20 Cdo 580/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 580/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2024 Spisová značka:20 Cdo 580/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.580.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba vylučovací (excindační) Přerušení řízení Dotčené předpisy:§ 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. § 267 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 580/2024-284 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobkyně M - areál Praha, s. r. o., se sídlem v Brně-městě, Mečová 358/8, identifikační číslo osoby 27203590, zastoupené Mgr. Petrem Šívarou, advokátem se sídlem v Brně, Dobrovského 1310/64, proti žalované MaN real s. r. o., se sídlem v Jeseníku, Otakara Březiny 229/5, identifikační číslo osoby 25290550, zastoupené Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, o vyloučení věci z exekuce, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 163/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2023, č. j. 70 Co 138/2023-250, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 2023, č. j. 70 Co 138/2023-254, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2023, č. j. 70 Co 138/2023-250, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 2023, č. j. 70 Co 138/2023-254, a výrok II usnesení Městského soudu v Brně ze dne 24. července 2023, č. j. 54 C 163/2018-244, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1/ Ve shora specifikované věci Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 9. 2023, č. j. 70 Co 138/2023-250, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 10. 2023, č. j. 70 Co 138/2023-254, potvrdil v odvoláním napadeném výroku II usnesení Městského soudu v Brně (dále „soud prvního stupně“) ze dne 24. 7. 2023, č. j. 54 C 163/2018-244, jímž soud prvního stupně rozhodl tak, že se pokračuje v přerušeném řízení o vyloučení věci z exekuce u něj vedené pod sp. zn. 54 C 163/2018 (výrok I) a současně řízení přerušil do pravomocného skončení dovolacího řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 136/2006 (výrok II). 2/ Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že se žalobkyně domáhá vyloučení pozemku p. č. 558, jehož součástí je stavba č. p. 1344 - bytový dům, v katastrálním území Holešovice (dále též „nemovitá věc“), z exekuce vedené u soudního exekutora Mgr. Petra Polanského, Exekutorský úřad Liberec (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 131 EX 1274/08, ve prospěch pohledávky žalované coby oprávněné proti povinné WITCOOR s. r. o. (se sídlem v Brně, Hájecká 1194/12, identifikační číslo osoby 25682059, dále „povinná“) na základě tvrzení, že postižená nemovitá věc není ve vlastnictví povinné, nýbrž žalobkyně. Exekuční příkaz soudního exekutora prodejem nemovité věci ze dne 17. 6. 2009, č. j. 131 EX 1274/08-34, byl vydán v době, kdy byla jako její katastrální vlastník evidována žalobkyně, přičemž až na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2011, č. j. 13 Co 97/2009-351, došlo ke katastrálnímu zápisu vlastnictví nemovité věci ve prospěch povinné, avšak pouze do doby, než byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2017, č. j. 29 Cdo 1508/2015-538. Od uvedeného okamžiku až dosud je jakožto vlastník v katastru nemovitostí zapsána opět žalobkyně. V červenci 2006 podala žalovaná (v procesním postavení žalobkyně) žalobu na určení vlastnického práva povinné k nemovité věci, kterou po rozsáhlém řízení Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, č. j. 10 C 136/2006-2009, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, č. j. 13 Co 126/2022-1289, zamítl. Dne 17. 5. 2023 podala žalovaná proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 2182/2023. 3/ Odvolací soud dospěl k závěru o vhodnosti přerušení řízení o vyloučení věci z exekuce až do pravomocného rozhodnutí o dovolání podaném v řízení o určení vlastnického práva, mimo jiné i proto, že se řízení o vylučovací žalobě povinná neúčastní, v důsledku čehož by nebylo rozhodnutí vydané v takovém řízení vůči ní závazné podle § 159a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). Na základě rozsudku vydaného v řízení o vyloučení věci z exekuce by ani nemohlo dojít k případným změnám v katastru nemovitostí. Důsledky kasačního či měnícího zásahu dovolacího soudu v řízení o určovací žalobě budou velmi intenzivně dopadat i do řízení o vyloučení věci z exekuce, neboť stále může dojít k určení vlastnictví povinné, a tudíž žalobkyně ztratí v excindačním sporu aktivní legitimaci. Naopak, zůstanou-li aktuálně vydaná rozhodnutí obou soudů v řízení o určovací žalobě nezměněna, nebude soudní exekutor disponovat žádnou listinou vydanou státním orgánem, jež by dokládala vlastnictví povinné k postižené nemovité věci, a bude nucen exekuci zastavit nebo exekuční příkaz zrušit, čímž vylučovací žaloba ztratí svůj smysl. Přerušení řízení je proto účelné i hospodárné. 4/ Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž dovolacímu soudu ve smyslu vymezení předpokladu přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. předkládá k zodpovězení otázku „jakým mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům bude žalovaná vystavena tím, že k přerušení řízení o vyloučení věci z exekuce nedojde?“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu demonstrované především usnesením ze dne 24. února 2021, sp. zn. 32 Cdo 1763/2020, dále rovněž usneseními ze dne 29. března 2016, sp. zn. 21 Cdo 5471/2015, ze dne 17. října 2017, sp. zn. 21 Cdo 2719/2017, ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 878/2017, či ze dne 23. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 5245/2016. 5/ K formulované otázce dovolatelka uvedla, že odvolací soud měl zkoumat „všechny podrobnosti daného řízení, tedy i to, jaký vliv bude mít přerušení řízení na práva žalobce“. Vhodnost přerušení řízení je zapotřebí dále posuzovat nejen s ohledem na jiné řízení, ale též na skutečnost, že se tímto postupem řízení značně prodlouží, v některých případech až o několik let. Kdyby bylo rozhodnutí soudu o zamítnutí žaloby o určení vlastnického práva zrušeno (a dovolání žalované tak vyhověno), soudní exekutor by mohl opět pojmout postiženou nemovitou věc do exekuce i po jejím předchozím vyloučení a toto řízení by bylo zcela nadbytečné. Důvod přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. má spočívat zejména v hospodárnosti. Se zřetelem k této zásadě je proto přerušení řízení na dobu do rozhodnutí o dovolání do pravomocného rozhodnutí v související věci pouze výjimečným opatřením, existuje-li odůvodněná obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo změněno. V daném případě žalovaná nepřerušením řízení žádným neodčinitelným následkům vystavena nebude, neboť pokud by v řízení o určení vlastnického práva byla úspěšná, pak příslušné rozhodnutí samo o sobě představuje právní titul, na jehož základě bude moci být majetek povinné opětovně exekučně postižitelný. Následek vzniklý nepřerušením tohoto řízení je tedy odčinitelný, a též v případě, že by bylo v dovolacím řízení rozhodnuto ve prospěch žalované, je dané řízení vedeno zcela nadbytečně. 6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání žalobkyně podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí řízení (viz § 90 ve spojení s § 267 o. s. ř.) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce přezkumné povinnosti soudu při rozhodování o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (zde o vylučovací žalobě podle § 267 o. s. ř.) přípustné (§ 237 o. s. ř.), neboť se odchyluje od rozhodovací praxe dovolacího soudu, zároveň je opodstatněné. 7/ Podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. soud řízení přeruší, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může