možno odstranit výkladem z listin, které měla oprávněná k dispozici. V dané souvislosti odvolací soud přehlédl, že k dopisu (zápočtu) ze dne 27. 11. 2015 byly připojeny přílohy, tvořící nedílnou součást zápočtu, mezi nimi i výpočet nákladů na odstranění vad zjištěných znaleckým posudkem ze dne 16. 11. 2015, který obsahoval určitý způsob vyčíslení peněžitého nároku na slevu totožný pro veškeré zboží dodané oprávněnou na základě obou kupních smluv (ze dne 10. 11. 2011 a ze dne 20. 12. 2011) a oprávněné umožňoval určit konkrétní výši slevy z kupní ceny na základě jednotlivé kupní smlouvy (dovolatel takový výpočet v bodu II. dovolání provedl s výsledkem v podobě slevy 401 622