21 Cdo 1065/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1065/2010 citace  Právní věta:Soud, který rozhoduje o nárocích dítěte na výživné v řízení, které sice začalo ještě v době nezletilosti dítěte, ale končí už v době, kdy dítě nabylo zletilosti, rozhodne o jeho nároku na výživné i za dobu zletilosti podle stavu ke dni rozhodování (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Okruh účastníků je pro část řízení týkající se výživného na dobu po dosažení zletilosti dítěte sice užší o rodiče, vůči kterému návrh zletilého dítěte nesměřuje, avšak tento rodič se řízení dále účastní, protože se v něm rozhoduje i o výživném dítěte za dobu do jeho zletilosti. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 8. 2011 Spisová značka:21 Cdo 1065/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1065.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Výživné Dotčené předpisy:§ 99 odst. 1 a 2 zák. o rod. § 176 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 94 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 154 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:6. 9. 2011 Publikováno ve sbírce pod číslem:20 / 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1065/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci péče o L. Z., zastoupenou Mgr. Františkem Šejnostem, advokátem se sídlem v Praze 2, Pod Slovany č. 12, a o nezletilou T. Z., zastoupenou Městskou částí Praha 17 se sídlem Úřadu městské části v Praze 6 - Řepích, Žalanského č. 291, jako opatrovníkem, dcer S. Z., a M. Z., o návrhu otce na změnu výchovy a o návrhu matky na zvýšení výživného, vedené u  Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 39 P 146/2004, o dovolání L. Z. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2009, č. j. 18 Co 52/2009-336, takto: Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.  O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 2. 2004, č. j. 12 Nc 252/2003-66, byla schválena dohoda rodičů, podle níž se tehdy nezletilá L. Z. a nezletilá T. Z. svěřují na dobu před a po rozvodu manželství rodičů do výchovy  matky a otec se zavazuje přispívat na výživné pro tehdy nezletilou L. 3.000,- Kč měsíčně a pro nezletilou T. 3.000,- Kč měsíčně od 1. 6. 2003 k rukám matky do každého 15. dne v měsíci předem s tím, že nedoplatek na výživném za červen až leden 2004 ve výši 9.000,- Kč zaplatí do 3 dnů od právní moci k rukám matky a že výživné na dobu po rozvodu ve stejné výši, lhůtě a k rukám matky je splatné počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu; zároveň bylo rozhodnuto, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.       Návrhem ze dne 2. 5. 2005 (doručeným  Obvodnímu soudu pro Prahu 6  dne 4. 5. 2005)  se otec domáhal, aby nezletilé dcery L. Z. a T. Z. byly svěřeny do jeho výchovy a aby matce bylo na ně stanoveno výživné. Návrh zdůvodnil zejména tím, že obě dcery samy požádaly „u svého soudně určeného opatrovníka MČ Praha 6“ o svěření do výchovy otce  a že žádaly i otce, aby si je „ihned vzal do výchovy vzhledem k situaci doma“. Podáním ze dne 3. 8. 2005 (doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 6 téhož dne) matka požádala o „úpravu výše výživného pro dcery“ a navrhla vydání rozsudku, podle kterého - mimo jiné-  „otec je povinen přispívat na výživu nezletilé L. částkou 10.000,- Kč měsíčně a na nezletilou T. částkou 10.000,- Kč měsíčně počínaje od 1. 9. 2005“, přičemž „částku 20.000,- Kč bude otec poukazovat k rukám matky vždy do každého 15. dne v měsíci předem“. S odvoláním na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 2. 2004, č. j. 12 Nc 252/2003-66, jímž bylo otci naposled stanoveno výživné, poukazuje na zvýšené potřeby  dcer od 1. 9. 2005.   Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 12. 6. 2007, č. j. 39 P 146/2004-238, návrh otce na změnu výchovy u nezletilé T. Z. zamítl, řízení o změně výchovy u tehdy nezletilé L. Z.zastavil, upravil styk otce s dětmi a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolání, které otec podal proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, vzal do protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 15. 2. 2008 zpět, a proto Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 2. 