20 Cdo 853/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 853/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2024 Spisová značka:20 Cdo 853/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.853.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Uznání cizích rozhodnutí Překážka zahájeného řízení (litispendence) Exekuce Dotčené předpisy:§ 14 předpisu č. 91/2012 Sb. § 15 předpisu č. 91/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 853/2024-557 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) A. A. B., b) M. T. J. T., c) R. K. E. T., všichni zastoupeni Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem sídlem Na Florenci 2116/5, 110 00 Praha 1, proti povinným 1) D. T., 2) P. A. T., zastoupeným JUDr. Alenou Bányaiovou, CSc., advokátkou se sídlem v Praze, Lazarská č. 13/8, o návrhu oprávněných na uznání cizozemských rozhodnutí, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 4335/2022, o dovolání oprávněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2023, č. j. 18 Co 224/2023-458, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2023, č. j. 18 Co 224/2023-458, ve výroku I., a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. června 2023, č. j. 49 EXE 4335/2022-438, ve výroku I., se zrušují a věc se v uvedeném rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 13. ledna 2023, č. j. 49 EXE 4335/2022-88, rozhodl o uznání Příkazu Nejvyššího soudu státu Victoria, Australské společenství, ze dne 20. prosince 2018, sp. zn. S CI 7819 r. 2009 (dále též jen „Příkaz z 20. prosince 2018 o 5 výrocích“), a Příkazu Nejvyššího soudu státu Victoria, Australské společenství, ze dne 25. května 2021, sp. zn. S CI 2009 07819 (dále též jen „Příkaz z 25. května 2021“), společně dále též jen „předmětné australské příkazy“ nebo „předmětná cizí rozhodnutí“, na území České republiky. K odvolání povinných Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. května 2023, č. j. 18 Co 80/2023-387, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně náležitě neobjasnil, zda v řízení o uznání předmětných australských příkazů není dána překážka litispendence, jelikož oprávnění již dne 3. ledna 2022 zahájili řízení o uznání Příkazu Nejvyššího soudu státu Victoria v Austrálii ze dne 20. prosince 2018, sp. zn. S CI 7819 r. 2009 (dále též jen „Příkaz ze dne 20. prosince 2018 o 13 výrocích“), rozhodnutí Vrchního soudu v Austrálii ze dne 12. května 2021, sp. zn. [2021] HCA 15 (M111/2020), a příkazu Nejvyššího soudu státu Victoria v Austrálii ze dne 9. srpna 2021, sp. zn. S CI 7819 r. 2009), která jsou označena stejnými identifikátory jako předmětné australské příkazy. Po vrácení věci odvolacím soudem Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 28. června 2023, č. j. 49 EXE 4335/2022-438, výrokem I. zastavil řízení o uznání předmětných australských příkazů, výrokem II. zastavil exekuční řízení, výrokem III. rozhodl o vrácení soudního poplatku oprávněným a výroky IV. a V. rozhodl, že soudní exekutor ani žádný z účastníků nemají právo na náhradu nákladů řízení. Soud konstatoval, že návrh na uznání předmětných australských příkazů a zahájení exekučního řízení byl podán dne 12. prosince 2022, avšak u zdejšího soudu je od 3. ledna 2022 pod sp. zn. 48 EXE 38/2022 vedeno exekuční řízení na základě stejných exekučních titulů a v jeho rámci probíhá i řízení o uznání stejných cizích rozhodnutí jako v projednávané věci. Uvedené zakládá překážku litispendence, a je proto dán důvod pro zastavení řízení o uznání předmětných australských příkazů a rovněž pro zastavení exekučního řízení z důvodu absence vykonatelného exekučního titulu. K odvolání oprávněných a povinných Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. října 2023, č. j. 18 Co 224/2023-458, výrokem I. potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o zastavení řízení o uznání předmětných cizích rozhodnutí a výrokem II. zrušil výroky o zastavení exekučního řízení a o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně zastavení řízení o uznání předmětných australských příkazů a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. dubna 2021, č. j. 20 Cdo 2432/2020-71, podle kterého