21 Cdo 1094/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1094/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 6. 2014 Spisová značka:21 Cdo 1094/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1094.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Doručování Exekuce Vykonatelnost rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 49 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.07.2009 § 50h o. s. ř. ve znění od 01.07.2009 § 122 o. s. ř. § 243d odst. a o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 6. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.8.2014II.ÚS 2699/14JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto1.3.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1094/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Jiřího Doležílka v exekuční věci oprávněného V. B., zastoupeného JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. č. 770/52, proti povinnému J. N., zastoupenému JUDr. Boženou Kopeckou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. č. 770/52, pro 110.856,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 24 EXE 604/2012, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 31. května 2013, č. j. 54 Co 1232/2012-36, takto: I. Dovolání oprávněného se zamítá. II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradu nákladů dovolacího řízení 6.462,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Boženy Kopecké, advokátky se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. č. 770/52. Odůvodnění: Na návrh oprávněného Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 16. 5. 2012, č. j. 24 EXE 604/2012-8, nařídil exekuci na majetek povinného podle „vykonatelného“ směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2012, č. j. 38 Cm 836/2011-10, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 110.856,- Kč s úrokem ve výši 6 % z částky 160.529,- Kč od 21. 12. 2010 do 7. 1. 2011, a ve výši 6 % z částky 110.856,- Kč od 8. 1. 2011 do zaplacení, a nákladů předcházejícího řízení ve výši 37.640,- Kč, jakož i povinnosti povinného uhradit oprávněnému jeho náklady účelně vynaložené k vymáhání nároku (náklady oprávněného) a náklady soudní exekutorce pověřené provedením exekuce, jejichž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím v příkazu k úhradě nákladů exekuce, provedením exekuce pověřil soudní exekutorku JUDr. Ivanu Kozákovou, Exekutorský úřad Třebíč. K odvolání povinného Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 31. 5. 2013, č. j. 54 Co 1232/2012-36, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh oprávněného na nařízení exekuce podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2012, č. j. 38 Cm 836/2011-10, k vymožení povinnosti povinného zaplatit oprávněnému směnečný peníz ve výši 110.856,- Kč, 6 % úrok z částky 160.529,- Kč od 21. 12. 2010 do 7. 1. 2011 a 6 % úrok z částky 110.856,- Kč od 8. 1. 2011 do zaplacení a náklady nalézacího řízení ve výši 37.640,- Kč, zamítá, a žádný z účastníků, ani soudní exekutorka, nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že za situace, kdy doručovací adresa povinného je adresa bytového domu, „nelze učinit závěr, že v místě doručování nelze zanechat vhodným způsobem písemnou výzvu k vyzvednutí písemností s poučením (§ 49 odst. 2, § 50h o.s.ř.). Taková výzva totiž nemusí být vhozena do schránky adresátem užívané, ale lze ji kupříkladu vhodit do schránky přináležející k bytu či umístit na dveřích domu, na nástěnce ve společných prostorách, nalepit ji v prostoru domovních schránek a podobně (…). Za této situace nebyly splněny podmínky pro to, aby nalézací soud sám na své úřední desce vyvěsil výzvu k vyzvednutí písemnosti ve smyslu ustanovení § 49 odstavec 2 o.s.ř. (a aby po uplynutí deseti dnů ode dne jejího připravení k vyzvednutí bylo možné zásilku považovat za doručenou)“. V projednávané věci tedy při doručování směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2012, č. j. 38 Cm 836/2011-10 (dále též „exekuční titul“), nebyl dodržen zákonem předepsaný postup pro náhradní doručení písemností, exekuční titul doposud nemohl nabýt účinků „pravomocného rozsudku“ a nebyl tak naplněn jeden ze základních předpokladů pro nařízení exekuce. Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný včasně podaným dovoláním, v němž namítá, že trvání na zanechání výzvy k vyzvednutí podle ustanovení § 49 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též o. s . ř.) je přehnaným formalismem, neboť, i kdyby totiž byla výzva nějakým způsobem zanechána, byl by výsledek naprosto stejný. Případné vadné doručení exekučního titulu a v důsledku toho i chybné vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti na exekučním titulu neznamená, že exekuční titul je nevykonatelný, protože, „pokud soud rozhoduje podle stavu ke dni rozhodnutí, pak by měl posoudit i možnost, že se exekuční titul stal vykonatelným později, než bylo uvedeno v doložce právní moci a vykonatelnosti“. Za nesprávný dovolatel považuje rovněž postup odvolacího soudu, který rozhodoval bez jednání za situace, kdy prováděl dokazování spisem jiného soudu, na základě kterého je učiněno zjištění o nevykonatelnosti exekučního titulu z důvodu vadného doručení, v důsledku čehož následně došlo k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce. Namítá, že v exekučním řízení exekuční soud není oprávněn přezkoumávat doručení exekučního titulu za situace, kdy na tomto byla „řádně“ vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti, navíc za situace, kdy povinný v řízení, v němž byl exekuční titul vydán, nevyužil možnosti podat návrh na vyslovení neúčinnosti doručení exekučního titulu (§ 50d o. s. ř.). Navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu – pobočky v Jihlavě ze dne 31. 5. 2013, č. j. 54 Co 1232/2012-36, zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Povinný se k dovolání oprávněného mimo jiné vyjádřil tak, že za situace, kdy nemohl soud ve smyslu ustanovení § 46a odst. 2 o. s. ř. požádat o doručování na jinou adresu, protože o nalézacím řízení nevěděl, a kdy měl „dodávku“ poštovních zásilek z adresy, na kterou mu byl exekuční titul doručován, na novou adresu zajištěn bývalými sousedy a novou majitelkou bytu, nepovažuje trvání na vylepení výzvy (§ 49 odst. 2 o. s. ř.) za formalismus. „Jestliže nedošlo k řádnému doručení, nemohl být směnečný platební rozkaz exekučním titulem k zahájení exekuce, neboť logicky nebyl vykonatelný“. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání oprávněného zamítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (otázka postupu při doručování podle ustanovení § 49 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 1. 7. 2009, jestliže adresát nemá domovní schránku), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Podle ustanovení § 49 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 7. 2009) pro doručování písemností do vlastních rukou platí, že nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu. Pokud tedy adresát při doručování písemností do vlastních rukou není na adrese (pro doručování) zastižen, doručující orgán na této adrese zanechá písemnou výzvu (podle ustanovení § 49 odst. 2 o. s. ř.) k vyzvednutí písemnosti. Výzva se zpravidla zanechává v domovní nebo jiné adresátem užívané schránce. Pokud schránku adresát nemá, je možné výzvu zanechat na jiném vhodném místě – například na dveřích bytové jednotky, domu apod. Uvedeným způsobem doručující orgán postupuje, i kdyby věděl, že se adresát odstěhoval nebo že je v místě doručování neznámý. Vrácení písemností odesílajícímu soudu bez zanechání výzvy (s výjimkou případu, o který se však v této věci nejedná, kdy výzvu v místě doručování nelze zanechat) je nepřípustné a nezakládá řádné a účinné doručení doručovan