20 Cdo 875/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 875/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 2. 2025 Spisová značka:20 Cdo 875/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.875.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Rozvrh Dotčené předpisy:§ 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 3. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.04.2025II.ÚS 1180/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost30. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 875/2024 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné CASPER UNION s. r. o., se sídlem v Praze 6 - Bubenči, náměstí Borise Němcova 510/3, identifikační číslo osoby 24830801, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinné V. B., dříve T., zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem v České Třebové, Čechova 396, pro 2 754 816,20 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 24864/14, o dovolání soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, zastoupeného JUDr. Antonínem Blažkem, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Masarykovo náměstí 329, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. září 2023, č. j. 18 Co 96/2023-274, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1/ Ve shora označené věci soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, Exekutorský úřad Přerov (dále rovněž „exekutor“), usnesením ze dne 2. 2. 2023, č. j. 203 Ex 24864/14-256, (po provedené dražbě nemovitých věcí) rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 970 000 Kč tak, že v první zákonné skupině uspokojil svou pohledávku na náhradě nákladů exekuce ve výši 153 037 Kč k hotovému zaplacení, ve třetí zákonné skupině uspokojil pohledávku oprávněné ve výši 816 963 Kč k hotovému zaplacení (výrokem I) a současně vyslovil, že dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají všechna zástavní práva, věcná práva a nájemní práva na vydražených nemovitých věcech (výrokem II). 2/ K odvolání oprávněné Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 9. 2023, č. j. 18 Co 96/2023-274, usnesení exekutora ve výroku I změnil tak, že z rozdělované podstaty se v první a druhé skupině neuspokojuje žádná pohledávka a ve třetí skupině se částečně uspokojuje pohledávka oprávněné společnosti ve výši 970 000 Kč, z níž částka 816 963 Kč byla oprávněné již vyplacena dne 18. 5. 2022; ve výroku II usnesení soudního exekutora potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že exekutor nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu, vyjádřený přímo pro předmětnou věc usnesením ze dne 11. října 2022, sp. zn. 20 Cdo 2522/2022, podle něhož je třeba exekuční řízení vedené na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále rovněž „ex. řád“ nebo „exekuční řád“), ve znění účinném do 31. 12. 2007, a proto pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitosti uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině - § 337c odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.). 3/ Usnesení odvolacího soudu (ve výroku I) napadl exekutor dovoláním, jehož přípustnost vymezil tak, že se odvolací soud odchýlil od dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyjádřené v usneseních ze dne 30. května 2012, sp. zn. 20 Cdo 2147/2010, a ze dne 20. února 2013, sp. zn. 20 Cdo 4192/2011 (v důsledku respektování závazného právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v přímo této věci v usnesení ze dne 11. října 2022, sp. zn. 20 Cdo 2522/2022, jímž se Nejvyšší soud sám „odchýlil od dosavadní rozhodovací praxe“), a to v otázkách: A/ zda „v případě zrušení rozvrhového usnesení odvolacím soudem je při novém rozvrhovém jednání přípustné vznést námitku proti přihlášené pohledávce, anebo toto právo zaniklo skončením prvního rozvrhového jednání“, B/ zda „se Nejvyšší soud České republiky může při rozhodování o dovolání odklonit od kogentního znění ustanovení § 337b odst. 3 o. s. ř., toto neaplikovat a namísto jeho aplikace meritorně rozhodnout o dovolání účastníka, který své dovolací důvody zakládá na opožděném popěrném úkonu zjevně učiněném až po prvním rozvrhovém jednání“, a současně se dovolatel domáhá přípustnosti dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, „které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak“, a to: C/ zda „se na exekuční řízení zahájená do 31. 12. 2007, a stejně tak řízení zahájená v době před 31. 10. 2009, aplikuje exekuční řád ve znění zákona č. 286/2009 Sb., pokud, pak z jakého důvodu, s ohledem na znění přechodných ustanovení“, D/ „pokud se na exekuční řízení zahájená do 31. 12. 2007, a stejně tak řízení zahájená v době před 31. 10. 2009, použije exekuční řád ve znění novely č. 286/2009 Sb., pak z jakého důvodu nelze v takové exekuci aplikovat ustanovení § 66 odst. 7 exekučního řádu a § 130 odst. 2 exekučního řádu ve znění zákona č. 286/2009 Sb., v případě, že k udělení příklepu i prvnímu rozvrhovému jednání došlo až po nabytí účinnosti zákona č. 286/2009 Sb.“. 4/ V podrobnostech k otázkám ad C) a D) dovolatel uvedl, že Nejvyšší soud se v usnesení ze dne 11. října 2022, sp. zn. 20 Cdo 2522/2022, zaměřil pouze na argumentaci, na základě které se neaplikuje exekuční řád ve znění novely č. 347/2007 Sb., avšak odmítl věc rozhodnout podle exekučního řádu ve znění novely č. 286/2009 Sb., která měla konkrétní a výslovná přechodná ustanovení stran aplikace exekučního řádu v řízení zahájených před nabytím účinnosti zákona. Nejvyšším soudem citovaná judikatura, podle níž v řízení zahájeném do 31. 12. 2007 má být postupováno podle exekučního řádu ve znění před účinností zákona č. 347/2007 Sb., pozbyla účinnosti dnem 1. 11. 2009, neboť od tohoto okamžiku se bez výjimky musí postupovat podle exekučního řádu ve znění zákona č. 286/2009 Sb., z jehož přechodných ustanovení nelze vyčíst opak. Této argumentaci odpovídá i skutečnost, že jinak by v exekucích zahájených do 31. 12. 2007 by exekutor nemohl např. provádět elektronickou dražbu, ukládat pořádkové pokuty, rozhodovat o vyškrtnutí věci ze soupisu či rozhodovat o závazcích obmeškalého vydražitele. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 2372/16, uvedl, že není-li v exekučním řízení zahájeném do 31. 12. 2007 pochyb o aplikaci § 46 odst. 6 exekučního řádu ve znění zákona č. 286/2009 Sb., pak nemůže být v tomtéž exekučním řízení pochyb ani o aplikaci § 66 odst. 7 a § 130 odst. 2 exekučního řádu ve znění zákona č. 286/2009 Sb., neboť na všechna zmíněná ustanovení dopadají identická přechodná ustanovení. Dovolatel v neposlední řadě poukázal na ústavní rozměr posuzované věci spočívající v zásahu do jeho práva vlastnit majetek 5/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání exekutora podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné. 6/ Nejvyšší soud v posuzované věci vydal kasační usnesení ze dne 11. října 2022, sp. zn. 20 Cdo 2522/2022 (dále „kasační usnesení“), v němž zdůraznil, že rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu se ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, ze dne 28. července 2010, sp. zn. 20 Cdo 1205/2009, či ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 3807/2010, dále nálezy Ústavního soudu I. ÚS 1562/09 ze dne 24. září 2009 a ze dne 5. května 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09) ujednotila na závěru, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce, které bylo vydáno před účinností zákona č. 347/2007 Sb., je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Od uvedeného závěru se neodchýlila ani pozdější rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího so