21 Cdo 1172/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1172/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2025 Spisová značka:21 Cdo 1172/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.1172.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Účastníci řízení Výkon rozhodnutí prodejem zástavy [ Výkon rozhodnutí ] Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) Dotčené předpisy:§ 93 odst. 1 o. s. ř. § 268 o. s. ř. § 358 odst. 1 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1172/2025-269 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné Česká spořitelna, a. s. se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, IČO 45244782, proti povinné Areál Zákolany, s. r. o. se sídlem v Zákolanech, č. p. 103, IČO 06265171, zastoupené Mgr. Jiřím Maškem, advokátem se sídlem v Plzni, Pod Všemi svatými č. 427/17, pro 10 134 799,83 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinné na vstup vedlejšího účastníka do řízení, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 EXE 2/2024, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2024, č. j. 17 Co 462/2024-192, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 2. října 2024, č. j. 8 EXE 2/2024-166, ve výroku I se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 2. 2024, č. j. 8 EXE 2/2024-21, byl pověřen soudní exekutor Mgr. Michal Suchánek, LL.M., Exekutorský úřad Praha 9, vedením exekuce podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 3. 2022, č. j. 28 C 1/2022-95, ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 20 Co 122/2022-123, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 29. 6. 2022, č. j. 20 Co 122/2022-128, k vymáhání pohledávky ve výši 10 134 799,83 Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, a to pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba bez čp/eč, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY a p. č. XY, zapsaných na LV XY pro k.ú. a obec XY, a pozemků p. č. st. XY, jehož součástí je stavba bez čp/eč, p. č. st. XY, jehož součástí je stavba čp. XY, p. č. st. XY, jehož součástí je stavba bez čp/eč, p. č. st. XY, jehož součástí je stavba bez čp/eč, p. č. st. XY, jehož součástí je stavba bez čp/eč, p. č. st. XY, jehož součástí je stavba bez čp/eč, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, zapsaných na LV XY pro k. ú. XY, obec XY (dále jen „předmětné nemovitosti“). Podáním ze dne 8. 3. 2024 navrhla povinná zastavení exekuce. 2. Dne 16. 9. 2024 podala povinná návrh na vstup vedlejšího účastníka, a to Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „Úřad“). Uvedla, že Úřad má implicitní právní zájem na výsledku řízení, neboť opakovaně vyslovil nesouhlas s realizací zástavy, která je zajištěna dle trestního řádu. Dále navrhla přerušení řízení a předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. 3. Usnesením ze dne 2. 10. 2024, č. j. 8 EXE 2/2024-166, Okresní soud v Kladně rozhodl, že se vstup vedlejšího účastníka Úřadu evropského veřejného žalobce do řízení nepřipouští (výrok I), a zamítl návrh povinné na přerušení řízení a položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie (výrok II). 4. K odvolání povinné Krajský soud v Praze usnesením se ze dne 10. 12. 2024, č. j. 17 Co 462/2024-192, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I potvrdil. Potvrdil závěr soudu prvního stupně, že institut vedlejšího účastenství slouží k ochraně zájmu třetí osoby, ale i k ochraně zájmů vedlejšího účastníka (správně hlavního účastníka – pozn. dovolacího soudu) řízení, na jehož stranu vedlejší účastník přistoupil, a že vedlejší účastenství je z povahy věci přípustné pouze v civilním řízení sporném, v řízení nesporném a exekučním je vyloučeno. Uvedl, že v řízení o zastavení exekuce je sice nutno provádět dokazování podle návrhu účastníků, nicméně charakter exekučního řízení se odlišuje od řízení nalézacího, vedlejší účastenství je možné pouze v nalézacím řízení sporném, když jeho účelem je pomoc ve sporu některému z účastníků, což je v exekučním řízení z povahy věci vyloučeno. Dále uvedl, že ve fázi řízení o zastavení exekuce není soud vázán návrhy účastníků řízení, neboť exekuci může zastavit i bez návrhu. Nejedná se proto o klasické řízení sporné. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání povinná. Namítla, že odvolací soud „posoudil vedlejší intervenci Úřadu … zcela nesprávně“. Uvádí, že Úřad vyslovil souhlas se zajištěním předmětných nemovitostí, má proto zájem na výsledku tohoto řízení. Zejména však nesouhlasí se závěry odvolacího soudu ve vztahu k řízení spornému a nespornému. Namítá, že ve druhé fázi řízení o soudním prodeji zástavy probíhá standardní dokazování, nese veškeré znaky řízení sporného, ačkoliv v rámci řízení exekučního, a klade otázku, kdy má potenciální vedlejší účastník možnost hájit svůj zájem na výsledku řízení, jestliže v první fázi řízení o soudním prodeji zástavy se dokazování nepřipouští, a vstup vedlejšího účastníka je tak vyloučen. Ze závěrů odvolacího soudu vyplývá, že nemá možnost intervenovat nikdy, což je však zásahem do základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 6. Oprávněná se k dovolání nevyjádřila. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 8. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 9. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 10. Napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, zda lze ve druhé fázi řízení o soudním prodeji zástavy aplikovat ustanovení § 93 o. s. ř., tedy zda se může jako vedlejší účastník vedle povinné a oprávněné zúčastnit řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Protože tato otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, je dovolání povinné podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. 11. Dovolání je též důvodné. 12. Podle § 93 odst. 1 o. s. ř. jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. 13. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena na závěru, že vedlejší účastenství je možné jen v řízení sporném, neboť jeho účelem je „pomoc ve sporu” některému z účastníků – jedné ze stran. Ustanovení § 254 odst. 1 o. s. ř. sice stanoví, že na výkon rozhodnutí (exekuci) se užije ustanovení předcházejících částí (občanského soudního řádu), není-li v této části (části šesté občanského soudního řádu) uvedeno jinak, avšak v řízení o výkon rozhodnutí (exekučním řízení) je z povahy věci vedlejší účastenství vyloučeno; stejně tak to platí i v řízení nesporném, v němž nejsou účastníci vzájemně v pozici protistran a soud je povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, aniž by byl omezen skutečnostmi, které uvádějí účastníci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 20 Cdo 91/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 99, pod číslem 73, ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2008, pod číslem 148, ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1116/2016, nebo ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 25 Cdo 379/2024, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2024, sp. zn. II. ÚS 1542/24). 14. Judikatura Nejvyššího soudu je ve vztahu k řízením o soudní prodej zástavy (realizaci zástavního práva) dále ustálena v následujícím. Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním návrhu, kterým se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto. N