2008, č. j. 18 Co 516/2007-257, odvolací řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podáním ze dne 9. 4. 2008 (doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 10. 4. 2008), označeným jako „Žádost o zahájení soudního řízení ve věci zvýšení výživného na dcery podaného dne 3. 8. 2005 u zdejšího soudu“, matka - mimo jiné - sdělila, že „dne 3. 8. 2005 si písemně požádala o zvýšení výživného na své dvě nezletilé dcery L. a T. Z.“, že „spisová zn. byla 39 P 146/2004“, že v jejím podání „se jednalo i o úpravu styku otce s nezletilými dcerami“, že „soudní řízení ve věci bylo uzavřeno vydáním rozsudku ze dne 12. června 2007“ s tím, že soudkyně „v závěrečné řeči uvedla, že její žádost o zvýšení výživného na obě dcery bude řešena zvlášť, že zahájí soudní řízení ve věci“, a že „do dnešního dne nebyla vůbec vyrozuměna ohledně nařízení soudního jednání ve věci zvýšení výživného na dcery“. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 22. 7. 2008, č. j. 39 P 146/2004-285, ve znění usnesení  ze dne 2. 12. 2008, č. j. 39 P 146/2004-330, a usnesení ze dne 2. 12. 2008, č. j. 39 P 146/2004-331, rozhodl, že „výživné stanovené otci rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 2. 2004, č. j. 12 Nc 252/2003-66, se s účinností od 1. 9. 2005 zvyšuje na částku 4.000,- Kč měsíčně pro tehdy nezletilou L. a částku 4.000,- Kč měsíčně pro nezl. T.“, že „výživné pro L. je splatné do 15. dne v měsíci předem k rukám L. a do 15. dne v měsíci předem k rukám T.“, že „nedoplatek na výživném ve výši 35.000,- Kč na L. a 35.000,- Kč pro nezl. T. za období od 1. 9. 2005 do 31. 7. 2008 je otec povinen splácet spolu s běžným výživným po 1.000,- Kč počínaje právní mocí tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek“ a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal otec odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 2. 2009, č. j. 18 Co 52/2009-336, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu ke zletilé L. Z. zrušil, řízení v tomto rozsahu zastavil a rozhodl, že „ve vztahu mezi zletilou L. Z. a ostatními účastníky“ nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje z toho, že řízení bylo zahájeno na základě návrhu matky ze dne 9. 4. 2008, který byl doručen soudu prvního stupně dne 10. 4. 2008, tedy „již za situace, kdy L. předchozího dne dosáhla zletilosti a byla tak již zcela procesně způsobilá k právním úkonům“,  že „návrh je formulován tak, že se jedná o žádost o zahájení soudního řízení ve věci zvýšení výživného na obě dcery“, odvolací soud dovodil, že „ve vztahu k již zletilé L. Z. však její matka neměla legitimaci k podání návrhu na změnu vyživovací povinnosti otce“ a že „takový návrh mohla po dosažení své zletilosti podat pouze L. Z. sama, když z obsahu podání není zřejmé, že by matku k takovému postupu zmocnila“. Odvolací soud uzavřel, že „jde o tzv. vadu řízení dle § 104 odst. 1 o. s. ř., konkrétně o nedostatek návrhu na zahájení řízení“. Poté Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 3. 2009, č. j. 18 Co 52/2009-349, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k nezletilé T. Z. změnil ve výrocích o zvýšení výživného jen tak, že výživné je splatné k rukám matky, a ve výroku o nedoplatku vzniklém zvýšením výživného tak, že nedoplatek za dobu od 1. 9. 2005 do 31. 3. 2009 ve výši 43.000,- Kč je otec povinen zaplatit do 30. 9. 2009 k rukám matky, jinak jej ve výrocích o zvýšení výživného potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.   Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 12. 2. 2009, č. j. 18 Co 52/2009-336,  podala L. Z. dovolání. Odvolacímu soudu vytýká „naprostou zmatečnost“ výrokové části rozhodnutí a dále to, že se při zastavení řízení o jejím návrhu na zvýšení výživného s tímto nárokem nevypořádal. Dovolatelka je přesvědčena, že „by stačilo, kdyby odvolací soud zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a současně poučil soud o nutnosti oddělit v dalším řízení nároky žalobkyně od nároků ostatních účastníků řízení, aniž by byl promlčen nárok žalobkyně na vyplacení dlužného výživného proti žalovanému“. Vychází přitom z toho, že „pokud by přijala výrok napadeného usnesení odvolacího soudu v tom smyslu, že se řízení zastavuje, musela by uplatnit u soudu prvního stupně nový návrh, který však u zletilé