není možné uznávat cizí rozhodnutí opakovaně vždy pro konkrétní účel ve vztahu k jednotlivým osobám nebo pro konkrétní výrok daného rozhodnutí. Podle odvolacího soudu různé australské soudy vydaly v jediném řízení vícero výroků rozhodnutí proti všem, či jen některým žalovaným – povinným, přičemž tyto výroky nelze u českých soudů samostatně uznávat v různých řízeních, protože je třeba přiznat zásadní důležitost identifikaci rozhodnutí (tedy jednacímu číslu, případně spisové značce ve spojení s datem vydání rozhodnutí), v důsledku čehož různé výroky neznamenají různá soudní rozhodnutí, ale rozhodnutí vydaná v jedné a téže věci, o níž lze vést jen jediné uznávací řízení. Oprávnění se navíc domáhali uznání pouze jednotlivých „příkazů“, nikoli však samotného rozhodnutí australských soudů obsahujícího odůvodnění, což ve svém důsledku znamená, že soud nemohl přezkoumat zásadní podmínku pro uznání předmětných cizích rozhodnutí, tj. že se jedná o uznání rozhodnutí vydaného v občanskoprávní věci. Podle odvolacího soud však nebylo namístě zastavit exekuční řízení, protože dosud není pravomocně rozhodnuto o uznání cizího rozhodnutí ve dříve zahájeném řízení. Oprávnění podali proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku I. dovolání, ve kterém dovolacímu soudu předkládají následující právní otázky: 1) Zda řízení o uznání Příkazu ze dne 20. prosince 2018 o 13 výrocích v rámci řízení vedeném pod sp. zn. 48 EXE 38/2022 vytváří překážku věci zahájené pro zdejší uznávací řízení o Příkazu z 20. prosince 2018 o 5 výrocích a Příkazu z 25. května 2021, přičemž odvolací soud se v této otázce odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelé především namítají, že odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že v projednávané věci je dána překážka litispendence, k čemuž došlo i na základě záměny pojmů „výrok“ a „příkaz“. V občanském soudním řízení státu Victoria v Austrálii se odlišují rozhodnutí („reasons for judgment“), která neukládají stranám práva a povinnosti a obsahují toliko odůvodnění, od tzv. příkazů („orders“), tj. rozhodnutí, která ukládají stranám práva a povinnosti. Oprávnění se oproti závěru odvolacího soudu nedomáhají uznání „některých výroků“, nýbrž uznání jednotlivých australských příkazů, které obsahují vždy několik výroků. Odvolací soud nepřihlédl ke specifikům australského řízení a v rozporu s § 14 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“), dovozuje možnost uznání pouze výsledku celého cizozemského řízení (všech příkazů naráz), nikoli pouze některých příkazů, ačkoli takový požadavek nemá oporu v zákoně, a na základě toho dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že řízení o uznání Příkazu z 20. prosince 2018 o 13 výrocích působí překážku věci zahájené vůči řízení o uznání Příkazu z 20. prosince 2018 o 5 výrocích, a Příkazu z 25. května 2021 z téhož cizozemského řízení, přestože uvedené příkazy rozhodují o odlišných právech a povinnostech stran. Odvolací soud se tímto odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2018, sp. zn. 30 Cdo 4260/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. 23 Cdo 1692/2009, která stanoví, že překážka litispendence je dána totožností předmětu řízení a totožností účastníků. 2) Zda jednotlivé příkazy vydané soudy v Austrálii v rámci jediného řízení, avšak obsahující rozdílná práva a povinnosti stran, představují samostatně uznatelná rozhodnutí ve smyslu § 14 ZMPS, nebo zda tyto příkazy představují pouze „vícero výroků“ téhož rozhodnutí, o němž lze vést pouze jediné uznávací řízení, přičemž tato otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. 3) Zda si český soud může učinit závěr o tom, zda jednotlivé příkazy australského soudu vydané v jednom řízení představují jediné rozhodnutí či několik samostatně uznatelných rozhodnutí ve smyslu § 14 a násl. ZMPS, aniž by zkoumal povahu a charakter jednotlivých příkazů dle australské právní úpravy, přičemž odvolací soud se v této otázce odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 1115/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2012, sp. zn. 33 Cdo 3529/2010, která stanoví, že soud má zásadně zjišťovat obsah ci