21 Cdo 1088/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1088/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2024 Spisová značka:21 Cdo 1088/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.1088.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost objektivní Liberace Náhrada škody zaměstnavatelem Pracovní úraz Dotčené předpisy:§ 269 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 269 odst. 4 předpisu č. 262/2006 Sb. § 270 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 270 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. § 106 odst. 4 písm. d) předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 4. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1897/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1088/2023-343 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobců a) A. M., b) R. M., c) M. M., d) B. M., a e) B. S., všech zastoupených Mgr. Martinou Klvaňovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1163/5, proti žalované Městské lesy a rybníky Kutná Hora spol. s r.o. se sídlem v Opatovicích I č. 43, IČO 62967291, zastoupené JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. č. 1808/3, o náhradu nemajetkové újmy, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 7 C 148/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2022, č. j. 23 Co 153/2022-308, takto: I. Dovolání žalobců b), c), d) a e) se odmítá. II. Dovolání žalobkyně a) směřující proti části výroku I rozsudku krajského soudu, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) na jedné straně a žalovanou a vedlejším účastníkem na straně druhé, se odmítá. III. Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23. května 2022, č. j. 7 C 148/2020-272, v částech týkajících se žalobkyně a) A.M. se zrušují a věc v tomto rozsahu se vrací Okresnímu soudu v Kutné Hoře k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kutné Hoře dne 11. 7. 2020 se žalobci a) až e) domáhali po žalované, aby každému z nich zaplatila částku 600 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 11. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnili tím, že zaměstnanec žalované M. M. utrpěl dne 24. 7. 2017 „při práci na rozmítací pile závodu žalované pracovní úraz spočívající v poranění v oblasti trupu od odmrštěné dřevěné třísky“, na jehož následky dne 27. 7. 2017 zemřel. Žalobci jsou pozůstalí zemřelého zaměstnance žalované, žalobkyně a) pozůstalá manželka, žalobci b) a c) pozůstalé děti, žalobkyně d) pozůstalá matka a žalobkyně e) pozůstalá sestra. Žalobkyni a) bylo pojišťovnou žalované na jednorázovém odškodnění podle § 271i zákoníku práce vyplaceno 240 000 Kč, které tato žalobkyně považuje za nedostatečné. Ostatní žalobci neobdrželi žádné odškodnění za duševní útrapy. 2. Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 23. 5. 2022, č. j. 7 C 148/2020-272, žalobu, kterou se každý z žalobců domáhal, aby mu žalovaná „uhradila“ částku 600 000 Kč „se zákonným úrokem z prodlení“ od 11. 1. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok I), žalobcům uložil povinnost zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 53 919 Kč k rukám „právní“ zástupkyně žalované (výrok II) a rozhodl, že vedlejšímu účastníku se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III). Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) ze zjištění, že M. M. [manžel žalobkyně a), otec žalobců b) a c), syn žalobkyně d) a bratr žalobkyně e)] pracoval pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 3. 2015 jako dělník dřevařské výroby. Dne 24. 7. 2017 M. M. při obsluze rozmítací pily utrpěl pracovní úraz (zásah odmrštěnou 3 metry dlouhou dřevěnou třískou do oblasti trupu), na jehož následky dne 27. 7. 2017 zemřel. V době úrazu M. M. „nepoužíval osobní ochranný pracovní prostředek – vyztuženou zástěru proti propichu, přestože byl v rámci vstupního školení dne 2. 3. 2015 a opakovaného školení dne 17. 2. 2017 a 19. 2. 2016 seznámen a poučen o používání prostředků osobní pracovní ochrany spolu s bezpečností práce s předmětným strojem“. „Jednotlivé OOPP“ (tedy i vyztužená zástěra proti propichu jako „skupinová ochranná pomůcka“) se u žalované nachází „v blízkosti určených pracovních strojů“ a žalovaná prostřednictvím vedoucího zaměstnance prováděla pravidelné kontroly jejich užívání na začátku směny a v jejím průběhu. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná se „v souladu s ust. § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zcela zprostila povinnosti uhradit škodu nebo nemajetkovou újmu žalobcům, když v řízení bylo prokázáno, že poškozený svým chováním porušil předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti, tak jak byly žalovanou stanoveny a vymáhány, o čemž byl žalovanou opakovaně poučen, a tato skutečnost byla jedinou příčinou vzniku škody nebo nemajetkové újmy“. Dále „pro úplnost“ doplnil, že vedle žalobkyně a), které bylo vyplaceno jednorázové odškodnění 240 000 Kč „dle ust. § 271i odst. 1 zákoníku práce (ve znění do 1. 1. 2021)“, dalším žalobcům „dle tehdejší pracovněprávní úpravy“ nárok na odškodnění nevznikl. 3. K odvolání všech žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2022, č. j. 23 Co 153/2022-308, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), žalobcům uložil povinnost zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč k rukám „právní“ zástupkyně žalované (výrok II) a rozhodl, že vedlejší účastník nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na základě kterých dospěl k závěru, že „žalovaná jako zaměstnavatel dostála své procesní povinnosti tvrdit a prokázat skutečnosti o tom, že se jako zaměstnavatel zprostila odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu poškozeného“ ve smyslu ustanovení § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Za dostatečné považoval, že ochranná zástěra byla k dispozici jako „pomůcka skupinová“, pokud „v jednom okamžiku“ na pile pracoval jen jeden zaměstnanec. Nedůvodnou shledal námitku žalobců, že v okamžiku úrazu „nebyla ochranná zástěra vyžadována“, jestliže poškozený „přímo neřezal, ale chystal se k založení nového dřeva do stroje“, neboť „ochranná pomůcka byla určena pro práci při obsluze tohoto stroje, tedy po celou dobu, kdy zaměstnanec žalované byl na práci k tomuto stroji určen, bez rozdílu jednotlivých fází činnosti“. Dostatečná byla namátková kontrola dodržování „pokynů k ochraně bezpečnosti“ ze strany žalované. S ohledem na „ustanovení § 271i zákoníku práce účinného do 28. 7. 2017“ odvolací soud též uzavřel, že do okruhu osob, kterým náleží jednorázové odškodnění pozůstalých, lze zařadit pouze žalobkyni a), tedy manželku poškozeného, že žalobci b) a c) jako synové poškozeného nebyli na něj odkázání výživou, žalobkyně d) jako matka poškozeného s ním „v době vzniku škody“ nežila ve společné domácnosti a žalobkyni e) jako sestře poškozeného odškodnění „ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení“ nenáleží. Zákonem stanovený okruh oprávněných osob nelze rozšiřovat ani „prostřednictvím ustanovení § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku“, neboť „povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku zásahu do osobnostního práva má jen ten, kdo do tohoto absolutního práva zasáhl zaviněným porušením povinnosti stanovené zákonem ve smyslu ustanovení § 2910 věty první o. z.“ Za stavu, kdy „jedinou příčinou vzniku škody v podobě úmrtí poškozeného bylo poranění, které vzniklo výlučně následkem porušení předpisů v souvislosti s ochranou bezpečnosti práce poškozeného, a zprostila-li se žalovaná v důsledku toho zcela své povinnosti nahradit škodu, lze uzavřít, že žalovaná nezpůsobila žalobcům nemajetkovou újmu neoprávněným zásahem do jejich práva na soukromí v souvislosti s úmrtím poškozeného M. M.“. Žalovaná tedy „není povinna odčinit žalobcům nemajetkovou újmu ani podle ustanovení § 2956 a 2959 o. z.“ 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalobci dovolání směřující proti výroku I. Dovolatelé namítají, že se odvolací soud při řešení otázky „naplnění předpokladů pro zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele za újmu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem“ a otázky „posouzení významu jednotlivých příčin vzniku pracovního úrazu v případě, kdy se na poškození zdraví zaměstnance v důsledku pracovního úrazu podílelo více příčin“, odchýlil od ustále